Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/482812/bmid_houbarka-s8x-482812.jpeg
4
3102
3102
Co všechno skrývá mycelium? Viktorie Hanišová debutovala v roce 2015 nadšeně přijatým románem Anežka o komplikovaném vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. Také v pozadí nového příběhu je ukryto rodinné tajemství, které si hrdinka odnáší ze svého dětství a na které se snaží zapomenout. Jenže lze skutečně uniknout tomu, co se už jednou stalo? Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si nazuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a za pár stovek je prodává. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Avšak co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním.... celý text
Přidat komentář
Bolavé čtení, depresivní, tíživé.... čtené jedním dechem.
Závěr mě zklamal, přála jsem si jasný (a snad i pozitivní?) konec.
(SPOILER)
Sisi, 25 léta vášnivá houbařka, která tuto vášeň zdědila po svém otci. Otci, který jí v dětství ublížil tím nejhorším způsobem, jakým otec může. Matka, která byla očitým svědkem událostí dělá, jako by se nic nestalo. Jako matka selhala....Prožité trauma provází Sisi celých 15 let, odráží se ve způsobu jejího života, myšlení, vztazích, neschopnosti najít si práci, přátelé, ale hlavně sama sebe.
Co poznamená tělo, poznamená i duši.....
(SPOILER)
Kniha zaujala krásnou obálkou a ilustracemi i houbovým tématem, které není u rodinných dramat zrovna obvyklé. Motiv mycelia a prohnilé houby jako její rodiny mi přišel nápaditý, na druhou stranu ale nevím, jestli ho autorka úplně rozvedla tak, jak by si zasloužil. Neměl to být ale asi tento typ knihy.
Hrdinka, z pohledu které je kniha vyprávěna, se mi zdá uvěřitelná a někdy po třetině knihy se do ní začínám vžívat, chápu houby jako (neúčinnou) terapii i jako takové její zamrznutí v čase a přežívání.
Její rodina je oproti tomu takový odlidštělý klub monster bez emocí. Zvláště matka, kterou Sára popisuje nejprve jako člověka mimo realitu bez vlastního já, u které je všechno lží a později jako "něco", než někoho. Příšeru, které spadla maska a najednou všichni vidí, že je jenom sulcovitou tělesnou schránkou chroptící v obýváku. Zvláštní, asi ji tak vnímala, bylo mi jí ale spíš líto.
Knížku jsem přečetla za víkend, čtenáře si navine a plyne rychle. Na konci ale nenabízí žádné rozuzlení, které bych u knihy očekávala, i kvůli opakujícímu se motivu klasického dramatu. Bez katastrofy mi přijde kniha neúplná, spíše takový náhled do života jedné dívky, která se snaží nějak přežít po tom, co hrozného na ní bylo napácháno.
Že je kniha depresivní, to jsem očekávala, že si na několik stránek budu číst v atlasu hub bylo na mě už trochu moc. Chápu, že je třeba tak nějak připravit “podhoubí, ale na mě to byla moc velká prokousávačka včetně charakteru hlavní postavy, která mi svým chováním a jednoduchostí neseděla. Zhodnotila bych to, že kniha nebyla určená mě.
(SPOILER) Tíživé téma, zpracované tak sugestivně, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout, přečetla jsem ji prakticky na jeden zátah. Recenze na serveru iliteratura končí slovy "bude předcházet příjemný čtenářský zážitek", to mi přijde absurdní, spíše bych slovo příjemný nahradila slovem intenzivní, jako matku dospívajících dětí mě čtení podobných románů občas doslova fyzicky bolí. I když bych raději šťastný konec, i ten otevřený je u téhle knihy vlastně dobrý.
Skvělá, hodně silná a temná kniha od mé oblíbené spisovatelky, která umí velmi dobře vtáhnout do příběhu tak, že se s hlavní hrdinkou Sárou procházíte v lese a sbíráte s ní houby.
V knize se střídají dvě časové roviny. Připravte se na to, že její rodinu začnete nenávidět. Rozhodně je dobré Houbařku proložit oddechovkami.
Trochu mi tím sběrem připomněla Do tmy od Anny Bolavé, kterou mohu rovněž doporučit a není z ní cítit tolik deprese.
Přestože kniha byla výborně napsaná, Anežku podle mě nepředčila.
Českým autorkám teprve postupně přicházím na chuť a tohle byla moje první kniha od Viktorie Hanišové. Musím vyzdvihnout její styl psaní, velmi dobře se kniha čte, i když zároveň čtení lehké není. Kniha je plná smutku, deprese, ale i naděje. Velmi se mi líbila a dám šanci dalším knihám. Jednu hvězdičku ovšem musím ubrat za utnutý konec.
Ke knize jsem velmi přilnula, už kvůli tomu, že se odehrává v mém bydlišti tedy v Sušici hned vedle Červených dvorců. Vše jsem si dokázala do detailu představit, vždyť to tu znám. Pořád jsem Sisi držela palce ať to vyřeší a v ní se konečně to velké trápení uzavře, takže utnutí příběhu mě velice zamrzelo ale nemohu říct, že jsem si knihu neužila.
Musím zde vyzdvihnout přirovnání od čtenářky pani_ari. "Rodina, která je uvnitř prohnilá jako houba." Ke knížce, která popisuje houbaření a prohnilou dynamiku rodinných vztahů, to perfektně sedí. Ačkoliv se zde postupem děje odhalují hrozné skutečnosti, tak je příběh psaný tak nějak jemně. V průběhu knížky jsem měla několikrát chuť jít na houby, ale jinak jsem z knížky úplně unešená nebyla.
