Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Opět bravurní dílo paní Mornštajnové. Setkáváme se s mnoha postavami jedné rodiny, které si více či méně oblíbíme a díky umění této spisovatelky se ponoříme do děje, který plyne nenásilně a se syrovou realitou tehdejší doby. Chování všech je vylíčeno tak, abychom je dokázali pochopit, abychom vždy znali jejich příčinu až do úplné hloubky. Tu úžasně vyjádřenou psychologii každé postavy nejvíce oceňuji - lidé, kteří se každý svým způsobem stávají oběťmi politického režimu, jenž plnou vahou dopadne na jejich životy a mezilidské vztahy, ať se tomu brání jakkoliv. Doporučuji všem, kteří si tuto manipulaci, nařizování, co smíme chtít a co si smíme myslet, zažili a všem, kteří nic podobného už nikdy zažít nechtějí: "Jistě, vaši práci nikdo nezpochybňuje. Ale co vaše smýšlení? Proč nejste ve straně?"
Přesto, že se řadím mezi fanoušky p.Mornštajnové, tento příběh rodiny Mánesů, mě nijak zvlášť neoslovil. Tentokrát jsem měla pocit, jakoby jsem vše sledovala jako z rychlíku. Příběh plyne velmi rychle, je čtivý, ale ... nijak nezasáhl. Jiné knihy od autorky jistě nabízejí více.
Velmi čtivě napsaný příběh o rodině Mánesů během socialismu, ukazující že nic není černobílé a člověk musí žít s důsledky svých činů.
Mornštajnová opět nezklamala.
Kniha se četla jedním dechem...Děj zasazený do doby nedávno minulé, kterou je potřeba si připomínat. Nechybí v ní hraní si na cizím písečku ve vlastní prospěch a patolízalství. Zajímavé bylo jak se mi během čtení postupně měnil názor na jednotlivé postavy, některých mi bylo líto a některé jsem přestala mít ráda... Kniha rozhodně stojí za přečtení.
Jednoduše, jasně psané s rychlým spádem, s občasným překvapením a zápletkou. Pro mě byl Hotýlek stejně dobře napsán jako Hana. Velmi jemně byl zmíněn komunismus očima obyčejného člověka, který chce žít, má jasnou představu co by chtěl a rád by si zachoval co nejčistčí svědomí. Není zde čené a bílé, život je barevný....
Psáno opět jednoduše až surově. Václav byl takový nezáživný suchar a nechal ostatni i dobu, aby řešila problémy za něj..
Velmi čtivá kniha, která má velký záběr (co se týče časového úseku, množství postav i zvratů v ději) a zaujme i svým stylem a kompozicí (využití Seifertovy poezie v názvech kapitol, náznak událostí v první kapitole a její propojení s kapitolou poslední...). Přesto mám pocit, že ve mně vlastně nic nezanechala, celé vyprávění působilo dost chladně a osudy jednotlivých postav mě příliš nevzaly za srdce. Zvlášť hlavní "hrdina" Václav Mánes byl takový "nijaký", pasivní, v podstatě nechal ostatní, aby řídili jeho život... Snad i proto celá kniha působí také trochu povrchně. Člověk si skvěle počte, ale to je tak všechno. Ale když člověk neočekává víc, jako oddechovka to je výborné.
Opět velmi čtivá knížka. Paní Mornštajnová nikdy nezklame, u ní je to sázka na jistotu. Kniha líčí složité, zapeklite příběhy jedné rozvětvené rodiny, jejíž osud se točí kolem malého hotelu v průběhu minulého století.
Po dvou letech poslechnuto na Českém rozhlase v podání Anny Cónové. Doporučuji.
Hanu Hotýlek sice nepředčil, ale nebylo to špatné čtení. Václav se sice nestal mým oblíbeným hrdinou. Ale jeho jednání chápu. Bylo mi líto Oldřicha. Blízký mi byl příběh Jindry a v podstatě i Marie. Mám ráda takové knížky o osudech lidí a ještě raději mám jejich proplétání. Ale takové wow jako Hana ve mně Hotýlek nezanechal.
