Hvězdné hodiny lidstva
Stefan Zweig
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230567/hvezdne-hodiny-lidstva-230567.jpg
4
98
98
Mistr slovesného umění zachycuje dvanáct okamžiků (z dob mezi roky 1453 a 1917), které náleží svým významem mezi rozhodující znamení na ciferníku dějin a "jako hvězdy ozařují noc toho, co pomíjí", když k nim dlouhý a skrytý předchozí vývoj dospěl. Živě jsou vypodobněny záchvěvy géniů i historické situace v širším smyslu. Z prozaického rázu knížky vybočuje veršem psaný "Heroický okamžik" (o Dostojevském) a scény z konce života L.N. Tolstého, jež jsou podány formou zlomků divadelního dramatu.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Biografie a memoáry
Vydáno: 1971 , Mladá frontaOriginální název:
Sternstunden der Menschheit, 1927
více info...
Přidat komentář
Koncept knihy zaujme na prvý pohľad. Zweig v nej pútavo opisuje 12 príbehov z histórie, ktoré ovplyvnili ľudstvo na ďalšie desaťročia, možno až storočia. Tieto hviezdne okamihy vyberal takmer pred 100 rokmi (kniha vyšla v r. 1927), dnes by volil určite inak. Avšak jeho výber má stále čo ponúknuť aj dnešnému čitateľovi.
Máme tu teda okamihy z histórie, pri ktorých sa „lámu“ dejiny a autor ich podáva štýlom, ktorý vťahuje do deja, pričom dokáže skvele využiť minimálny priestor, ktorý na to má (10-20 strán). Jeho spôsob písania, občas úmyselne afektovaný, som si v tejto knihe nazval „umelecká reportáž“ alebo „lyrizovaná história“. K celkovému umeleckému dojmu prispeli aj pekné ilustrácie v tomto vydaní (Jindřich Janíček, ako inak).
Veľmi ma bavilo predstavovať si „čo by bolo, keby ...“, ako by sa vyvíjali dejiny, keby sa to nestalo. U mňa osobne vyčnievali „objaviteľské a historické“ príbehy (Konštantínopol, Waterloo, Južný pól, Eldorádo, objavenie Tichého oceánu) nad tými „humanitnými“ (Friedrich Händel, Göthe, Dostojevskij, Tolstoj, Marseillaisa). Práve v tej druhej skupine som mal niekedy pocit, že sa Zweig spreneveril konceptu knihy, lebo mi tu chýbal ten krátky zlomový moment - hviezda hodina.
„Keď sa tyrani pripravujú na vojnu, kvetnato rozprávajú o mieri, kým nie sú celkom vyzbrojení.“
8/10
Pěkný autorův výtvor včetně překladu do češtiny. Beletrií vyprávěné okamžiky, podle autora mající vliv na další vývoj lidstva, kdyby se v nich rozhodlo jinak, mohl by v různých oblastech lidské činnosti se rozvinout něco jiného. Skvěle napsané eseje!
Dle mého i hvězdná kniha SZ. K takové se opravdu hodí vracet. Je to čtivé a poučné. Jen ti, kteří jsou odhodlaní, zarputilí a vytrvalí, dokážou zdánlivě nemožné. Knihu jednoznačně doporučuji!
Víte, že hymnu francouzských revolucionářů "Marseillaisu" složil zarytý stoupenec monarchie? Že objev zlata v Kalifornii udělal z nejbohatšího muže světa žebráka? A že stačilo jen zavřít zadní branku, a Turci by nedobyli Cařihrad? O tom všem píšeš Stefan Zweig v této knize, která se ve světě již dávno proslavila. Přináší dvanáct mimořádných příběhů, které v posledních pěti stoletích měnily tvář našeho světa. Jsou o vojevůdcích, geniálních vynálezcích i nesmrtelných umělcích. A o tom, proč právě kvůli nim udeřila "hvězdná hodina lidstva", která změnila osudy lidí na desítky a stovky let dopředu.
Od Stefana Zweiga jsem dosud četl pouze Svědomí proti násilí, takže mi autorův vzletný styl nebyl cizí a věděl jsem, do čeho jdu.
Ve Hvězdných hodinách lidstva autor beletristickou formou popisuje okamžiky, které změnily svět. Některé příběhy byly velmi povedené a zajímavé, některé mi přišly celkem nezáživné.
Často jsem však přemýšlel nad názvem knihy, protože mi některé v knize popisované historické okamžiky z pohledu lidstva jako celku příliš hvězdné nepřipadaly. Konkrétně například Leninův návrat do Ruska obzvlášť. Celkově vzato jsem v tomto případě čekal od autora coby humanisty trochu víc.
