Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394596/bmid_hotylek-15C-394596.jpg
4
5230
5230
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš párům za protektorátu, a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Po velmi úspěšném románu Slepá mapa popisujícím dramatické životní osudy tří generací žen se v nové knize autorka věnuje především postavě jediné: Leopoldovu vnukovi Václavu Mánesovi, který převzal vedení podniku v šedesátých letech. Václav je muž bez vlastností, jasných názorů i charakteru, což mu umožňuje obratně proplouvat komunistickým režimem a držet rodinný podnik stále pohromadě, má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Mornštajnová popisuje a vysvětluje Václavovy skutky tak obratně, že se teprve na konci knihy zděsíme, komu jsme to vlastně po celou dobu drželi palce.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha od autorky. Musím přiznat, že po tom velkém mediálním ohlasu ohledně paní Mornštajnové jsem čekal větší pecku. Čte se to sice velice dobře, ale všechno plyne tak nějak průměrně - jako život hlavního nehrdiny Václava. Průběžně přichází tu pěkné - tu zlé situace, ale jsou podané tak nějak bez emocí, bez gradace situací, bez pořádné zápletky. (Nechápu, kde uživatelka strbkav vzala neskutočne prepracovanú zápletku). Myslel jsem, že to konečně nabere spád po události s Marcelkou, ale i tohle zas tak nějak odplynulo v dál. Postav je tam opravdu jak na pěti orlojích. Občas jsem si musel třeba po 70 stránkách říct: kurník, kdo je to vlastně ten Bedřich? :) Období po listopadu 89 už je zrychlené a je vidět snaha osudy všech postav vysvětlit a uzavřít. Ale určitě si od paní Mornštajnové ještě něco přečtu - čte se to jedním dechem.
Už mám přečtených několik knih od Aleny Mornštajnové - Les v domě, Tiché roky, Hana ..
a tato je pro mě “nejslabší. Možná, že to i tím, že jsem jeji novější knihy četla dříve než tuto její prvotinu.. ty novější jsou totiž jiné grády.
Každopádně velmi povedený příběh, ale Václav by potřeboval více adrenalinu, byl to trochu nudař na to všechno co se kolem něj dělo.
Hotýlek, rovnako ako všetky knihy Aleny Mornštajnovej je skvost. Tak úžasne vytvorená zápletka kde do poslednej chvíle vôbec netuší čitateľ, ako sa veci vyvinú a po dočítaní ostane v nemom úžase a ešte niekoľko dní sa v ňom bijú silné emócie. Fantastický, silný príbeh, neskutočne prepracovaná zápletka a vzťahové línie. Aj pri tomto románe rovnako ako v prípade Hany som sa s postavami románu stotožnila a do deja a svojho života ma vtiahli natoľko, že som musela spracovávať, že príbeh nie je skutočný ešte niekoľko týždňov. Úzažné. 5 hviezdičiek bez debaty.
Můj milovaný Hotýlek.. má první kniha od této skvělé paní spisovatelky.. šla jsem do toho s představou povrchního tématu,ale spletla jsem se.. krásné postavy i děj.
(SPOILER) Poslouchala jsem jako audioknihu a i když tam bylo větší množství postav, orientovala jsem se dobře. Hlavní postava Václav mi ale moc neseděl. Přišel mi takový nemastný neslaný, proplouval životem docela jednoduše a přitom on zničil život dost lidem ve svém okolí (nejvíc mi asi bylo líto Jindry, která ho celý život milovala, starala se nejen o něj, ale i o jeho děti a on se přesto nerozvedl, i když jeho právoplatné manželce by to bylo úplně jedno).
Trochu radostnější příběh rodiny, v jejímž vlastnictví (správcovství) je hotýlek. Každý člen rodiny má jiný osud, ústřední postavou je poctivý Václav, který je trochu naivní a jeho láskou je oprava aut. Je to hodně propletené, osudy postav jsou zajímavé, ale nevybočují z života běžného člověka, takže je zase na čtenáři, aby si na ně udělal názor sám. A to mám na knížkách paní Mornštajnové nejraději.
Pěkně napsaný osud jednoho člověka a jeho rodiny. Jako kdybych koukala na seriál :)
Poklidná, jednoduchá a snadno čitelná kniha. Příběh ze života běžných lidí je pro mě odpočinkovou záležitostí a bavil mě.
Až do onoho šmodrchance s osobou v horečce na mě kniha působila jako pokus o české Ptáky v trní- a ač se Václav bezbranne a neodolatelně usmíval sebevíc, s Ralhpem de Bricassartem prohrával na celé čáře.
Pak se příběh zašmodrchal a vydal se vlastním směrem, což mi udělalo radost.
Čtivé, okolo roku 1968 nepřehledné, a kupodivu - sama svému hodnocení nevěřím - nudné i zajímavé.
A největší výzva? Uhádnout propojení mezi Seifertem a obsahem kapitol!
Opět skvělá poutavá kniha od oblíbené autorky.
Ale Tiché roky, Les v domě a Hana ve mně zanechaly určitě hlubší stopu.
Rodinná sága, jak u paní Mornštajnové známe a očekáváme.
Začátek mě doslova dostal! Bosý hlavní hrdina vykročí z domu, po něčem slizkém uklouzne, při pádu rozpaží ruce, praští se do hlavy a umře. Mrtvý je i rozšlápnutý slimák. Parádní háček!
Hotýlek - místo děje a jeho rodinní příslušníci. Děda Leopold, záruka jistoty i v dobách chatrných na mezilidské vztahy, režim, jeho syn Václav a hlavně pak vnuk Václav - hlavní postavy a kulisy příběhu.
