Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235353/bmid_hotylek-blc-235353.jpg
4
5257
5257
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. (Dotisk v roce 2017)... celý text
Přidat komentář
Hotýlek je taková fajn knížka na dovolenou. Čte se velmi dobře, nějaká ta chvilka napětí i lítosti se najde, ale nic traumatizujícího, prostě pěkný a zajímavý příběh.
Ač je to autorčina prvotina, dostala jsem se k ní až teď. Mornštajnová mě prostě baví. Její příběhy jsou tak obyčejně lidské a tím snadno uveřitelné. Rodinné ságy, zamotané osudy, hořkosladké konce. Autorka píše syrově a lehce o ně veselých tématech.
Takový průměr. Kniha se sice dobře čte, ale že bych si z ní sedla na zadek, to ne. Avšak pokud člověk nechce moc přemýšlet, tak určitě doporučuju. Ale pozor, je tam hodně jmen a já osobně jsem se musela často ve stránkách vracet a osvěžit si kdo je kdo, a to jsem knihu přečetla za velmi krátkou dobu.
Hotýlek byl poslední knihou, kterou jsem od A.M. ještě nečetla. Neobsahuje tak široké časové období jako Slepá mapa, ale vykresluje vše podstatné, nezabředává příliš do politické situace a děj pozvolna plyne až se na konci podivíte, že to čtení tak rychle uteklo.
Musím říct, že jsem čekala více. Neříkám, že by kniha byla nějaká špatná, ale dost často jsem se v ději motala a pletla, místy mi i nedával smysl. Styl psaní paní Mornštajnové velmi obdivuji, i u téhle knihy se ukázal zase v plné parádě, ale tady mi prostě neseděl. Je to asi jediná kniha od ní, která se mi úplně nelíbila.
Hotýlek je skvělý. Tady je trošku odlehčenější téma, nic extrémně náročného a depresivního. Příběhy obyčejných lidí na pozadí známých dějin jsou poutavě zpracované, vtáhnou vás do děje a nepustí. Na konci mi bylo líto, že rodinu musím opustit.
Třetí kniha od této skvělé autorky. Po Listopádu a Haně pro mě byla "příjemnější". Sice opět sledujeme postavy v průběhu minulého století, které výrazně zasáhne do děje, ale ne tak drsně jako v Haně. Za mě zase nejvyšší hodnocení.
Jako vždy perfektní! Alena Mornštajnová je sázka na jistotu, je to prostě Paní Spisovatelka. Hotýlek mě obzvlášť bavil, i přes větší množství postav jsem se bez problémů orientovala kdo je kdo, všechny události na sebe hezky navazovaly, všechno do sebe skvěle zapadalo. Děj byl skvěle propracovaný a promyšlený do posledních detailů. Mám ráda autorčin styl vyprávění, věcný, ale přesto čtivý a poutavý.
Je to poslední román od autorky, který mi chyběl přečíst. Jako vždy se četl skvěle, mnoho postav a příběhů utváří krásný celek o rodině i době, ve které žila. Autorčin styl mám ráda, nicméně ze všech románů se mi tento líbil asi nejméně. Respektive líbil se mi moc, ale ostatní díla ještě více :)
Opět další skvělé dílo paní Mornštajnové.
Ze začátku jsou její příběhy téměř obyčejné, vyprávějící o téměř nezajímavé rodině a postupem času se odhalují rozdílné charaktery postav a spletitost vztahů a náhod, které by mě nikdy nenapadly.
Jelikož autorčin styl psaní zbožňuju, ani tato kniha mě nezklamala. Opět mě zaujalo a moc bavilo vyprávění rodinné ságy, zamotané dějové linky a poutavé hořkosladké osudy.
Příběh krásně plyne, ale možná se zabývá životy až příliš mnoha osob. S nikým z nich jsem se nesžila, nepronikla víc do jejich myšlenek. Možná je to i tím dlouhým časovým úsekem. Možná kdyby bylo jen o životě Štěpánky a Bedřicha, který by byl detailně rozveden od jejich prvních manželství až k jejich společnému životu. Nebo jen o Václavovi bez dalších mnoha linek. Ale i přes výhrady pěkné čtení.
Budu se asi zase opakovat, knížky paní Aleny jsou skvělé prostě všechny, akorát u některých mi hvězdiček i chybí, zatímco jiné jsou pro mě takové vlažnější, zatím tedy Tiché roky a Hotýlek do této kategorie řadím, ale Listopád a Slepá mapa to naprosto mimořádně vyvažují a Hana - to už je dnes klasická literatura! Takže ano, skvělé a věřím, že paní Alena to unese, že někdy se to se vkusem čtenáře nepotká, i když doporučuji všechny její knihy kudy chodím. A jasně, krásně řemeslně zpracované, vím, že právě na to si paní Alena potrpí:-) A obligátní citace ze strany 100: "Byl úplně jiný než Oldřich. Rodina zbytečně čekala, že vojna Oldřicha naučí řádu a pořádku. Jestliže byl nejstarší syna rodiny Hasilovy před vojnou divoký a svéhlavý, po návratu z vojny byl ještě horší."
Bylo to vlastně skvělé. Postavy opět jedna divnější než druhá! To Mornštajnová umí. Děj se mi trošku táhnul, a to nikde nedrhl. Žádné slepé pasáže. Divnolidi mám ráda. Přesto mě to nějak úplně nechytlo, no.
Zase a opět nezklamala! 5 z 5!
Autorka píše tak lehce, a tak krásně se čte, ikdyž se o pět jedná a těžký a smutný příběh.
Pani Mornštajnová je prostě Paní Autorka!
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Hotýlek byl trochu jiný. Ne tak tragický nebo beznadějný. Rodina si vedla, jak nejlépe dovedla, nenechala se semlit okolnostmi. Stále jsem cítila naději. Oči, které odsuzují některé chování, jsem nechala zavřené. Opět výborná Mornštajnová. Už na mě čeká jen Listopád.