Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
2971
2971
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Překvapivě příběh téměř ze současnosti, což mě překvapilo. Pořád jsem měla dojem, že se musel odehrávat mnohem dřív. Navzdory truchlivému tématu knížka dýchá lesem - stromy, mechem, vlhkem a hlavně houbami. Je pochopitelně neutěšená a bezvýchodná, ale ty houby dávají příběhu i hlavní hrdince aspoň nějakou naději.
Krásný smutný román. Moc se mi líbily popisy hub a způsob jejich úpravy, vše zasazeno nenásilně v ději. Někomu může vadit, že zabírají v knize až moc místa, ale pro mne by tam podobných pasáží mohlo být klidně i víc. Rozčarovaná jsem byla z konce, je takový nijaký, nejsem si jistá, jestli jsem ho pochopila.
Houbařka je bomba! Hanišová to prostě umí... Zase skvěle vylíčen osud hrdinky, opět téma rodiny a vztahu rodičů a dítěte. Stejně jako v Anežce. Super! :)
Byla to moje první kniha od této autorky a moc se mi líbila. Dost mě dostalo chování rodičů a posléze i bratrů mladé Sáry. Je až těžké uvěřit, že matka dokáže být tak "slepá" a obětuje vlastní dítě. Vlastně jí zradili všichni její nejbližší. Sbírání hub a pobyt na Šumavě může být dobrou terapií. Sára se po sedmi letech možná rozhodla, jak dál naloží s vlastním životem. Příběh s otevřeným koncem - třeba Sára zúčtuje s vlastní minulostí a možná, že bude mít sílu posunout se dál, kdo ví...
Kniha se mi z hlavy jen tak nevymaže, silné téma k přemýšlení.
Vzhledem k názvu jsem mohla očekávat, že budou v příběhu hrát houby velkou roli, ale nečekala jsem, že hlavní postava nebude dělat prakticky nic jiného než houbařit. Vyprávění o houbách se na můj vkus věnovalo až příliš pozornosti a samotný příběh by vystačil spíše na delší povídku. Sice jsem knihu přečetla za 4 dny, protože se mi autorčin styl moc líbil a hlavně se mi dobře četl, ale příběh jako takový mě příliš neoslovil. Po dočtení pro mě kniha skončila a to je škoda. Mám ráda když o knize ještě dlouho po dočtení přemýšlím a vracím se k hlavním myšlenkám. Až se někdy dostanu k autorčině další knize, rozhodně jí dám ještě šanci, ale Houbařka nebyla úplně pro mě.
Autorku jsem objevila poměrně nedávno díky jejímu nejnovějšímu románu Rekonstrukce. O jejích předchozích knihách jsem sice samozřejmě slýchala už dřív, stále však zůstávaly na mém pomyslném TBR listu, a ne a ne na ně dojít řada. Pro čtení Houbařky jsem si ale nemohla vybrat lepší dobu. Začínající podzim mi umocnil už tak velmi dobře vykreslenou atmosféru a prostředí knihy. Šumavské lesy cítíte z každé stránky a hned od začátku jako byste se Sisi procházeli mezi stromy a hledali malé kloboučky schovávající se v listí. Hlavní hrdinka není stereotypně líbivá, přesto se mi s ní lehko sbližovalo. Její pokora, smýšlení a dokonce i způsob života mi byly velmi blízké. Děj je perfektně vystavěn tak, aby čtenáře držel lehce napnutého, i přesto, že se vlastně docela záhy dozvídá příčinu Sisiina chování. Velmi pozitivně hodnotím, že autorka není zcela doslovná, často pouze naznačuje, podněcuje čtenářovu představivost a řadu věcí ponechává vlastní interpretaci. V podobném duchu se pak nese i závěr knihy, který, ač pro mnohé možná nedostatečně uzavřený, je vlastně velice přiléhavý a k celkovému vyznění se skvěle hodí. Oproti Rekonstrukci mám z Houbařky pocit naplnění, pocit, že celá kniha byla výtečně vypointovaná a po celou dobu někam vedla. Pakliže vám u Rekonstrukce vadilo motání se v kruhu a jistá bezvýchodnost, zkuste Houbařku, je o trochu více přímočařejší a mohla bych tak sednout širšímu okruhu čtenářů. Sama autorka nicméně uvádí, že pro ni vede právě její poslední kniha, a dokonce naznačila, že za Houbařku se tak trošku stydí :)
Za mě nejlepší kniha od V. Hanišové.
Jestli jste knihu ještě nečetli, nečtěte ani můj komentář !!
Sice uznávám, že mi ten konec taky trochu "zkazil" radost, ale zase na druhou stranu si nedokážu představit, že by to končilo jasným happyendem (asi něco jako u Příběhu služebnice, to prostě není příběh pro happyend). Skončilo to s čistým stolem a domyslete si, zda je Sára dost silná na to, aby začala od znova a zúčtovala s minulostí. Mě to vyhovuje.
