Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Hotýlek byl už čtvrtou knihou, kterou jsem od H. Mornštajnové četla - a ze všech knih se mi líbila nejméně. Opět krásné charaktery "obyčejných" postav, opět provázané, zajímavé peripetie osudu, jak to autorka umí. Ale dlouho jsem se nedokázala začíst, postavy mi byly víceméně lhostejné. Nakonec příběh nabral spád, ale vím, že se k této knize (na rozdíl od jiných autorčiných děl) již nevrátím.
(SPOILER)
Rozmanitý rodinný příběh několika generací, který krásně plynul. Tohle Mornštajnová prostě umí.
Líbilo se mi, jak ve výsledku byly postavy “provázány”, a krásně to uzavřel konec se Zdenkou a Alainem. Ale ve skutečném svetě by se to takto asi nestalo.
Kniha se mi líbila, byla velmi čtivá, ale čekala jsem možná trochu víc.
Příběh rodiny provázený jednotlivými osudy každého člena, někdo na tom byl hůře, další lépe, někteří to brali prakticky. Děj suprově plynul, četlo se to rychle. Autorka má suprově čtivé knihy.
Příběh rodiny byl zajímavý, špatné to určitě nebylo, ale moje očekávání bylo větší. Hanu už asi autorka nepřekoná. I když kdo ví?
Čekala jsem od ní po přečtení všech jejích knížek něco víc. Četla se dobře, děj plynul a příběh byl neotřelý. Ovšem v půlce už jsem se ztrácela v postavách a nevěděla, kdo je kdo. Ale jinak si myslím, že je to velmi povedené.
Od Hotýlku jsem čekala víc. Čte se to hezky, příjemně to plyne, sledujeme osudy hlavního hrdiny a jeho rodiny. Něco mi tam ale chybělo, něco, co by knížku udělalo trochu speciálnější.
Jako první jsem od Mornštajnové četla její prvotinu Slepá mapa a ta mě potěšila. Říkala jsem si, že je skvělé, že máme na scéně novou super českou autorku a vyhledávala jsem potom i její další knihy. M
Moje nejoblíbenější jsou Tiché roky.
Hotýlek jsem tedy četla až po mapě, Haně a rocích...a jak říkám, neurazilo, ale ani nenadchlo.
Hlavní postava mi navíc šla neuvěřitelně na nervy. Nemastnej neslanej chlap, co nemá koule, z nějakýho důvodu ho ale všichni zbožňujou, ať už jeho rodina, nebo ženy.
Toto byla moje první přečtená knížka od této autorky. Nečetla se úplně špatně, ale první zhruba polovina mě nebavila. Začetla jsem se až v druhé části a pak už to bylo snadné čtení. Celkově se mi líbil průřez generacemi jedné rodiny. Knihu bych tedy hodnotila celkem kladně.
První knížka od Aleny Mornštajnové, která mě úplně neuchvátila. Do 3/4 mě knížka úplně nebavila, ale konec mě chytil. Na Hanu ani Tiché roky se to u mě vůbec nechytá. :( Nicméně líbilo se mi, že jsme mohli nahlídnout do rodiny napříč generacemi.
Další skvělý počin z pera Aleny Mornstajnove, spisovatelky, která se stala jednou z mých nejoblíbenějších :) Ačkoli jsem nikdy nebyla fanda české literatury, letošní rok jsem se začetla jak do příběhů této autorky, tak například i do knih Michaely Klevisove, či Karin Lednicke, a fandou českých knih jsem se stala :)
Úžasné čtení, spletitost osudů jednotlivých členů rodiny propracovaná do detailu, jedním slovem paráda :)
Zatím asi nejslabší dílo od Mornštajnové. Příběh byl tentokrát méně rozvinutý, převážně pochmurný (takový je ale život, takže autorce, která se zaměřuje zejména na vývojové rodinné ságy, nemůžu nic zazlívat), vyzařovala z něj negativní atmosféra, ale na informace týkající se komunismu a normalizace byl poměrně bohatý. Objektivně ho proto považuji za hezké počtení.
Zpočátku mi kniha přišla obyčejná, později jako čtení pro ženy, následoval společenský román, kriminálka... A celé to bylo úžasné. Vlastně jsem si sílu knížky uvědomila až druhý den po přečtení. To mi začala v hlavě hrát Mňága : svět je, svět je jenom hodinový hotel...
