Hořkej svět
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35485/bmid_horkej-svet-z5U-35485.jpg
4
101
101
Podtitul: Povídky z let 1946–1967. Výbor z autorovy tvorby zahrnuje povídky ze tří souborů – Sedmiramenný svícen, Babylonský příběh a Ze života lepší společnosti. Tematicky se povídky různí, najdeme zde příběhy humorné i nostalgické, satirické i meditativní. 1. vydání. Identifikační číslo tohoto vydání knihy je 01-045-69 .... celý text
Přidat komentář
První část mi připomínala stylem spíš Karla Poláčka, ale pak už je to ten klasický Škvorecký. V ediční poznámce je sice uvedeno, že některé povídky byly přepracovány, nicméně mě stejně udivuje, že ty z 50. lech mohly tenkrát vyjít.
Zkusila jsem knížku po předešlém pokusu číst Hříchy pro pátera Knoxe, která mě moc nebavila. A byla jsem překvapená, jak krásně, výstižně i vtipně autor píše!
Všechny povídky z doby těsně před válkou a z protektorátu jsem si velmi užil. Byly velmi silné a lidské. Naopak částí povídek z 50. let jsem se někdy musel prokousávat, ani nevím proč, tady jsem si to moc čtenářsky neužíval. Poslední zařazená povídka pak zase byla moc hezky napsaná a myslím, že spouje všechny předešlé texty a je i takovým svého druhu autorským závěrem celé knihy.
První část knihy mi dala zabrat, i když jsou tu nějaké humorné pasáže člověk ví jak to nakonec všechno půjde do hajzlu. A nebýt těch občas vtipných příhod asi bych ten nával deprese nedal a s knihou bych skončil. Pak ale nastane změna a od židů se přesuneme k "veselejší" epoše a přijde jazz a páskové a to kolem.
Trochu mně u knihy zarazila určitá nechronologičnost a přeskakování mezi jednotlivými údobími když židovský začátek je vlastně chronologický. Po komunistické pasáži nám to skočí zpátky do protektorátu. Asi se na to čtenář musí dívat jako na sbírku povídek a nehledat v tom žádný větší koncept i když snad polovina povídek je o Dannym.
Ke knize mně vlastně přivedly Tři sestry - doháním tím jeden velký rest. A překvapilo mně jak věrně se hudební Konec Bulla Máchy drží své písemné předlohy.
Povídky, které formují názor na život v české kotlině v letech třicátých až šedesátých. Na maloměstě, v Praze, ke konci i s občasným nakouknutím do bájné Ameriky.
Alespoň na mě to zabralo, přímému účastníkovi událostí té doby věřím pohledy do všech hlavních témat (rasová otázka, poválečná Praha, jazz), druhá četba po x letech potvrdila plné hodnocení Škvoreckého nenahraditelného přínosu: historie bláznivého minulého století podaná zábavnou formou. Znovu jsem našel lidskost, toleranci, ironii, nadhled, pochopení pro lidské slabosti, účast s osudy lidí chudých i bohatých, to vše zakončeno většinou dramatickou pointou, často i s laskavým humorem bystrého pozorovatele a zdvořilého vypravěče v jedné osobě. Povídky smutné i veselé, ale hlavně hořce nezapomenutelné, jednu z nejhořčejších, Konec Bulla Máchy, převedla známá rocková kapela do hudební podoby a dost se jich převtělilo i do podoby filmové a televizní.
100 % (aktuálně 83 hodnotících s průměrem 88 %).
Téměř každý výbor obsahuje povídky rozličné úrovně, třebaže celkově jde o výbor vysoké kvality. Je to stále typický Škvorecký, s jeho lehce ironickým nadhledem a s těžkým průnikem do čtenářovy duše. Jen teď uvažuju, jestli to nebyla poslední Škvoreckého kniha, vydaná před emigrací. Ale vlastně - co na tom záleží? Tehdy alespoň bylo kam emigrovat... Hořkému světu hořkost neubyla.