Vnuk Václav, člověk, který neváhá jít tou pro něj nejpřímější cestou, aby se ochránil, nehledě na okolnosti (ještě že už děda Leopold nežil!).
Trochu mi přišlo nadbytečné rozšiřovat do detailů dějové zázemí cirkusu - paralelně se odehrávajících příběhů v rodině manžela Marie.
Příběh je to čtivý, rozdělený do kapitol, které se soustředí vždy detailněji na jednu z postav.
Opět se mi četla pěkně jako poprvé,styl psaní a vyprávění je prostě famózní,nečtu pohádkový příběh,ale skutečný život.
Kniha Slepá mapa se mi líbila více než tato, ale tentokrát už jsem neměla takový problém se stylem autorky. Líbí se mi jak se proplétají různé příběhy jednotlivých postav, občas se odskočí ještě k úplně jiným vedlejším postavám, ale stále mají mezi sebou nějaké pouto.
Příběh je opět zasazen do dob komunismu a končí až dalece po revoluci, přijde mi, že vždy když se kniha od autorky blíží ke konci, tak se odflákne a da se jí zbytečně rychlý spád.
V knize není příliš veselého, možná by neuškodilo trochu humoru nebo trocha romantiky u hlavních postav. Ale i tak se to četlo samo.
Moje první knížka od autorky a tak trochu začínám chápat, proč je kolem jejich knih tolik povyku. Píše velmi čtivě a krásně do příběhu zahrnute fakta doby, aniž by tím narušila tok děje.
Závěr jsem čekala trošku...zapamatovatelnější, dynamičtější. Na druhou stranu opět mohl přesně takový být záměr - aby závěr knihy vyzněl tak, jako byla doba v něm popsaná.
Knížka o lidské síle a lidských slabostech, které se nemění, ať je politické uspořádání jakékoli. Náročná kompozice, náročný děj, v žádném případě to není jednoduché čtení na pláž. Ještě několik dnů po dočtení mám o čem přemýšlet.
Prvotina od Aleny Morštajnové, poslechnuto na ČRo a musim říct, že hlas Anny Cónové mi k tomu neseděl. Nicméně námět se mi líbil, dobře promyšlený námět, líbilo se mi to. Ale tyhle těžké témata se těžko čtou/ poslouchají. Uvidime kdy se pustím do další.
Poslouchala jsem na mujrozhlas.cz.
Román se sice jmenuje Hotýlek, ale více něž o něm - budově, organizaci - autorka píše o "hoteliéru" Václavu Mánesovi. Přiznám se, že mi ani on, jako hlavní postava příběhu, ani nikdo jiný příliš k srdci nepřirostli. Nenašla jsem nikoho, komu bych "mohla fandit". Navíc část knihy bylo vyprávění pomalé. Až ve druhé polovině nabyl děj tempo a napětí.
Chápu, že celé 20. století provázely u nás války, ekonomické krize, okupace, komunistické čistky jak v 50. letech tak za dob normalizace. Chápu, že to pro "nesympatizanty" byla těžká léta. Ale toho pesimismu, pochmurnosti a tragédií bylo na mě v jedné rodině až až. I když Mornštajnová je těmito náměty známá, takže co jsem čekala? ;o).
Navíc mi neseděl hlas Anny Cónové. Někdy jsem měla pocit, že mluví na tříleté dítě a důsledně ar-ti-ku-lu-je, aby to mrně chápalo, co říká. Poslechla jsem si ukázku z audioknihy, kterou načetl Jaromír Dulava, a ten se mi líbil více.
Moje třetí a asi poslední knížka od paní Mornštajnové. Její styl fakt není pro mě. Nebaví mě sledovat osudy mnoha "nehlavních/nevedlejších" postav, které se vždy vynoří, je nastíněn jejich životopis, pak je zde pár scén z jejich života, zamíchají s dějem, poté zase zmizí, aby se vynořili o 50 stran později a čtenáři bylo zase předloženo pár scén z mezidobí tak, aby se zdálo, že kniha sleduje celý jeho život, a že to čtenáře má zajímat. Navíc je zde evidentně snaha o vytvoření co největšího počtu "zajímavých a propletených" vztahů a osudů nebo nějakých osobních neštěstí...Na mě to nefunguje. Nebýt toho, že jsem to měl ve Výzvě a že jsem poslouchal audio knížku výborně namluvenou Jaromírem Dulavou, tak jsem tak ve třetině vzdal.
Štítky knihy
láska smrt česká literatura Československo tajemství komunismus radost smutek prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságyAutorovy další knížky
| 2017 |  Hana |
| 2019 | Tiché roky |
| 2021 | Listopád |
| 2023 | Les v domě |
| 2017 | Slepá mapa |
Kdyby tohle byla moje první knížka od této autorky, nikdy si další už určitě nepořídím. Ke čtení jsem se musela nutit a dočetla jsem to jen tak tak. Jsem ráda, že jsem začala Hanou. Ne že by byla knížka úplně špatná, ale čekala jsem víc příběhů o hotýlku, o jeho návštěvnících a ne o jedné rodině, která náhodou vlastnili hotel, který v příběhu figuruje hodně, ale opravdu hodně okrajově. Asi mě zmátla i anotace, která udělá představu, že budete číst o hodinovém hotýlku, který překonal všechny války a režimy. Je to prostě příběh dvou rodin, které spojí osud. Žijí své životě, plné lásky, naděje, ale i strastí a nepřízni osudu. Rodí se a umírají v kulise hodinového hotýlku.