Od Aleny Mornštajnové jsem četla všechny její knížky kromě těch dětských, takže můžu porovnávat. Hotýlek mě nezasáhl tolik jako její ostatní díla, ale i tak byl skvělý. Příběh mě pohltil stejně a je vyprávěn krásným jazykem. V knize jde o osudy jedné rodiny a jejích hotýlku za dob komunismu. Jde o komornější záležitost, pořád se tam však něco dělo a já jsem jen koukala, jak dokáže autorka všechny postavy dokonale vykreslit a jak má příběh promyšlený do detailu. Mornštajnová je skutečně královna vypravěček a její styl psaní je úžasný. Kéž by vyšla další její kniha. Jsem přesvědčená o tom, že by se zařadila do sbírky klenotů české literatury.
Přečteno jedním dechem.
Kniha se mi moc líbila. Propojení rodinných vztahů a osudů knižních postav bylo geniální. Kniha mne během chvilky vtáhla do děje.
Konec knihy byl nepředvídatelný, dotáhnutý do posledních detailů.
Skvělé čtení!
Znamenité dílo! Od první stránky jsem byla uchvácená propracovaným příběhem obyčejné české rodiny v průběhu 2. poloviny 20. století a vypravěčskými schopnostmi paní Mornštajnové.
Rodinná kronika dlouhého století na cestě z dvojdomku do hotýlku a zpět. Autorka je skvělá vypravěčka, to už všichni víme, příběhy jednotlivých členů rozvětvené rodiny jsou zábavné, poučné, chápající, poutavé, dramatické, tak nějak seriálové. Něco jako vzpomínání mé babičky, mé matky, mé manželky, její matky, její babičky, mých dcer, tetiček, pratetiček… jen kdybych měl dost trpělivosti je pokaždé pozorně poslouchat.
90 % (zatím 4215 hodnotících s průměrem 85 %).
…
„Stejně jako všichni ostatní, i Václav byl přesvědčen, že socialismus není na světě napořád a že je dříve nebo později odsouzen k zániku. Ale stejně jako ostatní, ani on nevěřil, že se toho dožije. Pryč byla léta, kdy lidé vstupovali do strany z přesvědčení, že pomůžou budovat lepší budoucnost pro lidstvo. Teď vstupovali do strany, protože doufali v lepší budoucnost pro sebe a své děti.“
…
...
„To musíš na sebe pořád tak upozorňovat?“
Mám moc ráda knihy od paní Mornštajnové, ale tato kniha…bude výjimka.
Knihu jsem musela vícekrát odložit (min. po straně 47, po straně cca 175, kolem strany 280). Neskutečně mě iritoval Václav, coby hlavní protagonista svým chováním, ale zase bylo uvěřitelné, že se mu v takové době mohlo dařit. Nicméně děs a dlooouho mi nebyl hlavní protagonista tak nesympatický. Dokonce jsem jej začala nesnášet, což se mi, dodnes nikdy nestalo.
Zajímavé je, že jsem knihu dočetla tématicky právě dnes, ačkoliv to nebyl záměr.
Opět skvělá knížka od této autorky, velmi mě bavila. Předvídala jsem jiný konec, takže mě to mile překvapilo️
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Mám paní Mornštajnovou, jako autorku, ráda. Bohužel tento kousek řadím mezi slabší průměr. Kniha Hana byla skvělá, Slepá mapa trošičku slabší, alespoň si to myslím podle hodnocení zde na DK. S díly autorky mám ten problém, že ač se mi čtou velmi dobře, tak si za 14 dní nevzpomínám o čem kniha byla. U Slepé mapy jsem nevěděla už po týdnu a do teď se musím dívat, jestli jsem ji teda četla, nebo ne. Bohužel s touto knihou to nebude jinak. Děj se mi vytrácel už během čtení a ke knize se mi moc nechtělo vracet. Vlastně ani nebyl důvod. V knize se nic moc neděje, i když je to pěkný příběh jedné rodinky s komplikovanými vztahy, zasazený do éry socialismu. Trochu se bojím, jestli Listopád, na který se těším, nebude stejný případ. Pak bych nejspíš na knihy autorky definitivně zanevřela.