Hvězdolet Vltava
Tomáš Lipner
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466906/bmid_hvezdolet-vltava-OS2-466906.jpg
4
50
50
V roce 1996 splnil Iževský závod vesmírného strojírenství pětiletý hospodářský plán na 125 %, což znamená, že namísto čtyř těžkých křižníků třídy Krasnoarmějec jich bylo na zemské orbitě zbudováno pět. Horečné zbrojení, jímž státy OSN čelily hrozbě mimozemské invaze, zcela vyčerpalo kádrové rezervy Varšavské smlouvy, leda snad v Československu by se ještě našlo několik lidí s potřebnou kvalifikací. Prvního května 1997 tak československý válečný hvězdolet Vltava opouští pozemskou orbitu a míří do hlubokého vesmíru na standardní misi testující schopnosti a funkčnost nového plavidla. Od té chvíle jej již žádný člověk nikdy více nespatřil.... celý text
Přidat komentář
Kniha čítá něco přes sedm set stran, ale čte se opravdu dobře. Je to dáno tím, že autor čtenáři dávkuje informace o lodi, jejím osazenstvu i světě, v němž se nalézají, postupně. Příkladem budiž scéna, v níž se posádka schází na Politické školení mužstva. Ve chvíli, kdy má politruk Plocek promluvit k mužstvu, přeruší autor děj vysvětlením toho, jak takový politický pracovník na vesmírné lodi pracuje a komu se zodpovídá. Stejně jako pozvolné dávkování informací funguje v Lipnerově románu změna prostředí, v němž se příběh odehrává. Když už by se čtenář mohl začít nudit, dojde k novému setkání s mimozemšťany, objeví se nová planeta či vesmírná stanice. O dějové zvraty není nouze, dokonce dojde i na lodní vzpouru či milostný románek, nebo takřka detektivní pátrání. Zkrátka čtenář se rozhodně nemá čas nudit. Navíc je celá kniha prodchnuta duchem nezlomné vůle lidstva k životu a to je na ní také velice sympatické. Ostatně přesně proto doporučila Kristýna Sněgoňová tento rukopis Hvězdoletu Vltava k vydání Michaelu Broncovi a jeho nakladatelství Straky na vrbě.
Dostaneme se i k výtvarné stránce knihy. Na první pohled zaujme krásná snímatelná retro obálka a barevné předsádky Tomáše Kučerovského. Obálka se nese v duchu románů J.M.Trosky a předsádky zdobí nákres hvězdoletu Vltava a jeho technický popis. Vnitřní černobílé většinou dvoustránkové ilustrace Jana Pekárka pak příběh skvěle dokreslují. Že kniha nepostrádá pevnou vazbu i vkusnou záložku jistě také mnohého čtenáře potěší.
Nebudu lhát - ke knize mě přitáhla idea Československé lidové armády ve vesmírném prostoru, takže autorovi jeho záměr vyšel. Otázka ovšem zní - bylo to pro děj obohacující? Odpověď je trochu složitější. Tomáš Lipner se narodil v roce 1985, takže má o životě za minulého režimu jen zprostředkovanou představu. Když nahazuje reálie, tak vytváří spíš lehkou parodii, než výpověď doby a když kritizuje totalitní podstatu socialistického zřízení, sotva klouže po povrchu, a i to si maří tím, že je drtivá většina postav sympatická. Zvláštní dojem "posunuté" reality dotváří i odkazy na modernější popkulturní odkazy, takže atmosféra je směsicí nostalgie, úsměšku a fascinace dobou. V zásadě se ale dá říct, že by se kniha bez oné zvláštnosti obešla, a bez ní šlapala snad ještě lépe, protože jde o velice solidní space operu, pocitově podobnou Honorverse Davida Webera, zkříženou s knížkami J.M. Trosky. Z toho prvního se inspirovala bitvami, z toho druhého si vzala jakousi sympatickou naivitu, projevující se (nejen) v lehkosti s jakou se lidstvo vyšvihlo do mezihvězdného prostoru a v měříku v němž se vše odehrává - cestuje se na ploše podstatné části galaxie. Konec bych si představoval trošku propracovanější, motivaci záporáků rafinovanější, a místo epilogu bych radši viděl druhý díl, ale i tak jsem byl spokojený. Oceňuji připomenutí Karla Janouška.
