Hořké propasti
Charles Baudelaire
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26383/bmid_horke-propasti-hzH-26383.jpg
5
39
39
Mezi dnes už klasické a beznadějně nedostupné svazky Klubu přátel poezie šedesátých let bezpochyby patří básnický portrét velikána moderní evropské a světové poezie Charlese Baudelaira, jejž ze zasvěcené studie a z různých básnických verzí nejslavnějších čísel Květů zla sestavil Jan Tomeš a který dnes vychází v novém vydání. A slouží ke cti tehdejšího editora, že jeho inspirovaný výbor obstojí takřka po půl století i v konkurenci pozdějších edic prokletého básníka, jehož magický zjev ani dnes nepřestává přitahovat čtenáře.... celý text
Přidat komentář
Již tu několikrát padlo, že velkým kladem tohoto výboru z Květů zla je možnost přečíst si různé překlady jednotlivých básní. A nejde jen o to, že těmi překladateli byli přední čeští básníci, ale i fakt, že lze opravdu pěkně vidět i proměny poezie české - stačí srovnat například překlady Vrchlického s těmi Nezvalovými. K Baudelairově poezii asi nemá cenu příliš toho dodávat - je to rozhodně zážitek.
Na sbírce je úžasné, že je většina básní přeložena několikrát, navíc, jak už padlo, samými předními básníky a překladateli. Díky tomu se člověk dostane blíž a hlouběji k Baudelairově poezii. Nádherný zážitek. Jeho poezie je vyrovnaná i bouřlivá, láskyplná i nenávistná, smířená i rozvrácená, ale především plná hlubokých emocí.
Toto vydání navíc obsahuje gramofonovou desku s přednesem vybraných básní. Mě osobně deska velice zklamala.
Mnohdy mi jeho básně zlepšili nálady. Bylo to jejich pomalostí, naléhavostí či pravdomluvností. V básních nejde jen o to navodit hrůzu a odpor, veškeré vyznění je pod těmi písmeny, čekající na čtenářovu mysl, aby si jejich význam domyslel dle svého. Pro mne byly nádherné, ponuré, plné naděje a lásky i nenávisti. Byly nehynoucí a nadpozemské svým pojetím…
,,Vzpomeň duše má,
nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
přišli jsme a hle,
u cesty zdechlina rozežraná,
na letním lóži z oblázků."
Nightlybird to píše přesně: doplním jen, že třeba u básně Splín najdete přebásnění JEDENÁCT! – – Moje první setkání s Holanem-překladatelem: byl to skutečně „překladatel orlího spáru“, jak je vidět například na jeho překladech z R. M. Rilka („květinový sval“!).
Květy zla jsou chronicky známou sbírkou jednoho z "prokletých". Co mne ale nejvíce fascinuje, je možnost na jedné stránce přečíst a porovnat přebásnění třeba tří našich básníků a jména Čapek, Dyk, Goll, Haasz, Holan, Hrubín, Nezval, Vrchlický a řada dalších jsou již sama o sobě značkou kvality. Závěrem verše R.M.Rilkeho v překladu Holanově :
Baudelaire.
Jen básník sjednotil svět, který v žízni
se v každém rozpadá a zanese.
Osvědčil krásné neslýchanou přízní,
leč že sám ještě slaví, co ho trýzní,
očistil ruinu: též to, co vyzní
ničivě ještě, světem stane se.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Květy zla |
| 1999 |  Báseň o hašiši |
| 1979 | Malé básně v próze |
| 1974 | Francouzský symbolismus |
| 2001 | Umělé ráje |
(Trochu konkrétně ke knize, více k Baudelairovi, nejvíce k sobě...) Všechno to začalo toho roku, kdy jsem si z knihovny donesla domů Hořké propasti, už ani nevím, co mě přimělo po této knize sáhnout... Tak bych ohraničila svůj život před Baudelairem a svůj život s ním (nikoli "po něm"). Každý Čtenář má takové knihy. Knihy, které mu změnily život. Jednou z nich jsou pro mě právě Hořké propasti. Tam jsem poprvé potkala Prokleté. Tam jsem se opravdu zamilovala do poezie. Byly doby, kdy bych s Baudelairem šla kamkoli. Kdy bych následovala jeho slova do sladkých výšin i do hořkých propastí. Inspiroval mě jako nikdo. Tehdy, kolik mi to jen bylo? - nějakých 16 let. Tehdy jsem napůl nerozuměla tomu, co čtu, ale bylo mi jasné, že je to něco neuvěřitelného. Bylo mi jasné, že jsem našla spřízněnou duši. Kdy jindy také více přimknout k prokletým než v době dospívání? Ale nebyla to jen ta prokletá část, co mě na Baudelairovi fascinovalo, byla to krása jazyka a metafor, krása rýmů a rytmu (chvála překladatelům za jejich cit!), krása ducha jako takového. Sice od té doby nastaly i roky, kdy jsem se od Baudelaira spíše odklonila, ale kdykoli mi pod ruce a oči přišel Albatros, Zdechlina, Klenoty a podobné skvosty, oživilo to vždy můj obdiv i mou oddanost. Baudelairovi. Poezii. Kdybych se k němu nedostala přes Hořké propasti, jistě by se mi dříve či později dostala do rukou jiná jeho kniha, takže tato sbírka není objektivně až tak výjimečná, ale osobně pro mě znamená moc. Teď po letech si to uvědomuju tím více. Jaký bych bez Baudelaira byla člověk? Jaký básník? Kam by mě život zavedl? Myslím, že mu vděčím za mnohé. Za čtenářské i životní zážitky. Za přátelství, ke kterým mě vliv jeho tvorby přivedl. Za sebe sama.