Hračka
Sylva Lauerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322589/bmid_hracka-Gt5-322589.jpg
2
406
406
Hračka je o sexu, pouze o sexu a zase jen o sexu... ...a pak ještě o lásce a posedlosti a manipulaci. třetí, upravené vydání erotického bestselleru Hračka autorky Sylvy Lauerové (Otrok, Michael2007, ed. Královny slz a ostružin), jedné z nejkontroverznějších osobností české literární scény. Jako románová prvotina spisovatelky, žijící trvale na Seychelských ostrovech, vzbudila Hračka na sklonku r. 2007 nevídaný zájem čtenářů. Od té doby se již dočkala dvou dotisků a stále se těší čtenářské pozornosti. Děj románu se odehrává na Seychelských ostrovech, v exotickém ráji, kam noha běžného smrtelníka téměř nevkročí. Luxusní prostředí privátního letoviska, vyhledávaného světovými celebritami, je popsáno pohledem mladé české ženy. Ta se zde setkává se svým osudovým mužem a prožívá vášnivý a intenzivní vztah, hraničící s posedlostí. Literární styl Sylvy Lauerové je výrazný svým moderním přístupem k jazyku, je velmi sugestivní, má strhující tempo a zachovává si prvky autenticity. Syrovost sexuálních scén a přímočará otevřenost, se kterou autorka nahlíží do myšlenkových pochodů ženy-predátora, činí z této knihy zcela výjimečnou sondu do intimního vyjádření ženské emancipace, sahající za hranice normality. Bezmezný, až povrchní obdiv k mužskému tělu, sex, okultní rituály - to jsou slova, která tuto knihu definují. A přestože je o lásce, rozkrývá nebezpečnou a zraňující hru lidského ega, spojenou s tělesnou touhou a manipulací.... celý text
Přidat komentář
Tak toto byl jeden z nejerotičtějších románu co jsem kdy četla. Bylo to napsáno tak dokonale, že jsem měla chvílemi pocit, že jsem jednou z hlavních postav. Krom toho nápad zasadit příběh do takového prostředí a ještě s nádechem magie byl přímo brilantní. Je zvláštní kam až nás může láska dovést. Někdy to hraničí až s posedlostí.
Knížku jsem četla před 14 lety a bylo to moje první erotika. Bylo to tak moc jiné, než co jsem do té doby četla, že mě to uchvátilo. Teď když jsem viděla zdejší hodnocení a komentáře, dala jsem si knížku znovu. Přece jen jsem za tu dobu přečetla něco erotických románů a taky se sama změnila. Ale knížka mi přijde pořád stejně skvělá.
Miluju totiž, když mě knížka nutí vystoupit z komfortní zóny. Když s hlavní hrdinkou nemám vůbec nic společného a přesto nastanou momenty ztotožnění. Je to manipulátorka. Ale nejsme takové svým způsobem všechny? Co jsme ve fázi posedlé zamilovanosti schopné udělat, abychom tu touhu uspokojily? Mladé dívky vymýšlí způsoby, jak zaručeně získat kluka snů, ale taková atraktivní žena středního věku, pokud je dostatečně sebevědomá, je schopná získat kteréhokoli muže si usmyslí. Je vůbec v moci muže tuhle bitvu vyhrát? Je to jeho slabost, znamená to, že to je nevěrný parchant nebo prostě jen nemá šanci rafinovaný útok ustát? Je nevěra přesně taková? Tak silná, fascinující, smyslů zbavující, bezohledná, bolavá? Kdo je vítěz? Dočasná milenka žárlící na manželku? Podváděná manželka, ke které se vrátí? Nebo ten chlap, psychicky úplně v háji? Naštěstí tuto zkušenost nemám, takže jsem za takovou živočišnou sondu do takového vztahu ráda. Za mě je tahle kniha v mnohém reálnější, než romány, které čteme: sympatické a eticky smýšlející postavy, které si zamilujeme, napravení padouši a sladké happyendy. Erotika u mě při tomto čtení nebyla priorita, ale po tolika přečtených erotických knihách musím uznat, že je napsaná dobře a neotřele. Má šokovat, což se u erotiky dnes už moc nedaří, ale tady to pořád funguje.
Sylva Lauerová není jen autorka. Je to umělkyně. Dělá si to po svém, neohlíží se na nikoho, nepřizpůsobuje se. Svou tvorbou šokuje, vyvolává emoce a proto je buď milovaná nebo nenáviděná. Její knihy jsou jako moderní obrazy. Někdo vidí čmáranice a jiný krásu. Já četla několik jejích počinů včetně poezie. Každá kniha je úplně jiná, originální, překvapivá, skvělá.
I přes množství zdejších "odpadů", Hračka byla svého času v žebříčku nejprodávanějších klik a dočkala se tří vydání, takže má své místo v české literatuře a nezestárne. Chce to trochu odvahy, otevřenou mysl a silný čtenářský zážitek je zaručen.
