Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Kniha je jako obvykle dobrá, ale tahle, i když se krásně četla, klouzala tak nějak po povrchu, chybělo mi tam "to něco" kdy se začtu tak, že se úplně ztratím. Stále je to ale kniha, kterou bych doporučila přečíst.
Musím obdivovat autorku za její velmi čtivý styl psaní kterým dokáže čtenáře ke knížce zcela připoutat. Na pozadí naší nedávné historie se nám odkrývá příběh jedné rodiny s jejich radostmi a strastmi.
Život. Tak, jak plyne. Člověk míní, pánbůh mění. O tom ta kniha je asi nejvíc.
Opět sázka na jistotu, přečetla jsem jedním dechem, přestože v knize bylo spoustu příběhů a postav, neztrácela jsem se v ní. Pí Mornštajnová má dar s nebes :-)
Za mě je Hotýlek "nejslabším" kouskem, který jsem od paní Mornštajnové četla. Příběh zajímavý, styl psaní opět perfektní. Jako vždy se četlo samo, ale jak jsem řekla ve srovnání s ostatními, téhle něco chybělo k pomyslné pěti-hvězdičkové dokonalosti. I tak se ale těším na letošní novinku, která má vyjít, protože paní Mornštajnová je vždycky sázka na jistotu.
Knihy od Aleny Mornštajnové mi doporučila sousedka a ta mi je také půjčovala. K Hotýlku jsem se nakonec dostala naposledy, protože si jej přede mnou půjčila její snacha :). Ale nijak mi to nevadilo. Kupodivu se mi ze všech líbil nejméně, ale to jsou vlastně silná slova, protože v porovnání se spoustou jiných knih byl skvělý.
Obdivuji, jak spisovatelka dokáže s lehkostí sobě vlastní psát o velmi silných prožitcích, emocích a činech a to tak, že to člověka úplně zasáhne. Už se těším na další knihu.
Kniha sa dobre číta, autorka píše naozaj zaujímavo. Podľa mňa aj primeraný počet postáv..
Pro mě je to druhá přečtená kniha od autorky.Líbí se mě styl psaní,je to opravdu zajímavý příběh.Ráda si přečtu další knihy.
Kniha ohromně populární , bohužel mě moc nezaujala. Autorka děj doslova hrne tak vyčerpávajícím způsobem, doslova chrlí a kumuluje informace ,které děj neskutečně rozdrobí.
Hlavní “hrdina” Václav není velkým hybatelem dění, spíše takový slaboch a srab, který nechává věci plynout. Všichni ostatní mi byli bližší a jejich peripetie (a že jich v té útlé knížce není málo) zajímavější. Alena Mornštajnová má neskutečný dar, vypráví lehkým perem i ty nejtěžší příběhy.
Audiokniha. Jako jiné knihy od paní Mornštajnové i tato plula napříč československými dějinami a v popředí se odehrávají osudy obyčejných smrtelníků. Rozhodně zajímavá kniha, Tiché roky a Hana byli o level zajímavější. Už se těším na Listopád.
(SPOILER) Milá a čtivá kniha, nicméně Hana byla několikanásobně lepší. Čekala jsem mnohem víc děje o samotném hotýlku; takto se příběh točil z větší části kolem slabošského protagonisty a jeho rodinných příslušníů, včetně dalších x postav, v kterých byl místy problém se zorientovat.
(SPOILER) Od této spisovatelky jsem už přečetla většinu jejích děl. Kniha Hotýlek se mi velmi líbila, příběh je takový velmi uvěřitelný. Přesný popis charakterů i dějů je pro paní autorku typický, a to je to, co se mi moc líbí. Nechybí i humor, sice někdy mrazí, ale dává to šťávu a šmrnc. Děkuji za hezké počtení.
Zase čteno skoro bez dechu. Po předchozích zkušenostech jsem si odpustila "soudy" postav, jen se nechala unášet proudem a čekala na odkrytí osudů, motivací a provázaností.
Tenhle typ románu mám prostě rád. Propojení české historie s osudy konkrétních lidí. V této knize všelijak propletené, ale určitě ne ku škodě věci. Autorka umí příjemně vyprávět, vystihnout charaktery lidí, sem tam přidá nějakou odbočku. Kniha se mi velmi dobře četla, i když pravda, sem tam jsem musel zapátrat v přečteném textu, abych si ujasnil, o koho vlastně jde.
Při čtení jsem nemohla pochopit děj. Větší zážitek to pro mě bylo v mluveném slově na rozhlase. Krásný příběh. Děkuji
Od Aleny Mornštajnové jsem četla pouze Hanu, která mě rozložila po emoční stránce, ale moc se mi líbila. Od Hotýlku jsem čekala něco podobného. Jenže jsem se strašně spletla. Kdybych nepoznávala autorčin styl psaní, myslela bych si, že to napsal někdo jiný. Na můj vkus bylo v knize příliš mnoho postav. Ano, jejich osudy byly propletené, ale to byl možná ten kámen úrazu. Často jsem se ztrácela, byla jsem zmatená. Kdo je to tohle? Jaký má vztah k tomuhle? A nebyl tenhle mrtvý? Nepomáhalo tomu ani to, že někteří své partnery dost často měnili nebo jich měli více najednou.
.
.
Ale ještě více než velké množství postav mi nesedl styl vyprávění, který byl místy chronologický a místy retrospektivní. Časové údaje se rychle měnily, jednou jsme byli v minulosti, pak zase v přítomnosti. Nebyl v tom žádný řád, žádná pravidelnost. Několikrát mi trvalo třeba dvě tři stránky, než jsem si uvědomila, že je řeč o postavě, která je momentálně dospělá, dělá tohle a je s tímhle a my se právě dozvídáme její minulost.
.
.
Ani samotný příběh mi nepřišel příliš zajímavý. Občas jsem si připadala jako v nějaké reality show. Hlavním protagonistou byl Václav, který se zajímal o auta a běhání. Většina postav patřila do rodiny, která vlastnila rodinný hotýlek, který jim byl za války sebrán, ale mohli jej stále správcovat. Vše se točilo okolo chodu hotýlku, okolo rodinných strastí, osudy postav se proplétaly, někdo umřel, někdo jiný vzal jeho místo apod.
.
.
Zkrátka a dobře mi tahle kniha vůbec nesedla, ale neodrazuje mě to v četbě dalších autorčiných knih (ještě mi zbývá Slepá mapa, Tiché roky a novinka Listopád). Snad mi ostatní sednou lépe než tato.
Opět moc hezké čtení ze života od paní autorky. Kniha se mi četla velmi dobře a lehce, jako všechny, které jsem již od autorky přečetla. Krásné prolínání osudů a život popsaný, tak jak je. Za mne knihu určitě doporučuji.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Při čtení se člověk občas pozastaví nad tím, jestli je vůbec možné to všechno, co tahle rozvětvená rodina stihla zažít... Někdy je to vše tak nějak moc chtěné, aby to pak do sebe mohlo hezky zapadnout. Nicméně velmi čtivé a atraktivní. Na rozdíl od jiných chválím ztvárnění hlavní(?) postavy, Václava, který tak nějak zosobňuje průměrnost, odevzdanost a ochotu socialistického člověka nechat sebou smýkat podle toho, jaká je zrovna nálada u soudruhů. Skvěle vystiženo.