Hřbitov nevěst
Tomáš Boukal
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378930/bmid_hrbitov-nevest-yNx-378930.jpg
3
136
136
Přízračná sibiřská tajga, nekonečné bažiny, zapomenuté trestanecké osady. Prostředí, ve kterém se osamělý český etnograf cítí méně sám. Hledá poslední příslušníky místních domorodých skupin, kteří zde živoří na hranici jejich zanikajícího světa. Celý kraj ale zahaluje závoj strachu. Mizí v něm mladé dívky. A není nikdo, kdo by je hledal. Etnograf se seznámí se sestrou jedné z pohřešovaných a nechá se postupně pohltit pátráním po osudu ztraceného děvčete. Většina cest, po kterých se vydává, však končí hluboko v lese…... celý text
Přidat komentář
Výrazným plusem knihy je autenticky a barvitě charakterizované prostředí tajgy severního Uralu, zapadlých bezvýznamných městeček a zanikajících osad včetně téměř beznadějného života jejich obyvatel. Ale příběh sám o sobě je jaksi mdlý, jednoduchý a chování amatérského pátrače je dost naivní a náhodné. Příznivci ''poctivých'' detektivek budou spíše zklamáni.
Začátek byl velmi slibný. Poutavý popis krajiny sibiřské tajgy, atmosféry téměř zapomenutých osad a spíše přežívání než žití místních obyvatel.
Bohužel jakmile došlo na pátrání, nastal pokles. Ano, hrdina není detektiv ani novinář, o to víc mi jeho jednání přišlo nesmyslné.
S koncem jsem spokojená, sedl mi k celkovému vyznění knihy.
Bohužel však musím říct, že autor je prostě spíše etnolog než spisovatel...
Mám pocit, že všude se vyzdvihuje pojem ,,sibiřská detektivka,,....a tohle má být jako ono? Pokud ano, pak mi to nepřijde jako čtení se zatajeným dechem a hltání každé stránky....nebo to ,,někdo,, označil jako sibiřskou detektivku mylně?! Kniha má svou hodnotu a krásu, ale rozhodně ne v příběhu, její silnou stránkou je vykreslení přírody, charakteristika prostředí a života lidí TAM....a oceňuji, že se fakt povedlo přenést na čtenáře ten pocit ...jak to napsat....zkázy, zmaru, ošuntělého všeho....
Thriller se dvěma pozitivy – ponurou atmosférou opilé postsovětské země a s rekem, který není akčním hrdinou. V případě druhého bodu jde ale zároveň o největší slabinu. Protože, i když se mi líbí, že je příběh psán z pohledu obyčejného člověka, který se ocitne na místě, kde standardní západní procedury nefungují a morálka je nastavená úplně jinak, nejde o protagonistu, kterému bych dokázal držet palce. Jeho způsob vyšetřování až příliš připomíná vesničana, absolutně netušícího, kam se vrtnout a nešťastně pobíhajícího po nákupním centru.
Jednoduchá dějová linka by mi ani tolik nevadila, mám tyhle věci rád. Problém je, že hrdina Tomáše Boukala někde začne, vydá se nějakým směrem, tam nepochodí, vydá se jiným směrem, tam náhodou narazí na pachatele, dojde ke konfrontaci a konec zvonec. Tohle je špatně, chybí tomu prvek napětí, což ještě podtrhne ultra depresívní konec, o kterém si myslím, že jej autor napsal z trucu, aby si čtenář moc nemyslel. Mohla z toho být dobrá povídka, ale román?
(SPOILER)
Tak detektivka tohle moc není, i když vraždy tu nějaké jsou...
Je to spíš realisticky podaný popis ruského venkova a jeho okolní krajiny. Najdeme tu všechno: husté březové lesy, smutnou tajgu, úzkololejku vedoucí odnikud nikam a zatlučená, rozkradená a rozbitá nádražíčka ztracená v hustých lesích a bažinách. Opuštěné vesnice, kde žije 1 - 5 posledních obyvatel, kteří si vaří čaj na kamnech ze starého plechového barelu, loví ryby v ledové řece a spí na slamníku ze starých hader. Pořád prší nebo je hustá mlha, takže o depresivní prostředí je postaráno. Posvítit si můžete petrolejkou a žal zapijete v nejlepším případě vodkou či jinou pálenkou, v horším případě lékařským lihem, v nejhorším případě technickým lihem.
Lidé, které v knize potkáváme buď pijí do němoty nebo jsou nešťastní.... A do toho ještě mizí mladé dívky.
Ale kam mizí? Do města za lepší prací nebo zmizely navždy bez rozloučení? Kdo ví? Ale nikdo po nich nechce (nebo nemůže) pátrat...
Ukázka:
"Víte, když zmizela, byly Naděnce sotva tři roky. Vždy si stoupla k oknu.... dlouho se dívala ven na ulici, úplně tiše plakala, slzy se jí koulely po tvářích. Říkala: >> Maminko, vrať se už prosím, já tu na tebe čekám.<<"
Příběh opravdu hrozný. Kniha se četla dobře, ale nepřišlo mi to moc dotažené do konce. A konec se mi nelíbil vůbec.
Kniha už ze začátku byla velice chytlavá, tak též i na konci. Velice se mi líbil detailní popis sibiřské krajiny. Děj byl velice napínavý, takže mě bavilo se k ní vracet. Knize dávám plný počet hvězd, protože to je přesně můj typ knih.
