Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Neskutečně milé čtení. Paní Mornštajnová to prostě umí. Nedokázala ksem se od knihy odlepit, dokud jsem ji nedočetla. Velmi čtivá, i když by se řeklo, že člověk si semtam může něco dopředu domyslet, děj je stejně jiný, než by čtenář čekal a umí příjemně překvapit. Opět vřele doporučuji.
Naprosto brilantní čtení, ostatně jako vždy, sáhnete-li po díle Aleny Mornštajnové. Obdivuhodné je, s jakou lehkostí a pro čtenáře lehce stravitelným způsobem, dokáže naservírovat hluboké téma plné kontroverzních okamžiků a situací vynucujících si po čtenáři svůj vlastní pohled, zamyšlení, řešení... Jak bych se zachovala já? Bylo by to tak správně? A co je vlastně "správně"? Moje dobro? Dobro ostatních? Čisté svědomí? Kompromis?
Spravedlnosti né vždy může být učiněno za dost. Zkrátka život ala Alena Mornštajnová.
Klasická mornštajnovka. Co se týče stylu psaní a vyprávění, autorka nám znovu ukázala své kvality. Na druhou stranu, pokud mohu srovnávat s ostatními tituly, je nejméně dramatická a zvratová.
Znovu nám autorka naservírovala osudy jedné obyčejné, rozvětvené rodiny během několika režimů. Někdo by si řekl NUDA. Ale tak jak to dokáže podat právě Mornštajnová, je něco naprosto úžasného. Děj krásně plyne, životní osudy lidí dokáže vykreslit tak, že to prožíváte doslova s nimi. Pocity se při čtení střídají bleskovou rychlostí a doba dávno minulá je jen umocňuje.
Vyskytuje se zde mnoho hlavních postav, které jsou perfektně vykresleny. Každá postava má své sny, touhy a přání. Každá postava proplouvá obdobím komunismu a socialismu jinak. Tyto postavy by nemohly být více rozdílné. Ale přitom mají něco společného. A to VÉST ŠŤASTNÝ A SPOKOJENÝ ŽIVOT během totality. Každá z postav volí jinou cestu, tu kterou považuje za nejlepší. Každou postavu stihne jiný osud. Tomu se říká ŽIVOT.
Jediné, co mě štve, je to jaký dopad a vliv měly totalitní režimy na lidi. Nevím, zda mám brečet, rozčilovat se, nadávat nebo křičet a přitom tato kniha je jen slabý odvar toho, co se dělo ve skutečnosti.
Nadchnuly mě názvy kapitol. Zprvu jsem si říkala, co to sakra je, vždyť to nedává smysl, až později mi došlo, že jako celek tvoří verše z básně Jaroslava Seiferta. Hezký nápad na oživení.
Hotýlek se mi četl dobře a moc se mi líbil.
Hlavní postava...slaboch nebo hrdina?
Po pár měsících od přečtení měním ze 3 na 4*. Příběh měl totiž velmi zajímavé zápletky, místa děje i povahy postav, všechny mi byly sympatické a jejich myšlenkové pohnutky působily reálně. Ale jo, je to dobře napsané!
V knize se protínají životy několika generací jedné rodiny. Díky kontaktům dědy Leopolda a Václavově pružné páteři mohl hotýlek fungovat od první republiky přes druhou světovou válku, komunistický režim až po dnešní dobu. Jsou zde popsány chvíle šťastné i nešťastné, poklidné i dramatické, láska i nenávist, zrození i smrt. Příběhy postav se všelijak proplétají a to všechno je napsáno čtivým, srozumitelným a hlavně uvěřitelným způsobem. Ano, takto nějak, v tomto prostředí, jsme tady žili i my, naši rodiče a prarodiče.
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Jaromíra Dulavy.
Tak co napsat k této knize? Obvykle se shodnu se svými oblíbenými čtenáři, ale v tomto případě ne.
Při četbě této knihy jsem si připadal jako na rovné dálnici dlouhé 313 km (počet stran), nebo jako při 12-ti hodinovém projevu (délka poslechu audioknihy) státníka té doby, kterou autorka popisuje. Nebo jako bych četl nezáživnou učebnici dějepisu, příp. při četbě slohového cvičení současného gymnazisty.
Život plyne, voda teče, obloha je modrá a ptáci zpívají. :-)
Předchozí knihy, které jsem od autorky četl, mě zaujaly. Tady mi to nějak nesedlo. Snad Listopád, který budu číst asi až na jaře, mi zase přinese plné uspokojení z četby.
Kniha se mi četla dobře, ale chvilkami mě nudila. Neurazí, ale ani nenadchne. Na můj vkus se děj zbytečně táhl a popisy byly občas příliš zdlouhavé. S Hanou nesrovnávám, protože to je zcela jiný level.
