Narrenturm
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/427/mid_husitska-trilogie-narrenturm-5cK-427.jpg
4
946
946
Husitská trilogie / Husitská trilógia série
1. díl >
Nevyplnila se temná proroctví chiliastů, předpovídající příchod Konce zcela přesně na rok 1420, měsíc únor, pondělí po svaté Scholastice. Hle minulo Pondělí, přišlo úterý, po něm středa a nic. Nenadešly dny Hněvu a Trestu, nebyl propuštěn Satan z žaláře svého, nezhynuli všichni hříšníci a odpůrci pravého Boha mečem, ohněm, hladem, krupobitím, zuby šelem, žihadly štírů či jedem hadů. Konec světa nepřišel. Svět neshořel v ohni a nezahynul. Přinejmenším ne celý. Ale i tak bylo veselo. Tuzemskému čtenáři již dobře známému zaklínači Geraltovi vytvořil jeho autor Andrzej Sapkowski celý fantastický svět, hrdinu své nové trilogie naopak nechává prožívat dobrodružství ve světě našem, v zemi, kde se od nepaměti stýkaly vlivy a střetávaly zájmy české, polské a německé. Píše se rok 1425, husitským Čechám jde o přežití, a tak vzdorují celému křesťanskému světu. V té době mladý slezský šlechtic Reinmar z Bělavy zvaný Reynevan projeví zvláštní nadání, jak si proti sobě poštvat spoustu nepřátel a jde mu o přežití. Jenže ouha! Reinmar z Bělavy není Geralt z Rivie. Není vycvičený zaklínač, ale jen dobrý medik a o poznání nešikovnější čaroděj. Doba však nepřeje studiu na Karlově universitě se nepřednáší, ale sváří o pravdu kalicha. Ještě méně přeje doba magii – svatá inkvizice je bdělá a neúprosná. Není mistr meče, pouze úspěšný záletník, zato však prachšpatný bojovník. První vlastnost ho dostane do ohrožení života, ta druhá jej v nové situaci dává všanc pronásledovatelům. A protože je Reynevan navíc velmi mladý, a tím pádem velmi naivní, jeho nebezpečné dobrodružství by záhy skončilo tragicky. Naštěstí se však má možnost poučit o tom, že „přátelství je věc veliká a krásná“ a amor vincit omnia. Nicméně vyhráno zdaleka nemá, mstitelé se nevzdávají a ani ptáci nejsou tím, čím se zdají být…... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2005 , LeonardoOriginální název:
Narrenturm, 2002
více info...
Přidat komentář
Ke konci už to byly slabší čtyři hvězdy (ze začátku jasné tři). Nějak to nebylo ono. Reynever byl opravdu na zabití a Šarlej se Samsonem nemůžou utáhnout všechno, že:). Místama jsem se nudila, ale konec dobré, všechno dobré. Myslela jsem si, že další díl číst nebudu, ale přece jen jsem zvědavá jak to s nimi dopadne a jak se nám ten milovník vybarví, doufám teda, že vybarví.
Tohle dobrodružství mě opravdu uchvátilo, hned jdu na druhý díl. Jestli to má být historický román nebo fantasy neřeším, protože se to hlavně dobře čte a člověk se i přiučí něco z historie. Sapkowski na vrcholu!
Co to vlastně je? Historie husitství na území Slezska po smrti Jana Žižky? Filosofický traktát? Milostná dobrodružství jednoho praštěného medika a jeho o něco rozumnějších a protřelejších přátel? Rytířská romance okořeněná prvky fantasy? Učebnice latiny? Těžko říct, ale četlo se to dobře.
Nesouhlasím se zápornými recenzemi na tuhle sérii.
Husitská trilogie je minimálně stejně povedená jako Zaklínač, dokonce po dočtení mě to i mrzelo že to končí a skoro jsem nemohl spát kvůli tomu konci, kterej je typicky brutální jako u všeho co psal Sapkowski.
Je to praktický stejný jako Zaklínač, jenom s jinejma postavama a v reálném světě, ve fantasy světě, kde ale každý nehází firebally jako u západních autorů fantasy.
Narrenturm je prvníl, který zezačátku nudí, ke konci se ale rozjede do typické zaklínačské brutality a je vyspělejší verzí Zaklínače. Autor trochu vyspěl a je to na psaní znát.