Hezky napsaný příběh od mé oblíbené aurorky se četl sám a libil se mi, jako houbaři, ještě víc.
Kniha je opravdu taková zvláštní. Příběh je poměrně jímavý, ale hlavně teskný a depresivní, popisující rodinné vztahy a to, co je pod pokličkou. Styl psaní je příjemný, zvážím četbu i jiné knihy této autorky. Ten konec se mi ale moc nelíbil, chtělo by to větší propracovanost. Knihu jsem poslouchala v audio podobě a jako taková mi zpříjemnila víkend.
Kde jinde začít číst Houbařku, než na dovolené na Šumavě .. knihu jsem přečetla za jeden den. Je velmi čtivá i když příběh je emotivní. Oceňuji trochu napětí, i když už čtenář tuší k čemu se schyluje. Informace o houbách mě bavily, obohatily mé znalosti. Čekala jsem jasnější konec, ale nevadí.
Emoční nálož. Kniha, která vás na první stránce pohltí a vyplivne až na konci, a to řádně pochroumané.
Četba této knihy určitě není snadná, protože z ní čiší velká beznaděj... Alespoň já jsem bolestné osudy hlavní hrdinky velmi prozivala. Její příběh je totiž vyprávěním o nekonečném boji s nespravedlností, s nepochopením... O životě v osamocení. A to bohužel, již od dětství.
Podle mého názoru je to ovšem také manifestace síly lidského ducha... Někdy ale prostě ta síla dojde.
Houbařka je jednou z nejsilnějších literárních hrdinek. A jedním z nejsilnějších knižních zážitků.
Tak depresivní a smutný příběh jsem už dlouho nečetla. Autorka knihu napsala velmi dobře, ale jsem z ní taková rozpačitá. Asi hlavně z toho závěru...
Jak jenom tuto knihu zhodnotit. Díky stylu autorky se to četlo svižně. Ale díky tak depresivní atmosféře a citlivému tématu to bylo naopak těžké strávit a pochopit. Co bych vyzdvihla byl krásný popis přírody.
Určitě bych neřekla, že se mi kniha líbila nebo mě nadchla, asi by to nebylo ani vhodné. Kniha jako tato je důkazem, že dokáže vyvolat spoustu emocí. Hlavně lítost nad hlavní hrdinkou, zlost na její rodiče.
Ne že by byl konec pro mě zklamáním, ale čekala jsem, že se některé věci dořeší. Ale asi to tak autorka chtěla, aby jsme se nad koncem zamysleli.
Jak hodnotit zničení čisté, dětské duše a těla, které se už nikdy nevrátí. Tíživé téma, bezmocnost Sisi a naprostá lhostejnost ze strany bratrů a matky. I přesto jsem knihu nebyla schopna odložit, tak krásný popis hub, procházek a Šumavské krajiny. A snad nakonec našla spřízněnou duši, která ji zachrání
Autorka nám v příběhu servíruje bolestivé a těžké téma, které ale výborně zpracovala a podala čtenáři.
Sára pro mě byla bojovnice, hrdinka, která se snažila seč mohla se s minulostí poprat. Bohužel nebyl okolo ní nikdo, kdo by jí pomohl a zajímal se, takže to byl pro ní opravdový boj.
Při čtení mi nejednou naskočila husí kůže a zatajil dech. Dokonce jsem i vztekle nádavala.
Její Otec? Uf.. No to bych tu napsala spoustu sprostých slov. A matka? Jo... to by bylo to samé (chtěla bych se rozepsat o tolik víc ale už by to byl velký spoiler).
Závěr knihy byl pro mě takový... nedostačující. Chtěla jsem vědět víc a donutilo mě to hodně nad tím přemýšlet a uvažovat ( záměr autorky?).
Musím samozřejmě také vyzdvihnout autorčino popisování přírody. To bylo užasné! Po celou dobu jsem se Sárou chodila po lese a cítila tu vůni hub, jehličí a slyšela šum stromů.
Houbařka je silná a zároveň krásná kniha, kterou budu mít opravdu dlouho v hlavě.
Tohle si přečtěte! DOPORUČUJI!
I když je knížka dobrá a ráda bych ji přečetla celou, bohužel musím skončit se čtením už ve čtvrtině. Věděla jsem, o jaké téma půjde, ale netušila jsem, že kvůli tomu nebudu moci spát.
(SPOILER)
POZOR SPOILERY!! Dobře napsaná kniha, ale s velmi závažným tématem.
Chuděrka Sisi musela být tak osamělá, nepochopená! Škoda, že se v léčebně nesvěřila, škoda, že nebyl viník potrestán! I když těch viníků tam bylo víc. Vždy mne drásají knihy, kde není spravedlnosti učiněno za dost. Takové dětství s pokřivenými rodinymi a sourozeneckými vztahy a chladným nezájem matky to bylo šílené! No a to co provedl otec naprosto neodpustitelne. Taková přetvářka navenek. Je to tísnivá depresivní kniha, na konci je jakási naděje, snad Sisi zahlédla světlo na konci tunelu.
Líbily se mi popisy přírody i hub.
Bavila mne postava autistického Vojty.
Obálka knihy vlastně tak trochu napovi, co temného nás v té knize čeká.
Připomnělo mi to tematicky Les v domě, ten mi přišel ještě tísnivější a beznadějnější.
Kniha určitě stojí za přečtení, jen ji prosím vás nečtěte v depresi, protože tato kniha vám ji akorát prohloubí.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Super čtení, nemůžete přestat ale zároveň nechcete, aby kniha skončila. Přidávám na poličku oblíbených. Konec si ale můžu domyslet sama, což mě trochu irituje.