Hrozny hněvu
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30594/bmid_hrozny-hnevu-7zg-30594.png
5
1193
1193
Rozsáhlý sociální román zobrazuje život amerických zbídačelých farmářů z Oklahomy, putujících v době hospodářské krize 30. let za výdělkem. Farmáři, kterým banky vyvlastnily půdu a vyhnaly je z jejich domovů, se vydávají na tragickou pouť za prací do Kalifornie. Dílo je označováno za jeden z největších sociálních románů 20. století. Doslov Miroslav Jindra. Typografie Vladimír Hübl.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1987 , MelantrichOriginální název:
The Grapes of Wrath, 1939
více info...
Přidat komentář
Neuveriteľná kniha. Úplne som sa do nej zamiloval a pohltila ma. To, ako Steinbeck vníma v knihe človeka, má donútilo premýšlať o Bohu, o svete, o podstate ľudského bytia...
Každá postava má svoju neodmysliteľnú rolu, každá z nich ku mne prehovorila. Bavilo ma všetko - opisy prostredia, pracovných podmienok, situácie v Amerike počas hospodárskej krízim, kazatelove monológy. Všetko malo svoje miesto a všetko bolo vsadené do neuveriteľné odvážneho príbehu o ľudskej nezlomnosti.
Pohrávam sa s myšlienkou a pocitom, že je to asi najlepšia kniha, akú som doteraz čítal.
Nezabudnuteľné!
"Nezlomilo je to, a nikdy je nic nezlomí, dokud se strach může proměnit v hnev."
Jedna z prvnich knih, ktere jsem cetl v originale v anglictine. Velmi doporucuji to zkusit, temata knnihy nejsou jazykove slozita, ale je tam duraz na hovorovy jazyk postav, coz si neumim predstavit prelozit plnohodnotne do cestiny.
Po dlouhých 30 letech jsem si opět přečetl Hrozny hněvu. Ze střední školy si pamatuji pouze to, že se mi kniha líbila, ale nebyl jsem si jistý, zda to bylo, úměrně věku, jakousi mladistvou fascinací velkými autory či kvalitou díla jako takového. Nyní jsem si román vychutnal během dovolené a musím potvrdit, že se jedná skutečně o špičkové dílo.
V knize se střídají pasáže, které líčí těžkou dobu americké hospodářské krize ve 30. letech z obecného pohledu s příběhem jedné rodiny, která tuto těžkou dobu prožívá. Děj se valí nemilosrdně kupředu, vyprávění však není přehnaně emočně zabarvené, tvrdý a syrový život je vyprávěn spíše z odstupu. O to je příběh silnější a je až neuvěřitelné, jak tvrdá doba to byla a co museli lidé vydržet. Autor opakovaně zmiňuje pomalu kvasící hněv mezi nejpostiženější vrstvou obyvatel, nicméně ti nejsou schopni jakékoli organizace či jiné formy nátlaku na vykořisťovatele – a tento zmar ke konci graduje prakticky bez naděje na budoucnost. Skvělému čtenářskému zážitku přispívá i použitá jazyková forma, kdy překladatel využil pro jazyk postav výrazný dialekt.
Vlastně ani nevím, jestli jsem někdy četla něco, co mě tolik bolelo. Nádherná kniha, která ale zpracovává snad všechny nejhorší motivy bezpráví, co na světě jsou. Po celou dobu to šlape, před očima úžasná depresivní roadmovie. Obrovsky děsivý ovšem zůstává, jak je to nadčasový a aktuální.
Kniha předává pocity obyčejných lidí v kontextu doby. Z hystorické události tak dělá něco lépe uchopitelného.
Hrozny hněvu. Už jen název díla ve mně vyvolává úctu, podobně jako jiné klasiky, Zločin a trest, Mistr a Markétka nebo Zabiják. A jestli je pověst Hroznů zasloužená jsem se dozvěděl až překvapivě brzy.
Od první věty se tu setkáváme s velkolepým vyprávěním, které střídavě pojímá problematiku ekonomické migrace komplexně, takřka jako dokument, byť výrazně citově zabarvený a na druhé straně jako hluboký příběh jedné rodinné tragédie, ještě citovější.
Slyšel jsem něco o pomalém tempu, s čímž se asi nedá úplně souhlasit. Vždyť je to v podstatě roadtrip, proboha. Zápletka střídá zápletku, jedna škaredá lokace střídá jinou, ještě beznadějnější a najdeme tu i kapitoly, které i v dnešním měřítku působí moderně. Mluvím například o pasáži s autobazary, kdy na nás Steinbeck svým slohem přenáší nátlak prodejních praktik vychcaných šmelinářů.
Je možné vysledovat několik rovin. Samozřejmě striktní kritika kapitalistické společnosti a obhajoba bezpráví dělnické vrstvy. Ta možná místy působí schematicky dobráckým vyobrazením, ale myslím, že několik scén, které nám ukazují, čeho se může dopustit zlomený člověk, to celé vyváží.
