Hrdina věků
Brandon Sanderson
série: Mistborn díl v sérii: 3 U Pramene Povýšení Vin nechtěně osvobodila neznámou negativní sílu, která v něm byla uvězněná tisíc let. Podobně jako se Kelsier kdysi postavil neporazitelnému nepříteli v podobě Pána Vládce, učí se teď Vin s Elendem bojovat proti abstraktní všudypřítomné ničivé moci Zmaru. Teď už bojují ne za sebe a za své vlastní přežití, ale za osud celého života na zemi. Mlhy setrvávají dlouho za dne a zabíjejí lidi. Popelečné hory chrlí kvanta popela, který dusí oblohu a hubí úrodu, na níž závisí přežití lidí. Zmar hodlá Zemi postupně zničit a Vin s Elendem a s přáteli bojují s časem, aby našli prostředek, jak ho porazit. Všechno, co zůstalo v předchozích dílech nevysvětlené, najednou začíná zapadat do souvislostí a dostává smysl… Samostatně neprodejné - vydáno společně s 1. a 2. dílem v krabicové vydání jako Trilogie Mistborn.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , TalpressOriginální název:
The Hero of Ages, 2008
více info...
Přidat komentář
Závěrečný díl bylo parádní finále. Když se všechny události točily s koncem světa v pohybu, tak se mi nikdy nechtělo přestat číst. Ještě že je kniha tak členěná - pasáže z pohledu různých osob jsou navíc prokládané "komentáři" z budoucnosti, které ale nic neodhalují, spíš dobře rekapitulují. Prostě skvělé dílo :)
Mám chuť si rovnou rozečíst další trilogii, ale po přečtení recenzí nejspíš nebude na škodu si dát menší odstup.
Je to úplně jednoduché. Pokud přistoupíte na Sandersonovu hru, tak budete naprosto nadšení. Děj vás bude unášet dál a zároveň uvidíte jak se celý příběh uzavírá. Jen zas nesmíte nad dějem příliš přemýšlet. Druhý Sandersonův nedostatek je, že neumí sám sebe proškrtat. Příběh je sice perfektní, ale je přeplněn přemírou dějových zvratů.
Začátek připomínal předchozí díly, kdy byl čtenář rychle vtažen do děje. Ten jako obvykle později zvolní. Každý díl má totiž stejnou strukturu jako celá trilogie. Dobrý začátek, zvolnění uprostřed a překombinovaný závěr. Proto je první díl uzavřený příběh, druhý pokračováním děje a Hrdina věků překombinovaným závěrem. Jenže není.
Kopíruje sice strukturu předchozích knih, ale závěrem je překonává. Kde dříve nastoupil pocit překombinovanosti, zde do sebe všechno přirozeně zapadá. Náhle začneme vidět souvislosti mezi mlhami, allomancií a Vin. Některé zdánlivě nepodstatné skutečnosti mají nakonec rozhodující vliv.
Sanderson umí stále překvapit. Nejenom dějovými zvraty, ale i důvtipem. S některými dějovými linkami si vyloženě vyhrál. Jiné jsou slabší. Nápad a potenciál to však mělo větší. Měl se víc zaměřit na využití originálních myšlenek než na spoustu událostí.
Žádný pocit umělosti se naštěstí nekoná. Velkou nevýhodou je, že čtenář promyšlenost celé trilogie ocení prakticky až na konci. Dějové linie zdánlivě běžící svou cestou, se začnou stáčet jedním směrem.
Hlavní hrdinové prohrávají boj se Zmarem a nakonec jsou donuceni svěřit svůj osud víře. Ochrání nás Hrdina z Hathsinu? Spasí nás Hrdina věků? Nebo je to jen marná naděje, jak zjišťuje Sazed při svém pátrání? 90%
Epické. Z původní trilogie se mi třetí díl líbil nejvíc. Vše do sebe zapadlo. Věci, které mi v prvním díle připadaly nedotažené zde byly dotažené k dokonalosti.
