Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Je těžké hodnotit knihu autorky, která je u většiny čtenářů na prvních místech v žebříčku.
Uznávám, že si její knihy zasluhují pozornost a napsat tyto košaté příběhy není snadné. Neztratit se v kaleidoskopu vyprávění je ovšem tvrdý oříšek i pro čtenáře a přesně jako jednotlivé obrázky v kaleidoskopu se i jednotlivé kapitoly příběhu rozpadají na další barevná sklíčka, takže klobouk dolů... úžasné kombinační schopnosti autorky.
Musím ocenit i to, jak použila Seifertovy verše k názvu jednotlivých kapitol, ALE...zavřela jsem knihu a v mé hlavě zůstává jenom hromada střípků z neutěšené minulosti, kterou si prošla moje generace a nehezká obálka by mohla vyhrát soutěž obludnosti.
Takže opět musím přiznat, že k plnému hodnocení dodávám svoje ALE...
Má první kniha od Mornštajnové, takže nemůžu moc srovnávat. Ale líbila se mi. Hodně propletený děj.V jednu chvílí jsem si myslela, že čtu detektivku.
Nebudu Hotýlek posuzovat podle ostatních knih autorky, protože každá je úplně jiná. Tohle je další velice příjemná kniha, která se dobře čte, a kde jsou opět mistrně zpracované celé generace.
Opět mě autorka nezklamala. Možná se nejedná o knihu, na kterou budu dlouho vzpomínat a která by mě nějak zvlášť zasáhla, ale zajímavé příběhy několika lidí žijících v malém městečku jemně vsazených do událostí dob minulých je přesně ten druh četby, kterých bych od autorky očekávala a který jsem si také užila. Oceňuji, jak děj příjemně ubíhá a najednou nastane zvrat, který mě překvapí. Líbí se mi také velké množství postav, jejichž příběhy se navzájem nenásilně proplétají. Cit pro psaní se paní Mornštajnové rozhodně upřít nedá.
musim rict, ze uz jsem cetla Hanu, Slepou mapu, Tiche roky a tak jsem mozna trochu zmlsana. Cist tuhle knihu jako prvni, budu ji hodnotit lepe, ale po tehle davce krasnych knih je tahle az na konci.
libila se mi od posledni tretiny, kdy sla Marie do cirkusu, do te doby jsem se nemohla zacist.
Včera večer jsem Hotýlek dočetla - a dobrý!!! Já se přiznám, knihu Slepá mapa jsem si koupila od paní Mornštajnové jako její pro mne úplně první knihu, nahlédla jsem do ní a odložila. Nic se k mému zděšení nekonalo, chladný odstup, neseděla mi... Ležela v knihovně. A pakvzhruba po roce to začalo a už jsem nemohla přestat číst. Takže i Hotýlek krása, smekám. Prostě její podpis.
Je to průřez několik generací jedné velké rodiny. Jejich osudy se točí kolem rodinného Hotýlku. Kniha je velice čtivá, životní osudy lidí velmi zajímavé, ne vždy šťastné, ale ze života. V této knize je láska, nenávist, děti, neštěstí i smrt.
Krásna
jako kvítka
na modranském džbánku
je ta země
která vlasti je ti
sladká
jako střídá dalamánku
do nejž nuž jsi vnoril k rukojeti
stokrát zklaman
rady nevědela si
znovu vždycky navracíš se
domú
k zemi bohaté
a plné krásy
k chudé
jako jaro k čerstvém lomu
ťežká, ťežká
jako vlastní vina
neni z těch
na než se zapomína
naposledy
kolem tvého spánku
padne prudce její hořká hlina.
Toto je báseň od Jaroslava Seiferta, ale aj názov 23 kapitol knihy Hotýlek. Alena Mornštajnová má v mojom knihomoľskom srdci svoje špeciálne miesto, takže som mala veľké očakávania. Nesklamala ma. Príbeh Hotýlka a osudy členov rodiny ma chytil za srdce. Rozhodne doporučujem jej priaznivcom. Ja mám veľmi rada jej spôsob písania, prelinajúci sa dej z rôznych perspektiv na pozadí rôznych historických udalostí. Po Hane, Tichých rokoch a Listopáde mi ostáva už len Slepá mapa.
Asi zatím nejslabší kniha A. Mornštajnové. Není jeden hlavní hrdina, příliš mnoho postav, příliš mnoho generací, příliš mnoho negativního. I přesto, že se mi na autorce líbí to, že nevykresluje svým postavám krásný a pohodový život, tady je toho špatného až příliš. Jakoby život byl jen velkým utrpením a cestou plnou kopanců. I přesto jsem ale byla zvědavá, jak se osudy jednotlivých lidí posunou :-)
Po přečtení Listopádu a Hany mi tohle přišlo jako chrstnutí ledové vody do tváře.... Kniha o všech a o nikom. Žádná postava, která by mi utkvěla v hlavě a které bych fandila, nebo kterou bych nenáviděla. Nikdo zajímavý, či výrazný. Vlastně mi to celé přišlo jako roztažený popis historie Československa po současnost, s ne příliš vydařeným dějem. Knihu jsem měla jako audioknihu a vlastně ji to zachránilo, že jsem si to při cestách autem doposlechla, kdybych to četla, knihu po pár stránkách odložím....
