Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361947/bmid_hvezdy-nam-nepraly-xXD-361947.jpg
4
7943
7943
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor i sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , Yoli (ČR)Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Velmi zajimavá kniha. Doporučuji přečist. Je to krásna kniha, která aspoň z části popisuje pocity, které proživa člověk nemocný na rakovinu.Moc jsem si oblibila hlavni hrdinku a Gusa. Má klisna porodila hřibatko, které jsem pojmenovala Augustus Waters. Chci, aby můj Gus byl stejně silný a statečný.
Po celou dobu co jsem četla, tak jsem držela palečky Hazel Grace. Byla úžasna a já ji obdivuji. Tolik si toho prožit, tak se zahrabu sama zaživa, ale ona to prostě dotahla dokonce a pokoušela si s těch poslednich dnech s Gusem vytahnout co nejvic.
Tato kniha Vám pomuže se zamyslet nad rakovinou a docela brutalně Vás vtahne do těch pocitu. A když si ještě uvědomite, že žadný takový lek, jako phalanxifor neexistuje, tak se nad tim fakt hluboce zamyslite, protože to je brutalni.
Držim palce všem co trpi touto nemoci a přeji jim vytahnout s toho života co nejvic a aby si uživaly v mezich možnosti.
Ze začátku jsem si říkala jak by mě tato kniha mohla překvapit. Posléze jsem se do příběhu tolik zamilovala, že jsem ji během jednoho večera celou přečetla :) Je opravdu úžasná
Tak knihu jsem zhltla, fakt super. Dlouho jsem čekala až narazím na knihu, která mě bude takhle bavit až budu chtít jen a jen číst a neodtrhnout se. Konečně po dlouhém hledání jsem ji našla.
Některé části byly zbytečně dlouhé, celkově téma Hvězd je založené na tom, že budeme mít s postavami soucit kvůli rakovině a tak trochu nás nutí příběh víc prožívat. Mně se kniha vcelku líbila, až na Hazel, která mi v některých částech strašně lezla na nervy. A po hodně dlouhé době víc než kniha líbilo filmové zpracování.
Jedna věc se ale Greenovi musí uznat, umí sakra dobře pracovat se slovy.
Občas si člověk přečte nějakou knížku a pocítí až fanatickou potřebu přesvědčit úplně každého, aby si ji přečetl také, protože se mu zdá, že je to jediný způsob, jak náš roztříštěný svět uvést zase do pořádku. A pak jsou knihy jako Hvězdy nám nepřály, o kterých lidem vykládat nemůžete, knihy tak jedinečné, tak zvláštní a vaše, že když o své lásce k nim promluvíte, máte dojem, že je zrazujete.
Musím se přiznat, že jako první jsem viděla film. Ten byl krásný, vtipný a dojemný zároveň. A protože jsem chtěla s Hazel a Gusem strávit ještě trochu času, slavnostně jsem otevřela knihu na první stránce a začala číst.
Kéž by tak má ruka dokázala vyjádřit, co nosím v srdci. Už byla napsána spousta knih o dvou mladých lidech, kteří se jednoho dne potkají a jejich vztah postupně přeroste v lásku.
Jenže v tomto případě Hazel a Augustovi hvězdy opravdu nepřály. V jejich příběhu sehrála velikou roli nemoc a oni nevěděli, kolik společného času jim ještě zbývá. O to více si dokázali vážit jeden druhého.
Hvězdy ovšem nejsou jen knihou o lásce a nemoci, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jsou o naději, odkrývají nám spoustu důležitých pravd, jenž jsme třeba doposud přehlíželi, a hlavně nám ukazují, že i za pár měsíců se dá prožít celá věčnost.
Hlavní postavy pro mě hodně znamenají a ráda bych je označila prostou dvojicí slov: neobyčejně obyčejné. Právě pro jejich pohled na svět. A to i přes tíživou situaci, jenž je potkala.
"A já jsem se zamilovala , jako když člověk usíná: pomalu a pak najednou docela."
Hazel mě utvrdila v tom, že ikdyž máme dětinské sny, měli bychom v ně věřit a snažit se je uskutečnit. Osobně si myslím, že chtěla znát konec Císařského neduhu, protože potřebovala mít důkaz, že pokud zemře, všechno půjde dál a její rodiče najdou ještě nějaký smysl života.
