Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5260
5260
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od paní Mornštajnové. Podle toho, jak ji každý vychvaloval, jsem od knížky čekala asi něco víc, nějak jsem se nemohla vtáhnout do děje, nebavilo mě to, nezaujalo, žádná z postav mi nebyla sympatická, ba naopak. Poslední třetina byla aspoň trochu zajímavá a napínavá, ta to zachránila. Líbilo se mi propojení poslední kapitoly s první. Celkový dojem - nenadchne, neurazí, dávám tři hvězdičky.
Pro mě první setkání s autorkou a docela to bolelo. Klasická sága rodu Mánesů, kdy osou, kolem které se všichni otáčejí, je rodinný výletní hotýlek. V něm a kolem něj se to rodí, umírá, vdává a nežení, boří a tvoří. Čte se to hladce, děj teče, ani se necourá ani neletí, sem tam nějaké to drámo. A takový nemilosrdný popis celé té komunistické éry, ve které moje generace prožila kus života. Naštěstí zas ne tak velký, abychom byli postaveni před úplně všechny ty podobně odpudivé volby. Ještě si od autorky něco dám.
Moje druhá kniha od této autorky a jsem nadmíru spokojena. Příjemný styl vyprávění o osudech jedné rozvětvené rodiny, která se stará o rodinný "hotýlek" od druhé světové války až po konec tisíciletí. O rozhodnutích, které dramaticky (a někdy až tragicky) ovlivnily vztahy v rodině i životy jiných lidí.
Příběh Hotýlku a jeho osob, kterých bylo dost, se mi líbil, ale zpočátku jsem byla trochu zmatená. Vadilo mi "skákání" v obdobích: současnost - minulost - budoucnost na jedné stránce. Pak jsem si zvykla a zorientovala se i v osobách. Autorka je výborná vypravěčka a umí vykreslit prostředí. Zatím je to druhá kniha, kterou jsem četla (Tiché roky se mi líbily víc)
Oceňuji na této knize a na tomto příběhu věrné vyobrazení dobových událostí a životů "obyčejných" lidí téměř ve všech režimech minulého století, ať už se jednalo o život v protektorátu nebo v socialismu. To mě baví na knihách od paní Mornštajnové nejvíce, protože kniha má nějaký spád a její děj není "zaseklý" v jedné době. Nicméně u této knížky mi vadí celkový počet postav, protože jich tu už na mě osobně bylo moc a ač to v ostatních knížkách paní Mornštajnové chválím, tady už jsem občas nevěděla, o kom je řeč (hlavně jsem se ztrácela u postav z cirkusu). I přesto ale chválím, že byly hlavní postavy a jejich život detailně vykreslené. Teď už jen přečíst poslední (první) Slepou mapu a těšit se na další autorčin knižní počin.
Krásně vyprávěné. Souhlasím se všemi kladnými komentáři! Z knih od spisovatelky mi chybí přečíst ještě Slepá mapa. Těším se na ni. Nedokážu říct, která z knih je nejlepší.Vsechny jsou krásné.
Kdyby to byla má první kniha od paní Mornštajnové, k bych byla spokojená. Takhle je laťka dost vysoko, a proto musím dát jen čtyři hvězdičky. Ale i tak se mi líbila, i když o trochu méně než Hana a Tiché roky.
Tahle kniha mě hodně zklamala, vůbec se mi nelíbila. Povídání o ničem, se spousty jmen, kdy jsem kolikrát nevěděla kdo je kdo. Ze začátku mi připadalo, že se jedná o dva prolínající se příběhy, kdy mi ten druhý, cirkusový, zmizel.
Pro mě nejméně oblíbená kniha od paní Mornštajnové, všechny ostatní pro mě měly silnější příběh a možná i větší čtivost. I tak je to ale nadprůměrná kniha, dávám čtyři hvězdičky.
Pěkná, čtivá kniha. Ve srovnání s Hanou a Tichými roky trošku jednodušší příběh, ale i tak zajímavý. Děkuji.