Navzdory bulvárně-clickbaitovému názvu a žánrovému vymezení na obalu (,,Sibiřská detektivka") jde o překvapivě skvělou a čtivou temnou (noirovou) detektivku s velmi plastickým popisem severouralského regionu a vykreslení bezútěšnosti života v současném postsovětském Rusku - rozpad impéria, rozpad hodnot, rozpad civilizace...plus onen pověstný východní alkoholismus...
Mně se kniha velmi líbila. Především pro její tísnivou, ponurou atmosféru a dobrý popis drsné sibiřské krajiny, jejích obyvatel i tamějších zvyků. Z textu lze snadno poznat, že T. Boukal takové prostředí sám důvěrně zná. Slabší stránkou knihy je však samotný závěr, který mi přišel takový... nedotažený. Pravděpodobně šlo o autorův záměr (ne každý příběh nutně musí končit vysvětlením a ukončením všech dějových linek), ale mně to nějak nesedlo.
Nadherne popsane prostredi, to jsem si opravdu uzivala. Pribeh samotny me zaujal ale bohuzel jen na chvili. Nedokazala jsem udrzet pozornost, ani se szit s postavami. Knihu ale navzdory horsimu hodnoceni rozhodne nezatracuji. Co me uplne dostalo, je posledni kapitola "misto doslovu". O autorovych zazitcich (a o nem samotnem) bych chtela vedet vic. Jsem rada, ze jsem se takto dozvedela o tom, co se kdesi v tajze opravdu stalo.
Četl jsem knihu z prostředí tajgy od Petry Hůlové "Stanice Tajga" a Boukalův příběh mi přijde stylem vyprávění střídmější, sevřenější a hlavně kratší .
Krátké kapitoly, krátké věty, přesto před očima vytvářejí plastický obraz nádherné i drsné přírody.
Příběh podle skutečné události je temný a,jak se zde v komentářích často píše,bezútěšný,postavy jsou melancholické, násilnické nebo opilé, milice lhostejná a úplatná, hlavní hrdina nerozhodný.
Zkrátka taková sibiřská postsovětská realita.
A není to "sibiřská detektivka",ale thriller,kde je všechno špatně.
Kniha se četla dobře,ale ten závěr jsem nějak nepochopila,o vrahovi snad jen pár řádek...motiv a hlavně souvislosti,to mě nějak uniklo,mělo to moc rychlý a pro mě překotný konec.
Etnolog putující po Sibiři pátrá po zmizelých dívkách. Líbil se mi popis přírody ale celou dobu jsme měla pocit zmaru a bídy.
Vžil jsem se do místního prostředí, skoro jako v Cestách na Sibiř. Vložený vymyšlený příběh je sice na motivy skutečné události, ale je cítit fikce.
Marketingová nálepka "sibiřské detektivky" tomu dělá trochu medvědí službu. Čtenáře detektivek totiž může děj zklamat. Přitom je to bezútěšné čtení o mizení přírodního národa, o temnotě, která tam číhá. Nemohl jsem se odtrhnout.
(SPOILER) Čekala jsem od knihy něco trochu jiného, ale i tak mě ponurý příběh ze syrové tajgy, kde lišky a medvědi dávají dobrou noc, od první stránky nepustil. Etnolog pátrá mezi supy po zmizelých mladých ženách, jeho pátrání však končí tragicky. Bída místních lidí byla vykreslena velmi přesvědčivě, škoda odbytého konce příběhu.
Upřímně řečeno, tady je každý komentář obtížný. Kdo čekal něco ve stylu Dítě číslo 44 nebo severské detektivky, musí být nepochybně zklamaný. Já jsem ovšem dostal přesně to, co jsem podle předchozích komentářů čekal. Obraz rozpadlé společnosti, kde už není místo pro žádnou lepší budoucnost.
Pane profesore nic moc. Sice to je inspirováno skutečností, ale není to propracované. Bestselleru tímto stylem nedocílíte. Dvě hvězdy.
Konec se mi líbil a záhada ztracených dívek je chytlavá, zvlášť když se zakládá na pravdivých událostech. Také realistické popisy osad, počasí a oblasti - je vidět, že ji autor dobře zná. Samotný příběh v knize mě až tak neoslovil, je takový... mdlý. Mám raději autorovy naučné místopisy.
Štítky knihy
místopisy česká literatura prostituce lesy Sibiř řeky, říčky, potoky tajga zmizení lidí obchod s lidmi pátráníAutorovy další knížky
| 2018 |  Hřbitov nevěst |
| 2021 | Cesta mrtvých: Život a smrt Alexandra Nikolajeviče, lovce národa Mansů |
| 2003 |  Torava – Lovci severozápadní Sibiře, příroda a lidé |
| 2020 | Duch tajgy |
| 2012 | Ekologická antropologie |
No já musím říct, že to byla naprostá pecka. Napjatá jak spoďáry, nedočkavec od samého začátku a srdce mi bušilo nervozitou. Autor krásně prodloužuje vaše očekávání a to nejlepší nechává na poslední konec. Já už byla ke konci nervózní a nedočkavá, protože cítíte blížící se odpověď, ale stále jako naschvál čtěte popisy okolí a stav hlavní postavy mířící za pravdou. Vztek , jasný vztek.
Konec byl boží, hezky popsané detaily v tom pozitivním slova a vyvrcholení bylo extra.