„Tak to ti pak půjčím ještě jednu věc, Planetu nachových mračen. Napsal to Boris Strugackij.“
„Ten Boris Strugackij? Ředitel palby suborbitálního dělostřelectva?“
Na Hvězdolet Vltava jsem se hodně těšil, ale zároveň i dost odvažoval. Přeci jen 750 stran značí, že tato kniha není žádný drobek. Mimochodem kniha naprosto krásně ztvárněná a další z řady ze Strak, které v knihovně prostě musíte mít. Jednou jsem se tedy odhodlal a do knihy se začetl. Musím říct, že to bylo jedno z nejhezčích českých sci-fi, ke kterým jsem se doposavaď dostal.
Na debut fantastická záležitost. Autor tu odkazuje na éru komunismu a dělá to vědomě socialisticky, aby do příběhu vnesl kus doby minulé. Zároveň ale Hvězdolet spolu s posádkou vkládá do nezávidění hodné situace a, nechci tu mluvit úplně o ději, byla by prostě hrozná škoda vědět, do čeho tu jdete.
K tomu přidává pár mimozemských ras, kde pokaždé to není jenom mlácení slámy, ale opravdu fungující člen příběhu, ke kterému si vytvoříte emoce jak pozitivní, tak ale i negativní. No a aby toho nebylo málo, budete se tu mnohdy setkávat s opravdu vtipnými a zábavnými hláškami, které mi mnohdy v podobných dílech dost chybí.
V celkovém kontextu tak jednoznačně komplexní záležitost, která od začátku do konce nevytvoří místo, kde by nudila. České sci-fi v tom nejlepším možném duchu. A to jak obsahem, tak i zevnějškem.
Váhal jsem mezi 4 a 5 hvězdami, kdy dokonalých 5 bylo moc, ale 4 (80 %) se mi zase zdálo málo. Nakonec tedy taková lepší čtyřka. Nejsem zběhlý ve sci-fi, mým revírem je sword & sorcery fantasy, takže to byl trochu krok do neznáma a nemám pořádně s čím srovnávat.
Předchozí komentáře to často zmiňují, ale stojí za zopakování, že nejde o komunistickou agitaci. Jsou to jen kulisy, které dobře známe. Děj občas trochu vysadil a jel na volnoběh ve snaze kompletnějšího popisu, což mi nijak zásadně nevadilo. Příběh má být sinusoida (i když možná na šikmé rampě?), ne linka x=y. A navíc to vynahradila originalita a nápaditost a vlastně i odvaha zavrhnout "startrekový pindy" a nechat hrdiny dělat věci, které by pro někoho mohly být příliš pobuřující a nehrdinské (třeba to v Ottově galaktickém slovníku na konci).
Vývoj děje byl chytrý, propracovaný, logicky to do sebe zapadalo. Rozhodující aktéři konali jako někdo, kdo rozumí své práci, a kdo pro úspěch hodlá pracovat (počítat, počítat a počítat), místo aby se spolehl na náhodu a prostě to zkusil. Na to nejsem moc zvyklý (po zkouknutí Hvězdných bran a Star Treků). Místo hloupých Honzů s rancem na rameni tady máme posádku, která umí strategizovat a plně využívat technologií napříč celým spektrem. Autor také prokázal široký rozhled napříč obory a disciplínami a nebál se ho použít, takže to místy působilo jako populárně naučná literatura a ne space opera. Ale nikdy ne násilně a nikdy se mi nestalo, že bych vůbec nechápal, které bije.
