Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Opravdu nechápu, jak to autorka dělá, ale zatím mne každá její kniha upoutala do té míry, že jsem přestala vnímat svět kolem sebe a ponořila se do příběhu, který stvořila. Tohle byla již moje pátá od ní a původně jsem byla hodně skeptická (z důvodu tématu hotýlku - netuším vůbec, proč, ale očekávala jsem něco podobného seriálu Hotel Herbich, který sice nebyl špatný, ale taky to nebyl úplně můj šálek čaje) a knize se dlouho vyhýbala velkým obloukem. No ale jak se brzy ukázalo, moje obavy byly naprosto zbytečné! ;-) Protože osudy Václava, jeho matky Štěpánky, dědečka Leopolda, babičky Majky a také kamaráda Oldřicha, tety Marie nebo děvčat Lucie, Jindry, Marcelky či Renaty mne doslova uhranuly. I když ani zdaleka ne všechny postavy byly příjemné, to ani zdaleka - jak je to ovšem normální i v běžném životě. Ale pro některé z nich jsem dokázala najít aspoň špetku pochopení... Zdaleka nejvíc jsem si oblíbila Marii a Lucii. Zato například Renatu jsem víceméně nesnášela, i když pokud bych někoho takového poznala ve skutečnosti, pravděpodobně bych se s takovým člověkem prostě přestala stýkat. Většina osudů končí smutně až tragicky, hlavně Oldřich ten svůj prohrál na celé čáře, až jsem ho skoro litovala, přestože mi jinak sympatický nebyl ani trochu. Autorka i zde předvedla svůj velký vypravěčský talent, za to ji nepřestávám obdivovat a její knihy jsou pro mne neskutečně vypracované a čtivé, jedním slovem TOP. Zatím jsem neměla důvod hodnotit méně než plným počtem a také tento příběh mne (nejen) ve finále dostal a jako už i u předchozích autorčiných knih jsem jej na konci musela nechat v sobě tak trochu rezonovat...
Klasická Mornštajnovka :-)
Kolik takových lidí žije kolem nás. Kolik sousedů prožívalo podobné eskapády. Kolik tajemství je ukryto v našich rodinách
A nám přijdou naše životy i osudy lidí okolo mnohdy obyčejné a nezajímavé Přitom stačí umět vyprávět :-)
Takové nemastné neslané, Mornštajnová umí určitě lépe. Chybělo tomu nějaké wow.
Velice čtivá kniha zachycující bezmála celé jedno století. Hotýlek funguje jako taková kulisa pro představení příběhu několika generací. Kniha poutavě popisuje úplně obyčejný život se všemi jeho radostmi i smutky. Mám takové knihy ráda.
Zajímavé čtení, bavilo mě to.. Mám ráda příběhy, které ukazují, jaká minulost byla, ale tak jinak, nenuceně...
Kniha byla napsána dobře, ale příběhy o komunistech mě nebaví. Proto nedávám plný počet hvězdiček.
Řemeslně dobře napsaný román o lidech a jejich životních osudech v nelehkých časech plný nelehkých překážek a tajemství. Autorka má živé dialogy, plastické a silné postavy, a mistrně vykreslený příběh.
Nechápu, jak toto může být autorčina teprve druhá vydaná kniha. Velmi promyšlené dílo se spoustou zápletek a spletitých rodinných vztahů. Inteligentně popsáno propojení české historie dvacátého století s osudy jednotlivých postav, kde každá má svůj osobitý charakter. Celé mi to přirostlo k srdci, takže jsem se v příběhu ani neztrácela. Trošku mě vytáčela Renata, Oldřich a občas i Václav. Naopak Leopolda či Štěpánku s Bedřichem jsem si oblíbila. Také se mi líbilo, jak vše nenápadně propojoval hotýlek. Samotné vydání včetně obálky se moc povedlo. Alena Mornštajnová dělá velkou čest české literatuře.
Ještě štěstí, že kolem nich v tu chvíli procházela Barbora z vedlejší třídy. Dívčina velká ňadra jim vytlačila z hlavy veškeré myšlenky na nesmyslnou politiku a přiměla je soustředit se na věci, které jsou v životě nejdůležitější.
Přečteno rychle, ale tentokrát cítím mírné zklamání. Postavy se mi asi do třetiny knihy pletly, osudy byly sice celkem uvěřitelné, doba vykreslená dobře, ale přesto jsem asi příliš srovnávala s jinými knihami.
