Hvězdy, můj osud
Alfred Bester
https://www.databazeknih.cz/img/books/92_/92546/bmid_hvezdy-muj-osud-DzA-92546.jpg
4
141
141
Sto sedmdesát dní se bezmocně vznášel v beztvaré temnotě a mrazu vesmíru. Sto sedmdesát dní bojoval o přežití. A teď je Gully Foyle, pomocný mechanik třetí třídy, u konce svých sil. A netuší, že on sám je nejcennější komoditou 25. století. Představte si společnost, v níž je teleportace nedílnou součástí života. Na pozadí kulis a podmínek pro nás naprosto podivuhodných se odehrává klasický příběh křivdy a odplaty. Gully Foyle, rebel a lhář, ale přesto člověk vzbuzující sympatie, je hnán pomstychtivou posedlostí, která ho v průběhu děje změní v nejpozoruhodnějšího člověka ve Sluneční soustavě. Román je srovnáván s klasickým dramatem a vzbudil velké nadšení jak u čtenářů, tak u kritiky ve všech zemích, kde za ta dlouhá léta vyšel. A přestože se po Besterovi mnozí k tématu telepatie a teleportace vrátili, žádná z jejich postav už nedokázala čtenáře fascinovat tak jako Gully Foyle. Hvězdy, můj osud patří do zlatého fondu světové science fiction a u nás vycházejí již podruhé, tentokrát ve zcela novém překladu Milana Žáčka.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2011 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Stars My Destination, 1956
více info...
Přidat komentář
V rámci sebevzdělávání v rámci stařičkých sci-fi jsem si střihnul další z legendárních románů Hvězdy, můj osud. I když, legendární, jak se to vezme. Já jsem po přečtení tak nadšený nebyl.
Musím říct, že mi chvíli trvalo, než jsem se do příběhu dostal, což, pravda, podobné jsem měl i s Nadací. U hlavní postavy knihy - Gullyho Foyla - můžeme polemizovat, zdali je hrdina nebo ne. Minimálně je to hlavní postava, která se hned od první stránky vyvíjí, byť jeho životní záměr je zřejmý mstít se a nejsem si jist, že by jeho jednání komukoliv sedlo. Zajímavé ale je, jak se tu jeho postava vyvíjí a postupem času ho začínáte i chápat a nechci říct, že mu fandit, ale minimálně jeho jednání i trošku ospravedlňovat.
Příběh má hodně zajímavých momentů, u kterých dokážu pochopit, že ve své době musely zaujmout. Autor do románu vepsal mnoho myšlenek v rámci vzdálené budoucnosti, telepatie, chování jedince, cestování v čase a dalších bodů, že v jedné knize toho na svojí dobu muselo být mnoho nového. Zároveň je ale děj dost komplikovaný, náročný na čtení a ani dnešnímu čtenářovi nedá nic zadarmo.
Hodnotím nakonec třemi hvězdami ne proto, že bych hodnotil román z 50. let, ale proto, že dnes už jsem na podobná témata četl zajímavější tituly. Za zájem ale určitě tato kniha stojí. Přeci jen má v sobě řadu prvenství, které by neměly být ignorovány.
Škoda, že místo nudný a ukecaný Nadace, kterou jste mohli mít rádi tak maximálně ve 14 letech, radši nezfilmovali tohle. Celkem přímočarý děj se odehrává jednou v kosmickym vraku ve vesmíru, na Zemi, na asteroidech. Teleportujou se tam, lidi jsou biotechnologicky vylepšený... To střídání lokací je dobrý, odsejpá to. Je vidět, že se autor živil psaním scénářů. Fakt je škoda, že to nikdo nenatočil. Přišlo mi to dost vizuální.
Tohle se četlo hodně dobře. Kupodivu jsem se i v celém příběhu docela orientovala, i když byl dost zamotaný. Bylo tam toho fakt hodně. Musíte dlouho přemýšlet, aby vás napadlo něco, co autor do knihy nedal. Ale nějak to všechno dohromady funguje. Foyle není zrovna sympatická postava, ale stejně mu fandíte. V polovině knížky nastává časový skok ve stylu "ale teď už jinde jsme, je to jiná vesnice". Člověk se musí znova začíst, hodí ho to najednou někam jinam, i Foyle je najednou úplně jiný charakter (až skoro nepochopitelně). Konec je divný, ale na druhou stranu, těžko by byl jiný lepší.