Jelikož si nejspíše rád sám sobě škodím, nevyhýbám se spoilerům, a i když jsem přibližně věděl, jak kniha dopadne, stejně jsem měl husí kůži, když šla do finále.
Celou první trilogii tedy hodnotím jako výbornou, svižnou, nenáročnou fantasy, po které určitě ještě někdy sáhnu.
Závěr třetího dílu mě úplně dostal.. Super vše zapadlo! A co bude dál..?? Rozhodně jdu na to!
Sice si stále myslím, že tak třetina textu by tam nemusela být, ale příběh je to vážně dobrý.
Završení trilogie bylo, dle mého názoru, skvělým zážitkem. Opět bych rád vyzdvihl postavy, ze kterých pro mě tentoktát byl asi nejzajímavější Špuk. Poslední zhruba třetina knihy pak ukázala, jak měl Sanderson všechno promyšlené a krásně mu vše zapadalo do sebe.
Celá trilogie mě naprosto uchvátila. Všechno do sebe krásně zapadá, je to narvané akcí k prasknutí a všechny postavy si zamilujete. Mistborn je dokonalost!
Třetí díl mě bohužel lehce zklamal. Bylo tam víc méně záživných pasáží (obléhání měst, Sazedovo filozofování), Vin ani Elend už mi nepřipadali tak psychologicky zajímaví jako předtím. Nejvíc mě bavily kapitoly z pohledu TenSoona a Marshe, kterých tam ale bohužel bylo poměrně málo. Závěr mi opět přišel moc velkolepý, uvítala bych něco civilnějšího než zápas božských sil. Ale uznávám, že celý systém allomancie - feruchemie - hemalurgie byl skvěle promyšlený. A hezky postupně odhalovaný - líbilo se mi, že vše dávalo smysl už po prvním dílu, i když jsme vlastně znali jen zlomek reality. I přes výše uvedené slabiny se mi ale celá série hluboce zapsala do paměti (a to ani nejsem memorista) a jdu se pustit do dalších autorových knih.
Další knižní série kterou jsem si hodně zamilovala... Dalo hodně trpělivosti sehnat zrovna Hrdinu věků ale nakonec se povedlo. KONEC mě hodně hodně překvapil můžu říct jenom WOW. :)
Parádní ukončení trilogie, avšak první díl(Finální říše) za mě z trilogie jasně nejlepší.. Fakt je škoda, že nejlepší postavu Sanderson sejmul už v právě v prvním díle.
Už v předchozím díle byly náznaky, že to celé bude trochu jinak, tady tak zhruba od poloviny jasné, že dojde k velkému překvápku, ale stejně je to kvalitní zakončení určité časové řady.
Tak príbeh sa nám uzatvoril a Sanderson ukazuje, že to mal všetko geniálne premyslené. Je tu vysvetlené asi všetko, s čím sme sa mohli v predchádzajúcich dieloch stretnúť a je vidieť, že od prvého dielu to mal všetko vymyslené. Už len niektoré repliky, ktoré tam boli vyslovené, alebo aj menšie udalosti, ktoré sa udiali boli premyslené a všetko do seba zapadlo. Tretí diel sa vo veľa podobá druhému, taktiež tu sledujeme príbeh z pohľadu viacerých osôb, Elend aj Vin sa tu skoro celý dej nachádzajú v patovej situácii a až ku koncu to zasa začne naberať neskutočného tempa. A taktiež ako v druhom diely aj tu vytknem niektoré nudnejšie pasáže (plesy mi tu vadili tak isto ako v prvom diely) a väčšie filozofovanie Sazeda. Koniec ale parádny, jedna z najprepracovanejších sérii čo som čítal.
