Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Knížka se mi líbila, četla se mi dobře, velmi rychle mne vtáhl děj. Akorát jsem možná čekala trošku jiný konec. Přišlo mi to na konci takové neuzavřené, co bylo dál s hlavní hrdinkou, kromě toho, že se rozhodla už nikdy nejít na houby.....
Fakt mě to bavilo... čtivé to bylo a navíc jsem se toho hodně dověděla o jedlých houbách. Taky je tak zná a sbírá sama autorka???
Bohužel patřím k menšině, kterou kniha zklamala. Právě i díky hodnocením jsem očekávala víc: větší drama, víc děje, více charakterni hlavní postavu, silnější závěr atd. Prostředí Šumavy i houbové informace mě bavily, ale to je málo. Trauma bylo příliš brzy předvídatelné a příliš lehce nastíněné, hlavní hrdinka měla nulový vývoj, všechny vedlejší postavy snad kromě matky byly jen zběžně načrtnuty. To vše způsobilo, že mě kniha nebavila číst a docela dlouho jsem u ní zkejsla. Škoda, s více emocí a děje by to bylo lepší.
Todle teda bylo něco, kniha je skvěle napsaná - dost reálně a já ji baštila po celou dobu čtení a navíc, když jdu teď na houby tak si na ni vzpomenu. Doporučuji
Kniha mě vtáhla a já ji četla furt. Moc dobře napsaná, skvěle vystavěný příběh.
Další kniha od této autorky je zase mistrně napsané dílo, smutné, popisující lidské trauma a zpackaný život mladé dívky, která ale věřím najde sílu a odpoutá se od zlého a její cesta bude následně šťastná.
Zapůsobilo na mne stejně jako Rekonstrukce. Je to smutné a bolestivé v tom, že se to skutečně děje.
Myslím na všechny, kteří mají podobné zkušenosti.
Zajímavé. Je pravda, že jsem byla "nucena" číst dál a dál, abych se dozvěděla, jak to dopadne, avšak ten pomyslný konec příběhu nenastal, respektive nenastal tak, jak bych si představovala. Pojetí příběhu bylo určitě zajímavé, leč za mě nedokončené.
Tak byla Sára nemocná, nebo nebyla? Jasně, byla traumatizovaná, ale léky od psychiatričky nebrala, zato přemýšlela, jak před doktorkou nemoc nasimulovat, aby si udržela invalidní důchod. Já jsem jinak na Sářině straně, ne že bych do té postavy chtěla nějak rýpat, měla od dětství naloženo dost. A chápu, že se potom blbě zvedá, že po nějaké době už trochu chybí vůle vrátit se zpátky do života a začít se sebou něco dělat. Přivydělávat si sběrem hub je krásná práce, moji rodiče to dělají taky (dokonce taky na Šumavě), jenže ti jsou v důchodu. I proto jsem si ze začátku myslela, že Sára je na tom věkově podobně, načež mi vyrazilo dech, že je jí pětadvacet. Spíš bych souhlasila s psychiatričkou a jejím - podívejte, Sáro, jste mladá, takže vám svět leží u nohou, je třeba do něj trochu vykročit. A k obálce knihy - je tam opravdu to, co tam vidím? V tom případě je mi z toho docela blbě, pardon, to si snad dělají v nakladatelství srandu...
Těžko mohu něco ke komentářům této knihy přidat. Přečetlo ji přes dva tisíce čtenářů, vysoké hodnocení a česká autorka, která chytí za srdce. Vyprávěný příběh nepatří k těm veselejším, rodina Sáry by celá potřebovala nakopat. A konec jsem pochopila tak, že Sára ví nebo tuší, co bude dál.
Příběh je ze Šumavy - a tam je krásně.
(SPOILER) Krásně napsaná knížka. Příběh Sáry, která žije svoje šťastné dětství až do doby, kdy ji její milovaný otec, se kterým chodí na houby, otevře v noci dveře do pokoje. Neskutečně smutný příběh. Neskutečné, že vlastní matka zavírá oči před neštěstím dcery. A ani o pár let později ji není schopna pomoci. A tak se Sára ocitne v blázinci a nakonec tráví svůj život na chatě a chodí každý den na houby, které nosí do restaurace.
Prosím dvojku a trochu víc štestí pro Sáru.
Příběh jsem si užila, člověk si možná uvědomí jaké " maličkosti" ( viz. noha Sářiny matky) mohou měnit životy, kdy jeden okamžik spustí kolotoč na kterém už se vezou všichni.
Kniha si mě získala místem, kde se odehrává kus Sářina života- rozpadlá chatrč a lesy zahalené ranní mlhou, hned bych se rozběhla jim vstříc.
Jak Viktorie Hanišová umí krásně smutně psát o lidských traumatech…
Uvidím s odstupem, ale zdá se, že na Sáru si občas vzpomenu a budu doufat, že se má dobře.
