Hora duše
Gao Xíngjiàn (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138367/bmid_hora-duse-YjC-138367.png
4
68
68
Kniha čínského autora (v české přepisu čínštiny Kao Sing-ťien, nar. 1940) z 80. let 20. století, nyní žijícího ve Francii, byla v roce 2000 vyznamenána Nobelovou cenou za literaturu a stala se světovým bestsellerem. Román, vycházející nejen z nejlepších tradic čínské literatury a vzdělanecké kultury, ale též ze specifické recepce moderní evropské literatury, rozvíjí složitě komponovaný příběh hledání cesty vlastním životem. Ve dvou základních, stále se ovšem prolínajících vyprávěcích rovinách sledujeme jednak iniciační cestu mladého intelektuála po odlehlém čínském venkově, lesích a horách především jihozápadní Číny, kde se v době postupných dílčích reforem po smrti Mao Zedonga setkává s pozůstatky původní, nezkažené, "ne-konfuciánské" čínské tradice. Druhou rovinou je až jakési archetypální pásmo dialogu mezi ty a ona, mezi mužem a ženou, odhalující bolest vycházející z jejich věčného potýkání. Nové vydání s unikátními autorovými fotografiemi popisovaných míst.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , AcademiaOriginální název:
Ling-šan (灵山 ; língshān), 2000
více info...
Přidat komentář
Velmi náročný text, který bych se zdráhala komukoli doporučit, ale jsem ráda, že jsem ho dočetla.
Bolo to ako bežať maratón šprintom. Nemala som potrebné vedomosti, literárnu skúsenosť a asi ani vek, ale mala som odhodlanie a došla som do cieľa. Predpokladám, že som si z knihy odniesla 5 % z toho, čo sa v nej skutočne skrýva, ale tých 5 % za to stálo. Dlhšiu dobu mi robila zaujímavého a hlavne záhadného, i keď nie vždy sympatického spoločníka. A ak nič iné, opisy prírody boli nádherné. Na horu som teda asi úplne nevyšla, ale aj odtiaľ, kde som skončila, bol krásny výhľad a iný vzduch ako bežne dole v údolí. Na záver malá poznámka. Anglický prepis čínskych mien a názvov bol otrasný, jeho „odôvodnenie” v doslove ešte otrasnejšie.
„Před vesničkou míjíš potok pečlivě zakrytý chodníkem z dlouhých kamenných desek. Znovu narážíš na cestu směřující k vesnici, dlážděnou šedozeleným kamenem s hlubokou kolejí vyjetou uprostřed. Opět slyšíš ten známý zvuk, svá bosá chodidla pleskající po kameni, zanechávající na něm svoji vlhkou stopu, něco tě na té osadě přitahuje. A tady další ulička, jak vystřižená z tvého dětství, kamenná dlažba skoro všude pokrytá šmouhami zaschlého bahna. Ve štěrbinách mezi deskami jsi náhle zahlédl valící se vody potoka, pod dlážděním takhle protéká celou vesnicí. U vchodu každého domu jednu desku zvedli, každý si tak může nabrat vodu nebo vyprat, třpyt vlnek občas naruší plovoucí zbytky zeleniny, za vraty dvorů je slyšet kdákání a máchání křídel slepic peroucích se o žrádlo.“
Moc pěkná kniha,která nikam nespěchá.Hezky popsané putování po Číně.Kniha se mi moc líbila.
Tak tohle byly Himaláje, hlavně co se obtížnosti týče. Jak už v komentářích zaznělo, kniha není pro každé rozpoložení a životní etapu. Úvahy jsou hluboké a pěkně popsané, atmosféra hor všudypřítomná (i v přeneseném významu), v textu cítím potenciál, který bohužel nedokážu vychutnat. Nejspíš je to odlišnou mentalitou i atmosférou čínského venkova, ale jakoby ke mně vypravěč mluvil krásná slova přes tlustou betonovou zeď.
Číst tuto knihu najednou? Ne. Jako společník za podzimních večerů je ideální. Otevřít kdekoliv, zalistovat, přečíst kapitolu - hlavně nespěchat... Klid, pokora, ticho.
Po sto stránkách prozatím nedočteno a odloženo. Není to ani tak o tom, že by mi kniha přišla náročná, ale spíš o tom, že se na ní v současné době necítím správně nastavený. A tohle prostě není kniha do které by se měl člověk nutit. Prozatím si ji nechávám v hledáčku a jednoho dne se k ní možná vrátím.
Vynikající kniha, kterou jsem ale vcelku vlastně nikdy nepřečet. Rád se k ní ale vracím a spíš tak namátkou si přečtu nějakou kapitolu či odstavec. Jsou to polodokumentární zápisky z cest vnitřních a vnějších. Je v tom hodně cítit čínská filosofie a inspirace takovými autory jako mistr Zhuang, Tchao Jüan-ming, Li Po, Wang Wej a jinými. Dlouhá souvětí, barvité popisy, spousta postav a postaviček, legendy, pověsti a proměna Číny ve 20. století v technokratickou velmoc. Děj se táhne jako med. Má to takovou zlvláštní armosféru, jako když je člověk v noci na člunu uprostřed rozvodněné řeky a nechává se unášet jejím proudem.
K četbě je potřeba mít klid, není to četba do metra nebo na pláž, spíš na večer. Rozpoložení čtenáře je v tomto případě určující k zážitku z četby. Doporučuji.