Popisy přírody byly neskutečné, úplně jsem cítila vůni podhoubí. Vůbec mi nevadily jako některým čtenářům. Prostě to k tomu patří. Holka sbírá houby a vy se divíte, jak se tím vůbec může uživit, protože jako každý obyčejný houbař pro mě rostou jen na podzim :), a ona sbírá od jara do prvních mrazíků. Žije si svůj život a prostě neví, co se sebou, protože jí v dětství zradily dvě nejbližší osoby, na které by se mělo dát spolehnout. A její bratři taky nejsou zrovna vzor bratrské lásky.
Ano, děj je předvídatelný, ale i tak napínavý, jak se to vyvrbí a jestli jí někdo pomůže nebo ne. Jestli si nechá pomoci anebo ne.
Takovou depku z knihy jsem už dlouho neměla...
Moje první přečtená kniha od Viktorie Hanišové a musím říct, že se mi moc líbila! Měla jsem ji přečtenou během pár dní, od děje se prostě nedalo odtrhnout. Autorka si opravdu dala záležet na psychické stránce postav, protože ne každý autor takhle skvěle propracované postavy má. Opravdu se mi líbily pasáže o sběru hub (a to jejich milovnice nejsem), cítila jsem v nich jakési náznaky naděje pro mladou Sáru. Hlavně celé to postavení knihy a její čeština se mi ale líbilo nejvíce - žádný hrubý skok od jednoho ke druhému, žádné zbytečné tahání za vlasy... Prostě hezky plynulé a nenásilné proplouvání děsivým a až mrazivým příběhem.
První kniha, kterou jsem od autorky přečetla. Měla jsem z ní v průběhu čtení smíšené pocity, což se ale krystalizováním příběhu přetavilo do emocionální bouře. Jsem štastná, že máme na české literární scéně tak šikovnou autorku a těším se na další její knihy.
Mám předsudky vůči současné domácí literatuře. Možná za to mohou průměrní autoři s dokonalým "pí ár". S knihami jako Hana od Mornštajnové a Houbařka je načase předsudky odložit.
Nikdy by mě nenapadlo, jak silný příběh se bude skrývat pod tak obyčejným názvem Houbařka. Byla jsem příjemně překvapená, protože kniha se vlastně zabývá vážným tématem, zdaleka tu nejde jen o sbírání hub. I když i tyto pasáže mě bavili a byly velmi zajímavé, stejně jako zkušenosti z pobytu na psychiatrickém oddělení. Tím více, že se kniha odehrává v mém rodném městě a jeho pro mě tak známém okolí.
Tak tohle bylo silné ... zpočátku jsem absolutně nečekala, jak se bude kniha vyvíjet, pak mě průběh odrovnal ... hvězdičku ovšem beru za závěr, tam jsem čekala trošku více, ale doporučuji bez váhání!
*** o stahuje spoiler ***
Co všechno se dá najít v lese? Sára, byť mladá žena, tak žije poustevnickým životem na Šumavě, bydlí v téměř rozpadlé chatě a živí se sběrem hub.
*
Proč? Proč mladá dívka bydlí sama? Proč se živí sběrem hub a proč se s nikým nekamarádí? A proč jen sem tam vyrazí do Plzně na pravidelnou konzultaci ke své psychiatricce?
*
Viktorie Hanišová si jako ústřední motiv opět vybrala spletitost, záludnost, křehkost a komplikovanost vztahu máma-dcera, ovšem opět v jiném provedení. Problémem, ostrou hranou je tentokrát téma sexuálního zneužívání v rámci úzké rodiny, konkrétně otcem.
*
Kniha o rodině, jejich vazbách, o tom, jak lze pevné tisknout a zavírat oči před tím, co vidět nechceme, o tom, kolik toho dokáže unést dětská bolavá duše, o tom, jakou zkázu zavřené oči těch nejbližších mohou zanechat, o houbách a taky krásné šumavské přírodě.
*
První část knihy byla fajn, Sára, její bratři, táta, chata, líbilo se mi, jak chodí houbarit, tráví spolu čas. Nenápadný alkoholismus mámy, věc v dnešní době už ne tak jedinečná (bohužel). Prostě příjemné čtení o takové obyčejné rodině. Od pasáže o zneužívání pro mne byla kniha bolavou . Moc jsem Sisi přála, aby dokázala sebrat síly... K podpisu smlouvy, k odstěhovani, k Vojtovi, k vzepření se,... Vlastně k čemukoli, v co věřila, k čemu by se odhodlala. Strašně jsem doufala, že to zvládne, že se odhodlá... A díky otevřenému konci (jak jinak) věřím, že poslední zbytky sil sebrala.
*
Co se dá najít v lese? Odpuštění? Rozhřešení? Klid? Smíření?
