Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Od první stránky velmi čtivé. Opravdu moc krásná historie jedné rodiny.
Škoda že dočteno. Moc se mi to líbilo.
Prostě takový je život.
Za mě opravdu povedená kniha. Je poutavě napsaná a moc hezky se četla jako i další knihy od autorky. Bavilo mě propletení osudů jednotlivých postav mezi sebou, které byly mnohdy nelehké a o to víc bylo čtení zajímavější. Trochu mi příběh připomínal, asi i kvůli pozadí doby, seriál Vyprávěj a ten mám taky moc ráda. Určitě doporučuji. :-)
Touto knížkou jsem završila přečtení všech knížek od paní Mornštajnové a těším se, až vyjde nová. Příběh se mi po Haně líbil asi nejvíce, i když také v této knížce bylo velké množství postav a chvílemi bylo obtížné určit, kdo je kdo. Také jsem si čas od času musela připomenout úvodní kapitolu, která naznačovala pointu, ale zase ne do takové míry, aby ji čtenář předčasně odhalil. Opět šlo o osudy lidí na pozadí dějin a velmi mne potěšilo překvapení v závěru ve formě detektivní zápletky. Psala jsem to už minule, ale jsem přesvědčená o tom, že autorce by velmi slušel i žánr detektivky nebo thrilleru, protože cit, jaký má pro budování atmosféry je výjimečný.
Poslední kniha, která mi od této skvělé autorky zbývala přečíst a na kterou jsem se moc těšila. Pocity jsou však stále celkem rozpačité...
Kniha vypráví příběh jednoho (spíše hodinového) hotelu, jenž byl založen v období první republiky. Sama bych však spíš řekla, že je to příběh plný drbů, přílišné množství postav a sem tam nějaké dějiny...
Což o to, styl psaní je skvělý, kniha je velmi čtivá ale co se týče děje, už nejsem tak nadšená jako z ostatních autorčinych knih. Možná je to tím, že jsem ji četla až jako poslední. Nicméně postav zde bylo podle mě až zbytečně moc, některé události v samotném hotýlku mi přišly až zbytečné... Co se týče popisu historických událostí, byl to takový zvláštní doplněk děje. Nerada srovnávám, ale hodně mi Hotýlek připomněl knihu Mlýn od českého autora Michala Vaněčka a ta byla tedy rozhodně lepší.
Zkrátka, mě tato autorčina kniha bavila ze všech nejméně. Obávám se, že za pár měsíců nebudu vědět, o čem to je. O to víc se ale těším až vyjde nová kniha
Paní Mornštajnová prostě umí! Další mozaika příběhů a propletených životních osudů příslušníků jednoho roku a lidí v jejich blízkosti v průběhu jednoho století, skvěle rozpracovaná, nepostrádající humor ani napětí. Umím si představit skvělou detektivku od této autorky.
Ve své druhé knize se Hana Mornštajnová na rozdíl od ostatních příběhů věnuje trojici mužských postav, ale jejich osudy stejně utvářejí ženské hrdinky. Z překvapivého prolínání životních osudů jednotlivých aktérů může být občas zmatený i čtenář. Jaká tajemství skrývají zdi Hotýlku?
Příběhy životů dnešních dědů a babiček je vyprávěn lehce, s vtipem a bez zbytečného sentimentu a přehánění. Mockrát jsem se při čtení zasmál, život v dobách spíše dávných byl popsán opravdu barevně a s nadhledem znalce podivného života, který jsme povětšinou vedli. Příběh však vůbec není banální, zaujmou především nezvyklé rodinné vztahy, ale třeba i na vraždy a psychická zhroucení také dojde. To ale není na této knize to nejdůležitější - neumím však bohužel moc dobře popsat, čím se mne ta kniha tak dotkla, ale zasáhla mne proklatě hluboko.
Autorka má skvělý styl psaní, píše poutavě a kniha se čte sama. Tentokrát si zvolila téma "Ságu rodu dědy Leopolda ve stoletím dvacátém" a o každé důležité postavě doplnila podrobné speciální vyprávění, což činí příběh rozkouskovaným a místy nepřehledným. Ale pěkné odpočinkové čtení to určitě je!
Samotný příběh plyne vcelku svižně, v mnohých událostech někteří z nás mohou zahlédnout záblesky své vlastní minulosti nebo minulosti našich předků. Bohužel mi chyběl v celém vyprávění nějaký wow efekt, zlom nebo zajímavý a překvapivý závěr jako v autorčině Haně. Proto řadím knihu jen k lepšímu průměru.
IG: @hanybooks
Hotýlek mě zaujal néjmeně z knih Aleny Mornštajnové. Ale i přes to se mi kniha velmi líbila!:)
Dalsi z rads knih A. M., ktera nezklame, cte se rychle, je skvele napsana.
Myslím, že Hotýlek je mnohem lepší než Hana. Kniha ukazuje, že člověk musí bohužel dělat ústupky, které jsou často na úkor jiného, aby zachránil sám sebe a své nejbližší.
Moje prvotina od autorky a jsem nadšená. Všechno mělo hlavu i patu, takové lehce vyprávěné, žádná křeč, nic co by nesedelo. Jak nám to autorka dávkovala, promichava osudy, tak tomu říkám skvěle namichany koktejl, koktejl lidských osudů, realně popsané životy, trápení, radosti, starosti, no jedním slovem WAU.
Četla jsem po Haně, takže jsem byla ovlivněná. Pěkně napsáno, pěkné čtení, ale měla jsem číst obráceně. Pak bych byla určitě spokojená.
Poutavé završení kouzelného čtyřlístku knih paní Mornštajnové. Na jednu stranu mi její knihy přijdou trochu na jedno brdo - příběh rodiny a osudy jejich nejbližších během změn režimů v minulém století. Na druhou stranu se i přes tuto časovou podobnost strašně liší, nejvíce určitě Hana. V knihách paní Mornštajnové oceňuji lidskost, uvěřitelnost, jak je vše krásně propletené, vše je dořešené, i když někdy chvíli trvá, něž si to čtenář spojí, a nakonec vše je vyprávěno strašně lehce, nikdy jsem se do čtení nemusela nutit. Jde vidět, že za jejími knihami jsou léta a léta příprav, ověřování a plánování dějových linek, škoda jen, že takových knih není více.
Fantastické čtení, o tom není žádná diskuze. Tohle byl úplný ohňostroj nápadů. Ty osudové zvraty, které nechala své hrdiny prožívat v jediné knize, by jiným autorům stačily pomalu na celoživotní dílo. A tady je možná ten malý rozdíl proti ještě lepší Haně. V té už ty nápady tak nechrlí, ale naopak je propracovává k absolutní dokonalosti. Na to si tady nenechala prostor. Nebo by musel mít Hotýlek alespoň 1000 stránek. Škoda, že nemá.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Knížku jsem přečetla za tři večery. Stejně rychle jako před pár lety Hanu - také od Aleny Mornštajnové. Hotýlek snad jako jediný z hrdinů vlastně zažívá šťastný konec. Jinak ve mě příběh zanechal smutný pocit, jak málo stačí, aby si člověk zkazil život, nebo neudělal vše co chce.