Po nejlepší autorčini knize Listopád řadím Hotýlek na druhé místo. Skvělá četba s mnoha pravdivými praktikami z doby před listopadem a opět dobře popsané různé charaktery lidí, kniha která nenudí a zaujme.
(SPOILER) mám problém s touto autorkou-ze začátku mám sto chutí knihu odložit jako nezajímavou,děj se natahuje ,nudí.Asi tak v polovině nastává zvrat a konečně nacházím v knize to,co tam hledám ,jako se to stalo u Hany.Ale Hotýlek mně fakt zklamal,nuda,nuda a zase nuda.Rozvláčný popis ,hodně nic neříkajících postav,sice jsem dočetla do konce,ale ...
Super, při četbě tolik pracovala obrazotvornost a představivost, že jsem měl pocit, že nečtu, ale dívám se na film.
K této knize mě přivedla antireklama kolegyň z práce, které Hotýlek hodnotily velmi nízko. Mně se naopak Hotýlek velice líbil, možná proto, že jsem předem neměl očekávání, aby byl "jako Hana". Svěží čtení se spoustou drobných epizod, které dohromady vytvářejí zajímavou mozaiku situací a charakterů.
Jediné, co mi na stylu Aleny Mornštajnové trochu vadí, je vytváření příběhů pomocí neuvěřitelných náhod. Každý hrdina v jejích knihách jich zažije tolik, že to působí až úsměvně. Nicméně i díky tomu má čtení spád a švih.
Popravdě mě to moc nebavilo. Děj se vyvíjel docela pomalu a všechno se to táhlo. Ze začátku mě to bavilo, ale pak jsem se zasekla a přišlo mi strašně zdlouhavý. Docela mě to mrzí protože jsem od toho čekala víc. Každopádně další knihy od autorky mám v plánu.
Ze začátku mě to moc nebavilo, ale snažila jsem se začíst. Zhruba od poloviny knihy už mi to přišlo zajímavé a čtivé. Pozorovat vývoj postav, od dětství až do smrti, v čase od padesátek až do nového tisíciletí, příběhy jednotlivých postav, jejich myšlenky a cesty...
Odposlechnuto jako audiokniha a byl to teda boj. Po Haně jsem byla dost vyhypovaná a čekala podobnou pecku. Příběh, který mě posadí na zadek a bude mi hučet v hlavě ještě hodně dlouho. No, nestalo se. Celý příběh mi přišel dost slabý a překombinovaný. Osud Marcelky poněkud přitažený za vlasy (hlavně ten konec), a Václav se taky zrovna nepovedl. Hodnej blbec, kterej všechno zvrtá. Ze všeho na mě šla jen úzkost. Možná jsem si měla dát větší odstup, abych neměla tolik pod kůží Hanu, ale mám obavu, že ani to by nepomohlo. Tudy ty vlaky zkrátka nepojedou.
Tak Hotýlek u mě rozhodně nezabodoval, z mého pohledu je to nejslabší knížka Aleny Mornštajnové.
Autorka používá stejné schéma, které v ostatních knihách tak dobře funguje, nicméně tento rámec není naplněn dostatečně chytlavým obsahem (aspoň pro mě), příběh je nemastný neslaný, nemá spád a vlastně ani nepřekvapí. Množství postav znemožňuje hlubší poznání (a pochopení) alespoň některé z nich a nedovoluje ztotožnit se s postavou, fandit jí. Stejně tak matoucí je plynutí času.
Alena Mornštajnová opět ukazuje brilantnost v používání jazyka, je skvělou vypravěčkou složitého příběhu, nicméně za mě se Hotýlek po obsahové stránce s ostatními knihami nemůže srovnávat.
Kdo umí, ten umí a paní Mornštajnová je prostě sázka na jistotu. Knihy se čtou sami, témata jsou zajímavá a já je vždy se zájmem rychle přelouskám. Někdy se ztrácím v počtu postav, ale to je jen poznámka na okraj. Hotýlek obsáhl dobu od konce druhé světové války až po nové tisíciletí a nabídl rozmanité postavy, které byli velmi unikátní svými osudy.
Poměrně syrový román o povahách lidí zasazený do doby minulého režimu. Každá z postav má své světlé i temné stránky, jejich životy se propletají napříč knihou i rodinou (tady si neodpustím citaci z Pelíšků: "no jen si jdi za sestřenkou":)). I záporné, nebo lépe řečeno "nehrdinné" postavy, jsou ale zajímavé a uvěřitelné. Hezká sonda do života lidí, jejichž myšlenkové pochody jsou krásně vykresleny - láska, nenávist, závist, zloba, pomstychtivost, vypočítavost, naivita. V rámci knih Morštajnové je to kniha lehce slabší (občas mně při čtení myšlenky zalétávaly jinam), ale i tak si zaslouží plný počet.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Přečteno jedním dechem, autorka opět nezklamala.