Houbařka se Vám buď bude líbit, nebo nebude. Někde jsem zaslechla, že je Houbařka přirovnávána ke knize Do tmy. No, už jsem byla skeptická, ale co, říkám si, maximálně ji vrátím zpět do knihovny. Oproti Do tmy na mě Houbařka působila nenásilně, nebyla natolik fanatická jako sběr bylin, netrápila jsem se s jejím čtením a necítila jsem tak nesmírnou a hlubokou depresi a smutek. Popis hub, mechu, okolí lesa, pošumaví, jak Sisi žije se mi líbil, bylo to reálné. Stránky utíkají jedna za druhou, pěkně to letí a už jsem na konci knihy a jen si řeknu sakra kde je pokračování? Jen ten konec je takový nijaký :-( Přečtena za jedno odpoledne.
Jsem z knihy trochu rozpačitá. Kupodivu velmi zajímavé mi přišly pasáže o houbách, vůbec jsem netušila, co všechno se dá sbírat a kdy, za mě by jich tam mohlo být i víc. Na příběhu samotném leží tíže nelehkého osudu malé, zrazené holky. I příběh její matky je tíživý. Jakoby všechno mohlo být jinak, kdyby matka neměla úraz, který změnil její (jejich) život. Ale chybělo mi hlubší uchopení, náznaky mi přišly příliš ploché, celá ta minulost je nesla jen jako závoj nad současným životem - i když možná to tak je správně, minulost realitu ovlivňuje, ale nevnímáme ji tak ostře, žijeme jejími důsledky... Takže chytlavá, dobrá kniha, ačkoli pro mě ne topka.
Zcela popravdě jsem z příběhu celkem zklamaná. Řekla bych, že daleko více stránek obsahuje popis a druhy hub než samotný příběh. Netvrdím, že to nemusí být pro někoho zajímavé, ale pro mě byla půlka, někdy i více, stránky na téma kolik máme druhů, čím se liší, kde přesně rostou a pod. už moc.Samotný děj mi přišel v celé knize trochu ztracený.
Z knihy jsem trochu rozpačitá....hodnocení ano i ne...
Rozhodně je napsaná stylem, který vás nutí otáčet stránky stále dál a dál, ale přišlo mi, že děj se do tří čtvrtin knihy táhnul a pak byl na pár stranách velmi rychle ukončen. Velice brzy jsem odhalila co bude hlavní zápletkou. Hlavní hrdinka mi v některých částech knihy přišla až nesympatická...chápu těžký životní příběh,ale pro mě, z ní nevycházela žádná snaha svůj život řešit. Sbírání hub bylo v knize místy až příliš.
Možné spoilery!
Při čtení tohoto příběhu mi bylo smutno. Už dopředu jsem věděla, o čem to bude. Asi nějaké ženské cítění... Jakým způsobem Sisi žila, k čemu byla donucena, že ji bratři vůbec nepomohli, vlastně se k danému tématu ani nevyjádřili - to mi v knize chybělo. Nějaké dokončení... i ten závěr nebyl zcela podle mého gusta. V hlavě mi vyvstalo mnoho otazníků - jak to bude se Sisi dál? Kde bude bydlet, jak se uživí, co její můry, atd.
Jinak prostředí lesa, v němž se děj odehrává, bylo vykresleno velmi realisticky. O houby se příliš nezajímám, ale myslím, že si teď o nich něco přečtu...
Za mě asi nejlepší kniha i když i ostatní dvě knihy (Reknstrukce a Anežka) jsou skvělé! Krásně popsaná Šumava navíc skvěle propracovaný příběh i charakter hlavní hrdinky.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Jedna z nejtemnějších knih, zároveň ale jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Pokud nevíte, o čem je, zhruba do poloviny se nedozvíte, proč má hlavní hrdinka ne moc prosluněný život na periferii v chatě, do které teče a proč pořád chodí "jen" na houby. Přiznám se, že knihy s touto tématikou (nechci prozrazovat) nečtu, vím, že se to děje, ale poprvé jsem byla schopná o tomto problému číst beletrii. Od Houbařky jsem se prostě nemohla odtrhnout. Tzn. rozhodně bych knihu viděla i jako "terapeutickou" pomůcku. Vina je na všech stranách - mlčet, nemlčet? A kdo by rozhodně NEMĚL mlčet? Kdo se má za vás postavit, když už né vaše matka? Příběh o vztazích a o tom, že není snadné promluvit, ale ani zavírat oči a vše má své důsledky, které člověka stejně doženou.
Mimo jiné se mnoho dozvíte o houbách, zvědavý čtenář se mnohé přiučí a možná si sám něco vyhledá. Pro mě obohacující / vzdělávací - info o houbách, jejichž jména jsem nikdy ani neslyšela.
A co se týká světa hlavní hrdinky - jak vyjít s málem, bez účtu, šetřit si do plechové pixly, vzpomínat na dětsví a poklady, které jsem schovávala s tátou - krása, melancholično, realita, žádný spěch, spojení s přírodou - balzám na duši.
Rozhodně doporučuji k přečtení, ale nečtěte, pokud jste zrovna v depresi. Prostě něco jako Kafka, musíte to číst v usměvavé době svého života.