Boží Bojovníci jsou super díl, celá kniha se drží tempa kdy se furt něco děje a nepustí vás to až do konce
Lux Perpetua [pozor SPOILERy!!!] - poslední díl (bohužel) má ještě hutnější atmosféru než 2. díl a ke konci si budete přát aby to ještě nekončilo a hlavně ne tak tragicky..... když umřela Jutta De Apolda tak jsem byl fakt naštvanej, protože vlastně jsem ty 3 knížky četl uplně zbytečně, ale u Sapkowskiho člověk nemůže čekat dobrej konec ;-)
Celá tahle série mě chytla a pustila až u posledního stránky posledního dílu.
Někdo namítá, že celá série je o jednom úchylákovi co nahání ženský a pokaždý jak největší retard skočí přímo někomu před meč... no a je to pravda, jenomže o tom byl v podstatě i Zaklínač. Oproti Zaklínači tady ale nejsou žádné vyšší cíle, což někomu může vadit. Pokud teda za vyšší cíl nepovažujete vítězství husitů/inkvizice (podle toho komu fandíte).
Doporučuju. ;-)
PS: vemte si k tomu slovník latiny
Zamilovala jsem se. Ne do Reynevana, který nenechá žádné pěkně vybavené ženské šaty v klidu, ani do Šarleje (i když trošičku jo), jenž mě strašlivě bavil, místy i štval a zase bavil a navozoval opravdu hlasité záchvaty smíchu. Zamilovala jsem se do Samsona! Jeho úděl. Jeho úloha. Všechno jsem si na něm oblíbila. Sice vůbec netuším, odkud přišel a co tam dělá, ale zbožňuju jeho názory.
K Sapkowskému jsem se "vrátila" (čtením) po dlouhých 11 letech. Nechápu, jak jsem bez něj mohla takovou dobu existovat! Styl vyprávění, dialogy, vyjadřování. Opakuju se, ale je to literární orgasmus jak prase!
Příběh je neskutečný multitasking, místy jsem vážně měla problém se orientovat a musela listovat a hledat spojitosti. To je jen taková vsuvka, nic zásadního, co by mi náladu z knihy zkazilo.
Tématicky se mi Narrenturm trefil do noty a zakousl se do mě. Asi jako vlkodlak do Šarlejovy prdele. :)
Přijde mi zvláštní, jak jsem si hlavní postavy představovala. Nikdy jsem v hlavě neměla u žádných příběhů konkrétní tváře a nebylo tomu jinak ani v tomto případě. Na Reynevana jsem pohlížela jako na nevyzrálého a nedospělého fakáče, zatímco Šarlej pro mě představoval takového toho fešného, šmrncovního chlapa, který prostě ukecá každou.
Dovolím si zde citovat Samsona - část příběhu, v níž se setkal s Janem Gutenbergem:
... "Vidím to před očima," řekl Samson svým mírným, vyrovnaným hlasem. "Masová produkce papíru hustě pokrytým písmem. Každé lejstro ve stovkách a jednou, i když to dneska zní směšně, třebas v tisícovkách exemplářů. Všechno mnohokrát rozmnoženo a přístupno všem. Žvásty, lži, pomluvy, nactiutrhání, udání, pamflety, černá propaganda a luze se podbízející demagogie. Každá lež se stane pravdou, každá ničemnost normou, hanebnost ctností, extrémismus revolučností, brak vzácností a kýč uměním. Každá podlost bude ospravedlněna, tupost oslavena, hloupost vyznamenána. Protože to všechno bude vytištěno, to všechno bude na papíře. Co stojí na papíře, to je závazné. Začít to bude snadné, pane bakaláři. I uvést do pohybu. Ale zastavit?"...
Pět hvězdiček, jasňačka!
Historie prolínající se s fantasy ... ale také s filozofickým podtextem = prostě skvělé.
"Vesmír, ... je dokonale zorganizovaný celek a dokonale hierarchický řád. Rovnováha mezi rozením a umíráním, tvořením a ničením. Vesmír je, jak učí Augustin, ... stupňování podstat. Viditelných i neviditelných, hmotných i nehmotných. Vesmír je jako kniha, ale ... k pochopení knihy nestačí jenom si prohlížet krásnou kaligrafii. Tím spíše, že naše oči bývají často slepé…"
"A já si zase myslím, ... že všechno zlo tohoto světa pochází z myšlení. Zvláště, když se myslet pokoušejí lidé, kteří k tomu nemají žádné předpoklady."
"Ten ... Hans Mein Igel. Víš pane Záviši, že ... Musím přiznat ... máš můj obdiv."
"Proč?"