Pokud existuje možnost docílit dokonalého dojmu prožitku, pak tato kniha je mu velice blízko. Krásné, náročné, hluboké. Hledání sebe sama tu dostává ojedinělou podobu a konečně jedna z mála knih, která to nejen slibuje, ale skutečně plní.
tak u této knihy jsem asi třikrát přemýšlela , zda to vzdát a odložit, nebo pokračovat dál,Hodně náročná knížka..Jinak se mé hodnocení zcela shoduje s uživatelem LAVRAN, lépe bych to nepopsala,....je to hodně o hledání a přemýšlení zapomněla jsem na hvězdičky tak 4 by to mohly spravit....ale fakt to není kniha pro každého....
Není to žádné čtení na dovolenou a ani pro každého. Kkniha si vyžaduje soustředění, čas a i specifický přístup. Možná zde více než kde jinde platí, že dílo ve své podstatě dovrší až čtenář svým osobitým přístupem k textu, kontextu a obsahu, myslím si však, že v různých životní etapách a situacích nabídne čtenáři vždy něco trošku jiného.
Horu duše som čítala už dávnejšie, dojmy z nej mám však aj po niekoľkých mesiacoch ešte vždy v čerstvej pamäti. Kedykoľvek narazím na komentár čitateľov, alebo na akúkoľvek zmienku o knihe, čo sa v poslednej dobe stáva pomerne často, prvé čo mi v tej chvíli napadne je, že túto knihu viac ako ktorúkoľvek inú charakterizuje výrok Amosa Oza: „Ten, kto hledá jádro příběhu v prostoru mezi knihou a autorem, se mýlí. Pátrat není třeba v prostoru mezi autorem a tím, co napsal, ale v prostoru mezi textem a čtenářem.“ Myslím si, že tu do popredia vystupuje viac ako pri akejkoľvek inej knihe, že konečný záver plynúci z prečítaného, alebo inak povedané to čo si z knihy odnesiem ja, čo si odnesiete vy, alebo to čo chcel vyjadriť samotný autor, teda jej výklad sa bude rôzniť podľa toho, čo jej čitateľ prežil, čo už má za sebou.
Ak sa chcete pustiť do čítania, obrňte sa trpezlivosťou. Text je spočiatku náročný na orientáciu. Autor striedavo hovorí v prvej a tretej osobe, hovorí sám k sebe, alebo sa prihovára čitateľovi, časové roviny sa menia rýchlymi skokmi. Tvoria ho fragmenty zachytávajúce ďalekú minulosť i súčasnosť. Je to spleť najrôznejších legiend, ľudových povier, piesní, príbehov, úvah, popisov zvykov, tradícií, kultúry a náboženstva, popisov miest a s nimi spätej histórie, prchavých snov a fantázií, spomienok na stretnutia s rôznymi ľuďmi. Ak aj v nich spočiatku hľadáte logiku, veľmi skoro pochopíte, že tade cesta nevedie, vzdáte sa tohto úmyslu a jednoducho si vychutnávate text. Ak očakávate spád a plynúci dej, budete sklamaní. Kniha je skôr duchovnou púťou (autorovou i vašou), bohatá na atmosféru, pocity, text po celý čas plynie v nemennom pokojnom tempe. S čistým svedomím môžem povedať, že nič podobné som ešte nečítala a hoci som rada, že som mala možnosť Horu duše prečítať, nemám potrebu vracať sa k nej (nemám rada knihy s duchovnou a psychologickou tematikou a napriek tomu, že Horu duše nemôžem celkom zaradiť do tejto kategórie, má niektoré jej črty, čo mi trochu prekážalo a je dôvodom iba trojhviezdičkového hodnotenia), určite však v budúcnosti zo zvedavosti siahnem ešte po Bibli osamělého člověka.
Čtení Hory duše je jako výstup na vysokou horu, jejíž vrchol se skrývá v nedohlednu, v oblacích, věru to není snadný podnik. Jsou úseky, kdy tě přepadají pochybnosti nad tím, zda má vůbec smysl stoupat dále, stoupat do výšky, zda knihu nezavřít, neodložit, nechat být, nesestoupit zpátky do údolí, kam tě vábí touha po přízni praskajícího ohně. Jsou ale také úseky, kdy se mračna, která dosud halila vzdálený, do nebe utopený vrcholek hory, rozestoupí, kdy se horské štíty zablesknou v ostrém poledním slunci a vše se naráz ponoří do zvláštně nasyceného ticha, srdce samou radostí poskočí, jednou a stokrát, taková je to čistá a nezkalená krása. A v tom nastáleném tichu, tichu, které je a není, jako by se zdálo, byť na kratičký okamžik, že celý svět vychází a vchází přímo z tvého srdce, do tvého srdce, z tebe a pro tebe - a to tě naplňuje svrchovaným klidem. Pro tyto a podobné okamžiky, kdy bytí a nebytí splývají v počáteční jedno, stojí za to na Horu duše stoupat, třeba i opakovaně, třeba i bez rozmyslu, jen pro ten nejasný pocit osvobození a marnosti, když se s prázdnýma rukama ocitáš na rozcestí příběhů, časů a vzpomínek, pro radost i smutek z nikdy nekončícího hledání, pro život sám, tu nedozírnou cestu cest...
Rozhodně velmi zvláštní kniha, složitá na čtení, žádná oddychovka. Chce to číst v klidu a nechat si dost času na přemýšlení, ale stojí to za to, doporučuji kliďasům a zadumaným a těm, kdo se nacházejí na rozhraní.
Má nejoblíbenější kniha od čínského autora