Hotýlek je pro mě velmi „předimenzovaná“ kniha. Děje se tam toho tolik a zároveň vlatně nic. Mrzí mě to, ale někdy v půlce mě to přestalo zajímat a opět jsem si nenašla žádnou sympatickou postavu, jejíž osud by mi nebyl ukradený. I jinak velmi dobrý autorčin styl psaní mi tu přišel těžkopádný.
Klasická Mornštajnová, která nám líčí osudy několika lidí v průběhu 20. století. Mám ráda autorčin styl, o čemž vypovídá i to, že je jednou z mála autorek, od nichž čtu naprosto vše, co vydají. Tato kniha, stejně jako jiné, se četla úplně sama, vtáhla mě do děje a ukazovala mi, že všechno není černobílé.
Čtivá kniha, která na osudu jedné rodiny ukazuje dějiny téměř celého 20. st. v Čechách.
Na můj vkus trochu košatá, avšak i tak mě kniha zaujala. Četl jsem poměrně dlouho a nakonec kniha dopadla tak nějak jak jsem čekal. Osud se vyřádil na každé postavě a kniha je věrným svědectvím doby kterou popisuje. Do postav se dá přiřadit kdokoli z našeho vlastního okolí a proto je kniha věrohodná.
Myslela jsem si, že po Haně už mě autorky ostatní knihy nedostanou. Omyl, zpočátku této knihy jsem nebyla moc nadšená a i obal se tvářil tak trochu záhadně, ale musím knihu opět pochválit. Celá kniha je prostý příběh jedné rodiny, ale nenechte se zmást, příběh opravdu není jednotvárný ani plochý, naopak, má mnoho rovin, postav, příběhů. Opravdu moc se mi líbí autorčin styl psaní a také časová přímka děje. Moc krásná knížka, těším se na další díla autorky. A ještě dodám, že obal je prostě trefný.
Moje první setkání s autorkou, a musím říci ,naprostá spokojenost ! Čtivě napsané a příběh se mi moc líbil ,i když mi hlavní postava, vůbec nebyla sympatická. Určitě se ještě pokouknu po dalších autorčiných knihách.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Alena Mornštajnová je v české literatuře tak trochu úkaz, protože na rozdíl od Vieweghů, Třeštíkových nebo Hartlů se na ní dá pochopit její komerční úspěch, především se ale nad jejími knihami dá a víceméně musí přemýšlet. Hotýlek je toho důkazem, protože ačkoli je jeho příběh zdánlivě jednoduchý, nabízí tolik zákrut, že není úplně jednoduché se v něm orientovat, navíc nabízí trochu skrytou linii v podobě toho, co s člověkem dělají dějiny a totalitní režim. Mornštajnová píše s lehkostí a román je hodně čtivý, má svižné tempo, odsýpá a prakticky na každé stránce se stane něco, co osudy postav zcela zásadně ovlivní. Nechybí tu tradiční motiv úplných banalit, které ale mají fatální vliv na životy jednotlivých hrdinů a mnohdy otočí i životy jejich rodin. Je asi pravda, že identifikovat se s někým je hodně obtížné, protože žádná z postav není vysloveně sympatická (možná až na dědu Mánese), má své mouchy a někdy je až protivná buď svou absolutní pasivitou a naivitou (Jindra), nebo podřízeností a hroší kůží (Václav), ocenit se ale musí, že autorka se nebojí přimíchat témata jako poporodní deprese, o nichž se ani dnes (natož v době, v níž se děj odehrává) moc nemluví. Jestli jí něco vytknout, tak asi to, že vzhledem k tomu, že jde o rodinnou ságu, je rozsah přece jen o něco menší, takže se píše o mnoha postavách, z nichž ale některé nejsou tak propracované a jsou spíše figurkami, a také náznak detektivní linie, která moc nefunguje a vyřeší se jen tak mimochodem bez přičinění kohokoli z hrdinů. To, že se občas něco stane jen proto, aby se to stalo a jednotlivé postavy prožijí trochu víc než "normální" smrtelníci a působí trochu nerealisticky, se asi nedá považovat za úplný problém, protože to knize nijak neškodí a nepůsobí to vynuceně. Hotýlek určitě není tak osudový a emoční jako Hana a úplně si nezaslouží s ní srovnávat, rozhodně ale jde o výbornou knihu, která má svůj smysl. 80 %