První půlka knihy je plná záhad a donutila mě přemýšlet, co se vlastně děje a jak by to mohlo pokračovat. Později už čtenář dostane dost indicií, aby si to dal nějak dohromady (nebo přinejmenším vyskládá všechny okraje skládačky), ale přesto tam až do závěrečných kapitol visí jakýsi otazník pochybností - co když mě autor jen vodil za nos? Co když mě až po ramena zaplavil "červenými sledi"?
Akce intenzivní, záhady mysteriózní, je tam filozofie, humor i lechtivé scény (možná až příliš často), tak co tomu ještě může chybět? Snad je nezvykle realistická a deterministická na úkor náhod a wow efektů. Možná je svým obsahem příliš roztahaná, asi jako rozpadlý knedlík s ovocem uvnitř, a potřebovala by stlačit do dokonalé koule. Někde něco očesat, něčemu přidat pozornosti. Jenže to něco navíc, co tam potenciálně překáží, přidává hloubku a pomáhá dokreslit svět a postavy. Možná to 'něco' je samotné ovoce, které brání ve spojení těsta. Ale když se odebere ovoce, mohly to rovnou být šišky s mákem, že? Přidáním těsta by z toho zase mohl vzniknout moloch, který ucpe hrnec. Možná je to tak, že některá díla prostě nemohou být dokonalá. A nemusí to být nutně chyba.
Jasankove* dobrodruzstva vo vesmire alebo Ako ceskoslovenski kozmonauti na sovietskych kozmickych lodiach zachranili ludstvo.
Dost tazke retro.
V kontexte rokov 1968, 1989 a 2022 som to zo zaciatku nevedel stravit, ale myslim ze knizku treba citat s porozumenim a vobec ju netreba brat ako oslavu komunistov alebo hrdinskych banikov z ostravsko-karvinskej oblasti, ale skor ako nadpriemerne military sci-fi s mentalnym ukotvenim v neskorych 80s.
Prave filozoficke pasaze rozhovorov s Telenomami davaju "komunisticke nabozenstvo" do spravneho kontextu a predsa kto ma rad Asimova nemoze byt uplne zly.
* "redaktor závodního časopisu Rudá vatra - Dušan Jasánek", Miloslav Švandrlík, Černí baroni, 1969
"Práci čest soudruhu mimozemšťane"...
Opravdu by někdo použil takové absurdní oslovení? To je skoro jak ta hláška od Donutila, kolik soudruhů se vejde do západoněmeckého transportéru. Docela by mě zajímalo, kdo měl být dle autora koncový čtenář? Bylo mi deset let, když režim padl, ale ještě si například soudružky učitelky pamatuji. I tak mi to působilo strašně nepřirozeně. Zvláště, když z podobné tématiky mám načteno hromady autorů. Nebo možná právě proto. Nicméně co na to čtenáři, kteří se již narodili po sametu? Kdo ví...
Každopádně to ale byl od autora zajímavý krok "jiným" směrem než je zažito. A za tu odvahu chválím. Ale občas už tam toho bylo trochu moc. Zvláště, když takhle měli mluvit i mimozemšťané. Je znát, že je autor fandou různých seriálů od Battlestar Galacticy, Halo až po klasiku Star Trek. Stejně jako se dá odhadnout co má z military sci-fi načteno. Ale, a asi to nebyl záměr, je znát, že to je autorova prvotina. Má velmi dobré vypravěčské umění, umí vymyslet děj a zápletku, ale ještě s tím neumí dost dobře pracovat, prostě tohle vše učesat do výsledné konzistentní podoby. Jak tam jsou pasáže, kdy čtenář skoro ani nedýchá, tak pak je tam spousta hluchých míst, které bych nejraději přeskočil. Rovněž práce s časem je trochu nedotažená. Je nějaká situace, podrobně skoro na minuty popisovaná a najednou střih a jsme třeba o týden dál.