Dobře se to četlo, kapitoly rychle ubíhají.
Kniha se mi líbila víc než Hana. V podstatě by to mohl být příběh, který se může stát každému.
Maraton Aleny Mornštajnové se zatím jeví jako moje nejlepší čtenářská volba za posledních pár let. Po skvělé Haně, bezkonkurenčně fenomenálních Tichých rocích a velice zajímavém Listopádu, přišla řada na Hotýlek. A upřímně nechápu, proč tahle knížka nemá takový ,,hajp jako Hana. Za mě byla VYNIKAJÍCÍ a rozhodně ji řadím na vrchol tvorby této autorky, pěkně po bok Tichých roků. Všechny přečtené knížky byly zatím na pět hvězdiček. Ano, autorka sice píše tak nějak pořád podobně, až stejně, a skoro by se dalo říct, že nemá čím překvapit. Ale vždycky překvapí. Dojme, vyrazí dech. S postavami v jejích knihách se ztotožníte, prožijete s nimi celý život a nakonec se vám je nechce opouštět i přes spoustu chyb, které udělaly. Hotýlek byl plný osudů, které teď musím nějak zpracovat. A pak se vrhnu na Slepou mapu, která už čeká na poličce :)
Tato kniha mě trochu zklamala. Trochu utahaný příběh. Čekala jsem spíše vyprávěni o hotýlku než o jednom člověku.
Příběh jedné rodiny, kterou sledujeme desítky let na pozadí událostí, které se v tehdejším Československu děly. Příběh je zajímavý, ale po přečtení ostatních knih od Aleny Mornštajnové, bohužel musím říct, že Hotýlek byl nejslabší. Ale stále dobré čtení.
Kniha mě zklamala. První půlka byla krásná, ale z druhé mám jen pocit marnosti a zhnusení...
Pohodové čtení o životě jedné rodiny. Příběhy několika generací, krásně provázaných.
Mornštajnová v sobě rozhodně má umění psát knihy. I v tomto případě musím říct, že Hotýlek se četl velmi dobře, postav je hodně, ale každá tu má svůj prostor a pěkně vše zapadá do děje.
Líbí se mi, že autorka dokáže zakomponovat několik významných historických událostí do jednoho příběhu a sledujeme tak děj, který se vyvíjí několik desítek let, a má to rozhodně něco do sebe.
Čeho se nicméně obávám, tak i přesto, že se mi kniha líbila, závěr ve mně nezanechal příliš velké dojmy, a to mě mrzí. Čekal jsem lepší rozuzlení. Obávám se, že za pár dní už si z knihy nebudu nic pamatovat a když se mi tohle stává, tak kniha ve mně příliš pocitů nezanechala.
Autorka rozhodně patří ale k tomu nejlepšímu v české moderní literatuře a už se těším na další knihy.
Tak jsem si dle hodnocení přátel říkala, jak mě tato kniha nebude tolik bavit či že není tak dobrá jako jiné romány Aleny Mornstajnove, ale přečetla jsem ji za dva večery a opravdu překvapila!
Hodně zajímavých dějových zvratů, chvílemi i deprese, že svět je proti nám a nic se neděje tak, jak bychom si přáli.
Ve výsledku ale skvěle napsaná kniha.
Cetl jsem jako treti knihu po Hane a Listopadu a az do ca 160 stranky trochu s despektem, s tim ze silnemu pribehu Hany a jeji rodiny se ani zdaleka nepriblizuje, ale na cca 161. strane ( neberte me doslova:)) me pani Mornstajnova zase chytla, omotala jemnou pavucinou vztahu, emoci, pribehu a nepustila me az na posledni strance. Tak moc dekuji a vrele doporucuji
PS:pripomina mi to, ze nesmim zapomenout/zameskat jeste i ve svem zivote neco vyresit/dotahnout/vysvetlit..
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Osudy jedné rodiny probíhající skrz několik dějových linií, které se odehrály ve skutečnosti, např. První republika , protektorát, druhá světová válka a následně doba komunismu, která také nebyla lehká.
Kniha mi před pár lety, kdy jsem příběh četla místy připomínala reálné postavy v těchto časech žijící. Můžu jmenovat třeba T.G.M., atentátníky Gabčíka a Kubiše nebo písničkáře Karla Kryla známého hlavně u starší generace.