"Když vystoupil ze tmy, ani ses nehnul. Ani hlas se ti nezachvěl. A když jsi s ním mluvil ... Vždyť to byl ... Noční tvor. Cizí. Nečlověk ..."
Záviš se na něho dlouho díval: "Znám mnoho lidí," řekl nakonec nezvykle vážným hlasem. "Velmi mnoho lidí, kteří jsou pro mne více cizí."
"Pasovaní rytíři křičeli strachy ... jak utíkali před pražskými ševci a provazníky, před venkovskými sedláky, kteří jim před pár dny byly k smíchu. Utíkali v takové panice, že odhazovali zbraně, jimiž bylo tak snadné během celé předchozí kruciáty pobíjet bezbranné. Utíkali, ... jako zbabělci ... jako by se polekali ... Víš čeho? Pravdy. Hesla VERITAS VINCIT vyšité na husitských korouhvích."
Přestože tato část historie je velmi zlá, tak samotné vyprávění vás nenechá s koutky úst v základní poloze. Sapkowski to podal jako jeden veliký koláč, z něhož si postupně ukrajujeme kousky dobrodružství hlavních hrdinů, jenž je okořeněno i trochou fantasy a v neposlední řadě úsměvnými rozhovory, kterým kraluje vševědoucí Šarlej.
Úžasná znalost reálií a středověkého světa kontra fádní a vcelku nezajímavý příběh. Mistr naštěstí zůstává vládcem slova a vypointovaného dialogu a tak bych mu sežral i pětisetstránkovou disputaci o hradních prevétech.
Předně, fantasy laděné do pohádkových bytostí moc nemusím a dlouho jsem Sapkovského knihy přehlížel. Po přečtení většiny knih od Bernarda Cornwella jsem poměrně rozmlsaný a hned tak nějaký spisovatel nenadchne, takže po marné snaze začíst se do pár knih jsem narazil na Narrenturm. Tohle je první kniha kterou jsem přečetl a nebylo to vlastně vůbec špatné. Naopak bavil jsem se velice a naštěstí se na začátku nevyskytovaly fantasy prvky neboť bych knihu asi odložil a to by bylo škoda.. Sice by mi nevadilo kdyby ta kniha byla čistě historická, bez téhle fantasy pohádkové zápletky. Ale to nevadí. Je to psané velice vtipně a svižně, spousta filozoficko historicko současných narážek. Je to tak moc vtipné až je to prostě úžasné. Tak zábavný styl psaní se jen tak nevidí. Spousty narážek které pochopí jen dospělí, paráda. Už se těším na druhý díl.
Ačkoliv mám knížky od AS rád, tak mě v nich štve stále to samé. Strašná rozvláčnost děje, ne úplně zřejmé dialogy a občas nejasný příběh. Jako celek jsou ale jeho knihy úžasné (celá Sága o zaklínačovi), nebo tento první díl husitské trilogie. Nezbývá mi, než číst dál...
Má srdcovka a neodmyslitelná součást skromné knihovničky. Na rozdíl od Zaklínače, jenž se v posledních dílech zvrhává v nemyslnou zplácaninu, je celá husitská trilogie kompaktním a promyšleným dílem, které neztrácí dech. Reynevan je sympaťák, kterého si nelze neoblíbit a složité reálie mi pomohly se ještě více ponořit do děje. U posledního dílu jsem se neubránila slzám dojetí a smutku, že už je konec.
Výborné historické fantasy s hromadou zemitého humoru, dokonale nastudovanými reáliemi a citlivým přístupem k lidové magii. Celá trilogie patří mezi můj top ve fantasy literatuře. Nevěřila bych, že mě tolik chytne kniha, jejíž děj je zasazen do období husitských válek, které jsem si v hodinách dějepisu zrovna neužívala.
Sapkowski. Kdo by neznal tohoto současného velikána (nejen polské) fantasy. Možná je trochu neobvyklé začít poznávat jeho tvorbu skrz Věž bláznů a nikoli skrz jeho známější dílo: Zaklínače. Těžko tedy můžu hodnotit nakolik se styl autora změnil či které z jeho děl je horší, proto se tedy omezím čistě jen a jen na Narrenturm.
