Hon na ovcu
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39597/bmid_hon-na-ovcu-2yg-39597.jpg
4
823
823
Protagonista príbehu, ktorý je zároveň rozprávačom, je mladý, mestom znudený človek, ktorý nikam nepatrí a nikomu nechýba. Jedného dňa dostane od svojho priateľa „Krysu“ list s fotografiou, ktorú neskôr nič netušiac použije v jednom z projektov svojej reklamnej agentúry. Fotografia sa dostane do rúk osobného tajomníka „šéfa“, ktorý pohrozí nášmu hrdinovi, aby jednu z oviec na tej fotografii našiel, alebo… .Takto sa začína hon na ovcu, ktorá sa od ostatných líši „len“ hviezdou na chrbte. Hon na túto nezvyčajnú ovcu je snom, z ktorého sa len ťažko prebúdza. Sladký, keď práve snívaný, ale bizarný, keď prerozpravaný – taký je hon na ovcu s hviezdou na chrbte. Je to príbeh, ktorý najprv pohltí a neskôr neúprosne čitateľa opustí .... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Slovart (SK)Originální název:
Hicudži wo meguru bóken / 羊をめぐる冒険, 1982
více info...
Přidat komentář
Já mám Murakamiho moc ráda a tato kniha mi dost dlouho ležela v knihovně a čekala na přečtení, protože na autorovi knihy musí mít člověk náladu a čas..čtou se mi vždy pomalu, protože u nich hodně přemýšlím...
Hon na ovci nebyl jiný... Ze začátku nenápadný příběh, rozvod hlavního hrdiny.. nenaplňující práce, stagnující život... nová přítelkyně s velmi zajímavýma ušima a ještě zajímavější problém s ovcemi..
Dokážete si představit, že vás někdo pošle hledat ovci? Jednu neobvykle zvláštní ovci mezi tisíce jiných a máte na to měsíc.. pokud ji nenajdete můžete přijít o všechno, co vám zbývá... Jenže co se stane, když ji najdete, nebude to ještě horší?
Putujeme zde i historií japonského Hokkaida od osídlování až po moderní dobu..
Nejde samozřejmě jen o příběh, který je protkaný podivnostmi, mystičnem, místy lehkým fanatismem, jde tu také o spoustu zajímavých myšlenek, které vás nutí zamyslet se nad různými věcmi..
Rozuzlení celého příběhu mě celkem překvapilo a musím uznat, že mě i dost zamrazilo, ale bylo to perfektní zakončení..
Nezařadí se asi mezi mé nejoblíbenější knihy od autora, ale rozhodně jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla...
Murakamiho magický realismus. Od japonského kolonialismu, přes osídlování nehostinných japonských hor, až po současnost, kde modlou jsou peníze a moc - jedna ovce vládne všem.
Nevýrazný, obyčejný hrdina, který se postupně naučí naslouchat a chápat, je postupně směrován k vyvrcholení, kde se už musí rozhodnout sám za sebe. Zvolí dobře?
Mně se ten příběh líbil a rozhodně jsem nad ním přemýšlel i další dny po přečtení...
Je to takové dobrodružství do tajemné krajiny, kde lišky dávají dobrou noc... Bavil mě ovčí mužíkc, bylo tam spoustu vtipných scén, ta knížka mě jednoduše vtáhla do jiného světa. Jenom nevím jak ji mám hodnotit...
Spousta čtenářů se shodují na tom, že kdyby to psal "starší Murakami" bylo by to kratší. Toho názoru se zastávám taky a vůbec by kratší "Hon na ovci" nebyl špatný. Naopak Murakami, jak víme, umí popsat i ty nudné pasáže...Takže ve výsledku Vám ten příběh uteče a moc tu "zbytečnou" délku neřešíte.
Jsem zvědavý na: "Dance, dance, dance..." a možná po přečtení změním hodnocení tohoto díla
Naše nedokonalost nás činí tím, kým jsme. Cesta k lidství je začít přijímat své slabosti. Nebo je dokonce jako Myšák mít rád.
Pro mě zatím nejlepší Murakami co jsem četl
První polovina byla parádní, ale pak to tak nějak ztrácelo dech.
Jak tu píší ostatní, je možné, že vypsanější, starší Murakami by to napsal kratší a údernější, ale i tak velmi dobré čtivo, vždy si rád jednou za čas odskočím k nějaké té Odeonce:)
Věřím, že kdyby Murakami psal tuto knihu ve své pozdější spisovatelské fázi, byla by kratší tak o 100-200 stran. Murakami má velkou výhodu v tom, že i ty nudné pasáže umí popsat zajímavě, proto mi velká absence děje v první části ani příliš nevadila. Příběh jako takový je sám o sobě velmi zajímavý, moc se mi líbí symbolika a promyšlenost (za to vděčím také doslovu, který mi spoustu věcí objasnil). Trochu mám nicméně problém se závěrem, který mi připadal (jako kontrast první části) velmi zrychlený a trochu nedoladěný.
Kdyby to šlo, tak dám hvězdiček 6. Ta symbolika mi samozřejmě utíkala (naštěstí je tam doslov), ale jinak celá kniha, atmosféra i příběh byli super. Navíc teď už se konečně můžu vrhnout na Tancuj, tancuj, tancuj.
Jediné, co místy drhne a na co nejsem u Murakamiho knih zvyklý, je překlad. Není to nic hrozného, ale místy člověka praští do očí divné slovo nebo věta.