Ale abych jen nehanil. Skvělá prvotina s obrovským potenciálem. Věřím tomu, že pokud Tomáš Lipner vydrží, tak se nám tu rodí nová hvězda. Podobně to bylo třeba i u Jana Kotouče. Zřetelně bylo vidět, jak jde knihu od knihy nahoru. Držím palce a určitě si další knihu "soudruha" Lipnera přečtu :-)
Nevím zda to byl úmysl, ale celou knihu jsem měl pocit, že čtu něco od J. M. Trosky. Jako by se Troska pokusil začlenit do proudu socialistické literatury, podobně jak to učinil detektivkář Eduard Fiker. Stejná spousta popisů neexistujících jevů a principů, ovšem prvorepublikový šarm je zde nahrazen soudruhováním. Byl-li to pokus o jakési československé socialistické retro, tak celkem vyšel.
Na dnešní dobu je rozsahem tenhle počin v našich končinách unikátní. Děj je promyšlený, zajímavý i dost napínavý. I mne lehce iritoval až moc hlavním hrdinou opěvovaný komunismus a stálé oslovování soudruhu, ale v kontextu příběhu tomu rozumím. Každopádně se ale jedná o výbornou knihu.
Líbí se mi příběh, dějové zvraty, technologické předpovědi a mnoho dalších věcí. Nelíbí se mi bohužel stylizace ala komunistická propagace. Nepřijde mi to nijak zvlášť zábavné a hrozně blbě se to čte. Mám rád knížky, kdy mi při čtení v podvědomí naskakují obrázky a to bohužel nebyl tento případ. Naštěstí kniha je poměrně dlouhá a tak jsem se ke konci již se stylizací srovnal a finále si užil.
Uf tedy ten socík v tom mi dal docela zabrat. Tak nějak podvědomě si díky tomu nešlo oblíbit ani jednu postavu. Sorry. Kniha je zábavná, ale po přečtení se nějak nemůžu rozhodnout zda se jednalo o alternativní historii, akční českou obdobu Battlestar Galactiky nebo snad nějaké postapo či něco duchovního na téma nesmrtelnosti člověka. Zkrátka příliš mnoho témat na můj vkus. Vedlo to k tomu, že jsem knihu neustále odkládal a když se objevilo něco zábavnějšího, musela počkat. Není to špatné, ale mám oblíbenější české autory.
PS: úplně nejvíc ujetý mi přišlo oslovení soudruhu mimozemšťane :-)
Výborně napsaná kniha, která se dobře čte, a přes značný rozsah je vám na konci líto, že končí. Budu doufat v pokračování.
Jak psal již někdo přede mnou, potěší každého trekkieho.
Co říci o této knize jiného, než že je dlouhá. A to tak, že kdyby byla jen o půlku kratší, byla by moc krátká. Jiné knihy jsou i poloviční moc dlouhé, ale u téhle mi prostě na začátku epilogu bylo líto, že to končí. Četlo se to samo a ani na chvíli jsem se nenudil. Když bylo moc vesmíru, přišla planeta. A přestože byla i nějaká klišé (hlavní hrdina zachráněn v poslední sekundě přibyvším spolubojovníkem), popkulturní odkazy i citace ze zlatého fondu Okouna jsou skvělé. Epilog by, pane autore, stálo za to rozepsat, mrk, mrk.
Zábavné, v retrostylu, ale primárně pro ty, kteří mají hodně načteto a ještě i hodně pamatují. Kouzelná obálka, celá řada vtipných nápadů a hlavně odkazů. Jenom by to chtělo rozdělit na dva díly, tahle kvalitně vyrobená vázaná kniha by mohla sloužit jako činka do posilovny.
Za prvé: Protože jednou z mých prvních scifáren v životě byly Babulovy Signály z vesmíru (1954), v nichž komunistická společnost vyslala k Alfě Centauri jaderné letadlo "Paprsek", příjemně mě pobavil nápad umístít děj do podobného universa.
Za druhé: Kniha je plná zábavných odkazů na celou řadu pilířů sci-fi literatury a v jednom z takových pilířových univers se dokonce odehrává. Nebudu spoilovat, přijďte si na to sami.
