Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361947/bmid_hvezdy-nam-nepraly-xXD-361947.jpg
4
7943
7943
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor i sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , Yoli (ČR)Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Původně jsem se do čtení něják nehnala, protože mi bylo jasné, že něco takového ani nemůže mít šťastný konec. Ale nebyla to ani tak kniha o umírání, jako spíš o životě jako takovém. Napsaná s neuvěřitelnou lehkostí, kterou sice přečtete rychle, ale přesto ve Vás něco zanechá. A k některým myšlenkám stojí za to se vracet.
Trošku jsem se téhle knize vyhýbala a nechtěla jsem ji číst, ale jsem ráda, že jsem se rozhodla jinak.
Jak je psáno již v úvodu - zajímavá a citlivá knížka - to přesně tuto knihu za mě vystihuje. Příběh plynul rychle, opravdu jsem se snadno začetla a konec knížky dočetla v slzách (spíš probrečela), doporučuji :-)
Smutně krásná kniha, jinak to napsat nejde. Knihu jsem přečetla za pár dní, četlo se to samo. Ke konci jsem měla tedy slzy na krajíčku, to se přiznám, ale ustála jsem to :D
Smutný příběh dvou lidí, kteří i přes strašlivou nemoc, která se jim postavila do cesty a převrátila tak jejich život naruby, našli společnou lásku. Bylo mi jasné, již na začátku, že kniha nemůže končit jinak, než smrtí jednoho z milenců, nebo rovnou obou... Takže jsem ke konci vlastně ani neměla být překvapena, nýbrž jak jsem zjistila při čtení - dojata. Až na některé pasáže, které mi vyloženě nesedly se mi kniha moc líbila.
Knihu vřele doporučuji ;)
Kniha super, četla jsem ji jedním dechem. Dalo by se říct, že příběh byl podobný Stmívání nebo nějakým knihám pro puberťačky, ale tento příběh měl trošku 'dospělácký' nádech. Hodnotím kladně, pokud se chystáte číst, doporučuji kapesníčky. ;)
Moc pěkná kniha. Nádherný příběh. Když mi vyhrkly slzy do očí a já začala vidět rozmazaně ani to mi nezabránilo číst dál. Prostě za tohle autora obdivuji.
Až príliš veľa pozitívnych recenzií. Až príliš veľká reklama. Až príliš veľa náhod, u ktorých narážam na túto knihu. Vždycky boli tieto indície zárukou toho, že kniha za toľko "príliš" nestojí. Vždycky. Bez výnimky..... až do nedávna...
Na rovinu priznávam, že som ju otvárala so skeptickým povzdychnutím a vduchu si hovorila, že prinajhoršom ju nedočítam. Ani vo sne ma nenapadlo, že o 48 hodín budem na konci, hľadieť pred seba s nechápavým výrazom, so slzami v očiach a stískajúcou bolesťou, tam niekde u srdca. Pôsobí to sentimentálne aj pre mňa samotnú, ale ináč sa to vyjadriť nedá. Ide o ten príbeh. O príbeh, ktorý Green pojal tak nejak nenapodobiteľne. Je výnimočný svojou originalitou, aj keď s malou nadsázkou, ale pôsobí to sakramentsky dobre.
Všetko ostatné už bolo napísané v názoroch pod tým mojim, tak si dovolím dodať len týchto pár viet z knihy, nad ktorými som veľmi, ale skutočne veľmi dlho uvažovala a nemohla nič, len súhlasiť:
"Nejspíš už nikdy neuvidím oceán z výšky deseti kilometrů, z takové výšky, že už člověk nerozezná vlny ani lodi, takže oceán je jen veliký, nekonečný monolit. Uměla jsem si to představit. Uměla jsem si na to vzpomenout. Ale už jsem to nemohla znova vidět a připadalo mi, že hltavou lidskou ctižádost nikdy nemohou uspokojit splněné sny, protože člověk se nikdy nezbaví myšlenky, že by se to všechno dalo udělat znova a lépe."
5/5
…………. Vůbec nevím co dodat, jak to okomentovat. Zkrátka nemám slov!! U žádné knihy jsem ještě nebrečela, ale tahle mě k tomu přinutila. Oči jsem měla zarudlé, řasenku rozmazanou po tvářích, kdybych jí četla u moře, tak by bylo hned o něco slanější. DOKONALÁ knih s neuvěřitelnou dávkou emocí. Uvědomila jsem si, že zdraví je skutečný dar. Mnoho lidí si ho neváží a ten kdo ho má špatné by za něj dal cokoliv, jenomže život si nevybírá..