Příliš mnoho jmen. To by se dalo Sapkowskému vytknout. Nicméně, bez těchto jmen, bez jejich nudného vyjmenování by kniha ztratila kouzlo, jakýsi lesk autentičnosti a byť historie si jména jednotlivců příliš nepamatuje, tady to na tom stojí. I když, tři jména se Vám vryjí do paměti, jelikož kolem nich se příběh točí (ačkoli je to sága čistě a jen o Reynevanovy): Reynevan, Šarlej a Samson. A právě poslední zmiňovaný nám taky mírně naznačí, jakým směrem se kniha bude ubírat. Nevyhneme se citacím z Bible, latinským textům, upalování, kacířským myšlenkám. Ne nadarmo bylo jedním ze středověkým fenoménů právě křesťanství a rozkol v církvi.
Kromě toho zajímavého námětu použil Sapkowski ještě jeden, v podstatě též fenomén, a to husitství. To, jak víme, zahýbalo nejen dějinami našich zemí, ale bylo trnem v oku i dalším zahraničním mocnostem.
A právě středověký ráz se Sapkowski rozhodl ponechat i samotnému textu, kdy si můžeme všimnout, že nadpis má formu listin ze středověku, tj. je v něm vypsáno zkratkovitě všechno to, co bude kapitola obsahovat. Mě, jako studentku historie to nesmírně potěšilo a pohladilo na duši, stejně jako Sapkowského narážky na elfíky (Alp?) a Židy nebo i Koperníka či když se mírně vysmál Kramerovi a Spencerovi, autorům Kladiva na čarodějnice, když z jejich ženských jmenovkyň udělal ohyzdné čarodějné babizny.
Ale zpátky k postavám. Reynevan se tak trochu chová podle zajetého schématu, kdy se dostane do průserů (které se s přibývajícím počtem přečtených stránek zhoršovaly), ale jako zázrakem z nich vyvázne, živý, i když už ne tolik zdravý. Ale stále živý. Občas mě to malinko nudilo, ale chápu, zabít hl. hrdinu v půlce knihy, a kor trilogie, by byl dosti špatný nápad.
Samson Medák, zdánlivý ňouma (marně přemýšlím, zda se tady autor snaží poukázat na první dojem, který člověk budí při setkání nebo povrchnost společnosti), pravděpodobně z jiného světa, nadlidskou silou a věrností hodnou štěněte a jeho opak v podobě Šarleje, muže všemi mastmi mazaného, upřednostňující sice vlastní prospěch, který však příteli dokáže podat pomocnou ruku a drží slovo (občas a ještě častěji když mu z toho něco kápne) mi přišly jako postavy zajímavé, jejich osudy krásně proplétají osud Reinmara s lehkostí autorovy vlastní.
Závěrem bych chtěla říci, že Sapkowski svůj neoficiální titul nosí právem. Má neskutečný dar dokonale popsat jak krajinu, tak boj, s ničím se nepáře, sex a "větry vypouštěné člověkem" pro něj nejsou tabuizované téma. A to si mi na něm právě líbí. Nebere si servítky a popisuje historický svět tak, jak byl, bez příkras, i když s kapkou toho fantasy. To bylo dávkované jen v malých dávkách, ačkoli občas ty přechody mezi fantasy a historickým románem mírně řezaly. Naštěstí se v průběhu knihy rány zacelily a kniha se mnohem lépe četla.
Každopádně za mě doporučuji!:)
Trochu chaotické ohledně latinských názvů, složité na čtení ale líbilo se mi. Ovšem hlavní hrdina stojí za to :)
Pro cloveka ktery zna Sapkowskeho jako autora Zaklinace je to na prvni precteni trochu sok - nicmene na druhe precteni to je za *****.
Reynevan je hotovej magnet na průsery, takže se ani chvíli nenudíte. Sice máte občas problémy se zorientovat v těch složitých jménech a latině, kvůli které co chvíli listujete do slovníku v zadní části knihy, ale příběhu to jen dodá na realičnosti (což zní u fantasy docela divně :-)).
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Kterak Husité skopčáky vesele šlágovali a ti si s tím nevěděli rady. Celá trilogie vlastně postrádá jakýkoli děj. Jde o sérii upadnutí do zajetí, útěků, zajetí..pořád dokola a souhlasím, že magie nebylo třeba (naštěstí je jí málo), celkový dojem spíš ruší. Ovšem za naprosto skvostnou dobovost, vychcaného Prokopa Holého, mazáckého Šarleje, pavézu stylově zdobenou motivem oplatky s duhou a za snad první opravdové píchnutí pýchy na rodnou hroudu se mi tu pětečka rýsuje. Slabších 5***** Další díly solidní čtyři. Lux perpetua se pak se čtenářem na závěr loučí opravdu milou tečkou.