Ne! Končím v polovině (už zase!). Za těch bezmála 200 stran jsem se nenadál než popisů neskutečně nudného a fádního života hlavního hrdiny + snad ještě nezáživnějšího rozhovoru tohoto hrdiny s jakýmsi velvyslancem či tajemníkem umírajícího Ředitele Zeměkoule, který toho nakdákal opravdu hodně a vlastně neřekl nic, jelikož po jeho historicko-geologicko-antropologickém (či jakém ještě) výkladu z něj vylezlo, že chce najít ovci, ale neví bohužel jakou, a hlavně neví, k čemu by mu vlastně byla (!!). Tohle je skutečně neskutečné pane M!!
Pokládám si otázku, jak je možné, že jsou tímto elaborátem všichni tak unešeni? Dost možná se podvědomě vidí v tomto neslaném nemastném hrdinovi, vždyť proč jinak by měly úspěch např. nekonečné seriály, ve kterých taky nevystupují lidi, neřkuli zajímaví lidi, ale jen jakési hybridy naší průměrnosti? Murakami je myslím mistr kýčař párek seláns, protože psát o pití kafe a kafe a kafe, a pak Heinekena s buráky a Heinekena s buráky a Heinekena s buráky a... panebože, už nikdy!!!
Murakami píše přirozeně a tak uvěřitelně, že i když občas vypráví v podstatě nesmysly, čtenář vlastně ani nepochybuje, že to není možné, spíš přemýšlí, jak je to možné. Velmi zajímavé čtení, kde navíc s napětím sledujeme vývoj děje, kam se ubírá a jak asi skončí. 75-80%, 5. 2. 2023.
Pro mě vlastně první kniha od Murakamiho (pokud nepočítám krátkou povídku čtenou před lety), která mě po úvodních několika scénách vtáhla do děje. Bylo to docela jiné čtení, zvláštní a zajímavé, snové a přitom realistické. Určitě jsem nevstřebala veškeré vrstvy příběhu, ale bavila mě. Bavily mě dialogy, které (možná zdánlivě) neměly žádný význam nebo hlubší smysl a přitom byly dost zajímavé.
Než Murakami napsal svá vrcholná díla, byl tu Hon na ovci, který se taktéž drží v jeho linii magického realismu. Protagonista se nejprve setkává s dívkou, která má kouzelné uši a následně se vydává nalézt ovci, která je taktéž kouzelná. Všechno je ale daleko složitější a hrdina prochází v románu velkým vývojem, kdy se postupně očišťuje. Magické prvky jsou zde užity zajímavě, ale určitě by se daly využít daleko lépe. O nich to ale ve výsledku samozřejmě není a i samotná ovce zde figuruje zejména pouze jako hnací motor protagonisty, který jej má dovést k jeho přeměně.
Už mě Murakami asi nějak přestává bavit, tohle byla pro mě jeho asi nejslabší kniha. Možná bych hodnotil lépe, kdybych ji četl jako první (je to jedna z jeho nejranějších knih), ale takhle vidím, že je to stále totéž a že to v jiných románech uměl mnohem lépe.
Novinkou je jen občasný prdící humor.
Kniha se mi moc líbila. Četl jsem v angličtině. Skvělý jazyk, neskutečně vtipné obraty, nádherná práce se slovy. Určitě doporučuju. Za mě mohla být kratší (důvod jedné hvězdičky dolů), ale to je věc názoru.
Je to zvláštní dílo, ale pěkné. Chvíli mi přišlo zvláštní, že postavy nemají jména jen obecné označení (parťák, manželka) nebo přezdívky. Ale to v podstatě nevadí. Stejně bych si za nějaký čas a o pár knih dále nepamatovala jméno parťáka.
Nevěděla jsem, co čekat od knihy s ovcí jako tématikou. Ale bylo to příjemné překvapení a určitě se pustím i do dalších knih.
Zvláštní zápletka, zajímavě vedený příběh, jen některé věci vychází do ztracena, což možná byl záměr. Nicméně právě z těchto "odboček" by se v závěru nechalo ještě vytěžit.
Štítky knihy
Japonsko japonská literatura magický realismus ovce, ovečky Tokio reklamní průmysl
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Hlavní hrdina si poklidně žije svůj život, ale jen do té doby než v reklamní agentuře, kde pracuje, zveřejní fotografii ovcí. Tím se dostává do hledáčku mocných a jeho život se převrátí naruby.
Ač je Murakami hodně známý a oblíbený spisovatel, četla jsem od něho opravdu jen pár knih. Hon na ovci je tak dalším rozšířením mých znalostí v jeho tvorbě a stále jsem přesvědčena, že je to prostě Pan spisovatel. Moc mě baví jak píše, jaké má zápletky, co nám prozradí o Japonsku, o jeho historii, tak, aby to nebylo nudné….
V této knize nám jednotlivé střípky ze života hlavního hrdiny dávají dohromady celý příběh. Ten je rozhodně nečekaný, zajímavý, dobře promyšlený a propracovaný. Vůbec jsem nedovedla odhadnout, kam a jakým způsobem nás autor nakonec dovede.
Příběh nás rozhodně donutí přemýšlet, místy na nás čekají až filozofické úvahy a rozjímání, a přesto má děj spád a já chtěla číst dál, abych se dozvěděla více.
Tím, jak je pro nás Japonsko vzdálené, obzvláště pak jeho historie, funguje tu doslov jako dovysvětlení určitých momentů a vše do sebe skvěle zapadne. I čtenář jako já, bez znalostí japonského prostředí, to všechno pochopí a je ohromen propracovaností. Co všechno mohl autor do zdánlivě obyčejného příběhu ukrýt.