Tenhle díl mi přišel úplně stejný jako dva předešlé. Konec super, ale do té doby nic extra. Tím nemyslím, že to byla hrůza, děs a bída, nene, bylo to jen dobré. Jako nejmilejší postava mi byla kandra, a ten zbytek se tak nějak slil dohromady. Vin a Elend mi moc nesedli, takže pro mě za mě se jim mohlo stát cokoliv a mě to bylo fuk. Takže na konec jsem nebyla ani tak zvědavá, jak to dopadne, ale spíše jak to nakonec Sanderson vymyslel. A vymyslel to dobře:).
Po slabším druhém díle opět vytáhl Sanderson Mistborn do sfér takřka nejvyšší kvality. Závěr byl strhující a skoro až dojemný. Bohužel román je zbytečně dlouhý a natahovaný a některé části lehce nudily. Na druhou stranu psychologie postav je velice zajímavá, jejich úvahy a myšlenky mě bavily. Sanderson rozhodně není hlupák. Vytvořil velice zajímavý svět a děj má skutečně promyšlený. Postupné odkrývání celého obrazu bylo napínavé. Určitě doporučuji.
Sanderson je génius. Ak mi v predchádzajúcej knihe vadilo určité prešlapávanie na mieste v zmysle deja, tak tu nemám čo vytknúť. Naviac sú v tejto knihe zodpovedané hádam všetky otázky, ktoré vôbec trilógia položila, preto sa dá až tu naplno doceniť ten Sandersonov zmysel pre detail a v plnej miere pochopiť ten úžasný svet, ktorý pre túto trilógiu vytvoril. A že z toho pomaly padá sánka. A ten koniec je per-fek-tný.
Když jsem knihu dočetla, zůstala jsem s otevřenými ústy zírat. Věděla jsem, že nemůžu dát pět hvězdiček... musím jich dát minimálně sto! Ale bohužel to nejde, takže se zlobím i sama na sebe, že jich musím dát "jenom" pět.
Skvělé zakončení první Mistborn trilogie. Kniha je psaná čtivým způsobem, Sandersonova próza se stále zlepšuje. Nakonec se dočkáváme dech beroucího stupňovaného finále. Hrdina věků není v žádém případě kniha s typickým happy endem, i přesto závěr působí uspokojivě. Navíc Sanderson úplný konec knihy nechává zajímavým způsobem otevřený a je jen na čtenáři čemu chce věřit.
Štítky knihy
kouzla magie mince kovy hrdinská fantasy kosmír (fiktivní vesmír)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Cesta králů |
| 2008 | Finální říše |
| 2006 | Elantris |
| 2019 | Meč Přísahy |
| 2010 | Vyjednavač |
Sakra. Opět se nemohu připojit k nadšeným výkřikům ani k tichému nekritickému zbožňování. Trvalo relativně dlouho, než jsem se prokousala vrstvami popelem zasypaného světa „Hrdiny věků“. Sanderson odkryl karty a seznámil čtenáře s mocnými silami, na kterých je příběh postaven. No proč ne, ta základní ideologie v sobě má víc logiky než spousta uznávaných náboženství naší prý osvícené doby.
Hlavní hrdinové, známí z předchozích dílů, čelí blížícímu se konci střídavě v depresích či s nadějí a vírou. V podstatě se pere každý sám s vlastními problémy, odehrávají se čím dál monumentálnější bitvy (osobně mi více vyhovovaly decentnější souboje jednotlivců z úvodního Mistborna) a většina postav pod tlakem událostí prochází změnou.
Podobně jako u druhé části mě bohužel ani jeden z charakterů nezaujal natolik, abych zuřivě držela palce, případně štkala nad úmrtím. Také k hořkosladkému finále mám námitky, nicméně neutlumily zvědavost, kam Sanderson posune reálie Mistbornů v dalších knihách. Navzdory mému brblání totiž převládají klady: originalita, týkající se především promyšleného fungování magie (tam zůstaly mezery k dovysvětlení), temná atmosféra a poutavý literární styl. 70% P.S.: Talpressu tentokrát uteklo víc překlepů, než je u tohoto vydavatelství zvykem.