Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394596/bmid_hotylek-15C-394596.jpg
4
5194
5194
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš párům za protektorátu, a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Po velmi úspěšném románu Slepá mapa popisujícím dramatické životní osudy tří generací žen se v nové knize autorka věnuje především postavě jediné: Leopoldovu vnukovi Václavu Mánesovi, který převzal vedení podniku v šedesátých letech. Václav je muž bez vlastností, jasných názorů i charakteru, což mu umožňuje obratně proplouvat komunistickým režimem a držet rodinný podnik stále pohromadě, má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Mornštajnová popisuje a vysvětluje Václavovy skutky tak obratně, že se teprve na konci knihy zděsíme, komu jsme to vlastně po celou dobu drželi palce.... celý text
Přidat komentář
Pěkně napsaný osud jednoho člověka a jeho rodiny. Jako kdybych koukala na seriál :)
Poklidná, jednoduchá a snadno čitelná kniha. Příběh ze života běžných lidí je pro mě odpočinkovou záležitostí a bavil mě.
Až do onoho šmodrchance s osobou v horečce na mě kniha působila jako pokus o české Ptáky v trní- a ač se Václav bezbranne a neodolatelně usmíval sebevíc, s Ralhpem de Bricassartem prohrával na celé čáře.
Pak se příběh zašmodrchal a vydal se vlastním směrem, což mi udělalo radost.
Čtivé, okolo roku 1968 nepřehledné, a kupodivu - sama svému hodnocení nevěřím - nudné i zajímavé.
A největší výzva? Uhádnout propojení mezi Seifertem a obsahem kapitol!
Opět skvělá poutavá kniha od oblíbené autorky.
Ale Tiché roky, Les v domě a Hana ve mně zanechaly určitě hlubší stopu.
Rodinná sága, jak u paní Mornštajnové známe a očekáváme.
Začátek mě doslova dostal! Bosý hlavní hrdina vykročí z domu, po něčem slizkém uklouzne, při pádu rozpaží ruce, praští se do hlavy a umře. Mrtvý je i rozšlápnutý slimák. Parádní háček!
Hotýlek - místo děje a jeho rodinní příslušníci. Děda Leopold, záruka jistoty i v dobách chatrných na mezilidské vztahy, režim, jeho syn Václav a hlavně pak vnuk Václav - hlavní postavy a kulisy příběhu.
Vnuk Václav, člověk, který neváhá jít tou pro něj nejpřímější cestou, aby se ochránil, nehledě na okolnosti (ještě že už děda Leopold nežil!).
Trochu mi přišlo nadbytečné rozšiřovat do detailů dějové zázemí cirkusu - paralelně se odehrávajících příběhů v rodině manžela Marie.
Příběh je to čtivý, rozdělený do kapitol, které se soustředí vždy detailněji na jednu z postav.
Opět se mi četla pěkně jako poprvé,styl psaní a vyprávění je prostě famózní,nečtu pohádkový příběh,ale skutečný život.
Kniha Slepá mapa se mi líbila více než tato, ale tentokrát už jsem neměla takový problém se stylem autorky. Líbí se mi jak se proplétají různé příběhy jednotlivých postav, občas se odskočí ještě k úplně jiným vedlejším postavám, ale stále mají mezi sebou nějaké pouto.
Příběh je opět zasazen do dob komunismu a končí až dalece po revoluci, přijde mi, že vždy když se kniha od autorky blíží ke konci, tak se odflákne a da se jí zbytečně rychlý spád.
V knize není příliš veselého, možná by neuškodilo trochu humoru nebo trocha romantiky u hlavních postav. Ale i tak se to četlo samo.
Moje první knížka od autorky a tak trochu začínám chápat, proč je kolem jejich knih tolik povyku. Píše velmi čtivě a krásně do příběhu zahrnute fakta doby, aniž by tím narušila tok děje.
Závěr jsem čekala trošku...zapamatovatelnější, dynamičtější. Na druhou stranu opět mohl přesně takový být záměr - aby závěr knihy vyzněl tak, jako byla doba v něm popsaná.
Knížka o lidské síle a lidských slabostech, které se nemění, ať je politické uspořádání jakékoli. Náročná kompozice, náročný děj, v žádném případě to není jednoduché čtení na pláž. Ještě několik dnů po dočtení mám o čem přemýšlet.
Prvotina od Aleny Morštajnové, poslechnuto na ČRo a musim říct, že hlas Anny Cónové mi k tomu neseděl. Nicméně námět se mi líbil, dobře promyšlený námět, líbilo se mi to. Ale tyhle těžké témata se těžko čtou/ poslouchají. Uvidime kdy se pustím do další.
Poslouchala jsem na mujrozhlas.cz.
Román se sice jmenuje Hotýlek, ale více něž o něm - budově, organizaci - autorka píše o "hoteliéru" Václavu Mánesovi. Přiznám se, že mi ani on, jako hlavní postava příběhu, ani nikdo jiný příliš k srdci nepřirostli. Nenašla jsem nikoho, komu bych "mohla fandit". Navíc část knihy bylo vyprávění pomalé. Až ve druhé polovině nabyl děj tempo a napětí.
Chápu, že celé 20. století provázely u nás války, ekonomické krize, okupace, komunistické čistky jak v 50. letech tak za dob normalizace. Chápu, že to pro "nesympatizanty" byla těžká léta. Ale toho pesimismu, pochmurnosti a tragédií bylo na mě v jedné rodině až až. I když Mornštajnová je těmito náměty známá, takže co jsem čekala? ;o).
