Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5261
5261
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Nenadchne - neurazí. Rodinná sága přeložená čtenáři v lineárním příběhu, jen s občasnými retrospektivními zastávkami u jednotlivých postav. Ohledně techniky výstavby textu a jazykové úrovně není co vytknout (za to ty hvězdy). Příběh mě nezaujal, ke druhé třetině jsem se musela donutit a poslední dočítala jen "z povinnosti". Znovu se mi potvrdilo, že čím víc je něco (kniha, film...) považováno za všeobecné WOW!, tím spíš mně nic nedá. Nejsem motivovaná číst další knihu autorky.
(SPOILER)
!!! POZOR MOŽNÉ SPOILERY !!!
Moje druhá kniha od autorky. Ač jsem si říkala, že se budu bránit srovnání s Hanou, nakonec jsem podlehla. Ani ne tak námětem (který je jiný), ale spíše tím, že mi tentokrát chybělo ono magické vtažení do knihy - Hana mě při čtení pohltila (a to i tehdy, když se tam nic nedělo), velmi neochotně jsem se od knihy odtrhávala a ještě po zavření se k ní neustále vracela v myšlenkách. Na tenhle prožitek jsem se těšila i u dalších knih autorky, říkala jsem si, že je to nějaké její autorské kouzlo, její typický rukopis, ale u Hotýlku se nekonalo :-(.
Jiná srovnání s Hanou si kniha ode mne nezaslouží. Dějový úsek je tentokrát zcela jinde (od 2. světové války po 90. léta) a i postav je zde více. Oceňuji opět to, že tíživé dějinné mezníky jsou v knize sice přítomny, ale spíše v pozadí, jako i v Haně se Mornštajnová soustředí hlavně na příběh svých postav. V úvodu jsou zmíněna nějaká jména a čtenář si domýšlí, co jsou zač a jaký vztah měla k Václavovi, který je de facto hlavní postavou a osudy ostatních postav se točí kolem něj. Pak se člověk začte, na úvodní položené otázky trochu zapomene, aby si je pak v průběhu připomínal a vracel se zpět k začátku a přemýšlel, co bude se stane na úplném konci. Jak padlo i v jiných komentářích, v závěru chybí jakákoli katarze, položené otázky zůstávají bez odpovědi a to čtenáře může dráždit. Na druhou stranu, život kolikrát není o tom, že se věci uzavřou, takže mně to až tolik nevadilo. Možná jsem i ráda, že to tam nebylo, protože můžu spřádat vlastní teorie a zakončení ku své osobní spokojenosti.
Nicméně souhlasím s výhradami, které zde padly. Václav jako hlavní hrdina mi přišel takový plochý, prázdný, více mne bavily vedlejší postavy, ať v podobě Jindry či Renaty nebo dědečka Leopolda (ten mi připomínal Markovu knihu Můj strýc Odysseus). V knize bylo podprahově několik hezkých momentů a motivů, které jsou neuvěřitelně pravdivé a vyskytují se v různých obměnách v každé rodině. Jinak ale ve mně po zaklapnutí knížky z postav a jejich osudů moc nezůstalo. Možná, že kdyby byla kniha delší, a nebo naopak zabírala kratší časový úsek v podobě nějaké hlubší sondy, byl by zážitek silnější. Takto mohu konstatovat, že to bylo čtivé, v podstatě oddychové, jako čtenáře mne to zaujalo, ale za nějakou dobu už ze sebe nějakou pořádnou vzpomínku nevykřešu. Autorka mi však dokazuje, že psát umí, její myšlenky i slovní obraty jsou velmi pěkné, ke svým postavám přistupuje bez nějakých soudů, které by čtenáře ovlivňovaly. Jejich osudy jsou někdy pohnuté, někdy zbytečně zkažené nějakou maličkostí, ale tak to je i v životě - člověk nikdy neví, jaká banalita ho zavede na scestí a až zpětně může soudit, co vlastně udělal zle.
Velmi se mi líbil nápad pojmenovat kapitoly výseky z básně. Obsah se tak pro mne úplně poprvé stal samostatnou četbou a zážitkem.
U knihy mi chybí alespoň nějaké napětí, během přečtení člověk propluje životy hrdinů a jak již nekdo zmiňoval, nikdy z nich vlastně není natolik sympatický. Knížka se mi každopádně líbila.
Moje druhá kniha od této autorky a jsem opět potěšena. Kniha se čte sama, řadím mezi oddechovky, zajímavé nahlédnutí do x generací jedné rodiny, každá má ten svůj příběh. Avšak jediný, co bych tak mohla vytknout / spíše jen podotknout, a to je, že tam je možná až trochu příliš postav... Ale zase jako celek to dávalo smysl a konec o to zajímavější, když se dozvídáme osudy těch lidí. Určitě to nebude moje poslední kniha od p. Mornštajnové.
Chcete tuto knihu číst? tak jí čtěte samostatně, s žádnou knihou v kombinaci, je tam strašně moc postav a nepřečíst jí za pár dnů, tak se v tom absolutně ztratím, díky bohu, že nebyli rozvinuti ještě Václavovi snachy a vnuci, to by byla úplná konečná...