Nenapadlo by mě, že někdo dokáže tak úžasně popisovat smyšlené pocity. Natož muž! K tomu ještě na takové téma, jaké je rakovina.
John Green dokázal nepřímo popsat, že náš život ovlivňuje především láska a strach. I ten největší, řekněme, borec nebo tvrďák, by se nad ní nejméně pozastavil a zamyslel.
Hazel se v průběhu knihy hodně, hodně, hodně změnila a Gus? Do toho jsem se zamilovala i já. Například to stou cigaretou se mi moc líbilo, už jenom proto, že je to vážně originální. Uměl si dívky vážit, věděl jak se má k mladé, nerozhodnuté slečně chovat, a hlavně jeho pozornost k ní, která né vždy byla na místě, mě na této postavě zaujala ještě víc.
Hazel byla taková, až přehnaně starostlivá o druhé. Více než na jejím životě a jí samotné, jí záleží na tom, aby ,až umře, nezpůsobila bolest moc lidem, proto se snaží uzavírat do sebe a lidi od sebe odhánět.
Přesto, že je kniha o rakovině tak není o smrti. Neřekla bych, že je přímo o lásce, ale spíše o bolesti, kterou zažívá každý z nás, jen v jiné podobě. Ale Hazel a Gus jí měli ještě mnohem víc.
Knihu jsem začala číst asi o půl 4 nebo ve 4 odpoledne, a něco po 10 večer jsem jí už měla dočtenou. U knihy jsem měla sotva čas se nadechnout, byla opravdu velmi poutavá! Doporučuji přečíst. (!!)
Nenadchne a neurazí. Zaměřeno pro mladší čtenáře a je to dost znát. Já osobně už jsem zvyklá na jiný druh četby. Velmi se mi líbila část v Holandsku a naopak mi tam ale vůbec neseděla zápletka s autorem. Byla i místa, která se mi líbila, ale jinak celkem zklamání. Po přečtení recenzí jsem čekala o dost víc... pro mě slabší průměr.
Achjo. Jediný co můžu říct je to, že jsem ráda, že jsem si tuhletu knížku četla ještě před tím obrovským sociálním zájmem. Protože bych z ní mohla být zklamaná ještě víc. Příběh mi přišel dost naivní, lehce předvídatelný a taky nehorázně hrající na city. Sem tam, jsem se zasmála, sem tam jsem se cítila mizerně, ale i tak takových momentů bylo málo a proto řadím knížku mezi průměr. Kdybych nečetla knížku a pročítala recenze, tak bych si myslela, že jde o nějaké geniální dílo, které dokáže rozporcovat i to nejchladnější srdce na kusy, ale já ji četla. 3 hvězdy za Augustuse a Amsterdam :)))
Je jen málo lidí, kteří dokáží dokonale popsat pocity a myšlení někoho jiného, obzvláště pak osoby opačného pohlaví. John Green dokázal nejen tohle, ale také vytvořil úžasnou knihu skvěle popisující fakt, že v životě jsou hlavní dvě emoce - láska a strach. A v neposlední řadě i bolest, které je víc než dost.
Ačkoli nebylo příliš těžké odhadnout konec příběhu už zpočátku, velice to se mnou citově pohnulo. Je to snad jediná kniha, která mě přivedla až k slzám - pro mě ještě překvapivěji i po očekávání takového konce. Autor nádherně popsal situace i myšlenky Hazel, a dokázal vytvořit nádherný příběh, jehož hlavním motivem je velmi ošemetné téma - rakovina.
Opravdu mě kniha velmi ovlivnila, určitě si ji ještě někdy přečtu, a mohu směle říci, že je to jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla.
téhle knize jsem se dlouho vyhýbala, ale nakonec mi to nedalo. udělala jsem hroznou věc a knihu si nejprve tramtarará:), což nedělám. no, už ji mám v knihovničce, což asi mluví za vše. Sice pravda o rakovině je o dost krutější a stejně tak pocity, které nemocní prožívají. takový ten vnitřní boj mi tam chyběl. ale kniha je určená hlavně teenagerům, takže je to pochopitelné. jen by mě zajímalo, kdo z těch "dojatých" lidí by si opravdu v metru sedl k člověku s oteklým obličejem a vypadanými vlasy nebo s parukou. v reálu to vypadá jinak, než na papíře. a také doufám, že se nám teď nevyrojí romány s rakovinou, jako tomu bylo s upíry
Je to skvělá kniha, která se skvěle čte. Líbil se mi ten smutek střídající se se smíchem. U této knihy jsem jednoduše nevěděla, zda se smát, nebo brečet. Od půlky knihy se mi spustil pláč, který jsem ani po dočtení nemohla zastavit. Ten konec. Vůbec jsem to nečekala. Tak moc jsem si přála, aby byl můj výtisk jiný, než ostatní. Bohužel. Zázraky se nedějí. Tak moc jsem doufala v jiný závěr.
