Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5224
5224
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Výborné, výborné. Už třetí kniha,kterou jsem od A.M. četla a opět výborná. Bohatý jazyk a krásné popisy postav. Příběh Václava Mánesa, jeho tří odudových žen, jeho dětí a dalších členů rodiny. Vše v kulisách 20.století.
Tak dobře napsaný, uvěřitelný příběh... Každý dělá, co může a kdo jsem já, abych soudila?
Má již třetí a zatím bohužel poslední od A.M. A opět jak jinak než za plný počet. Velký respekt a klobouk dolů před touto dámou, kterou považuji za velký objev a literární eso. Příběh obyčejných lidí a obyčejných životů sepsaný neobyčejným způsobem. Příběh, který striktně nevymezuje člověka jako zcela kladnou nebo naopak zápornou bytost. Nikdo takový na světě není. Ukazuje jasně, že v případě nátlaku, slabosti, nedostatku vnitřní síly a strachu o své blízké může každý chybovat a ublížit aniž by si něco takového přál. Jsem nadšena stylem a lehkostí s jakou je čtenář provázen životem celé rodiny, hlavní postavy Václava a vlastně ani na konci (na rozdíl od jiných) nejsem právě touto osobou znechucena ...
Jsou autoři, u kterých mám pocit, že jejich jednotlivé knihy jsou si sice velmi podobné, ale přesto mě baví. U Mornštajnové tomu tak bohužel není. Schéma, které autorka využívá v knize Slepá mapa už na mě v Hotýlku nezafungovalo. Opět se zaměřuje na jednu rodinu, kterou zachycuje v průřezu generacemi. S každou generací zároveň nasajeme určitou atmosféru, která dané časové období provází. Postav je mnoho, ale žádné z nich se nedostaneme pořádně pod kůži. Vyprávění tak klouže po povrchu a stává se výčtem životních situací, kterými si jednotlivé postavy prošly. Možná by se vyplatilo, zúžit záběr.
Román o životě, jaký ve své době opravdu byl. Pravdivý příběh, typický vypravěčský styl ,zachycení dlouhé životní etapy. l přesto Hotýlek není tak alarmující knihou jako jsou Slepá mapa a Hana. Každopádně však doporučuji všem příznivcům Aleny Mornštajnové.
Kniha, která vás neustále nutí číst dál a dál. Vypravěčský koncert paní Morštajnové.
"Roky plynou a splývají v lavinu, v níž je po čase těžké rozeznat jednotlivé události, i když se svého času zdají významné a nezapomenutelné."
Kniha měla nelehkou pozici, jelikož jsem ji začala číst až po "Haně", kterou si autorka nasadila velmi vysokou - téměř nepřekonatelnou - laťku.
I přesto je "Hotýlek" zajímavou sondou do životů rozvětvené rodiny. Tím, že je popisován osud téměř každého člena, se nudit jistě nebudete ;o)
Ne tak dobré jako Slepá mapa, ale i tak vysoký standard. Čtivé, osudové, kvalitně zasazený příběh do běhu Česka ve 20. století. Oproti Slepé mapě mně vadilo, že mi byl hlavní hrdina velmi nesympatický a bylo těžké se s ním sžít a rozumět mu.
Alena Mornštajnová je pro mě objevem roku. Píše výborně, děj má spád, řeší hodně mezilidské vztahy, což je myslím i v životě. Jsem ze stylu jejího psaní nadšená.
Kniha stojí za přečtení, líbí se mi autorčin styl psaní. Z jejích tří knih se mi ale líbila nejméně - Hana byla pětihvězdičková, Slepá mapa byla pro mne za 4 hvězdy, tady dávám tři. uvítala bych v knížkách trochu více sympatických postav - takhle to působí velmi pravdivě a zajímavě - ale přece jen - vždyť jsou i milí lidé, ne? Asi vždy záleží na úhlu pohledu.
"a to je život" Pěkný příběh jedné rodiny, která se proplétala režimem. Hezky napsané.
Kniha se zajímavým příběhem, který chytil a nepustil dokud jej člověk nedočetl.
Z knih HM se mi líbila zatím nejméně. Asi, že byl Václav takový slaboch, jehož životním cílem bylo hlavně žít v klidu. Fakt nechápu, co na něm všechny ty ženské viděly. Já mám ráda hrdiny bojujující, vášnivé, třeba i chybující, ale s životním cílem, vizí, touhou...Ano, ta doba asi byla tak šedá jako byli její nevýrazní "hrdinové všedních dnů".
Tohle bylo opravdu povedené..Příběh několika generací jedné rodiny obývající malý Hotýlek,který byl založený v období první republiky a ustál i dobu,kdy ho znárodnili komunisté..Příběhy jednotlivých postav byly velmi vydařené a čtivé.
Dávám plný počet..A určitě si přečtu i další knížky paní Mornštajnové..
Kniha pro mě byla příjemným překvapením. Po delší době je to český autor, který mě zaujal stylem psaní, jazykem, vyprávěním. Kniha se četla lehce, krásně plynula. I když neměla žádné dramatické zvraty, těšila jsem se vždy na další a další stránky.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Příjemné, oddychové čtení, kniha plyne tak nějak samospádem. Autorka si pohrává s napětím a čtenářovou zvědavostí, představuje pestrou paletu charakterů a osudů v kulisách druhé poloviny minulého století. Začátek je vlastně koncem... a dějem provází krásná Seifertova báseň. Přečetla jsem na jeden zátah, nešlo přestat.