Hra na fanty
Dick Francis (p)
James Tyron, dostihový zpravodaj skandálního týdeníku Sunday Blaze, se vždy objevuje tam, kde se něco zajímavého děje. Tentokrát se snaží odhalit podvody s odhlašováním koní z dostihů a je vtažen do nebezpečného boje s podvodníky, kteří své zájmy prosazují tím nejtvrdším způsobem. Ocitá se v nebezpečném soukolí zločinu a navíc se musí vypořádat se složitými problémy svého manželství i riskantní známostí s krásnou a chladnou oděvní návrhářkou Gail.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1995 , OlympiaOriginální název:
Forfeit, 1968
více info...
Přidat komentář
Další francisovka, která je více v tom dostihovém prostředí, a nechybí jí napětí ani kousek romantiky. Jedna z mých oblíbenějších.
Slyšeno jako audiokniha
Moje historicky první Francisovka, ke které jsem se dostala úplnou náhodou a tak trochu "z nouze" se dala do čtení. No netušila jsem, o jakou parádu jsem tak dlouho přicházela, když jsem si myslela, že tyto knihy nejsou pro mne.
Především mě chytla linka s hrdinovou manželkou, to bylo něco tak nečekaného a originálního. Detektivní zápletka také zajímavá, je to velmi napínavé, ale také vlastně takové milé, příjemné čtení.
Kniha (resp. autor) mě tak pohltila, že jsem začala číst jednu knihu za druhou a dala jsem si výzvu přečíst je nakonec všechny. Zatím jsem přes léto stihla devět, takže mám už trochu srovnání. Hra na fanty za mě patří rozhodně k těm lepším, takže jsem ráda, že jsem po ní sáhla jako první a nechala se tak vtáhnout do světa dostihů ve velkém stylu (i když bych stejné mánii podlehla asi po každé knize, kterou jsem zatím od autora četla, i ty slabší jsou pořád dobré).
Určitě doporučuji. Nadčasová klasika. A i na Velkou Pardubickou budu letos koukat novýma očima. Díky Dicku Francisovi jsem se nevtíravým způsobem dozvěděla tolik nového o koních a dostizích, ačkoliv jinak mě tato oblast moc nezajímá.
Paráda: výborné a napínavé čtení, dýchající, myslící, prostě živoucí postavy, výborná zápletka nekončící na prahu hlavního zločinu zlých hochů, ale s morálním přesahem do života hlavního hrdiny. Nutí čtenáře přemýšlet, jak by se v jeho situaci sám zachoval...
Naprosto výjimečná detektivka, která na 180 stranách obsahuje vše, co může čtenář očekávat (i něco navíc), přitom nás ještě provede závodišti, dostihy, seznámí nás s koňmi, jejich majiteli, trenéry a jezdci, a sázkaři.
A samozřejmě dostihovou sportovní novinařinou (tehdy samozřejmě důležitou součást skoro všech britských novin), kterou zásadově ke své újmě představuje hlavní hrdina.
Pořádná sonda do domácí péče o invalidu a neskutečně propracovaná etuda o vlivu alkoholu na lidské vnímání a koordinaci.
Vůbec se nedivím, že jako autorova prvotina z roku 1968 román obdržel řadu ocenění. Škoda, že takové detektivky se dnes už nepíší...
"Hrubý nástin článku je zrada, tím si člověk přímo říká o redakční škrty a změny. Je v redaktorově moci, aby s mým hotovým článkem zacházel nemilosrdně, jak mu bude libo, a jistě to taky udělá. Neměl jsem ale chuť dávat mu pod nůž embryo."
"Už jsem věděl, že člověk nedokáže zůstat střízlivý jen silou vůle. Ten zatracený prevít alkohol člověka zmůže přesně ve chvíli, kdy si myslí, že nad ním vyhrál."
Překlad slušný (nejspíš taky první) = humor a svižnost originálu plně zachovány, ale stejně se dvorní překladatelka občas utla: jednak je prostě rozdíl mezi redaktorem a editorem (výše uvedený citát se spíš bude týkat editora, zpracovávajícího článek obdržený od autora před jeho vydáním), jednak někde se kmitl pojem dvouletek - asi odvozeno od typu dostihů (pro dvouleté koně), ale kůň to bude spíš dvouročák...
Čtivá knížka, kde má děj svižné tempo. Přečteno během čekání na zpožděné letadlo.