Notorický cynik by se možná vážnému tónu vyprávění vysmál. Na mé srdíčko však knihy se silným sociálním apelem zabírají. Pokud to máte stejně, u téhle budete nemilosrdně ždímáni téměř v každé kapitole.
S tím se pojí samotný název knihy, kvasící hněv, který je ale ohromně těžké v nuzných podmínkách koncentrovat do organizovaného protestu. Náznaky tu jsou, nicméně novodobé otroctví je téma i téměř 90 let od prvního vydání.
Drásavý podtón dílu v neposlední řadě dodává postava matky rodu a její strach z nevyhnutelného rozpadu rodiny.
Znám spousty dobrých až výborných knih, ale v určitý moment v nich dojde na pasáže co nudí, zklamou, otráví. V Hroznech takové části nejsou, všechno jede tak jak má. Respektive, pro protagonisty spíše tak jak nemá. Pro mě jako čtenáře je to však pastva až do finále, ve kterém se objeví motiv, jaký mě dostal už v jedné povídce od Maupassanta.
PS: Četl jsem vydání z 60. let s fantastickými ilustracemi Antonína Pelce. Koupil jsem ho za nějakých 50 korun a nepřestává mě fascinovat, kolik podobně zpracovaných děl se povaluje po antikvariátech za tak směšné ceny. Jděte to nich, stojí za váš čas.
Toť!
Oblíbená kniha mého táty a mě se taky moc líbila.Četla jsem ji před více než 20-ti lety,ale dodnes si vybavuji ten pocit z příběhu.
John Steinbeck je úžasným vypravěčem, jeho příběhy se odvíjejí pomalým, klidným tempem s dokonale vykreslenými postavami i se skvělými dialogy. Půdu v Oklahomě, na které se rodili, pracovali i umírali museli opustit. Route 66 je cesta naděje pro ty, kteří za velké hospodářské krize uvěřili slibům o Kalifornii, zemi zaslíbené. Chtěli pracovat, bydlet, mít kousek půdy a žít. Místo toho se "Okiové" setkávají s násilím, nespravedlností, hladověním, nemocemi, vykořisťováním i smrtí, nikdo je tu nechce. Román Hrozny hněvu z roku 1939 byl po celém světě mnohokrát vydán pro svůj hluboce lidský obsah, odpor a protest vůči jakémukoliv útlaku a po zásluze vešel do dějin světové literatury. Vřele doporučuji k přečtení a dlouho se k Hroznům hněvu budete v myšlenkách vracet.
Na rovinu - je to dost obtížné čtení. Určitě to není kniha "do vlaku". Děj je velmi košatý, je potřeba jej vnímat. Emoce postav z té knihy přímo prýští. Dlouho jsem nečetl knihu, která by mě takhle vtáhla do děje.
Chudoba a bohatstvo.
Láska a nenávisť.
Súdržnosť a osamelosť.
Odvaha a strach.
Absolútne protiklady sveta a ľudského bytia spojil Steinbeck v dokonalý celok a dal mu názov Hrozno hnevu. Kniha, ktorá sa dostane svojou naliehavosťou pod kožu, za nechty, do vlasov. Núti nás prehodnocovať vlastný život, nastavuje zrkadlo.
Od čias príbehu rodiny Joadovcov uplynulo pomaly sto rokov, ale nič zásadné sa v ľuďoch nezmenilo. Čo všetko dokáže strach prenášajúci sa v hnev a naopak. Koľko bolesti dokáže spôsobiť, ponižovať, týrať. A na druhej strane akým hnacím motor v boji za kúsok dôstojnosti vie byť.
Hrozno hnevu je neveselé čítanie o biede, neustálych stratách a zúfalom hľadaní, no presiaknuté láskavou nádejou, ktorú vie do na prvý pohľad beznádejných situácii tak majstrovsky vniesť iba Steinbeck.
V neposlednom rade chcem vyzdvihnúť aj slovenský preklad Otakara Kořínka, jeho prínos pre zážitok z knihy je nesmierny.
Jak už tu někdo psal, začátek se musí přetrpět. Trvalo, než se příběh začal ubírat důležitým směrem. Ale bohužel ani dál to není nijak veselé čtení.
"Bojte se doby, kdy Člověk sám nebude trpět a umírat pro myšlenku, protože tato jediná vlastnost je základem Člověčenství a touto jedinou vlastností je člověk člověkem, tím je odlišný od celého vesmíru."
Doporučuju skousnout a překonat prvních 100 až 150 stran, které snad opravdu jsou vcelku nezáživné. Ale vydržte, protože až po opuštění Oklahomy začíná pravé vinobraní.