Ve výsledku hodně povedená sci-fi a je až neuvěřitelné, že byla napsána v 50. letech 20. století. U většiny takto starých knížek se na nich doba silně podepisuje a ony zastarávají. Jenže "Hvězdy, můj osud" působí dokonale současně. Tomu říkám nadčasovost.
Jak na mě kniha působila? Přesně tak, jako její obálka. Připomíná člověka, ale člověk to není.
Mám scifi rád, ale posunutí příběhu do 24 století jako obhajoba telepatie a sebe-teleportace silou mysli (omezená pouze na prostor vně vakua) není pro mě.
Autorovi se nedá popřít umění poutavě vyprávět a některé scény byly skutečně velmi zábavné, nicméně motivace postav a některé nápady jako 3000 let stará krevní msta u člověka ,který má mírně králičí vzhled, což prozrazuje jeho asijský původ? Je to jako číst hromadné emaily, které popisují koronavirus jako biologickou zbraň vytvořenou........státem (doplň dle uvážení) a na konci obsahující větu: Rychle přeposílej tuto zprávu dál, než nás smažou.
Rozumím tomu, že si kniha své čtenáře najde, ale já mezi ně nepatřím. Proto nehodnotím.
Alfred Bester a podruhé 5* a proč? Přímočarý styl, výborně se čte a děj má perfektní spád. Už po prologu, kde je Vám objasněno jauntování Vám dojde, že tahle kniha si s Vámi bude hrát a vy se budete bavit. V jaké jiné knize je teleportování takto stručně ve třech stranách vysvětleno, popsáno, zasmějete se a vše pochopíte? Žádnou jinou neznám. Tady jsem spolknul navyják a z pusy ho nedostal. Baví mě i samotný Tygr, protože jeho postava roste s každou stranou, z původního jednoduchého občana se stává zajímavou variací na plochého padoucha, který udělá vše, pro dosažení své pomsty. Přečteno velice rychle a s chutí. Úsměv z některých scén se mi dlouho nevytrácel. Mimochodem jde o knihu, kvůli které už navždy budu číst předmluvy až po knize samotné.
Gully Foyle mi přirostl k srdci, vývoj jeho postavy je nepopsatelný. Je to sci-fi jak řemen, určitě doporučuji.
V podstate jednoduchý príbeh o pomste a o modernej civilizácii na pokraji kolapsu. Vykreslenie sveta v ktorom vládnu korporácie, intrigy a tajné služby je v rámci tohto viac menej rýchleho, akčného príbehu fajn, ale neustále ma prenasledoval pocit, že mnohé som už videl viac krát a lepšie spracované. Démonický Gully Foyle aka "Fourmajl", ktorý svojim zjavom a chorobnou túžbou po pomste jednoznačne je nezabudnuteľnou postavou, no s ďalšími postavami, ich motiváciou a vzájomnou interakciu je to už o dosť horšie.
Fakt je, že mnohé klasiky, medzi ktoré patrí aj táto kniha, sa stali inšpiráciami pre neskoršie diela, ktoré sa napriek svojim kvalitám neobjavujú v "the best of" rebríčkoch, nedostávajú nové vydania a teda nie sú dostatočne známe. Preto aj na tomto mieste chcem odkázať na famózny Dilvermoon, ktorý je síce trochu o niečom inom, no atmosférou a niektorými motívmi Besterovu klasiku pripomína.
Zcela jednoduše, tohle se mi líbilo hodně a četlo se to skvěle. Knihu jsem přečetl za den. Děj odsýpá, akce střídá akci, nikde není nudné hluché místo, text je dodnes neuvěřitelně čtivý. Některé myšlenky jsou dost drsné, z atmosféry někdy docela mrazí. Hlavní postava Gully je možná násilník, zloděj, vrah, atd., stejně si mě však získal a po celou dobu jsem mu držel pěsti. Konec je sice trochu psychedelický, ale nijak výrazně neubírá na kvalitě textu. Hlavní premisa knihy, osobní teleportace, možná dnes již nepůsobí nijak zvlášť pozoruhodně, autorovi se přesto povedlo sestavit zajímavý a strhující příběh s výraznými postavami a množstvím dech beroucích momentů. Kniha je zcela oprávněně zařazena do SF Masterworks. Všem fanouškům SF doporučuji.
