Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Jako první jsem četla Hanu (wow, jedna z nejlepšich knih co jsem kdy cetla), pak jsem cetla Slepou mapu (další wow, moc se mi líbila) a teď Hotýlek, že které tak nadšená nejsem. Příběh se mi líbil, je to dobrá sonda do charakteru každého z nas, režim to byl prostě ošklivý... Těšila jsem se na další čtení, zajímali mě osudy rodiny, jen mi tam chybělo něco navíc, přesah události na pozadi, který jsem v Hane a Slepé mapě viděla... Bylo tam na mě asi málo historie.
Vyprávění sice hezké, ale musel jsem se přemáhat a tak po 2/3 odloženo. Postavy mi vůbec nesedly. Postrádal jsem někoho s dobrým srdcem, charakterního. Neříkám, že lidé nemají mít chyby, ale tady nebyli mně milí lidé nebo nebyli skuteční. Snad Marcelka byla jediná trochu opravdová, která se docela povedla a to je ironie. Přišlo mi to jako z bulvárního časopisu. Převládá zklamání :-(
Příběh plyne jako voda, lehce a příjemně. Úplně to vidím jako film, ságu jednoho rodu. Moc hezký příběh. Nezasáhl mě tak jako Hana, ale myslím, že je to tím, že už jsem tak trochu čekala, co od Mornštajnové můžu čekat. Už se těším na Slepou mapu.
Pro mě příjemné překvapení. Zajímavé momenty z života tří generací v naší matičce zemi. Po dočtení jsem přemýšlela, jak bych se chovala za totalitního režimu, zda bych byla jako pan Leopold, Václav či dopadla jako Oldřich. Po bitvě každý generál ..
Přečtená třetí knihy od paní Morštajnové. Jasně, všichni četli jako první Hanu, vychvalují ji do nebes (a dávám jim za pravdu, Hana byla pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla), ale Hotýlek...je to druhá kniha, nemůžeme tedy úplně srovnávat. Každý autor roste, ale i tak je už zde vidět vypravěčské umění paní spisovatelky (jako i v první knize :) ) Příběh trochu odlehčený než Slepá mapa nebo Hana, tím myslím, není tak moc smutný, ikdyž jistá nespravedlnost v životě se v osudu rodiny v knize přeci jen promítne...No prostě super čtení jako vždy :)
Druhá kniha od Aleny Mornštajnové a znovu nezklamala, i když Hana nasadila laťku hodně vysoko. Během čtení jsem se smířila s tím, že Mornštjanová ve svých knihách vcelku staticky představuje osudy konkrétních rodin, a že to prostě musím brát jako daný fakt. Nicméně někde za polovinou knihy jsem i tady dospěla do té fáze, že mě zajímá, jak to dopadne, co se stalo a jak to bylo doopravdy. Takže nakonec velká spokojenost a určitě si přečtu i Slepou mapu, kterou mám připravenou.
Knížka méně čtivá než Hana a zbývá mi už jen slepá mapa.
Přesto byla kniha skvělá. Každá z postav byla svým způsobem zajímavá. Václav Mánes pro mě byla nejméně sympatická postava a nejvíce mi přirostl k srdci Oldřich... je mi líto jeho osudu...
Čekala jsem od Hotýlku dědy Leopolda něco víc. I když byla kniha velice čtivá a pořád se tam něco dělo, většina (a to myslím opravdu snad všechny postavy bez asi dvou postaviček) mi byly protivné a děsně nesympatické. Václav pokrytec s obhajobou, že to dělá jen pro rodinu, nešťastná ufňukaná Jindra, záletný Oldřich... No ani jedna mi nepřirostla k srdci. Líbil se mi snad jen děda Leopold a lehká Marcelka. Nakonec zjistíte, že ani konec není nikterak uspokojivý. Je to dlouhá epizoda druhé poloviny 20. století malých postaviček, které ve Vás nezanechají hlubší dojem. Slepá mapa se mi líbila mnohem více. Proto dávám pouze tři hvězdičky.
Autorka prostě píše skvělé knihy...! I tato se mi moc líbila, sedí mi styl vyprávění, perfektně se čte... rozhodně doporučuji
Zhruba uprostřed knihy jsem začínala mít pocit, že knihy Mornštajnové jsou v podstatě "na jedno brdo". A kupodivu mi to nevadí. Navzdory tomu, že je syžetová výstavba dosti podobná Haně i Slepé mapě, autorka dokáže přimět čtenáře k tomu, aby u knihy vydržel. Přesvědčivé charakterové vykreslení postav a rozmanitý příběh vám zkrátka nedovolí knihu odložit a Mornštajnovou zavrhnout...
Paní Mornštajnová mě velmi zaujala knihou Hana. Proto jsem si koupila i další její knihy Hotýlek a Slepá mapa. Autorka je bezpochyby úžasná vypravěčka, což potvrzují komentáře přede mnou, ale námět Hotýlku mě nevtáhl. Příběh Václava a tří žen kolem něho je sice zajímavý, ale zřejmě nesplnil mé očekávání. Autorka románem Hana nasadila vysokou laťku.
Moje třetí Alena Mornštajnová nezklamal, opět velice čtivý a zajímavý příběh jedné rodiny s překvapivými zvraty.
A opět krásně plynoucí příběh jedné rozvětvené rodiny a lidí okolo ní.
Čte se samo, obyčejné, milé a přitom tak krásné. Knihy paní Mornštajnové právem patří k top českým knihám posledních let. Třešnička na dortu pro mě, verše Jaroslava Seiferta v nazvu kapitol.
AM prostě pěkně píše. Příběh začíná stručným koncem, aby pak teprve skutečně začal a plynule a nenuceně dospěl tam, kam už od první stránky víme, že směřuje. Pro mne nemusí mít kniha akční děj, naopak stále více oceňuji, když se podobá životu a prostě plyne.
Jsem ráda, že jsem Hotýlek četla s několikaměsíčním odstupem od Slepé mapy, protože myslím, že jinak by se mi tolik nelíbil, obě knížky mi totiž přišly svým námětem dost podobné. Paní Mornštajnová píše velmi osobitým způsobem, který je ovšem velmi milý, příjemný a krásně čtivý.
Příběh byl fajn. Je pravda, že jsem postrádala nějakou gradaci, ale Alena Mornštajnová je tak skvělá vypravěčka, že to vlastně nevadí. Opět se mi moc líbilo, jak dokázala vylíčit osudy tolika postav způsobem, který byl vždy přehledný a zábavný a nenechala čtenáře se ani chvíli nudit. Hotýlek krásně ukazuje každodennost komunistického režimu, aniž by příběh nějak silněji akcentoval zásadní historické momenty. Můžu tedy jenom doporučit.
Morštajnová je velice opěvovaná kvůli Haně (a i já ji tak objevila), ale za mě Hotýlek Hanu mnohonásobně překonal.
Veskrze komorní příběh jedné rodové linie skrz režimy. Skvěle napsané, výtečně vykreslené charaktery ukazující, jak strašně silné emoce jsou láska, závist, touha po pomstě, nenávist. Není mi teď, těsně po přečtení, ani zdaleka lehko a poměrně intenzivně přemýšlím, jestli je hlavní hrdina odsouzeníhodný nebo ne, případně jak moc?
Suma sumárum, opravdu vynikající knížka, kterou mohu jen a jen doporučit.
Promyšlený příběh, který vás provede celým dvacátým stoletím. To bylo pro mě vše, autorka mě nedokázala vtáhnout do děje, ne že bych se nebavila, ale něco mi chybělo.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Odloženo, nedočteno. Pořád jsem čekala, kdy se začne něco dít a nic.