Kníhu jsem s přemáháním a několikerým odkládáním dočetla do 100té strany a definitivně odložila. Bylo to pro mne moc rozvláčně napsané, řešilo se sálodlouze něco, co mě vlastně ani nezajímalo jak dopadne. Nenutilo mě to zůstat a dychtit jak to bude dál. Taky to nářečí nebo nespisovný jazyk se mi nelíbil. Prostě Pánbu ví Tome, že si to vopravdu pro tentonoc ňák
nesedlo..
Tohle byla snad nejsmutnější kniha, jakou jsem četla, Děsivá dřina a následná bezútěšnost hlavních hrdinů, kteří přijdou osídlit Kalifornii a najdou tam jen suchou poušť, nemají co jíst, už bych to znovu číst nedokázala. Autor je mistr v popise všech těchto trampot.
V díle se prolínají dvě linie: autor se snaží najít vysvětlení, proč se lidé dostávají do obtížných životních situací a proč je na tom účasten silný kapitál a v té druhé líčí životní útrapa a tuhy po životě obyčejných lidí, dotčených prudkým rozvojem v USA mezi válkami. Všechno pokládám za skvělé, styl psaní, popis prostředí, dokonale vykreslené postavy i podrobný děj se skvělými dialogy.
Steinbeck je fantastický vypravěč, což potvrzuje u každé své knihy. Hrozny hněvu jsou silným příběhem, který bude asi ještě dlouho rezonovat. Je plný utrpení, ale i lidskosti. Docela mě překvapil nečekaný konec, pořád jsem čekala, kdy dojde k velké stávce. Je to až neuvěřitelné, co všechno můžou lidé vydržet a pořád si uchovávat víru. Skvělá kniha!
Po prvních stránkách jsem si říkala: "Panebože, zase další spisovatel, který fanaticky strká falus do všeho a všude, jen aby pobouřil společnost, píše se rok 1939 !!!Ok, chápu." Tuhle knížku asi nedočtu :) To prostě nedám.
V půlce jsem se už zamýšlela nad absurditou lidstva, respektive - jak moc se dnes lišíme od lidí z roku 1939, jak moc jsme se v sociálních otázkách posunuli? Systém bohatý a chudý nepřekonal doby středověké, i když se chlácholíme, že o dnešní chudé je dobře postaráno, je to opravdu pravda? Není to jen bublina, ze které neumíme vystoupit? Je rozdíl, když na položené otázky odpovídá chudý a bohatý.
S poslední stranou jsem už chápala, proč je John Steinbeck nositel NC za literaturu a proč si tato kniha vysloužila Pulitzera.
Hrozny hněvu budou pro mne dílo nadčasové, připomínající mi, že se dnes vděčností šetří, laskavostí jakbysmet. Vnímám aroganci na každém rohu, místo všeobjímající hojnosti pro každého, kdo si požádá, kdo bojuje, kdo pracuje. Sociální kritika společnosti, levicové smýšlení. Říkejte tomu, jak chcete. Být uprchlíkem/chudákem nebylo a není jednoduché, ať se píše rok 1939 nebo 2023...Tečka.
Tato kniha byla hodně náročné čtení, asi proto jsem ji četla tak dlouho. Musela jsem ji prokládat četbou jiné knihy, jinak bych ji asi ani nedočetla. Ta bezmoc přistěhovalců, to bylo něco šíleného. Co může být horšího než přihlížet tomu, jak hladoví vlastní děti? Naštěstí je už v dnešní době o uprchlíky daleko lépe postaráno, tedy alespoň ve vyspělých státech.
Štítky knihy
Kalifornie zfilmováno 20. století americká literatura putování Pulitzerova cena hospodářská krize hladovění sociální romány Oklahoma
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Byť jsem knížku četl delší dobu, tohle je opravdu (nebo opraudu?) knížka, která mě nadchla. Po rozvláčném začátku jsem se konečně dostal do děje, kde se ukázalo jak skvělým vypravěčem Steinbeck je a ne nadarmo jsem si při čtení pořídil do budoucna další tři jeho knihy. Nelze též neocenit velmi dobrý překlad Vladimíra Procházky.
Jakmile se rodina dá na cestu, člověk jednoduše dýchá s nimi. Nemůže se odtrhnout od přemýšlení nad jejich osudem a jednoduše se stává členem osádky Joadových. Člověku se až otvírala kudla v kapse z popisovaných podmínek a o to víc mrazí, že vychází ze skutečného historického pozadí a nějak takhle to tam mohlo vypadat.
Každá část knihy má své místo a své kouzlo. Popisné scény jsou vypiplány do posledního věchýtku a posunují zážitek ze čtení na úplně novou úroveň. A na konci jsem byl jen zklamán, že kniha není ještě delší... Protože v tuto chvíli jsem se s knihou loučil opravdu nerad.
Knihu řadím do svých "Best of". Rozhodně doporučuji! 5/5