„Nic v sobě nemáš, můj milý Gully... Nic než nenávist a touhu po pomstě.“
„To stačí.“
S klasikou je občas ten problém, že s léty stárne. Sic výjimky potvrzují pravidlo, naneštěstí by šly spočítat na prstech jedné ruky. A zrovna Hvězdy, můj osud Alfreda Bestera do nich v mém případě nepatří. Ano, povídka by to byla parádní, ale jako román trpí vyprávění drobnými nešvary starých kusů. Je to podobné jako s filmem Dr. Divnoláska - téma je bez debat silné, ale provedení natolik spjaté s dobou, že na blockbusterovou komercí otupělého čtenáře může celek působit vyčpěle. Začátek, a následná parafráze na Monte Christa, se nese v duchu příjemné vesmírné dobrodružky. Bohužel o „pomstu“ přestane jít přibližně padesát stran před koncem, kdy už se řeší jen otázky takového kalibru jako život, vesmír a vůbec. Pro české čtenáře pak může být zajímavá (v některých motivech) podobnost s Krakatitem Karla Čapka. Před dvaceti lety bych byl z výsledku nadšen, dneska je to pro mě pouze splněná klasika v seznamu.
Rok vydání naprosto nekoresponduje s obsahem této výborné knihy. Tolik nápadů se dá klidně nazvat plýtváním. A přitom stále nadčasových a uvěřitelných (snad kromě toho hlavního - nosného :)
Děj letí dopředu, nové postavy se přehledně řadí vedle sebe a nepřijdeme ani o nějakou tu filozofickou debatu. A na závěr pointa obsažená v názvu knihy. Nelze nedoporučit.
Já opravdu, ale opravdu nemám ráda sci-fi, nicméně jsem se v rámci výzvy roku 2016 podvolila a nechala si nějakou knížku doporučit, prvních 60 stran jsem opravdu trpěla nudou, pak se mi to začalo líbit a posledních 26 stran opět utrpení, ale to už spíš díky překombinovanosti autora – alespoň na mě to už bylo moc. Ale myslím si, že pro toho, kdo sci-fi rád má, to musí být pěkné počtení :)
Konečně zas pořádné sci-fi. I když je už řádku let staré. Věk na knize vůbec není znát a klidně bych věřil tomu, že i dnes by měl velký úspech(kdyby se vydal poprvé). Jsem rád za doporučení a přečtení a mohu doporučovat dál. A i když jak hlavní hrdina, tak děj není moc optimistický, tak i přes to, se kniha čte sama. Vždyť život také není jenom optimistický a budoucnost? Budoucnost může být ještě horší. Jaunt...
Kniha se čte dobře, ale děj není moc optimistický, hlavní hrdina není zrovna klaďas a svět, ve kterém se děj odehrává není ráj na zemi.
Moj dojem z knihy sa menil - zo zaciatku "hm, okej", pribeh sa rozbehol "toto je fajn az velmi originalne", posledna tretina "kam sa to vsetko zenie a co je toto za bordel". V prvom rade, nevyznie ako z roku 1956, spracovanie a napady vobec nezostarli (cyberpunkove naznaky fyziologickeho vylepsovania potesili). Mnohe vsak posobi velmi samoucelne, napriklad nizsie spominana synestezia ako vnimanie inymi zmyslovymi modalitami. Samoucelnost a absencia minimalne uveritelnej motivacie, ci nejakej psychologie postav je ustrednym problemom. Vsetky postavy, aj ta hlavna, akoby existovali vyslovene len pre napisane riadky. Zenske postavy sa nahodne objavuju a miznu, napokon celkom splyvaju a nic by sa nestalo, keby namiesto troch (4?) bola len jedna a ta ista. Zaver ako snaha dat vyznam a ponaucenie k transformacii postavy je ne-uveritelny az smiesny. Tri hviezdicky si vsak zasluzi (u mna objektivne 2.5*), cita sa dobre, 2/3 obsahu davaju zmysel, par originalnych napadov, velmi dobry zdroj pre zabavny hollywoodsky scenar.
PLUSY - bura klise hrdina/nehrdina, citatelnost, spad, neotrele napady, nezastaral
MINUSY - nepsychologia a velmi povrchova motivacia az jej absencia, samoucelnost postav i opisov, tazko uveritelny az umelo dopisany zaver
Pomsta jako ústřední motiv knihy je vděčné téma za předpokladu, že se s ním čtenář ztotožní. To se u mě v případě této knihy nestalo.