Hračka? Nemělo by se to jmenovat spíš S*ačka? Co tohle měli být??? Někdo si udělal radost a vydal si knižně bezduché erotické povídky na pokračování? Psané je to prachbídně, myšlenkově je to prachbídné a navíc jsem si při čtení vypěstovala averzi k luxusním exotickým dovolenkovým rezortům. Předmluvu plnou oslavných chvalozpěvů si napsala autorka snad sama. Když někdo píše sra* ky, napište spíš, že je kontroverzní, ono to líp zní, že :-).
P. S.: Prosím mužské čtenáře, aby mi dali vědět, jestli se jim nad touto knihou alespoň dobře leští bambus, abych věděla, zda má text alespoň nějaké smysluplné využití.
Uplna blbost, nechutne, odporne.Uz u druhe knihy divny konec. Dalsi knihu od ni cist nebudu.
Uch, jakoby.... Uch! Prej se dá na všem najít něco dobrého. Tak na téhle knížce bylo dobré, že jsem v ní poznala něco, co jsem doposud nikde neviděla. Styl jakým byla psaná mě poněkud zaskočil - náhodná slova ve verzálce, náhodné zvýrazněné věty a slova a do toho ještě plácnutý smajlík. To bylo rozhodně.... neobvyklé.
Jinak ta knížka nestojí za přečtení. Tomášovi bych i jeho chování věřila, ale Markéta se chovala jako totální..., vlastně ani nemůžu říct kráva, protože tím bych všechny krávy urazila. Takže jako nějaká vyžilá zmalovaná čtyřicítka s komplexem a představou toho, že ji všichni hrozně chtěj a touží po ní? Osobně jsem Hračku četla jen kvůli hecu, ale tak zhruba ve čtvrtině jsem začala vážně uvažovat, zda mi to za to opravdu stojí. Když jsem se dostala do 3/4 knihy, tak už jsem nejspíš rezignovala a zvykla si, že už jsem u toho nedělala divné výrazy (od neuvěření, po znechucení) a jen jsem to chtěla dočíst.
Ale když už jsem si myslela, že to nemůže být horší, tak přišel závěr. To jsem na to skutečně čuměla jak puk. Bylo to divný a nechutný. "Usmívající se smajík"
První knížku, kterou jsem četla byl Otrok. Velice mě zaujala. Naivně jsem předpokládala , že knížka Hračka bude stejně zajímavá. Bohužel mě zklamala. Stále jsem čekala, že se děj zlepší, až jsem rezignovala a knížku nedočetla.
Nejakym omylem jsem knihu cetla dvakrat a uz stacilo. Je to takova letni oddychovka,nenarocne,ale poutave cteni:-)
Knížku jsem si chtěla přečíst "na odlehčení", ale po několika stranách jsem ji odložila a rozhodně neplánuji se k ní někdy vrátit.
Detailní popisy prostředí mě nudily, myšlenkové pochody hlavní hrdinky mě vytáčely (chovala se jako naivní husa) a všechny ty její plány a přípravy byly skoro nereálné...
Rozhodně žádné velké umění.
Neříkám, že se to nedalo číst. Tato kniha má určitě své čtenáře. Ale prostě byla zvláštní.
Jako správný knihomol jsem si knihy všimla na návštěvě - měli ji na záchodě. Po pár stránkách u mě hostitelka dost klesla. Na WC se ten blitek opravdu hodí tak akorát na utření ...
Nejdřív jsem četla knížku Otrok, která mě zaujala. Potom jsem začala číst Hračku. Byla jsem z ní otrávená a ani jsem jí nedočetla. S Otrokem se nedá srovnat.
Styl psaní mi úplně nesedl, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla, i když je to drsné.
Nuda, tohle téma asi nebude nic pro mě. Kdybych ji nedočetla, tak se vlastně nic nestane. Ehm, počkat! O čem, že to vlastně bylo?
P-R-I-S-E-R-N-O-S-T!!!! Nebyt toho, ze mi kniha zapada do vyzvy (do 15. mista v nekterem ze zebricku DK - samozrejme v zebricku nejhorsich knih), tak jsem ji odhodila uz po padesati stranach. Ale hecla jsem se, nakonec jsem ten vyblitek docetla. Eroticke sceny z 99% opravdu k smichu, zbyle jedno procento bylo zdeseni nebo udiv. Spisovatelka ma poradnej bordel v hlave nejspis... Jsem rada, ze to mam za sebou. :D
Toto bych dokázala dočíst jen na pustém ostrově, kdyby nebyla jiná knížka k dispozici. Odkládám, víc jak 100 stránek nedám. Víc mě bavily komentáře tady, škoda, že jsem si je nepřečetla dřív, pak by mi stačilo přečíst jen 50 stránek.