Narrenturm
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427/mid_husitska-trilogie-narrenturm-5cK-427.jpg
4
946
946
Husitská trilogie / Husitská trilógia série
1. díl >
Nevyplnila se temná proroctví chiliastů, předpovídající příchod Konce zcela přesně na rok 1420, měsíc únor, pondělí po svaté Scholastice. Hle minulo Pondělí, přišlo úterý, po něm středa a nic. Nenadešly dny Hněvu a Trestu, nebyl propuštěn Satan z žaláře svého, nezhynuli všichni hříšníci a odpůrci pravého Boha mečem, ohněm, hladem, krupobitím, zuby šelem, žihadly štírů či jedem hadů. Konec světa nepřišel. Svět neshořel v ohni a nezahynul. Přinejmenším ne celý. Ale i tak bylo veselo. Tuzemskému čtenáři již dobře známému zaklínači Geraltovi vytvořil jeho autor Andrzej Sapkowski celý fantastický svět, hrdinu své nové trilogie naopak nechává prožívat dobrodružství ve světě našem, v zemi, kde se od nepaměti stýkaly vlivy a střetávaly zájmy české, polské a německé. Píše se rok 1425, husitským Čechám jde o přežití, a tak vzdorují celému křesťanskému světu. V té době mladý slezský šlechtic Reinmar z Bělavy zvaný Reynevan projeví zvláštní nadání, jak si proti sobě poštvat spoustu nepřátel a jde mu o přežití. Jenže ouha! Reinmar z Bělavy není Geralt z Rivie. Není vycvičený zaklínač, ale jen dobrý medik a o poznání nešikovnější čaroděj. Doba však nepřeje studiu na Karlově universitě se nepřednáší, ale sváří o pravdu kalicha. Ještě méně přeje doba magii – svatá inkvizice je bdělá a neúprosná. Není mistr meče, pouze úspěšný záletník, zato však prachšpatný bojovník. První vlastnost ho dostane do ohrožení života, ta druhá jej v nové situaci dává všanc pronásledovatelům. A protože je Reynevan navíc velmi mladý, a tím pádem velmi naivní, jeho nebezpečné dobrodružství by záhy skončilo tragicky. Naštěstí se však má možnost poučit o tom, že „přátelství je věc veliká a krásná“ a amor vincit omnia. Nicméně vyhráno zdaleka nemá, mstitelé se nevzdávají a ani ptáci nejsou tím, čím se zdají být…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2005 , LeonardoOriginální název:
Narrenturm, 2002
více info...
Přidat komentář
Zaklínač to není, ale příjemné čtení. Těším se na druhý díl. Nelituji, že jsem si knihu koupil. Sapkowski je prostě super spisovatel.
Mann
Zatím jsem četla jen Narrenturm, ale přečtu i zbytek trilogie. Jednak proto, že je to "řemeslně" výborně napsáno a to se dneska moc nevidí, jednak proto, že mě to celkem baví...ačkoliv...jak už tady nědo psal, autor je opravdu brilantní zejména pokud se jedná o líčení magických věcí. Zaklínač je autorův majstrštyk a dokáže tak úžasně vystihnout a vykreslit psychologii postav...To mi trochu vadí právě na Narrenturm, ta plochost charakterů...ale to je můj názor, za přečtení ROZHODNĚ stojí
Sáhl jsem po ni díky famóznímu Zaklínači, a tahle knížka mě nadchla ještě více. Děj mě pohltil, bavil, držel v napětí. Furt se něco dělo.
Proroctví, která předpovídala konec světa na rok 1420, selhala. Ostatně jako dosud všechny ostatní předpovědi týkající se tohoto tématu. Místo konce světa se ale Čechami prohnali husité, což lze za uzavření jedné éry (a počátek jiné) směle považovat. Takže toto proroctví možná až tak mylné nebylo.
Hned na počátku knihy poznáváme mladíka Reynevana v situaci, kdy se na loži ze všech sil stará o blaho jisté vdané šlechtičny, leč bohužel je nečekaně vyhmátnut jejími příbuznými a musí svůj pokoj lásky kvapně opustit. Být na útěku znamená být neustále ve střehu, neustále na cestě. Reynevan při svém strastiplném putování Slezskem poznává mnoho všemožných rytířů, pobudů, individuí, lapků i krásných dam. Nakonec se spolek uprchlíků ustálí na počtu tří a pánové si to hasí od vesnice k vesnici, od hradu ke hradu, a jako při každé pořádné road movie zažívají rozličné nečekané příhody. Reynevan je od přírody jelito, s dobrým srdcem, slabostí pro spanilé dívčí tváře a s nadáním pro průšvihy všeho druhu, takže se děj ani na chvíli nezasekne. Hrdinové se totiž snaží nejen zachránit si vlastní krky (často jim o ně jde v důsledku Reynevanovy snahy o konání dobrých skutků), ale ještě se pokouší vyřešit jeden téměř detektivní případ.