V úvodu je zmínka o Dumasově Monte Christovi, z kterého autor čerpal námět pro tuto knihu. Zatímco pomstu hrabětě jsem prožíval jako vlastní, ta Tygrova mě v tomto směru nepřesvědčila, a já se nebyl s jeho posledlostí vůbec schopen sžít. Knihou jsem proplouval jako nezaujatý divák, místo toho, abych Tygrovi držel palce v jeho usilování o pomstu všech pomst.
Jako povedenější bych hodnotil první 1/2 kníhy, která je akčnější, tajemnější, čtivější. V druhé se to pozitivní z první 1/2 rozplynulo v hledání něčoho hlubšího, než jsem byl v daný okamžik ochoten akceptovat.
Takže přečtení nelituji, ale v budoucnu si pro opakované přečtení vyberu jiné mistrovské dílo SF.
Ve sci-fi se většinou setkáváme s kladnými hrdiny, kteří zachraňují svět/galaxii před těmi zlými. Tady se na nic takového nehraje. Náš hrdina je pěkný parchant, který se naprosto oprávněně naštval a hodlá jít přes mrtvoly, aby se pomstil. Cesta za pomstou je dlouhá a plná nečekaných dobrodružství a setkání. Příběh není příliš plynulý, co kapitola, to skok v čase a událostech. Na jednu stranu mi to připadalo rušivé, ale zároveň mě to udržovalo ve střehu, protože vždycky chvíli trvalo, než jsem se zorientovala, kam příběh poskočil. Závěr byl možná příliš mnoho vykonstruovaný, ale když se člověk zamyslel, začala dávat spousta věcí smysl. Dílo je to komplexní a věřím, že během jednoho přečtení se nedá odhalit úplně všechno. Těším se, až se ke knize s odstupem času vrátím.
Příběh o týpkovi, který je posedlý pomstou za křivdu, která se mu stala. To celé ve sci-fi hávu, kde se hojně používá jauntování (teleportace). Své kvality kniha jistě má, ale mě to většinou nějak míjelo, sem tam mě něco zaujalo a za chvíli se to zase vypařilo.
Výborná kniha, až se divím, jak málo tu má hodnotitelů, ale k věci. Gully Foyle je nýmand, který se jednoho dne transformuje ve zlej nasranej bourací stroj, co se s nikým a s ničím nemaže. Je ztělesněním toho, že i ti nejmenší v sobě už mají obsaženo vše, i lásku. Závěrem se dočkáte zcela FAMÓZNÍHO zjištění potenciálu teleportace.
SPOILER: Nakonec získáme možnost rozlézt se do pravěku, do daleké budoucnosti, kde byli a budeme jak kobylky vždykdy a všude, a to vše lusknutím si prstů každého blbého somráka. Gully, ty debile, napříč všemi věky zaneseš vesmír našimi plastovými obaly po jídle...ale to už bychom viděli, takže to tak asi nedopadne.
Bester vedel písať, o tom niet pochýb. Pri porovnaní so súčasnými autormi, je aj v tejto klasickej sci-fi výrazný rozdiel v štýle, vkuse (s ohľadom na dobu napísania) a chuti (vtedy sa nepoužíval margarín, ale všetko bolo maslo) skrátka, bolo to pred vekom „Hard sci-fi“. Spisovatelia tejto éry sa necítili nútení vysvetľovať „prečo“ alebo „ako“ niečo fungovalo, len žiadali čitateľa, aby prijali fantastické veci ako normálnu a integrálnu súčasť sveta, ktorý vytvorili. Keďže počítače vtedy neexistovali v dnešnej podobe, je milé vidieť, ako sa mnohé technológie vysvetľovali skôr z hľadiska psychických alebo pseudomystických javov. Presne ako "jauntovanie". A z toho vlastne vznikol názov knihy: Hviezdy, môj cieľ. Pretože hrdina príbehu Gully sa nepotreboval preniesť len z miesta na miesto v rámci planéty, ale v záujme svojej pomsty dosiahol schopnosť prenášať sa v rámci vesmíru, a bol a zostal jediný. Záverečná tretina knihy je pomerne polarizujúca, pretože Gullyho striedavo nenávidíte, držíte mu palce, vzápätí ho ľutujete, následne chápete a tešíte sa z toho, čo vyvádza. Skrátka, správny psychoúlet, takže za mňa, ďakujem vám, pán Bester, bola to príma jazda.