Devět (v mém vydání z r. 1991 - autor jich ale napsal dvanáct) esejí, jedno drama (Tolstoj) a jedna báseň (Dostojevskij). Témata rozpínající se od starověku (Cicero) po konec první světové války (Lenin + Versaillský mír). A Zweigův typický styl: barvitý, psychologizující, vycházející vstříc masovému čtenáři. Napínavý, když píše o dobrodruzích (Vasco da Balboa), a poetický, když píše o umělcích (Geothe, Händel). Laický, ale ne nepoučený, mučivě patetický, soucitný, občas na hranici kýče. Někdy banálně mudrující. :)
Mimochodem řečeno, zatímco v českém prostředí je Zweig vyzdvihovaný jako špička německojazyčného písemnictví, v tom německém nepanuje shoda, jestli ho lze pokládat za seriózního literáta. Osobně si myslím, že ano, ale jeho "andělé snášející se na stříbrných perutích" a podobné ornamenty mě nutí skřípat zuby. Když ho čtu, mívám pocit, že zírám do útrob úděsně nevkusného barokního kostelíka, v kterém ovšem sem tak zasvítí nějaký skvost. A odhlédne-li člověk od všech jednotlivých kýčů, struktura a koncepce celku se ukážou skvělé.
"Sternstunden" jsou zweigovské i co do námětů. V pamětech spisovatel zdůrazňuje morální nadřazenost poraženého ("Erasmus, ne Luther; Marie Stuartovna, ne Alžběta"). A na čem lze tuhle jeho tendenci ukázat lépe než na výběru osobností a entit, jimž věnoval zmínku v "Hvězdných hodinách"? Robert Falcon Scott, ne Amundsen; Byzanc, ne Vysoká Porta; Grande Armée u Waterloo, ne Wellington s Blücherem.
Další typičnost spočívá v zájmu o genezi uměleckého díla, případně myšlenky. Zweig za života sbíral rukopisy různých velikánů, aby na nich mohl studovat postupné krystalizování ideje. Není tedy divu, že v "Hvězdných hodinách" věnuje tolik pozornosti vzniku Goethovy Elegie z Mariánských lázní či Händelova Mesiáše - ale také Scottovu ručně psanému deníku o výpravě na Jižní pól.
Co se týče Zweiga v roli historika-amatéra, vždycky jsem obdivovala jeho práci s prameny v nesčetném množství jazyků, kterou by mu mohl závidět kdekterý akademik. Na druhou stranu už samotná koncepce "hvězdných hodin", jež rozhodují o dějinách, je problematická. Ano, to, že Turci našli v hradbách Cařihradu otevřenou branku, bylo důležité. Ale rozhodlo to o dobytí Cařihradu samotného? Rozhodně ne. Byzanc byla ztracena už přinejmenším o století dřív, veškeré šťastné náhody mohly mít (a také měly, např. nápor Mongolů na Osmany) jedině odkladný účinek.
Moderní historik by se nejspíš také hádal, že připisovat světodějnou roli jednotlivci patří do historiografie 19. století a Třetí říše, ale já to oceňuji. Dál jsem Zweigovi vděčná, že zachraňuje před zapomněním méně slavné osobnosti a jejich příběhy. Třeba o Cyrusi Fieldovi, jemuž se podařilo položit telegrafní kabel mezi Evropou a USA, nebo o švýcarském dobrodruhu Suterovi, pokoušejícím se vysoudit Kalifornii, jež mu právem náležela, jsem se dozvěděla až od něj. Takže celkově jsem s "Hodinami" maximálně spokojená a občasný kýč jim promíjím (přece jen autor byl Vídeňan fin de siècle, tak co čekat ;)).
Zajímavý kniha na doporučení zákazníka z cizokrajné země. Obecně vzato je úctyhodné, že se někdo pokusil dát dohromady velké lidské příběhy a dát jim beletristickou formu a trochu je zpopularizovat. Ale není to na první pohled něco k zahození. Jenže pak autor sklouzává do toho, že změna lidstva byl Goetheho výlet do Karláčů, hraní si na Tolstoje a mohli bychom pokračovat. Nemohu než nemít před Zweigem respekt, nicméně jeho kapitoly z uměleckého prostředí jdou dost mimo a jsou absolutně nezáživné. Pokud by k Konstantinopoli přidal Vídeň a mnoho dalších kapitol místo mrtvic pro pána skladatele, tak by to bylo záživnější čtení. Balancování mezi dobrým a záživným čtením a naprostým balastem.