,,Svět není továrna na splněná přání."
Této knize děkuji. Prožila jsem s ní Naši nekonečnost. ,,Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna."
Je absolutně neuvěřitelné, jak skvěle dokázal muž popsat pocity ženy. Nemocné ženy. Smekám klobouk Greene.
Trochu som sa obávala, či nie sú hodnotenia knihy prehnané, ale nie sú. Je to naozaj dobrá kniha. Treba sa len pripraviť, že je písaná naozaj z pohľadu teenagerov, takže veci, ktoré im pripadali cool a veľavýznamné, vás môžu primäť prevracať očami (v mojom prípade nezapálená cigareta, viem si PRESNE predstaviť, ako sa tvárila tá letuška). Ale je to verné, pútavé, pekne napísané, nepresladené. Neplakala som, ale to neznamená, že som nebola dojatá. A oproti Aljaške som nepocítila ani náznak pátosu, čo oceňujem. Som zvedavá na ďalšie Greenove knihy.
Bylo to poprvé, co jsem četla knihu s tématikou rakovinného onemocnění. A musím říct, že mi čtení lhostejné nebylo. Knihu jsem přečetla v autobuse cestou na poznávací zájezd do Itálie a zase zpátky. Kniha mne držela. Teď se brzy podívám i na filmové zpracování
Tato kniha Johna Greena asi nemůže minout pozornost žádného čtenáře, který sleduje novinky a vše podstatné, co se na současném českém knižním trhu děje. John Green (1977) – 37 letý americký autor má za sebou již řadu úspěchů, již jako 28 letý získal Printzovu cenu za svou prvotinu Hledání Aljašky, současně patří k nejznámější vloggerům a to společně se svým bratrem.
Hvězdy nám nepřály je jeho další knihou, která se hned po svém vydání (2012) zařadila mezi americké bestsellery a která má již své filmové zpracování, které je přijímáno taktéž velmi pozitivně.
Kniha předkládá smutný příběh dvou mladých lidí, kterým osud nepřál dožít se vyššího věku. Hlavní hrdinové Gus a Hazel bojují se svojí nemocí a ve svém boji se náhodně potkávají, aby prožili navzdory svému osudu pár krásných měsíců spolu.
Dá se říci, že kniha velmi útočí na city čtenářů tématem nijak novým a přesto stále dojímajícím – mladý člověk, nemoc, láska a bezvýchodná situace. Kniha však není o smrti ale o lásce, o tom, že se za pár měsíců dá prožít malá věčnost a že se dá prožít i s optimistickým pohledem a specifickým humorem. O tom, že každý z nás má svůj vesmír a jeho velikost je dána jen a jen námi.
Hvězdy nám nepřály je smutný, ale krásný příběh, ve kterém se opakují mnohé pravdy prověřené samotným životem a se kterými se každý z nás dříve či později potká. A i když kniha končí tak, jak končí každý velký milostný příběh, přesto je knihou, která by měla dát sílu všem těm, kteří si myslí, že je jejich osud zlý a nemilosrdný.
Pouze pod tíhou faktů si můžete uvědomit, jak jsou mnohé naše problémy a neřešitelné situace mnohdy banální, pokud proti nim postavíte touhu žít a užít si život, touhu, která nemůže být řadě lidí na této planetě naplněna.
Ale i to je život ve své drsné, neuctivé a nemilosrdné podobě. Omnis cellula e cellula.
Vždy si po přečtení podobného příběhu vybavím slova jedné písně mých oblíbených interpretů . . .
„ . . . s večerem když člověk cítí osamělost, nemusí hned s láhví hrát si na dospělost, spočítej si hvězdy a hned se najde cesta kudy dál . . . „
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
O knize jsem už hodně slyšela předtím a hodně jsem od ní očekávala. Kniha mě nezklamala. Vtáhla mě do děje jako snad ještě žádná kniha. Nikdy jsem se u knihy nerozbrečela a jsem opravdu ráda že první knihou u které jsem brečela byla tahle skvělá kniha. Kniha je velmi pěkně napsána a vybarvená do posledních detailů. Citáty jsou v knize skvělé. Nemohu jinak než doporučit :)