Jinak první tři strany jsou vše co z téhle knihy dočtete, žádného jiného rozhřešení se nedočkáte, což by asi každý čekal na konci... co bude až obálku otevře? To si máte asi zjevně domyslet... spíš je to kniha mapování dvou rodin... Není špatná, ale na Hanu od stejné autorky to fakt nemá...
Narozdíl od Hany ve mně Hotýlek nedokázal vzbudit skoro žádné emoce. Jen lehké znechucení nad pasivitou hlavního hrdiny a občas dost nelogickým jednáním ostatních osob. Ale všichni byli vykreslení tak ploše, že mi bylo vcelku jedno, co s nimi dál bude... Bylo to čtivé, bylo to reálné, ale něco zásadního tomu chybělo...
Moje třetí od autorky a opět se kniha dobře četla.
Hotýlek, který pamatoval už První republiku, Protektorát, pak komunisty a nakonec restituci.
Příběh několika generací rozvětvené rodiny obývající malou budovu, kolem které se vlastně točí celé jejich životy.
Jak jsem psal, kniha se četla opět dobře, ale nic zásadního ve mě z ní nerezonuje, protože nic zásadního neobsahuje. Jestli je to dobře, nebo ne, nechám na ostatních.
Mě osobně kniha přišla jako dobře napsaný deník naší sousedky a na příjemné trávení volných chvil stačila.
Hotýlek možná není tak dech beroucí jako jiné knížky autorky, třeba Hana, ale i přesto je to velice milá a příjemná, odpočinková knížka. Text plyne sám, tak jako život, a s ním okamžiky jedné rodiny, někdy humorné a jindy zdrcující. Jelikož mám tvorbu Mornštajnové kompletní, Hotýlek nemohl chybět. Nezklamal.
Čte se to úplně samo. Je to velice poutavé, ale nic hlubšího to ve mě nezanechá.
Po knihách Slepá mapa a Tiché roky bych řekla asi ta nejslabší, ale i když jsem si na začátku myslela, že se do knihy ani nezačtu. Tak nakonec jsem se od knihy nemohla odtrhnout.
Velmi čtivá kniha o několika generacích a mnoha mezilidských vztazích a překvapeních života.
Přestože to není až tak silná kniha jako Hana, také velkmi dobře napsaná.
A milé překvapení byl obsah :)
Tato kniha se mi četla skvěle. Moc se mi líbí, jak je v knize promítnuto skoro celé století - několik generací rodiny. Oddychová kniha, která je z běžného života. Moc pěkná!
Ze všech knížek co jsem od pani M. četla se mi líbila asi nejmíň, ale i tak nemůžu říct, že se nečetla dobře, opět kvalitní dílo.
Moje druhá knížka od této autorky a po Haně jsem měla asi moc velká očekávání, protože z Hotýlku jsem byla trochu zklamaná. Příběh mě nijak zvlášť nezasáhl a ani jsem si vysloveně neoblíbila žádnou postavu. Václav byl na mě moc velký poseroutka, Jindra trubka, Oldřich až moc vzpurný rebel, Marcelka děsně vypočítavá, Lucie příliš tragická no a tak bych mohla pokračovat. Jediný do koho jsem se dokázala vžít byl děda Leopold s jeho láskou k rodinnému hotýlku a touhou zajistit ho pro další generace. Autorky styl vyprávění je takový svůj - nikde nic nepřikrášluje sálodlouhým popisem emocí a pocitů a čtenáři vše naservíruje prostě tak jak to je, způsobem ber nebo nech být. Každopádně tři hvězdičky si určitě zaslouží a na autorku nezanevřu. V knihovně na mě čekají další její knížky.
Milé a hezké vyprávění o osudech jedné velké a rozvětvené rodiny. Najdete tam lásku, napětí, zločin, utrpení, štěstí, prostě směsici všech aspektů života. Je to vyprávěno s neskutečnou lehkostí a přirozeností, jako kdybyste byli přímo součástí rodiny. Autorka opravdu umí pracovat s jazykem a je mistryně vyprávění. Na plný počet v hodnocení mi tomu ale něco chybělo.
Ještě se mi snad nestalo, že bych četla knihu dvakrát...nicméně - kamarádka mi půjčila Hotýlek, že to je krásná knížka. Obsah, postavy - nic mi to neříkalo, tak jsem začala číst. Po 3 stránkách jsem věděla, že už to znám. Sice jsem zapomněla, jak to dopadne, ale znám. U žádné knihy, která ve mně něco zanechala, se mi to nestalo. Takže tak...přečetla jsem ji, ale nezanechalo to ve mně vůbec žádný dojem, jen vím, že číst ji znovu nechci.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Takové oddychové čtení, ale celkem o ničem. Pořád sem čekala, že se něco stane. Byla jsem knížkou zklamaná. Hotýlek mě prostě nestrhl jako například Slepá mapa.