Popisovaný středověk je pořádně syrový. V ústech můžete cítit všechny ty šlichty, které nemajetní lidé musí jíst, zadky máte sedřené od koňských hřbetů, v uších Vám zní (s)prostá mluva vesničanů i zchudlých šlechticů, v nosech cítíte pach týdny nemytých těl. Ke všemu se v této verzi středověku děje přesně to, na co lidé v těch časech věřili. Čarodějnice se slétají na sabat, mezi lidmi žijí různí bájní tvorové, existují lidé vládnoucí magickými schopnostmi. Vyprávění přitom vypadá naprosto přirozeně. Nad tím vším se tyčí dokonalá a neomylná církev svatá, která se snaží zahubit kohokoliv, kdo nesdílí její názory. Zastává názor: "Zabijeme preventivně všechny podezřelé, Bůh si je přebere". Udavačství kvete více než za protektorátu a inkvizice je všemocná.
Naštěstí autor nebere nic příliš vážně a spousta příhod je vykreslena vtipně, zábavně a napínavě. Až na tu přemíru latinských citací a také neustálé uvádění nových a nových jmen, která nesouvisí s příběhem, nelze tomuto bláznivému dobrodružství nic vytknout. Takže: Hrrrrr na něj. :o)
Trochu jsem se obavala, jestli to dokaze konkurovat kultovnimu Zaklinaci. A byla jsem mile prekvapena, ono je to v nekterych vecech snad i o neco lepsi.... nebo mozna stejne dobre :-]
Skvělý historický román, navíc z mého rodného kraje. Patřím ale k těm čtenářům, pro které je tam fantasy linka vlastně zbytečná.
Z knihy jsem byl nadšený, zobrazení českého středověku v kombinaci s magií, husity a alchymií mě vyrazilo dech, ale z nějakého důvodu jsem se nedokopal k dalším dílům. Čas to napravit...
kombinace historického románu a fantasy - reálné postavy a děje se prolínají s lehkými fantasy prvky. Výsledkem je velmi čtivý náhled na husitské války. Rozhodně poučnější než Zaklínač, ale přitom stejně napínavé. Pro českého čtenáře a milovníka fantasy povinná četba. :-)
Historický román z období husitských válek s trochou magie a mystiky. Kniha se četla dobře, děj měl spád a je něco úplně jiného než zaklínač. Je trochu zvláštní, jakým způsobem, se hlavní hrdina dokáže pokaždé dostat z nebezpečí, do kterých padá většinou díky své nerozvážnosti a hlouposti. Tak jsem zvědav co přinese druhý díl.
Nesrovnávat se ságou o zaklínači. Výborný, vyvážený obraz turbulentní doby husitství, šmrncnutý magií.
Tahle trilogie mě zklamala. Čarodějové a magie působí na pozadí historických reálií divně. Je to bez děje, když pominu, že hlavní postavu stále někdo zajme a pustí, buď příhodně nějaký kamarád ze studíi nebo ho osvobodí jeho dva přátelé, kteří s ním projdou celou trilogii. Stále dokola. Ploché postavy. Potenciál nevyužit. Je vidět, že je autor ve svém živlu pouze když dojde na popis magických obřadů a knih, amuletů atd. To jsou jediná místa kdy román "ožívá".
Nebraňte se tomu, je to napsané tak směle a na druhou stranu tak decetně, že se z toho stává vyvážené dílko, hovořím o všech třech knihách jdoucích po sobě, košilaté a pěkné čtení kde autor potvrdil že umí ,ne že by to ztvrzovat potřeboval.Člověk se snadno nechá nalákat na takový mistrovský počin.
Před přečtením vřele doporučuji přečíst Sapkowského esej o Králi Artušovi (hned první část knihy Magické střípky) a to zejména tu část, věnující se rytířství. Nasmějete se pak u Narrenturmu o něco víc. Jinak děkuji panu Sapkowskému za to, že mě ságou o Geraltovi a Ciri připravil na čtení Narrenturmu. Jeho styl psaní je nezaměnitelný a skláním hlavu nad množstvím vědomostí, kterým jeho hlava oplývá a schopnosti, se kterou tyto informace dokáže veleobratně využít. Nemít historii v malíčku, něco tak propracovaného by člověk nedal dohromady ani kdyby měl po ruce speciální příručku o středověkém názvosloví a husitském revolučním hnutí. Jinak jsem při čtení stále očekával, kdy scénou proběhne Cirilla nebo Bílý vlk. Ne proto, že bych byl Zaklínačským fanatikem, ale z toho důvodu, že by se Husitská trilogie Sapkowského fantasy světu podobala i kdyby neobsahovala prvky fantasy.
Dlho som sa precitaniu tejto knihy branil. Prekazala mi tema - historicky roman z husitskeho obdobia. Potom som na knihu natrafil v kniznici a zo zvedavosti si ju predsa len pozical. A nelutujem. Prvych 30-40 stran nebolo najlahsich, potom som vsak vhupol do autorovho rytmu a nedokazal sa odputat, kym som nedocital. Vzapati som si musel zohnat aj druhu a tretiu cast a ani z nich som nebol sklamany, prave naopak. Velmi dobre napisane, napinave, s uzasnou atmosferou. Odvtedy nedam na predsudky a historickym romanom sa nevyhybam.
