Hokus pokus
Kurt Vonnegut Jr.
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/51292/bmid_hokus-pokus-yRU-51292.jpg
4
74
74
Černohumorný Vonnegutův román z roku 1990 je sestaven z útržkovitých zápisků Eugena Hartkeho, Američana, který se na otcovo přání dal k armádě, prošel vietnamskou válkou, stal se profesorem na soukromé vysoké škole pro méně talentované studenty, dostal vyhazov za protiamerické řeči a skončil ve vězení, nejdřív jako bachař a pak jako odsouzený. Když bilancuje svůj život, zjišťuje, že lidí, s nimiž se pomiloval, je stejně jako těch, které zabil.... celý text
Přidat komentář
"To, že někteří z nás umí číst, psát a trochu počítat ještě neznamená, že si zasloužíme dobýt vesmír." Bavilo mě to víc než některé jeho známější kousky.
Na pozadí bizarního příběhu může, jehož život probíhal jako na houpačce, autor svým typickým způsobem poukazuje na různé stigmata americké společnosti druhé poloviny 20.století a zejména pak na válku ve Vietnamu.
V knize plné sarkazmu a černého humoru se zřetelně rýsuje (podobně jako i v jiných Vonnegutových románech) spisovatelův jednoznačný protiválečný postoj. Kromě zábavy kniha nabízí i mnoho témat k zamyšlení. "Kašly".
Jedna z mých nejoblíbenějších knih od tohoto autora. Četla jsem ji snad pětkrát. Krátké vyprávění o mluvícím jelenovi dodnes používám , geniální podobenství marnosti lidské existence. :-)
Zřejmě nejpesimističtější a nejcyničtější Vonnegutova kniha, napsaná zcela podle autorovy rady začínajícím autorům: nemějte se svým postavami slitování a nechte je prožívat i hrozné věci. A ačkoliv jsou hrdinové jeho knih pěkná sbírka podivínů a ztroskotanců, tak tenhle Eugen Hartke je z nich snad nejhorší; mnohonásobný vrah, lhář, nevěrník, člověk, který se snaží své svědomí usmířit staráním se o svou psychicky nemocnou ženu a tchyni. Jenže, a v tom je zřejmě síla Vonnegutovy lidskosti, vás nakonec stejně bodne osten soucitu. Snad je to neskrýváním slabosti lidského stvoření, naopak přiznáním si toho faktu jak u autora, tak u čtenáře.
Kniha je nezvykle poněkud roztahanější se specifickým stylem vyprávění a asi do poloviny jsem osciloval na hraně zařadit ji spolu s Časotřesením mezi dva nejslabší autorovy romány, ale poté jsem začal měnit názor a doslova apokalyptický konec mě "rozsekal". Ačkoliv, díky tomu, že kniha nevypráví v jednolitém časovém proudu, víte od začátku, co se stane, nevíte to nikdy úplně přesně a některé věci jsou jen na vaši představivosti. A tak to má být. Nicméně, když si Eugen, takřka na úplném konci knihy, s hrůzou všimne "nočního útoku" a zvolá: "Muriel!", cítil jsem takové mrazení, jaké u knihy, nebo filmu už dlouho ne.
Zajímavé. Dokonce jsem měla potřebu si tuto knihu přečíst po letech podruhé, kvůli sentimentálním vzpomínkám. Takže opět: zajímavé, nic více, nic méně.
Zajímá Vás, kolik Hvězdiček jsem udělil této Knize? Prostudujte mé Komentáře ke knihám a napište si číslo, které vyjadřuje jejich počet vč. tohoto, nejnovějšího, pokusního (komentujeme přece knihu s názvem Hokuspokus). Tento součet se zřejmě bude v průběhu času měnit, proto přesně poslouží jen těm nejrychlejším z Vás. Od tohoto čísla odečtěte č. Shakespearovského sonetu, který jsem v jednom z komentářů citoval. Nepropadejte panice, vyšlo Vám sice záporné číslo, ale už Arabové za dávných časů nás naučili, co si s nimi počít. Přičtěte rok, kdy se v New Yorku a v komentované knize Světová výstava konala světová výstava. Tedy ta 1. ze 2, které se v New Yorku zatím konaly. Protože si tímto údajem nejsem úplně jistý, odečtěte číslo 1886 a měli by jste být na 0. Přičtete počet komentovaných knih Nicka Cavea a vynásobte 2. Jste u konce. Ke stejnému výsledku se můžete dostat jednak tím, že je stejný, jako počet hvězdiček, které jsem udělil knize: „Život a doba Michaela K“ a jednak tím, že se podíváte na udělený počet hvězdiček, které jsem udělil přímo této komentované knize. Věřte, že 4 hvězdičky jsou u mě hodně a zaslouží ji je pouze skvělá Kniha.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Jatka č. 5 |
| 1979 | Mechanické piano |
| 1981 | Snídaně šampiónů |
| 1994 | Groteska |
| 1992 | Matka Noc |
Typický Kurtík Vonnegutů :)
Po dlouhé době,jsem se vrátil k nějakému tomu restíku.
Opráším pavučinky a co nevidím K.V. od ARGA.
Dříve unešen mnohem více z jiných autorových hokuspokusů.
Matky noci,Jatek č. 5,Snídaní šampionů atd.
Nadšení ,tak jako tenkrát kapánek vyprchalo.
To ovšem neznamená,že to není čtivý.
To přeskakování z minulosti do přítomnosti a zase zpátky,to si musí čtenář vyloženě užít.
Samozřejmě kvapík od Vonnegutů,jak vyšitý.Překypující zvraty a hláškami o světě a narážky o Americe především.