Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5250
5250
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Myslím, že můžeme být pyšní, máme autorku, na jejíž tvorbu se budeme stále těšit. Pevně v to věřím a doufám.
Bohužel jsem četla brzo po Haně a tak jsem si nechávala komentář, až se to uleží. A uleželo. S odstupem hodnotím jako povedenou knihu, která se čte dobře, má přesně namíchaný humor s poněkud temnou stránkou doby (všech dob) a přesto, nebo právě proto, nutí člověka k zamyšlení. Hana je jednoznačně top, ale Hotýlek také není špatné čtení. Ba naopak.
"...nikdy nikomu záměrně neublížil a všechno, co kdy udělal, dělal kvůli rodině..." Skvělý příběh s hlavním hrdinou s pružnou páteří. Ale přesto, nesoudíte, někdy spíše sympatizujete, jindy nikoli. A přemýšlíte, co byste udělali vy. Tragikomické, avšak nefér smutně končící vyprávění jedné rozvětvené rodiny a ostatních, které musím jen a jen doporučit. Líbilo se mi velmi.
Spousta lidí tvrdí, že s Hanou je Hotýlek nesrovnatelný. Nicméně mně se kniha velmi líbila, byla psána krásným milým jazykem a s nadhledem s nenápadným humorným podtónem. Rozhodně doporučuji a přestože Hana je od autorky asi nejlepším počinem, Hotýlek je těsně za ní (narozdíl od Slepé mapy, která mě téměř nezaujala).
Na knihách paní Mornštajnové mě fascinuje ledacos. Hotýlek, mnou čtený jako třetí v pořadí, sliboval od počátku ságu, která má - vzdor spletitosti vztahů - jasnou a uvěřitelnou dějovou linku, v níž se neztrácíte. A tudíž si můžete vychutnávat excelentní vyprávění, aniž byste se museli vracet v textu a bádat po souvislostech. A znovu je v tom vyprávění všechno tak jednoduše napsáno, jako by o nic nešlo. Jako kdyby se to letité téma zločinu a trestu, příčiny a následku, selhání a nevratnosti v příběhu objevilo jen mimoděk, ovanulo člověka chladem a mělo zmizet. Vždyť nakonec co se dalo dělat, že?
Jenže nezmizí. A na to, nač jiní autoři potřebují mnohem víc stránek, slov a emocí stačí v Hotýlku otočit list. A víte, že je amen. Že pro totalitní krutost a praktiky je slabošství, zbabělost a alibismus živná půda. A i když se režimy časem obmění a minulost je zdánlivě uzavřena, prázdno po nevratném umožňuje už jen přežívání. Šťastné konce se zkrátka nekonají...
Četla jsem všechny tři knihy paní Mornštajnové a za mě je to paní spisovatelka. Velmi mi sedí její styl vyprávění, jak vystaví děj, osudy lidí, jak vám všechno do sebe postupně zapadne a vytvoří krásný obraz. Já teda četla v pořadí Hana, Slepá mapa a Hotýlek a možná bych čistě pro sebe poslední dvě knihy prohodila. Všechny knihy jsem četla na jeden zátah a i když jsem na chvíli odložila, hned jsem za chvíli po nich sahala, nedá vám to, musíte vědět, jak to všechno dopadlo. Jsou to knížky, které v knihovně chci mít. Těším se na další.
Četla jsem všechny 3 knihy pro dospělé, Hana byla první a byla to bomba, asi ji už nic nepřekoná, ale o to mileji mě překvapil Hotýlek, krásně se četlo, zajímavé, osudy všech postav i děj, vše do sebe krásně zapadalo, paní Mornštajnová opravdu umí. Snad se brzy dočkáme další povedené knířky.
Hana se povedla víc. Řekla bych, že čím víc se Hotýlek blížil ke konci, tím zajímavější byl děj. Doufám, že tak jako Václav nestihl otevřít došlý dopis, tak i Jindra ho někam odložila, založila, zapomněla na něj, ztratil se. Protože tohle by si Jindra nezasloužila.
Pěkné vyprávění o tom, jak jsme si tady žili před rokem 89. Spousta z nás se v něčem najde nebo si připomene osudy ze svého okolí, ať už to bylo třeba znárodnění rodinného majetku, nucený vstup do JZD nebo do strany kvůli tomu, aby mohly děti studovat, a nebo i způsob vyšetřování tehdejší VB. Knížka se čte tak nějak sama.
První kniha, kterou jsem od autorky četla a musim rict, že se mi moc líbila. Ze života, prostě opravdová! O to víc se těším na Hanu a Slepou mapu.
Krásně napsaná kniha, ovšem v této své prvotině Alena Mornštajnová teprve hledala styl, jakým by napsala úžasné dílo Hana. Vyprávění mi přišlo poněkud překotné, ztrácela jsem se v postavách. Nemohu říci, že se mnou dočtení knihy něco udělalo, že bych se nějak zamyslela nad koncem. Téma knihy bylo takové nijaké, ale čeština krásná.
Podobný styl vyprávění jako u Slepé mapy. Nudné to nebylo, už se těším na Hanu.
Hotýlek jsem si přečetl až po Haně a tedy řeknu vám, že jsem byl nadšený, já to přečetl na jeden zátah a bylo to super. Kniha plná překvapení :-)
Prvotina Aleny Mornštajnové o něco slabší než další knihy, přesto si autorka drží vysoký standard i ve své první próze. Její hlavní přednosti jsou jasné i v této knize, je to báječná vypravěčka, která se dovede soustředit na více postav najednou a utkát zamotaný příběh s jasným rozuzlením. Moc se mi líbilo!
Tato spisovatelka má neuvěřitelné kouzlo. Každá její kniha je čtivá, dokáže vtáhnout do děje. Hotýlek se mi líbil snad víc než Hana
Asi mám hodně podobné pocity jako LimonadovyJoe. Ze začátku jsem byla nadšená, na konci lehce rozpačitá.
Ale v každém případě je to velmi čtivé.
Skvelé ako každá jedna kniha, ktorú som doteraz od autorky čítala. Na jej štýle písania mám veľmi rada to ako ľudsky, skutočne a zároveň aj obyčajne opisuje svoje postavy. Zároveň sa mi páči, ako sa príbehy jej hrdinov odohrávajú na pozadí historicko-spoločenských udalostí.
Super zjištění, že není o nic horší než Hana a že zřejmě všechny knihy Aleny Mornštajnové mají velmi vysokou úroveň.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Myslel jsem si, že autorčinu knihu Slepá mapa další její román nepřekoná, jsem rád, že jsem se mýlil. Opět skvělé čtení, nahuštěná rodinná kronika.