Kniha nebyla špatná, četla se velmi dobře. Styl psaní má autorka moc hezký, děj má spád, dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu, ale... zpočátku se mi příběh moc líbil, byl psán i se vtipem, ale jak Václav rostl, byl mi čím dál tím nesympatičtější. Kolem dokola bylo příliš postav, trošku jsem se občas ztrácela. Je to čtvrtá kniha od autorky, co jsem četla, a za mě nejslabší. Stále stejné schéma popisující dlouhé období v životě hrdiny (ů) už začíná trošku nudit. Možná mé hodnocení ovlivnilo i to, že jsem v krátké době po sobě četla stejný typ románů a tato kniha mi z nich přišla nejslabší. Ale i tak stojí za přečtení.
Knihu jsem přečetla až po Haně a Tichých rocích, proto byla trochu zklamáním. Autorka popisuje život v jednom hotýlku, tak jak šel. Úplně jednoduše. Můžeme se rozčilovat, jak se Václav nebo ostatní chovají, je to život.
Kniha se moc hezky čte, ale po přečtení Tichých roků a Hany, tyto knihy nepřekonala. Příběh je velmi výpravný a popisný, přesto jsem si k žádné z postav nedokázala vytvořit pozitivní vztah. Každá mě něčím iritovala. Nevím, zda to byl záměr nebo poukázání na to, že každý člověk, byť si to třeba ani sám neuvědomuje, má i své stinné stránky a jde pak o vzájemnou toleranci a kompromisi. Více než postavy mě zaujalo zasazení příběhu do doby komunistického režimu a okupace. I díky dalším knihám je znát, že tyto témata jsou autorce blízké a dobře ví, o čem píše. V některých částech jsem se musela zamyslet i nad sebou a nad tím, jak bych se rozhodovala já. A za takové morální zamyšlení autorce děkuji, protože je snadné člověka odsoudit, ale mnohdy je otázka, co k určitým skutkům vedlo. A to se v knize krásně odkrývá.
Alena Mornštajnová se mi zaryla do srdce zejména pro její asi nejslavnější román Hana, v letošním roce jsem od ní četla novinku Tiché roky a nyní se pustila do staršího Hotýlku. Na jejích knihách oceňuji zejména to, že velké dějinné události ustupují jaksi do pozadí, a ačkoliv jsou v průběhu čtení patrné a aktéry ovlivňují, středobodem jsou vždy hlavní hrdinové. V tomto případě Václav, jehož příběh je vystavěn už od nešťastné smrti otce ještě před jeho narozením až po poměrně pozdní věk. Přestože tedy autorka věnuje této postavě značnou péči a máme možnost sledovat v podstatě celý jeho život, působil na mě docela ploše a mnohem víc mě zajímaly osudy postav vedlejších, kterých je v knize dost a dost. Zpočátku jsem se v nich místy i ztrácela, ale nakonec jsem si na celý ten podivný propletenec zvykla. Formálně nemám knize co vytknout, nicméně zcela subjektivně musím konstatovat, že jsem očekávala trochu intenzivnější zážitek ze čtení. Vím, že je nesmyslné srovnávat mezi sebou autorčiny knihy, ale mám problém se tomu ubránit. Tak jako jsem v případě Hany hltala každé slovo a příběh ve mně rezonoval ještě dlouho po dočtení, jsem se ke čtení (poslechu) Hotýlku musela skoro až nutit a po dokončení nemám nějaký hlubší pocit uspokojení. Za highlighty tak považuji situace, kdy postavy stály před různými morálními dilematy v rámci rodiny a učinily taková rozhodnutí, jaká učinily. Audioknihu namluvil Jaromír Dulava, který se k postavě Václava dobře hodí a celkově zpracování (včetně zvukových předělů) považuji za zdařilé.
Takové oddychové čtení, ale celkem o ničem. Pořád sem čekala, že se něco stane. Byla jsem knížkou zklamaná. Hotýlek mě prostě nestrhl jako například Slepá mapa.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Na první pohled celkem jednoduchý příběh o životě jednotlivých členů rodiny, možná proto je to tak strhující příběh, který dokáže vtáhnout do děje.