S dílem Stefana Zweiga jsem se seznámila docela nedávno. Jeho Svědomí proti násilí mně učarovalo, takže bylo jen otázkou času, kdy se dostanu k jeho další tvorbě. Zweig ohromuje svou znalostí psychologie člověka, svými pozorovacími schopnostmi, hlubokou znalostí historie a v neposlední řadě svou prací s jazykem. Povídkové zpracování zásadních momentů lidstva je jednoduše dokonalé. Tu Zweig nabízí osobité příběhy zásadních postav našich dějin, tu podrobuje zkoušce lidský charakter, který ne/nápadně humorným způsobem karikuje, lituje či oceňuje. Nezapomíná přitom na škodolibost lidského osudu, který se prosazuje bez ohledu na lidské snažení. Inu, trocha depréze z některých povídek posměšně vykukuje zpoza rohu. Čemuž se ale není zas tak moc proč divit při povaze člověka. On sám hrůzy své doby bohužel neunesl.
Dílo nabízí výjimečné pojednání o člověku, i když netuším, jak hluboce pravdivé jsou Zweigovy příběhy. Historie a okolnosti vzniku francouzské revoluční hymny Marseillaisy a jejího autora a monarchisty Rougeta jsou jednoduše neuvěřitelné. Příběh nejbohatšího muže světa a objevitele zlata v Kalifornii nabízí řadu úvah o smyslu života, morálce, právu a spravedlnosti. Dobytí Cařihradu je více než zajímavé, vzhledem k daným okolnostem. A další a další. Hvězdné hodiny lidstva jsou nejen svědectvím rozhodujících momentů v životě lidském, ale i jedinečným literárně-filozofickým zážitkem.
Útlá knížečka, která patří k mým nejoblíbenějším. Protože mi mluví "ze srdce Metroušek" lépe bych to nenapsal. Domnívám se, že by měla patřit k základní povinné literatuře ve školách a rovněž k základním vědomostem člověka.
Skvělý nápad zachycený povídkovou formou citlivým, vnímavým spisovatelem. Ne všechny povídky jsou vynikající, ale vrcholy jsou zcela fantastické. Přečtení Zmrtvýchvstání G. F. Handla je povinností pro všechny fanoušky barokní hudby i jednoho z největších jejích mistrů. Génius jedné noci (Marseillaisa) příkladně ukazuje vznik a účinek jedné ze tří nejsilnějších bojových písní, které znám (za dvě další pokládám Svatou válku a sovětskou hymnu). Za přečtení rozhodně stojí i Pád Cařihradu a Objevení Eldoráda.
Zweig mě výběrem hvězdných hodin lidstva nepřesvědčil ve všech případech, nicméně za přiblížení některých poněkud zasunutých historických událostí jsem rád. Škoda, že poněkud nadužívá různé superlativy a vyprávění jsou poněkud teatrální (dramatik se v autorovi nezapře) - pro samé slovní ohňostroje ve mě místy vyprchávalo soustředění na hlavní dějovou linii. Na druhou stranu ve schopnosti vyjádřit a vystihnout silný moment příběhu je Zweig skvělý.
"Nová, zázračná elektrická síla se spojila s druhým nejsilnějším živlem života: s lidskou vůlí. Jeden člověk našel svůj životní úkol a jeden úkol si našel svého člověka."
Napadá mně lepší název pro tento soubor Zweigových esejů, a sice Triumf Vůle. Kam se hrabe pompéznost teutonských maškarád v porovnání s nesmiřitelným odhodláním člověka.
Kniha by se měla jmenovat spíše Hvězdné hodiny člověka. Z hlediska dějin má nalezení zlata v Kalifornii nebo vznik Marseillaisy pramalý význam. Za hvězdnou hodinu lidstva považuji obeplutí zeměkoule - 6. září 1522, v jeden jediný okamžik, padla tisíce let stará víra lidstva o placatosti Země.
Některé povídky byly vynikající (Nunez de Balboa, George Handel, Scott), jiné jsem jen prolistoval (Goethe, Tolstoj). Některé události mi moc hvězdné nepřišly. Maršál Grouche plnil rozkaz a pokud by ho Prusové neobešli, Napoleon by vyhrál i bez něj. Na tom, že se Lenin domluvil s Němci, aby ho převezli do Švédska, také nebylo nic mimořádného.