Žlutá kniha na mne svítila v knihovně po prvním přečtení víc jak deset let a já si pamatoval, že setkání s ní mne velmi bavilo. Po dlouhé době jsem se k Husitské trilogii rozhodl vrátit a já strávil mnoho zábavných hodin s floutkovským Reynevanem, cynickým Šarlejem a flegmaticky komentujícím uvězněným démonem Samsonem. Musím souhlasit s tím, že záporem knihy je určitá cykličnost, spočívající v opakovaném skrývání, zajímání a vysvobozování hlavních hrdinů, což orientaci v košatém ději moc neusnadňuje; navíc nejsem příznivcem bojových scén, které jsem prostě přeskakoval. Ovšem tento nedostatek je pro men vyvažován košatostí jazyka, popkulturními odkazy na současnost, objevováním historických postav a latinskými citáty z klasických děl literatury, náboženství i právní teorie. Zaklínač to pravda není, nebo spíše ozvěny zaklínače zde najdeme, ale příliš nesedí - některé fantasy prvky mohl autor klidně škrtnout (v tom se s historizující fantasy popasoval lépe Červenák ve svých pozdějších dílech). Má to celé ale něco do sebe, kniha mne zasáhla napoprvé i napodruhé a já se velmi těším na druhý díl z Prahy, který se mi, jak si pamatuji, líbil ještě o poznání více než Narrenturm.
Není to Zaklínač a ani bych nechtěla, aby byl, nicméně jeho kvalit to dosahuje jen zdaleka. Popisované období mi není příliš blízké (tedy popravdě mě vůbec nezajímá), ovšem dalo by se to určitě podat poutavěji. Sapkowski v tom nepochybně je, zejména jeho svéráznost, ale děj mi prostě přijde slabý a hlavní hrdina opravdu až příliš naivně střelený. Spíše než k úsměvu mě to asi první půlku knihy vedlo k touze ho vyfackovat. Časem to už bylo lepší, stejně tak čtení mě více bavilo spíš v druhé půlce příběhu. Nedá se ale říct, že bych se nějak hrnula do dalšího dílu, což mluví samo za sebe. Jako negativum hodnotím také fakt, že knihu čtu po letech podruhé, ale z prvního čtení jsem si pamatovala jen úmornou snahu mít to už konečně za sebou. Druhé čtení bylo o něco lepší. Možná to za pár let zkusím znovu s ještě lepším výsledkem.
Velké zklamání(zejména druhý a třetí díl): Jsou tu jen kladné komentáře, tak cítím potřebu to napravit. Je chválihodné, že se Andrzej pokusil napsat stějně poutavý příběh, ve kterém by nebylo tolik prvků fantasy, a tudíž by mohl vycházet z reálné historie. Jenomže v tom je ten problém: Hlavní hrdina není ani dobrý čaroděj, ani bojovník. Místo napínavých soubojů s protivníky, tak Sapkowskému nezbývá než nechat hrdinu znovu a znovu zajmout a osvobodit. Což se po chvíli stane tak otravné a únavné. Sapkowski nedokázal vytvořit stejně zajímavé hrdiny jako ve své předchozí sáze.
A mě se to líbilo a hodně příjemně mě to překvapilo. Kouzla mi tam vůbec nevadí. Není jich tam tolik a knížce to dodává takovou pěknou středověkou atmosféru, kdy si představujete čarodějnice na košťatech (a dalším nářadí) slétávající se na sabaty, strašidla obcházející kolem a lidi zamykající na pentlice. Je pravda, že děj je o ničem, ale knížka se čte pěkně, rychle a svižně. Za mě rozhodně ANO :-)
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Příběh Reinmara von Bielau je ve své podstatě plný napětí, laskavého a chytrého humoru jeho společníků a především je opřen o tradiční Sapkowského zálibu v magii, která spisovatele naštěstí neopustila. Příběh by i svižně odsýpal nebýt zdlouhavých pasáží o haldě postav, které s příběhem nemají zhola nic společného, ale musejí v určitou chvíli zbytečně vstupovat do děje a komentovat nastalou politickou situaci. Docela se hrozím i toho, kdyby tuto knihu chytl do rukou člověk ne zcela zběhlí v historii. To by měl nad hlavou asi nejeden otazník a možná by jej řada historických názvů, termínů, křesťanských bratrstev a heretiků, snadno zbavila zájmu o další pokračování v četbě. Přesto nám autor nabídl ten nejsmrdutější, nejhmatatelnější středověk, od dob Jeana Jacquese Annauda co zfilmoval Jméno růže, a dokázal znalost historické látky tak dopodrobna, že má můj neskonalý obdiv. Tak uvidíme, co nám přinesou další dva díly... "Hrrrrr na ně!!!"