Musím přiznat, že na hlavního hrdinu jsem si ani po přečtení knihy nedokázala udělat jasný názor. Je to sice klišé, ale zcela na něj sedí: "Je to oběť doby ve které žil." Když toto člověk přijme tak zjistí, že jde (jako vždy u paní Mornštajnové) o dokonalý příběh o koloběhu jedné rodiny.
Několik generací a ještě víc osudů spletených kolem malého hotýlku na vesnici. Vztahy všech se prolínají, často jde o běh na dlouhou trať, životy se mění.
Mohu jedině doporučit.
První kniha, kterou jsem od této autorky četla, a popravdě jsem se při čtení párkrát zamýšlela, jaký má kniha vlastně smysl. Tím ji nechci znehodnocovat, autorčin styl psaní je velmi čtivý, takže se knížka čte pěkně, navíc podobné příběhy ze života mám ráda, ale tento mi přišel často až moc prostý, nezajímavý. Se čtením jsem proto nespěchala, často jsem se k ní vrátila až po několika dnech. Ve výsledku mě moc nezaujala, takže pro mě takový průměr.
Třetí kniha od paní Mornštajnové a za mě znovu skvělá knížka. Moc se mi líbí, jak jsou všechny knihy čtivé. Jak se prolínají osudy jednotlivých postav. Těším se na další.
Jak jednoduchý příběh daloby se říct, ale zároveň tak silný.. zhltla jsem knihu za 3 dny a to jsem na ni neměla ten správný čas, ale byla skvělá. Moc se mi líbila. Každá kniha od autorky je jedinečná.
Kronika jednoho hotýlku za městem a několika generací s ním spjatých.
Kniha vypráví o osudech lidí, kteří mají různé vazby s hotýlkem, o jejich spletitých rodinných i mezilidských vztazích, o dramatických nástrahách života napříč dějinami, válkami i režimem.
Jsem moc ráda, že moje první seznámení s autorkou proběhlo právě prostřednictvím této knihy. Její styl psaní jsem si okamžitě oblíbila. Čtivý příběh, velmi pěkně propracované náznaky, které vám dokonale docvaknou a dokreslí celé vyprávění, aniž by bylo řečeno mnoho zbytečných slov. Těším se na další knihy od paní Mornštajnové!
Slepá mapa mě asi “vzala” víc, ale je obdivuhodné, jak ty knihy baví, přitom Mornštajnová píše o poměrně běžných věcech s trochou dramatu v rodině. Moc se mi líbilo, že od začátku už víme, jak to dopadne a přitom vlastně nevíme vůbec nic a o to je to zajímavější. Propojení začátku a konce bylo skvělé. Drobné detaily, které odkazují na již přečtený obsah, potěší a názvy kapitol podle Seifertovy básně jsou originální. Jen tak dál.
Vždy je ale hrozně zvláštní, že Mornštajnová píše o postavách poměrně hodně a vykresluje jejich charakter a pak na pár řádkách jen tak mimochodem zmíní, že ta a ta postava už zemřela a jede se dál v příběhu :)
Skvělá kniha. Nedokážu pochopit, jak a čím umí Mornštajnová tak zaujmout, když jde vlastně celou dobu o příběh, který plyne klidně, bez nějakých vážných zvratů. Náhled do života jedné rodiny v průběhu let, přesto se nedá otrhnout. Další věc, kterou musím vyzdvihnout je ta, že i přes velké množství postav jsem se neztrácela. Osudy jednotlivých osob jsou bravůrně propletené a srozumitelné. No a v neposlední řadě - začátek i konec knihy (tím myslím první a poslední stránku).. prostě bravurní! Od začátku víme, jak to skončí a i přesto jsem si na konci řekla wooow, no tak tohle!
Po přečtení Hany jsem si slíbila, že se k autorce ještě někdy vrátím. Hotýlek mi ale bohužel nesedl, příběh mi přišel paradoxně daleko nepříjemnější, méně uvěřitelný a vlastně úplně zbytečný. Knížka se mi dobře nečetla a nebýt ČV nejspíš bych ji ani nedočetla..
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Posloucháno jako audiokniha. Pro mě poněkud těžší čtení. Chvílemi jsem se ztrácela ve vyprávění, množství i jménech postav.