Hrobařova dcera
Joyce Carol Oates
Rebecca Schwartová je dcera židovských uprchlíků z nacistického Německa, jejíž otec, učitel matematiky, nenašel v Novém světě práci jinde než na hřbitově. Léta chudoby a ústrků vyvrcholí tragédií, která uspíší Rebečin odchod z domova. Nový život ji ovšem neušetří zkoušek ve vztazích s muži – s tyranským manželem, tajemným ctitelem, nadaným synem – a přinutí ji ještě několikrát změnit identitu, než se symbolicky završí.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2009 , BB artOriginální název:
The Gravedigger's Daughter, 2007
více info...
Přidat komentář
velmi osobní kniha, které bych vytkla snad jen přílišné vyžívání se v hnusu, špíně a násilí (i méně by mělo dostatečný účinek). a podivně useknutou poslední scénu, v níž autorka opět cosi předznamená, aby to už ale nedokončila.
vývoj postav mi občas haproval: črta psychopatického partnera s paranoidními sklony je klinicky přesná, zásadní životní kroky ale postavy dělají jakoby z vůle autorky a nikoli logiky svého charakteru. stejně tak chtěný mi přišel náhlý střih ve vztahu se synem.
Oatesová ale skvěle zachycuje past transgeneračního přenosu traumatu: to, co starší generace potřebuje zamlčet (ehm, pohřbít), ovlivňuje životy následující generace zcela zásadním (a ničivým) způsobem. protože jsou ale tato témata/traumata v rodině tabuizovaná, není zde žádný prostor pro jejich oslovení a léčení. jak píše Anna Fodorová v knize Lenka, "vám se nic nestalo!" je věta, kterou pak v sebeobraně první generace mlátí druhou po hlavě a přidává tak k bolesti a neporozumění.
román taky ukazuje, že když pomineme zhruba vyčíslené počty lidí, které válka připravila o život, je tu mnoho dalších obětí, které se z koncentráků nevrátily do normálního života a nežily šťastně až do smrti, ale nesly si nevyléčitelné rány do svých životů i rodů. což platí i pro románovou rodinu, která sice unikla Hitlerovi, traumatům souvisejícím s holocaustem a antisemitismem už ale nikoli.
Oatesová píše dobře, už jsem od ní jednu knížku četla. Myslím, že její romány osloví zejména ženy, přitom nechybí psychologie, prostor k zamyšlení, temnější stránka, trocha tajemství a takové knížky mám nejraději. Postavy nemají ustláno na růžích, jsou to zajímavé romány. Ani Hrobařova dcera v tomhle ohledu nezklamala. Mně se to docela líbilo.
TOHLE je můj styl. Kniha mě naprosto pohltila a když jsem se dobíral posledním stránkám, začalo mi být líto, že už to celé bude končit. Vše tak dokonale citlivě a moudře vylíčeno...
wow! nemám slova, kterými bych vystihla jak životní příběh, tak autorčin styl. Smekám před oběma. Tahle knížka bude ve mně ještě hodně dlouho rezonovat, rozhodně doporučuji!
Jak bláhová, jak pomíjivá a triviální se zdá hudba, ze všech lidských snažení! Pohlcovaná tichem už při samotné hře. A přitom to dá tolik práce, než se ji člověk naučí zahrát, a stejně to nakonec nejspíš pokazí.
Mluví autorka jen o hudbě?
U této knížky jsem byla hrozně rozpačitá, v celku ale zklamala. Čekala jsem od příběhu víc, že se nějak zakončí nebo něco. Chybí mi spousta nezodpovězených otázek, na které autorka nedá už žádné vysvětlení. Když to shrnu:
Plusy: Dobrá myšlenka příběhu, některé partie knížky stojí opravdu za to. První část knihy byla pěkně propracovaná a čtivá. Zajímavý psychologický rozbor.
Mínusy: Rozsáhle nudné litanie popisování šatů, klavírů, kytek a různých hloupostí okolo. Seškrtat to, tak je kniha poloviční. Nevyjasněné části příběhu, které vypadaly ze začátku jako nosné. Chybělo mi větší propojení s postavou, vše mi přišlo, že se řešilo tak na okraji, ale nikdy ne protichůdné pocity postav i když náznaky tam byly.
Celkově bych řekla, že kniha není ztrátou času, ale rozhodně bych se k ní nevracela. Na druhou stranu příběh nebyl špatný a když od knihy nic neočekáváte, tak nezklame.