Navíc mi neseděl hlas Anny Cónové. Někdy jsem měla pocit, že mluví na tříleté dítě a důsledně ar-ti-ku-lu-je, aby to mrně chápalo, co říká. Poslechla jsem si ukázku z audioknihy, kterou načetl Jaromír Dulava, a ten se mi líbil více.
Moje třetí a asi poslední knížka od paní Mornštajnové. Její styl fakt není pro mě. Nebaví mě sledovat osudy mnoha "nehlavních/nevedlejších" postav, které se vždy vynoří, je nastíněn jejich životopis, pak je zde pár scén z jejich života, zamíchají s dějem, poté zase zmizí, aby se vynořili o 50 stran později a čtenáři bylo zase předloženo pár scén z mezidobí tak, aby se zdálo, že kniha sleduje celý jeho život, a že to čtenáře má zajímat. Navíc je zde evidentně snaha o vytvoření co největšího počtu "zajímavých a propletených" vztahů a osudů nebo nějakých osobních neštěstí...Na mě to nefunguje. Nebýt toho, že jsem to měl ve Výzvě a že jsem poslouchal audio knížku výborně namluvenou Jaromírem Dulavou, tak jsem tak ve třetině vzdal.
Poslechnuto na ČRo, moje první kniha od této autorky. Pěkně zpracované i popsané, postavy, místa, pocity. Vůbec to nebylo špatné. Jen mi pro ty osobní příběhy a prožitky chvílemi bylo dost smutno.
A dál zatím nějak nevím, co k tomu teď víc říct .?.
Audio ČRo: Jasně, kvalita se drží, ale jako už je to dvacátá historická kniha od autorky, a už je docela i těžké se v tom orientovat. Máňa šla na jahody, Karla se dívala, Renata se měla vdát za Frantu a přitom měl dítě s Klárou, která šla zase na maliny. Prostě je dobré, že Mornštajnová jde taky mimo téma občas.
Mám ráda styl psaní Mornštajnové, její knihy mě baví a vždycky se i něco nového a zajímavého dozvím. Čtení Hotýlku jsem si užila, příběh pěkně odsýpal a všecko na sebe pěkně navazovalo a dávalo mi smysl. Hodnotím 3* protože mě v knize nic vyloženě nenadchlo, nevyvolalo silné emoce, ani nepřekvapilo. Příjemné čtení, které sice ráda doporučím, ale nic zásadního ve mně nezanechalo.
Nebylo to spatne, ale dost mi to pripominalo Vypravej. Takova barvita rodinna saga, kde postavy sice nejsou cernobile, ale presto jsou ponekud sablonovite.
Ve srovnani s obdobne stavenymi Jonassonovymi linearnimi pribehy je tento dost depresivni, az to cteni ponekud tizi...
Usmevny je az ten konec s postou.
Je to skvělé tím nepříjemným způsobem, kdy mě něco zasáhne a neumím to přesně pojmenovat, protichůdné pocity, chuť číst dál přes nepříjemno ze čteného, ...
Velmi dobrá práce, velmi dobrá kniha.
Hotýlek jsem přečetla už podruhé, poprvé se mi dostala knížka do rukou před tolika lety, že jsem si sice pamatovala děj i osudy některých postav, nicméně nic nebránilo tomu, abych si četbu užila i opakování.
Jde o mou oblíbenou kombinaci příjemného (snad i do velké míry oddechového) čtení s nenásilným vzděláváním. Celou dobu sledujeme život hlavní postavy, od narození do smrti, kdy na pozadí probíhají dějiny, celá druhá polovina 20. století v Československu.
Není to ale historický, ani politický román. Jde o příběh rodiny, která má ve vlastnictví a velmi záhy už jen ve správě malý hotel za městem.
Tak jako ve všech knihách Aleny Mornaštajnové, i tady obdivuju s jakou lehkostí popisuje to ohromné množství postav a jejich osudu, aniž by se v tom čtenář ztrácel. Vždy když to potřebujete, hned víte kdo ke komu patří, jaké jsou jeho motivace a pokud z příběhu nějaká postava odchází, stejně se pro zajímavost dozvíte jak to s touto postavou dopadlo. Miluju to!
Co je skvělé, je barvevnost jednotlivých postav. Nikdo není jen kladný, nebo záporák. Všichni občas uklouznou nebo se nezachovají dostatečně statečně nebo v souladu s morálkou. Člověk si to čte a říká si, že tohle je prostě život.
Pokud máte od A. M. přečtenou zatím jen Hanu, a čekáte podobnou knihu, která vám vezme dech, asi budete zklamaní. Pokud si ale tuhle laťku odmyslíte, dostanete krásný rodinný příběh, který bez problémů dočtete dřív než by vás začal nudit.
Mornštajnová tohle umí. Vezme rodiny a jejich okolí a provede vás jejich životem. Zcela čtivě. Až to na člověka působí, že se ten příběh opravdu stal.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Trochu radostnější příběh rodiny, v jejímž vlastnictví (správcovství) je hotýlek. Každý člen rodiny má jiný osud, ústřední postavou je poctivý Václav, který je trochu naivní a jeho láskou je oprava aut. Je to hodně propletené, osudy postav jsou zajímavé, ale nevybočují z života běžného člověka, takže je zase na čtenáři, aby si na ně udělal názor sám. A to mám na knížkách paní Mornštajnové nejraději.