Hotýlek
Alena Mornštajnová
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/394596/bmid_hotylek-15C-394596.jpg
4
4959
4959
Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš párům za protektorátu, a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce. Po velmi úspěšném románu Slepá mapa popisujícím dramatické životní osudy tří generací žen se v nové knize autorka věnuje především postavě jediné: Leopoldovu vnukovi Václavu Mánesovi, který převzal vedení podniku v šedesátých letech. Václav je muž bez vlastností, jasných názorů i charakteru, což mu umožňuje obratně proplouvat komunistickým režimem a držet rodinný podnik stále pohromadě, má však zničující vliv na vztahy v rodině i životy lidí, kteří se ocitnou v jeho blízkosti. Mornštajnová popisuje a vysvětluje Václavovy skutky tak obratně, že se teprve na konci knihy zděsíme, komu jsme to vlastně po celou dobu drželi palce.... celý text
Přidat komentář
Hotýlek...
Tak rovnou ke knize... ;-)
Kdybych měl tu možnost, tak bych u knihy vynechal první kapitolu, která je nazvaná Ráno a je na stránkách číslo 9 a 10... Proč? Mně tam přišly tak nějak navíc... V podstatě se dozvíte, jak to nakonec vše dopadne... Přišlo mi to takové zvláštní... Nicméně dost kritiky, stejně žádnou jinou už nemám... ;-) Opět skvělé čtení, paní Mornštajnová prostě umí... To slovo umí bych mohl podtrhnout...
K Hotýlku Vám neprozradím už vůbec nic... V případě, že byste od Aleny Mornštajnové ještě nic nečetli, tak to co nejdříve napravte... ;-) Uvidíte, že nebudete litovat...
U mě to má autorka opět za pět... Těším se na její další dospěláckou knihu... ;-)
Kniha se skvěle četla, moc mě bavila. Brala jsem to s nadhledem, dost jsem se nasmála. Myslím, že by to bylo skvělé i ve filmovém zpracování.
Poslední kniha, kterou jsem nečetla. V táhne čtenáře do děje svým poutavým vyprávěním do života 4 generací. Její promyšlené děje mám ráda a vždy ji rychle přečtu. Každá kapitola mění zásadním způsobem děj.
Dobrý příběh, ale styl psaní autorky mi k tomu nějak neseděl. Jako bych četla nějakou osnovu, která se bude teprve dál zpracovávat. Osudy hrdinů zajímavé, zaujala mě postava Václava představující typického československého občana, který svou pasivitou a připodělaností způsobil ostatním lidem nemalé problémy, nevlastnímu bratrovi dokonce zničil život. Otázky svědomí pak v sobě utloukl frázemi o ochraně rodiny. Zrůdnost celého minulého režimu je v pozadí příběhu, přesto prosakuje na povrch-opravdu to nebyla žádná idyla, jak se dnes někteří pokouší tvrdit.
BOMBA! Moc se mi to líbilo. Klidně si dovedu představit pokračování. Příjemné, dobře představitelné, lehce plynoucí! Moc doporučuji přečíst nebo poslechnout!
Velmi čtivý příběh rodiny v několika generacích a sledování jejich životních osudů, a to i v kontextu doby od 2. světové války do nového milénia. Hlavní postavou je Václav a do příběhu zasahují další spletité osudy členů rodiny a lidí spojených s rodinou a hotýlkem. Zajímavé je sledovat rozhodování postav v životních situacích, např. v době komunismu (spolupráce s STB, výpověď související s kamarádem). Osudy běžných lidí, které zažívá plno z nás, ale také osudů, které nejsou úplně v uspořádání rodiny běžné. Postavy velmi pěkné vykresleny a i vzájemně propojeny. Na začátku chvilku trvalo, než jsem se začetla, potom to mělo spád, závěr trochu "rychlý", už ne tak detailně popsaný.
Skvěle napsaný a vystavěný příběh, který mě vtáhl “do rodiny Hotýlku a nepustil až do konce. Přečteno za 2 dny. Doporučuji
Poslouchala jsem jako audioknihu a sekla jsem se u ní na několik měsíců.
Nebylo to špatné, ale autorka má lepší knihy.
Celkem mě šokoval osud Oldřicha.
Klasicky dobrá Mornštajnová. Kniha mě nezklamala. Napsáno pro mě velmi čtivým způsobem. Proto autorku čtu, kvůli sondám do lidského nitra, do způsobu myšlení. Happy endy (pardon, takhle to slovo vypadá dost hrozně) se ale obvykle nekonají, ani v Hotýlku ne.
Super! Krásně napsáno, čtivě. Příběh jedné rodiny a dramat, co její členové zažívali.
Zajímavě pojatý životní příběh jednoho muže a lidí okolo něj. Velmi uvěřitelně vystavěno, s několika životními kotrmelci, životními křižovatkami.
Na můj vkus byl Václav muž s velmi pružnou páteří a velkou snahou vyhnout se většině nepříjemností, které v životě nastanou... jako známý mohl být přijemný člověk, ale jako kamaráda, na kterého je spolehnutí za každé okolnosti bych jej mít nechtěla.
"Hotýlek" je vyprávění osudů rodin, které poznamenala válečná doba druhé světové války a nástup komunismu.
Velmi těžko se v této době normálně žilo a paní spisovatelka tuto dobu a lidi v ní velmi výstižně vykreslila a dokázala mě natolik vtáhnout do děje, že jsem knihu přečetla téměř jedním dechem.
I tato kniha nyní patří mezi ty, na které nezapomenu a nějaký čas bude ve mně doznívat.
Vlastně vůbec nechápu proč se mi ta kniha tolik líbila. Je tam minimum přímých řeči, celý je to vlastně takový vyprávění.
A přitom je to tak neuvěřitelně čtivý, že jsem se nemohl odtrhnout a četl a četl.
Některý osudy jsou fakt hustý....
Fajn knížka do vlaku na cesty do práce a zpět. Četlo se to hezky a zároveň nebylo nutné se nějak extra soustředit. Plný počet nedám, protože mě knížka nepohltila tolik jako Hana, ale určitě hodnotím kladně. Taková oddechovka.
Nebylo to vůbec špatné, to bych autorce opravdu křivdila. Ale po Listopadu a Tichých rocích to ve mě nezanechalo žádnou hlubší stopu. Možná tím, že tam těch tragických osudů bylo až moc, ale neměli kromě Hotýlku žádnou hlubší spojitost.
Po knize Les v domě jsem se na tuto knihu moc těšila a jsem velice zklamaná.
Kniha je bez děje, autorka vlastně jen popisuje osoby a občas nějakou událost. Jsem v polovině a nejraději bych knihu odložila.
Štítky knihy
smrt česká literatura Československo tajemství komunismus prarodiče rozhlasové zpracování rodinné ságy
Je to velmi hezké a rozhodně "nenudné" čtení, jak u paní Mornštajnové bývá zvykem. Pokud ale očekáváte dokonalost ve stylu Hany, budete možná trochu zklamáni (jako já :-) ).