Za takovou knihu je 5 hvězdiček málo! Oatesová by mohla a měla vyučovat psychologii. Čtu se zatajeným dechem, i když Rebeccu/ Hazel často nechápu a někdy mě dokonce otevřeně štve. Vysloveně hazarduje se svou budoucností i se svým štěstím. Utíká před ním. Dá se to pochopit. Dívka vyrůstající v tak hrozných poměrech, mezi patologicky uvažujícím i konajícím otcem a zlomenou matkou bez vůle a schovávající se i před sousedy, s divnými sourozenci, z nichž jeden působí docela úchylně....co jiného čekat, než že takovou doběhne kriminálník? Kterému ona všecko bezvýhradně uvěří jen kvůli aspoň malé špetce zájmu o ni a kvůli ní si nechá všecko líbit? Nulové sebevědomí, pokřivené vnímání všeho kolem a hlavně sebeobviňování tam, kde by měla nastoupit odmítavost. Zpřetrhané rodinné vazby se spojit nedaří, minulost ohrožuje přítomnost - každopádně je to čtení jako víno a radši nebudu zbytečně psát o knize, kterou je třeba číst. Ale přece jen mám trošku pochybnost. Je vůbec možné, aby (i když okolnosti bylo samozřejmě strašlivé a traumatizující) se ze středoškolského učitele stala taková kreatura? A že z jemné klavíristky stvoření, blížící se ustrašenému živočichu - bez vztahu k potomkům? Nevím....A vygradovaný konec knihy, kdy se Rebecca/Hazel dojemně snaží navázat kontakt s vysnívanou sestřenicí a všecko je jinak, než by mělo být - hrozné, otevřené různým představám. No, není to uklidňující četba před usnutím, kdepak.
Příběh se čte jedním dechem. Když jsem knihu dočetla, přála jsem si, aby měla ještě dalších 20 stránek. Příběh o životě jaký je a o tom, co všechno se dá hrdostí ztratit.
Stejně jako u každé Oatesové jsem polovinu knihy jen čekala, až se skutečný příběh začne odvíjet. A nezklamala. První polovinou jsem se prokousávala skoro týden, druhou zhltla za jeden večer.
Zajímavý příběh; nečte se nijak rychle a čtenáře místy až mrazí, jak třaskavé výsledky mohou zavinit kombinace velkých historických událostí, malých předsudků a vzájemného nepochopení. Dobře se to čte, jestli je čtenář jen trochu trpělivý a ochotný ke vhledu do nitra postav. Rozhodně doporučuju - ale není to přece jen kniha na zběžné čtení.
Nevím proč jsem očekávala tragický konec. První částí jsem se nemohla jaksi prokousat, ale dětství a další životné etapy se mi četly dobře, jen ten konec jsem opět předpokládala kapku jiný. Válka je v příběhu jen jakoby naokraj a přece ovlivňuje skoro celý děj. Pokud očkáváte historický válečný román, sáhněte po Holocaustu od Greena, pokud chcete čtení před spaním, pak jste vybrali dobře.
Zvláštní příběh, působivý, obdivuju hlavní hrdinku, jak se se vším porvala po svém a nepoložila se, ale zabojovala a přes všechno to špatné, co ji v životě potkalo, dokázala sobě i synovi zařídit hezký život. Každopádně, kdo se kdy zamyslel nad tím, jak se žilo těm, co před pronásledováním utekli do Ameriky. Každý si automaticky myslí, jak tam už byli v pohodě....výborná kniha
Bohužel nedočteno,, Děj mě zklamal, očekávala jsem úplně něco jiného. Přijde mi to jako psychologické dílo, kde se zabývá pouze minulostí, změnou jména, a utíkáním člověka sám před sebou,.. Žádná historie, válka a nic podobného v knize nenajdete..:-(
I když se zkusíte několikrát "znovu narodit", nemusíte tím vždycky vyřešit životní trable. Na druhou stranu může váš příběh pomoci vnučce k nominaci na Nobelovu cenu.
Joyce Carol Oatesová
Nenechte se odradit počtem stránek. Je to velice zajímavý příběh a moc pěkně se čte.
Štítky knihy
Židé americká literatura antisemitismus USA (Spojené státy americké) hřbitovy uprchlíci poválečná doba matky a synové osudy ženAutorovy další knížky
2007 | Znásilnění: Milostný příběh |
1982 | Zahrada pozemských slastí |
2009 | Hrobařova dcera |
2001 | Blondýnka |
1988 | Bohyně a jiné ženy |
Určitě tahle autorka není vystudovanà psycholožka nebo psychiatr ? Umí totiž mistrně popsat psychologii lidskych osudů.Velmi zajímavý je zàvèr knihy.