Za třetí: Strašná cihla. Čtení = posilování horních končetin. Možná je to zdravé.
Za čtvrté: Trekistovo srdce plesá. Technobláboly z prostředí alternativní hvězdné flotily ČSLA neměly chybu. Takhle jsem se naposledy pobavil, když v jednom komiksu spadl Superman místo na středozápad USA kamsi do Sovětského svazu.
Za páté: Být to o 40% méně militaristické, dal bych i 100%.
Za šesté: Čest autorově práci. Jdu si přečíst Černé Barony.
80%
do knihovny pro tuto lahůdku vyrazte s batohem, docela se pronese, ale milovník klasické hard SF bude odměněn pěknou střílečkou hned na začátku s přeskokem do hyperprostoru a vcelku soudržným příběhem s originální nadstavbou alternativní "československé" historie s veškerými dané době odpovídajícími kulisami a reáliemi, které jsou vtipné a funkční, ve vyprávění zasazené nenásilně
oddechové a nenáročné čtení, proč ne?
Zábavnej komunistickej a lá "StarTrek". Na prvotinu vynikající! Několikrát jsem se nahlas rozesmál, což se mi u knihy nestává.
Knihu nebudu hodnotit, protože jsem ji nedočetl. Vzdal jsem to po 250 stranách, kdy jsem se trápil nad tím, co vlastně čtu. Tahle kniha vážně nebyla pro mě.
Na knihu jsem se těšil, protože autor je dlouholetý diskutér na Okounu, tudíž to slibovalo inteligentnější čtení než české braky od Kulhánků, Kotletů, Kopřivů a jiných autorů na K. V tomto směru nezklamal. Kniha je inteligentní, vtipná, se spoustou nostalgických a ironických vzpomínek na dobu minulou, a s uvěřitelnými technickými pasážemi. Pravá hard sci-fi. Jen je to až moc dlouhé. Část 3 už mě nebavila. Postavy (kromě cca 3 hlavních) mi splývaly. Ale i tak autorovi přeji úspěch a doufám, že prodá filmová práva do Hollywoodu.
„Zavázali jsme se sloužit své vlasti a já věřím, že nebude-li již zapotřebí chápat se zbraní, stejně dobře se chopíme lopat a hvězdolety vyměníme za kombajny.“
„Nikoli poprvé v uplynulých dnech Evžena napadlo, že zrušení povinné maturity z matematiky na středních školách byl zločin proti státu a sabotáž úsilí lidstva v obraně Země …“
Na knize mě tentokrát zcela jednoznačně zaujala obálka. Tváře hrdě hledící vstříc zářivé a pokrokové budoucnosti, vstříc skvělým a hlavně světlým zítřkům, vedle toho rakety a doly! Ano, doly. Vše vyvedeno v bílé, rudé a modré. Sám zaujat lidskou tragédií jménem komunismus, amatérsky obeznámen s ikonografií a mytologií tohoto zrůdného a svým způsobem neteistického náboženství, jsem musel knihu koupit. Tolik lidského utrpení, kolik tahle zvrácenost způsobila! Zbláznil se snad autor? Jak vůbec může míchat komunismus a české sci-fi? Je to snad nějaký zastydlý majitel rudé knížky? Nějaký naivní příslušník socialistického svazu mládeže, nebo hůř, komunistické strany? Naštěstí ne, slovy kamaráda, kniha je alegorie, nikoli adorace komunismu. Jen načasování vydání je naneštěstí vzhledem k právě probíhajícím historickým událostem možná trochu nešťastné.