Symbolická chvíle života, která dokáže vynést vyvolené k nesmrtelnosti. Často rozhodnutí trvající pár vteřin, před a po něm obyčejné průměrné žití, přesto právě pro něj na vás nebo alespoň na vaše činy, dějiny nikdy nezapomenou. Nádherné eseje o cestovatelích, dobrodruzích, umělcích, vojenských hodnostářích, podivínech, kteří dostali šanci prožít „hvězdnou hodinu“, přičemž někteří ji vytěžili pozitivně, jiní negativně, všichni však posunuli lidstvo někam dál. Stefan Zweig píše opravdu mistrně. Na jedné straně zahrne čtenáře úměrným množstvím zajímavých faktů, na druhé straně pro něj připravuje po celou dobu silný estetický zážitek rafinovanou gradací děje do onoho konkrétního okamžiku. Útlá knížečka, kterou si člověk uchová v mysli dlouhou dobu po přečtení.
12 příběhů měnících tvář našeho světa ... ale především 12 lidských příběhů:
"... tu všechna slova v Händelovi ožívala. Ze slov byly tóny a jeho nitro bylo naplněno nádhernými zvuky. Jiskra shora v něm roznítila oheň. Händel sáhl po peru a začal psát. ... S neuvěřitelnou rychlostí se stránka za stránkou plnila notami..."
A tak můžeme sledovat několik dějinných paradoxů, které ovlivnily náš svět:
"... Ale v dějinách jako v lidském životě nepřivolá lítost nazpět ztracený okamžik a tisíce let nevykoupí to, co promeškala jedna jediná hodina..."
Ačkoliv Zweigův styl je samozřejmě 5hvězdový, zde u tohoto jeho díla musím poprvé ponížit vzhledem k ostatním jeho dílům. Např. Kalidoskop je mnohem atraktivnějším souborem povídek. Zde již některé příliš odborné - na literární či historické téma. Avšak za mě stále říkám úplný top světové literatury. Zweig je svou kvalitou díla, rukopisu bez větších výkyvů unikátním autorem, který by zasloužil více.
Ano, jde o "hvězdné" hodiny, někdy minuty, někdy týdny a měsíce, ale společné mají eseje několik věcí: vzepětí lidského ducha a nadšení, které obsahuje tolik energie, že posune celé lidstvo dál; často zůstávají původci tohoto nadšení zapomenutí, jsou to "nehrdinové" (autor Marseillaisy, J. A. Suter, kterému patřila půda v Kalifornii, kde vypukla zlatá horečka; Cyrus Field, který pojal nápad, že spojí Ameriku a Evropu telegrafním kabelem; pokořitel Panamské šíje, který měl v plánu podrobit si říši Inků v Peru; Scott, který dorazil na Jižní pól až druhý za Amundsenem o několik týdnů a na zpáteční cestě zemřel), často je zachycen osudový moment, který zvrátil chod dějin, a který "tvůrci" dějin nepředpokládali (branka v hradbách Cařihradu, bahno, déšť a Grouchy, který nepřijde Napoleonovi u Waterloo na pomoc). Skvělé eseje ... jen mě napadá, jak trpké eseje by S. Zweig psal o lidstvu dál, kdyby nezemřel. A dějiny nejsou tak černobílé, jak jsou nám předkládány.
12 medailónov o "nenápadných" významných momentoch ľudstva: objavenie Tichého oceána, spustenie telegrafického spojenia cez Atlantik, nešťastné druhé objavenie Severného pólu, dobytie Konštantínopola, zlatokopská éra v Kalifornii...Medailóny sa od seba navzájom líšili formou, akou ich Zweig napísal, všetky však spájal jeho neobyčajný cit pre detail, napätie a istý podprahový pocit clivoty.
Štítky knihy
eseje napoleonské války Byzantská říše zámořské objevy jižní pól medailony osobností raný novověk ruští spisovateléČást díla
Boj o Jižní pól
Dějinný okamžik u Waterloo
Dobytí Cařihradu
Elegie z Mariánských lázní (Goethe)
Génius jedné noci (Marseillaisa)
Autorovy další knížky
| 2006 | Netrpělivost srdce |
| 1979 | Amok |
| 1999 | Svět včerejška |
| 1966 | Marie Stuartovna |
| 1993 | Marie Antoinetta |
Jsou to eseje, na nichž by bylo možné učit, jak má esej vypadat. Jazyk je trochu archaický, ale nijak mě to v četbě nerušilo, spíš naopak; ke všem těm historickým okamžikům se hodil.
Co bych úplně nečekala, je zařazení příběhu Vladimíra Uljanova do hvězdných hodin, ba i jiné chvíle byly hvězdné jen v tom smyslu, že i hvězdy mohou (s)padnout.
Literárně i filozoficky to bylo velmi podnětné čtení a děkuji nakladatelství Andrej Šťastný, že se odhodlalo knihu znovu vydat v roce 2020.