Hostina

Důležitým zdrojem informací o Sókratově působnosti a životě, včetně toho, co a jak hlásal, jsou spisy historiografa Xenofónta. Xenofón pocházel z řad Athénské aristokracie a je typickou postavou kroužku mladých Athéňanů, kteří následovali Sókrata při rozhovorech v době vrcholu jeho činnosti na konci 5. století př. n. l. Xenofón se (na rozdíl od Platóna) většinou nesnaží začlenit postavu Sókrata do své literární fabulace, naopak popisuje části rozhovorů, jež se s velkou pravděpodobností udály a jichž byl jejich zapisovatel sám svědkem. Přestože Sókratés nebyl na poměry Athén té doby standardním učitelem, sledovalo jej v průběhu jeho myslitelské činnosti množství různorodých osobností. Jejich filosofické názory, hlavně pak jejich etická hlediska, často ve střetu se Sókratovým způsobem vedení filosofického rozhovoru, zachovávají Xenofóntovy spisy Memorabilia (Vzpomínky na Sókrata), Hostina, Obrana Sókrata. Zde můžeme nalézt typické rysy sókratovského filosofování, např. nezištnost a odmítání nechat si za účast následovníků v kroužku platit (popis rozhovoru se sofistou Antifóntem, Mem. I, 6, 1, 1.), zaměření na otázky ovládání vlastních tužeb (v rozhovoru s Aristippem z Kyrény, Mem. II, 1, 1, 1.) a v neposlední řadě též Sókratovo zaměření na dialogické prokázání neznalosti v předem ohlášeném umění. Sókratův zájem o podobná témata teorie jednání jednotlivce v obci potvrzuje ve svých pojednáních i Aristotelés, který zde z historického hlediska mluví o myšlenkách, jež náleží Sókratovi, a odstiňuje je od myšlenek Platónových (např. Met. I, 6, 987b 1–4).... celý text