Soubor povídek o víře, jazzu, přátelství, láskách a obyčejných životech, kdy texty působí tak lehce, až jakoby jen klouzají po povrchu a tak těžce dopadají až propadají do nitra čtenářovy mysli a duše. Kniha, ve které pokaždé objevím něco pro sebe a nejspíše jsem ji nečetla naposledy.
Velmi čtivé , píše tak lehce, vtipně a poutavě. Mám ho ráda a určitě se velice ráda vrátím k jeho povídkám. Mají v mé knihovně právoplatně své místo!
Povídky jsou z let 1946-1967 a vydal je Odeon v roce 1969.
Není potřeba mnoho slov k opisu toho, jak bylo vyloučeným : těch, kdo nosili žlutou hvězdu nebo naopak nenosili hvězdu rudou a k ironickému opisu toho, co se dělo na druhé straně, kde dominovala neúcta k svobodě člověka s dalekosáhlými důsledky.
Ale často je v povídkách i hudební motiv, všichni víme, že autor hrál na saxofon, miloval jazz. V jedné z nich ta láska přímo číší ... A my jsme hráli. Bože spravedlivý, který jsi stvořil jazz a všechny krásy světa, jenom ty víš, jak jsme hráli ! ...
Výborná kniha a můj první Škvorecký. Nalezla jsem ho v jedné pražské knihobudce, krásně voněla, byla ošahaná a skvělá. Zábavná, lehce mrazivá.....povídky, jejichž datace sahá od časů těsně před druhou světovou válkou až po léta 60. Postřehy z dob dětství i dospívání, lehce autobiografické a přesné. Byla jsem nadšená!
Výborne vyobrazený kontrast medzi životom bežného človeka s jeho radosťami a strasťami a celospoločenskej ťažkej dobe. Začiatkom som sa musela trošku prehrýzť, ale potom už to šlo samo. Keďže som túto dobu nezažila, bolo to pre mňa fascinujúce čítanie :-) "starý" jazykový štýl aj humor mi veľmi sedeli.
Výpisek z povídky Pan učitel Katz, tak aktuální v této době: „A když se dcera pana učitele Ruth vdávala, bylo před tím mnoho všelijakých obřadů a zvyklostí. Pan učitel Katz mi rád vyprávěl o židovské víře a o zvyklostech. Ukazoval mi malou trubičku na rámu dveří, kterou lakýrník přetřel spolu s dveřmi hnědou barvou, a říkal, že obsahuje svitek s jakýmisi posvátnými slovy, jejichž význam jsem už zapomněl. Jindy zas seděl neoholený a vysvětloval mi, že je doba svátků, že se holit nesmí. Jindy zase nevzal tužku ani pero do ruky, protože nesměl manuálně pracovat. Také mi vykládal, že židé mají jenom Starý zákon, a já býval v jeho přítomnosti najednou naplněn zbožností a říkal jsem, že my katolíci máme ještě také Nový zákon, a pan učitel říkal, že ví, ale že oni neuznávají Ježíše za Vykupitele, a já říkal, že my katolíci ho uznáváme, a mezi námi zavládla pohoda a já byl spokojen, jak jsou věci na světě pestré a zajímavé a každá jiná.“
Škvorecký patří k oblíbeným autorům mých mladých let. Knihu jsem přečetla již dávno a dobře si pamatuju, jak jsem ji četla ráda.
Nejvíc se mi líbí povídky z Náchoda, kde se autor narodil a strávil dětství a mládí.
Část díla
Babylónský příběh
Bebop Richarda Kambaly
1955
Dobře prověřená Lizetka
1955
Dokud nás smrt nerozloučí
1955
Eine Kleine Jazzmusik
1957
Autorovy další knížky
| 1964 | Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 | Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Kniha povídek skvělého J. Škvoreckého je příjemným čtením, plném obecné češtiny jazzové doby. Sedmiramenný svícen jsem četl nedávno, znal jsem i ukázky z Prima sezony, ale mnohé pro mne bylo novinkou. Návrat do dob zákazů, postihů, ale stálých pokusů žít svobodně, hodně vypovídá i o dobách následujících a možná sem-tam i dnešku.