Hraběnka Coselová

22.02.2020

Nečtu historické romány.Tento mi někdo půjčil.Myslela jsem, že se budu nudit,ale četla jsem jako detektivku,kterou jsem zmakla za tři dny.Vzhledem k době příběhu a bytí autora bych ten romantismus odpustila.

15.08.2014

Plus, podle skutečnosti.
Minus, všechno ostatní:P. Nelíbil se mi styl, takové umělé a jakoby to psal někdo, kdo se snaží zbeletrizovat historickou učebnici. Postavy byly popisovány furt stejně (těmi samými slovy), z ničeho nic se tam nějaká objevila a najednou byla důležitá (i když o tom by se dalo polemizovat), na ostatní se zapomnělo. Vyprávěl se příběh a najednou šup, do dvou-tří odstavců se musela vejít nějaká historická událost, která taky byla popsána jako historická událost... tím se příběh zbytečně kouskoval (to nechci říct, ale nevím jak to napsat, prostě to bylo rušení a nepříjemné, nehodilo se to). Postavy (všechny) byly nesympatické, což podle mě taky není ono, hraběnka Coseliová, asi ji chtěl autor znázornit jako mučednici a nevinnou osobu, se jevila hooodně nesympaticky a Zaklika tam byl tak nějak zbytečně asi jako polovina postav, vůbec to bylo psáno tak dětinsky a účelově… hrabě ten a ten, nepřítel hraběnky, i když mu pomohla a to se psalo pokaždé, když se objevilo jméno toho hraběte...

August Silný byl brán asi trochu ironicky a ten jeho dvůr taky (koneckonců, psal to polák), ale vyznělo to jen někde. Jinak byl jednou z nejméně sympatický postav, ač byl několikrát popsán jako silný a úžasný a bůhví co, hned od začátku to byl klasický král, co nic neuměl a vůbec, král no, Gustav Adolf II. naproti němu naprosto zářil... s těmi holínkami a krátkými vlasy:P

Na to, že to byl historický román, což já ráda, tak hrůza děs a bída. Taky nechápu, co všichni měli na nějakým kusu papíru:P.