Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Milé čtení. Autorka nás provede skoro celým dvacátým stoletím, sledujeme události prostřednictvím čtyř generací, které spojuje " hodinový" hotýlek na kraji města. Autorka má dar bez zbytečných slov, promyšleně, čtenáře provázet dějem, Její postavy jsou obyčejní lidé, kteří touží jen po jednom - vést spokojený život. Názvy kapitol (a tím mě autorka nadchla) jsou verše z básně Jaroslava Seiferta Píseň o rodné zemi. Skvělý nápad.
Příjemné, oddychové čtení, kniha plyne tak nějak samospádem. Autorka si pohrává s napětím a čtenářovou zvědavostí, představuje pestrou paletu charakterů a osudů v kulisách druhé poloviny minulého století. Začátek je vlastně koncem... a dějem provází krásná Seifertova báseň. Přečetla jsem na jeden zátah, nešlo přestat.
Výborné, výborné. Už třetí kniha,kterou jsem od A.M. četla a opět výborná. Bohatý jazyk a krásné popisy postav. Příběh Václava Mánesa, jeho tří odudových žen, jeho dětí a dalších členů rodiny. Vše v kulisách 20.století.
Tak dobře napsaný, uvěřitelný příběh... Každý dělá, co může a kdo jsem já, abych soudila?
Má již třetí a zatím bohužel poslední od A.M. A opět jak jinak než za plný počet. Velký respekt a klobouk dolů před touto dámou, kterou považuji za velký objev a literární eso. Příběh obyčejných lidí a obyčejných životů sepsaný neobyčejným způsobem. Příběh, který striktně nevymezuje člověka jako zcela kladnou nebo naopak zápornou bytost. Nikdo takový na světě není. Ukazuje jasně, že v případě nátlaku, slabosti, nedostatku vnitřní síly a strachu o své blízké může každý chybovat a ublížit aniž by si něco takového přál. Jsem nadšena stylem a lehkostí s jakou je čtenář provázen životem celé rodiny, hlavní postavy Václava a vlastně ani na konci (na rozdíl od jiných) nejsem právě touto osobou znechucena ...
Jsou autoři, u kterých mám pocit, že jejich jednotlivé knihy jsou si sice velmi podobné, ale přesto mě baví. U Mornštajnové tomu tak bohužel není. Schéma, které autorka využívá v knize Slepá mapa už na mě v Hotýlku nezafungovalo. Opět se zaměřuje na jednu rodinu, kterou zachycuje v průřezu generacemi. S každou generací zároveň nasajeme určitou atmosféru, která dané časové období provází. Postav je mnoho, ale žádné z nich se nedostaneme pořádně pod kůži. Vyprávění tak klouže po povrchu a stává se výčtem životních situací, kterými si jednotlivé postavy prošly. Možná by se vyplatilo, zúžit záběr.
Román o životě, jaký ve své době opravdu byl. Pravdivý příběh, typický vypravěčský styl ,zachycení dlouhé životní etapy. l přesto Hotýlek není tak alarmující knihou jako jsou Slepá mapa a Hana. Každopádně však doporučuji všem příznivcům Aleny Mornštajnové.
Kniha, která vás neustále nutí číst dál a dál. Vypravěčský koncert paní Morštajnové.
"Roky plynou a splývají v lavinu, v níž je po čase těžké rozeznat jednotlivé události, i když se svého času zdají významné a nezapomenutelné."
Kniha měla nelehkou pozici, jelikož jsem ji začala číst až po "Haně", kterou si autorka nasadila velmi vysokou - téměř nepřekonatelnou - laťku.
I přesto je "Hotýlek" zajímavou sondou do životů rozvětvené rodiny. Tím, že je popisován osud téměř každého člena, se nudit jistě nebudete ;o)
Ne tak dobré jako Slepá mapa, ale i tak vysoký standard. Čtivé, osudové, kvalitně zasazený příběh do běhu Česka ve 20. století. Oproti Slepé mapě mně vadilo, že mi byl hlavní hrdina velmi nesympatický a bylo těžké se s ním sžít a rozumět mu.
Alena Mornštajnová je pro mě objevem roku. Píše výborně, děj má spád, řeší hodně mezilidské vztahy, což je myslím i v životě. Jsem ze stylu jejího psaní nadšená.
Kniha stojí za přečtení, líbí se mi autorčin styl psaní. Z jejích tří knih se mi ale líbila nejméně - Hana byla pětihvězdičková, Slepá mapa byla pro mne za 4 hvězdy, tady dávám tři. uvítala bych v knížkách trochu více sympatických postav - takhle to působí velmi pravdivě a zajímavě - ale přece jen - vždyť jsou i milí lidé, ne? Asi vždy záleží na úhlu pohledu.
"a to je život" Pěkný příběh jedné rodiny, která se proplétala režimem. Hezky napsané.
Kniha se zajímavým příběhem, který chytil a nepustil dokud jej člověk nedočetl.
Z knih HM se mi líbila zatím nejméně. Asi, že byl Václav takový slaboch, jehož životním cílem bylo hlavně žít v klidu. Fakt nechápu, co na něm všechny ty ženské viděly. Já mám ráda hrdiny bojujující, vášnivé, třeba i chybující, ale s životním cílem, vizí, touhou...Ano, ta doba asi byla tak šedá jako byli její nevýrazní "hrdinové všedních dnů".
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Byla to oddechovka. Kniha mě z počátku moc nechytla, čekala jsem nějaký děj do strany 100, když jsem chtěla knihu odložit došlo mi, že mě zajímá, jak se budou osudy jednotlivých lidí dál vyvíjet, a proto jsem zbytek knihy dočetla s chutí. Velmi se mi líbilo, že jednotlivé postavy byly detailně popsány a kladně hodnotím i propojení s historickými událostmi dané doby.