Já vím, je to klasika, ale mě ten Dickie nějak nechytnul. Zkusila jsem pro jistotu několik titulů, abych nebyla předpojatá kvůli jednomu příběhu, ale není to prostě můj šálek kávy. Asi mě nebaví to dostihové prostředí, a navíc pachatele odhalím vždycky moc brzo a kouzlo napětí a překvapení je pryč. Prostě zůstanu už navěky věrná své milované Agathě Christie a jejím vyšetřovatelům.
Vybráno do čtenářské výzvy a hlavně proto, že jsem tuto "Francisovku" ještě nečetla. Byla to sázka na jistotu - kvalita stárne jen velmi pomalu. Pěkné počtení.
Perfektní kniha, připoměla mi atmosférou a vztahově knihu od Grahama Greena Lidský faktor... Ten spád a atmosféra je úžasná!
U Francise mám ráda, že nepíše "pouhé" detektivky s drsnými hrdiny, ale dává do nich i city a předkládá i hrdiny se šrámy, obavami, takové, kteří nejsou supermani na první pohled, ale udělá je z nich situace, a to jak se k ní postaví.
Další, velmi čtivá knížka od DF, která mě moc bavila a její čtení jsem si velmi užila!
Příběh byl napínavý, dojemný, vtipný a zajímavý. Nemohla jsem se od něho odtrhnout a přečetla jsem ho velmi rychle.
Určitě doporučuji!
Čtivý, zajímavý příběh, tak jak od tohoto autora očekávám. Pomalý rozjezd, ale závěr měl spád. Hlavní hrdina není superman, ale přesto zvládne boj s nepravostí.
Dobře se čte, má spád, trochu neuvěřitelný příběh hlavního hrdiny, jak se ze všeho dostane se štěstím.
Je to silný příběh. Orientovat se v dostihovém prostředí není potřeba, dostihy jsou tu jen kulisa. Posledních pár kapitol mělo opravdu velký spád. Pokud stejně jako Márdi máte rádi hrdiny, co lezou po dně a v poslední chvíli se zvednou, bude se vám to určitě líbit. A úplný konec? Asi by to potřebovalo ještě trošku rozvést. Ale věřím, že za určitých okolností to asi opravdu mohl být happyend pro všechny tři.
Toto byla moje 1 kniha od D.Francise.
Jako nerikam, že si neprectu i další ,ale je spoustu lepších knih.
Nevím třeba to bylo tím ,že mi dostihový svět nic neříká ,ale konec byla nečekaný a zvratovy to se musí nechat.
Ale hrozně mě tam štvala Gail, jak se k Tyrovi zachovala, ale taky mě naštval Tyre jak se zachoval ke své ženě.
Jedna z nejlepších Francisovek. I když čtenář po zkušenostech z ostatních jeho knížek tuší, že hrdina nemůže prohrát, přece jen je udržován v napětí až do konce.
To byla má první kniha pana Francise. Popravdě mě to ze začátku moc nebavilo, dost dlouho mi trvalo, než jsem se do toho dostala, "koňské" prostředí mi nic moc neříká. Ale ten konec mi to vynahradil, málem jsem nestihla vystoupit z autobusu :-)
Dicka Francise mám načteného docela solidně, jelikož však psal příběhy, které se téměř vždy zabývaly dostihy a lidmi kolem koní, přiznám se, že některé jeho detektivky mi poněkud splývají. Není to ovšem případ Hry na fanty, která svou kvalitou nad ostatními zřetelně vyčnívá. Pokud chcete začít s D.Francisem, tato kniha je rozhodně dobrou volbou.
Jedna z nejlepších Fancisovek. Mám v knihovně úplně všechny. Pro tuto jsem šáhla, protože jsem četla před 15lety a už jsem si nepamatovala vše. Teď oživeno. Na konci jsem nemohla přestat číst. Úžasné.
Autorovy další knížky
| 1991 |  Smrt favorita |
| 2003 | Chladná zrada |
| 2008 | Oheň a bič |
| 1998 | Až za hrob |
| 2008 | Drahý čas |
(SPOILER) Líbil se mi celý román, nejvíce asi nejakčnější část, kdy se Tyron potýkal s jihoafrickým padouchem a jednou z jeho goril. Velmi zajímavá je zápletka s Tyronovou manželkou Elisabeth, která je po prodělání dětské obrny téměř celá nehybná. Tyron si ji bral v době, kdy byla zdravá, ale ani po tragické události svou ženu neopustil. Ta musí v průběhu děje románu pochopit, že její manžel je stále mladý a zdravý muž. Musím říct, že vzájemný vztah Jamese a Elisabeth mě "bral za srdíčko". Zajímavý detektivní příběh z pera klasika Dicka Francise.