Příběh bych zařadil mezi (budovatelskou) space operu, českou space operu, klasickou rakeťárnu, jakkoliv jde dnes o vzácný úkaz. Aniž bych chtěl prozradit příliš, posádka s lodí přežije katastrofu, putuje vesmírem, snaží se přežít, hledá „domov“ a samozřejmě hledá a hodlá potrestat zrůdné hlavní záporáky. Přitom objevuje nové a nepoznané, obnovuje stará spojenectví, prožívá různá dobrodružství, tváří v tvář zoufalství a hrozbě naprostého vyhlazení. Je to povedené sci-fi, se zajímavým příběhem, se zajímavými a sympatickými postavami. Autor si dává velkou práci s popisem světa, všech detailů a reálií, paralelní realita, kde ČSLA staví a vlastní kosmické lodě je téměř uvěřitelná – Československá hvězdoplavba! Kniha je plná technických detailů o lodi samotné, plná vesmírných bitev – byť zde se autor stylem nepochybně inspiroval jinými, napadá mě Honorverse Davida Webera – na druhou stranu, co funguje skvěle jinde, funguje skvěle i tady a tuto lehkou neoriginalitu lze snadno odpustit.
Jak bylo řečeno, postavy jsou celkem sympatické a uvěřitelné. Protagonista Evžen je sice místy tak trochu ňouma, leckdy otravný a zpočátku dost naivní a zapálený straník, jeho plamenné budovatelské projevy k posádce jsou doslova na pěst. Nicméně další to vyvažují – například kapitán, a vybraní mariňáci, a samozřejmě i Evžen ve finále prodělá jistý vývoj. Ohledně postav a jejich pojmenování stojí za zmínku věnování a poděkování na konci knihy. Leckterý čtenář jistě zamáčkne slzu.
Text je často vtipný, plný českých pop-kulturních odkazů, čte se snadno. Zvlášť nostalgici se neubrání úsměvu, neboť zde naleznou množství vtipných narážek na minulý režim. Zaujme i reference na Červeného trpaslíka. Alegorie na budovatelský minulý režim v knize hraje nezanedbatelnou úlohu. Jakkoliv se kniha tváří jako komunistická agitka, je mezi řádky, a někdy i explicitně, antikomunistická. Aniž bych chtěl prozrazovat příliš, kritika režimu z úst jedné z postav je víc než trefná a následná obhajoba svobody rozhodně stojí za pozornost. A pozitivní je, že přežijí kočky!
Co mi naopak nesedlo je, zcela na rovinu, uvěřitelnost samotného univerza. Ten prapodivný mix extrémně pokročilé a futuristické techniky na jedné straně a archaické techniky na straně druhé by prostě nemohl fungovat. Na jedné straně hypeprostorové skoky, obří vesmírné lodě, atomové reaktory ve vesmíru, a na druhé straně zamrzlá technika, stohy papíru, všudypřítomná byrokracie, psací stroje, nástěnky, … a pak samozřejmě samotná komunistická ideologie. A ještě jedna věc – vložené obrázky. Je zarážející, že si vydavatel dal tolik práce s grafickou podobou knihy, obrázky jsou skvělé, ale často vůbec nesedí do příběhu, zobrazují jiné scény, než se nachází na okolních stránkách, zobrazují zcela jiné lodě, a na rovinu, mají spíš „star-trekovský“ než „vltavovský“ nádech.
Přes lehkou kritiku výše jde však stále o skvělou českou sci-fi ze staré školy. Všem fandům žánru doporučuji.
„Vždyť se na to podívej! Komunismus je pro děcka, co si žijou ve vlastním pohádkovém světě, nebo pro duševně narušené lidi, kteří nechápou co to je realita!“
Hvězdolet Vltava
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Rozhodně jedna z nejlepších sci-fi. Jako česká space opera vyniká rozsahem množstvím odkazů do různých oborů nebo do české historie, A co teprve vývoj postav...
Jak se vyvíjí politruk Evžen, to je paráda. A Milan Struha s Františkem Novockým, ti jsou extra třída.
Zápletka je úžasná. Skok do hyperprostoru, a potom zjištění, že se věci dost změnili, skutečná povaha starých spojenectví, přátelství a nepřátelství...
A má to obrázky.