Hvězdolet Vltava přehled
Tomáš Lipner
V roce 1996 splnil Iževský závod vesmírného strojírenství pětiletý hospodářský plán na 125 %, což znamená, že namísto čtyř těžkých křižníků třídy Krasnoarmějec jich bylo na zemské orbitě zbudováno pět. Horečné zbrojení, jímž státy OSN čelily hrozbě mimozemské invaze, zcela vyčerpalo kádrové rezervy Varšavské smlouvy, leda snad v Československu by se ještě našlo několik lidí s potřebnou kvalifikací. Prvního května 1997 tak československý válečný hvězdolet Vltava opouští pozemskou orbitu a míří do hlubokého vesmíru na standardní misi testující schopnosti a funkčnost nového plavidla. Od té chvíle jej již žádný člověk nikdy více nespatřil.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hvězdolet Vltava. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (26)
Kniha čítá něco přes sedm set stran, ale čte se opravdu dobře. Je to dáno tím, že autor čtenáři dávkuje informace o lodi, jejím osazenstvu i světě, v němž se nalézají, postupně. Příkladem budiž scéna, v níž se posádka schází na Politické školení mužstva. Ve chvíli, kdy má politruk Plocek promluvit k mužstvu, přeruší autor děj vysvětlením toho, jak takový politický pracovník na vesmírné lodi pracuje a komu se zodpovídá. Stejně jako pozvolné dávkování informací funguje v Lipnerově románu změna prostředí, v němž se příběh odehrává. Když už by se čtenář mohl začít nudit, dojde k novému setkání s mimozemšťany, objeví se nová planeta či vesmírná stanice. O dějové zvraty není nouze, dokonce dojde i na lodní vzpouru či milostný románek, nebo takřka detektivní pátrání. Zkrátka čtenář se rozhodně nemá čas nudit. Navíc je celá kniha prodchnuta duchem nezlomné vůle lidstva k životu a to je na ní také velice sympatické. Ostatně přesně proto doporučila Kristýna Sněgoňová tento rukopis Hvězdoletu Vltava k vydání Michaelu Broncovi a jeho nakladatelství Straky na vrbě.
Dostaneme se i k výtvarné stránce knihy. Na první pohled zaujme krásná snímatelná retro obálka a barevné předsádky Tomáše Kučerovského. Obálka se nese v duchu románů J.M.Trosky a předsádky zdobí nákres hvězdoletu Vltava a jeho technický popis. Vnitřní černobílé většinou dvoustránkové ilustrace Jana Pekárka pak příběh skvěle dokreslují. Že kniha nepostrádá pevnou vazbu i vkusnou záložku jistě také mnohého čtenáře potěší.
Nebudu lhát - ke knize mě přitáhla idea Československé lidové armády ve vesmírném prostoru, takže autorovi jeho záměr vyšel. Otázka ovšem zní - bylo to pro děj obohacující? Odpověď je trochu složitější. Tomáš Lipner se narodil v roce 1985, takže má o životě za minulého režimu jen zprostředkovanou představu. Když nahazuje reálie, tak vytváří spíš lehkou parodii, než výpověď doby a když kritizuje totalitní podstatu socialistického zřízení, sotva klouže po povrchu, a i to si maří tím, že je drtivá většina postav sympatická. Zvláštní dojem "posunuté" reality dotváří i odkazy na modernější popkulturní odkazy, takže atmosféra je směsicí nostalgie, úsměšku a fascinace dobou. V zásadě se ale dá říct, že by se kniha bez oné zvláštnosti obešla, a bez ní šlapala snad ještě lépe, protože jde o velice solidní space operu, pocitově podobnou Honorverse Davida Webera, zkříženou s knížkami J.M. Trosky. Z toho prvního se inspirovala bitvami, z toho druhého si vzala jakousi sympatickou naivitu, projevující se (nejen) v lehkosti s jakou se lidstvo vyšvihlo do mezihvězdného prostoru a v měříku v němž se vše odehrává - cestuje se na ploše podstatné části galaxie. Konec bych si představoval trošku propracovanější, motivaci záporáků rafinovanější, a místo epilogu bych radši viděl druhý díl, ale i tak jsem byl spokojený. Oceňuji připomenutí Karla Janouška.
Související novinky (1)
Hotel Ville a další knižní novinky (26. týden)
26.06.2022
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hvězdolet Vltava v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 53x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 56x |
v Chystám se číst | 37x |
v Chci si koupit | 19x |
Jedna z nejlepších knih, které jsem četla. Rozhodně jedna z nejlepších sci-fi. Jako česká space opera vyniká rozsahem množstvím odkazů do různých oborů nebo do české historie, A co teprve vývoj postav...
Jak se vyvíjí politruk Evžen, to je paráda. A Milan Struha s Františkem Novockým, ti jsou extra třída.
Zápletka je úžasná. Skok do hyperprostoru, a potom zjištění, že se věci dost změnili, skutečná povaha starých spojenectví, přátelství a nepřátelství...
A má to obrázky.