Ještě nemám dočteno, ale už teď vím, že tohle překonalo i Mornštajnovou.. Naprosto famózní, není třeba více slov!
Co říct ke knize, která je řemeslně naprosto skvěle zvládnutá - všechno je čtenářsky atraktivní a dokonalé - použitý vypravěčský styl, střídání různých časových rovin, náročné téma, parádně využité analogie spojené s houbami.... Jenže výsledek pro mě prostě není stoprocentní, pokud z textu sálá sice dokonalost, ale ta dokonalost je tak nějak uměle sterilní. Citově mě Houbařka bohužel nezasáhla, ačkoli jsem to vzhledem k náročnému tématu víc než čekala. Za mě tedy hodnocení - precizně odvedená práce, která ale nakonec může na čtenáře působit uměle a prvoplánově, což je škoda... Radši odpustím románovým příběhům nějaké mouchy, než když ve mně knížka nebrnkne na žádnou emocionální strunku...
Po precteni Rekonstrukce jsem si chtela precist dalsi knihu od teto autorky. Nevedela jsem tedy o cem kniha je a tak, cim vic jsem se o hlavni hrdince dozvidala, tim vice jsem se bala toho "velkeho odhaleni", ktere pokladam za nejvetsi zradu, jake se kdy kdo muze dopustit.
Nic jsem o knizce nevedela a byl to trochu tim padem sok. Velmi kvalitni cteni, pri kterem jsem citila uzkost z nevysloveneho i pri pouhem popisu hub.
Úplnou náhodou jsem narazila na tuto skvěle napsanou knihu. Přečetla jsem ji, promiňte mi toto otřelé výrazivo, jedním dechem. Ó, jak přeútěšné - nenalézám zde žádné dnešní povinné téma - ani náznak!, absence chyb, či stylistických přehmatů. Smekám před autorkou. Příběh jsem skutečně prožívala a jitřila jej ve snech, tím se dojem z Houbařky ještě více umocnil. Zas jednou, stal se zázrak, postavy byly uvěřitelné a dováděly mne k různým emocem...
Ano, stačí mít šťastnou ruku nebo dobrý den a člověk potká knihu, která nebyla psána zbytečně. Teď si dám asi pauzu, protože příběh bude ještě doznívat. A tyhle chvíle na čtenářství miluju.
(SPOILER)
Kniha mě pohltila, otevřený konec jen dodal na síle příběhu a ještě více nutí čtenáře k zamyšlení. Velice věrohodné zpracování tohoto tématu, před kterým stale spousta lidí zavírá oči přesně jako Sisiina matka. Tíživá kniha, která se ale nedá odložit. Toto téma by se mělo více probírat a společnost by měla být připravená pomoci každé takové Sisi.
SPOILER
K tomu závěru...
Na poslední stránce se dozvídáme, že Vojta stále nepřišel pro knihu, které končí výpůjční lhůta. Spolu s tím, že se jedná o knihu o houbách a Vojtově poněkud autistické povaze, se mi zdá, že Vojta by nepřišel snad jen v případě, že se mu něco stalo.
Druhá verze je, že to bylo jeho poslední sbohem, odjel do Prahy a Sisi, která se cítí osamělá, si plánuje uvařit své sušené muchomůrky sama. Soudím to z její bezvýchodné situace a žádné naděje a světla na konci tunelu. Nemá už na světě vlastně nikoho.
Anebo... dekuji za komentar od 00110110, diky ktere jsem si uvedomila, ze konec vypujcni doby muze slouzit vlastne jako casomira kdy se ma Sara vypravit za Vojtou a knihu mu tak vcas vratit! Dava mi to tak i nejvetsi smysl, protoze Sara po celou dobu knihy ukazuje, jaka je bojovnice. Verim v dobry konec! :)
Zajímavý byl dopis od matky. Celou dobu jsem čekala na nějaké rozřešení a dost mě zklamalo, že jsem se ho nedočkala. Osobně jsem si to uzavřela tak, že matka chtěla dát dceři najevo, že se nějak dozvěděla o té plánované sebevraždě otce? Nezdá se mi to moc logické, ale jiné vysvětlení mě nenapadá. Budu ráda když klidně i do zpráv napíšete jak to vidíte vy (matčin dopis i konec knihy), případně jestli se k tomu někde nevyjádřila sama autorka.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Nádherná kniha. Autorka umí krásně a velmi silně popsat pocit hl. postavy. Ze začátku jsem se do knihy sice nemohla začíst a všechno se mi tak nějak motalo, později se vše, ale spravilo a dnes jsem velmi vděčná, že jsem knihu neodložila.
Sisi je velká bojovnice, kterou zrazuje vlastní hlava. Krásně se zde ukazují promlčená rodinná traumata, vztahy a vnímání rodinných příslušníků.