Sám Císařský neduh sehrál důležitou roli v celém příběhu. Tato prostá věc, končící uprostřed věty, dokázala spojit dva lidi v jednu duši.
„"Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí."
Tím druhým člověkem není nikdo jiný než Augustus.
Augusus s cigaretou v puse, kterou si nikdy nezapálil.
Augustus posedlý metaforami a symboly.
Augustus a jeho báječný pohled na svět.
Prostřednictvím Hazel zjistil, že život je o něčem víc, než o zanechávání nějakého otisku na světě. A že možná stačí zanechat svůj otisk jen v jednom člověku.
Proč bychom se měli stále honit za úspěchem, snažit se překonat ostatní, abychom tak po sobě zanechali nějakou stopu? ( když ty stopy, které zanecháme můžou být často jizvy?)
Proč bychom jednou nemohli zvolnit, kráčet po zemi lehce a začít si více všímat věcí kolem sebe?
Tohle se mi zapsalo do srdce díky Hvězdám.
Ještě přemýšlíte, zda si přečíst knihu, co vás hluboce zasáhne, vykouzlí úsměv na rtech a vžene slzy do očí?
Dosud jste ji míjeli, protože nechcete pociťovat smutek?
Ale..... Bez bolesti by člověk nepoznal radost.
Už jen kvůli tomu si ji přečtěte.
Výtažek z mé recenze http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/hvezdy-nam-praly-cist-hvezdy-nam-nepraly-1940
Jestli se autor snaží zaujmout čtenáře dojemnými scénami, altruistickými myšlenkami a faktem, že s rakovinou v bezprostředním okolí se dnes potýká prakticky každý z nás, zatraceně dobře se mu to daří. Dámy a pánové, račte si zalézt do deky, vytáhněte si kapesníčky. A těch si vezměte raději víc, protože tyhle stránky za to rozhodně stojí.
A jak knížku beru? Všemi deseti, tedy na DK všemi pěti.
Tak se mi konečně také poštěstilo a já si knihu mohla přečíst. :) Musím říct, že se mi vryla pod kůži..od té chvíle co jsem knihu dočetla jsem si pomyslela: "Teď už potřebuji přečíst vše z pera Johna Greena." U čtení jsem se nenudila ani chviličku a knihu jsem měla přečtenou během pár dnů.
Smutný a silný příběh plný něčeho zvláštního co nedokážu přesně definovat. Knih s podobnou tématikou je napsáno takové množství..přesto mi tato kniha přijde svým nápadem tak jedinečná.
Filmové zpracování je taktéž báječné.. :)
Kniha Hvězdy nám nepřály se stala mojí nejoblíbenější knihou jakmile jsem jí dočetla. John Green dokázal do celkově smutného příběhu připojit humor. Hlavní postavy Hazel a Gus mě dokázaly vtáhnout do děje a trochu jsem si uvědomila, že život nemusí být vždy pohádka a nikdo neví, co se nám stane.. Podle mého názoru se jedná o zdařilou knížku Johna Greena nejen pro dospívající ale i pro dospělé. Kniha se celou dobu točí kolem jedné knihy a to knize Císařský neduh. Kdyby John Green tuto knihu napsal (nikoli jako volné pokračování), myslím si, že by kniha měla úspěch..
Moc jsem u téhle knížky sice neplakala,ale měla jsem z ní takový zvláštní,smutný pocit.Nejvtipnější mi asi přišlo,jak Izák s Hazel na konci hráli tu PC hru a nejsmutnější,když byl Izák slepý a když ho opustila přítelkyně a nejkrásnější,když byli Gus s Hazel v Amsterodamu v restauraci.Kupodivu na mě asi nejvíc zapůsobil Izák-vážně nevím proč...
Láska a mládí na straně jedné a rakovina a umírání na straně druhé. Složitější rovnici už asi život napsat nemůže.A přeci je v knize vyřešena na výbornou.Klobouk dolů před autorem,jak se zhostil,tak těžkého tématu.
Mé hodnocení je tak krátké,jelikož mám pocit,že každé další slovo je zde zbytečné,musíte si to prostě přečíst.
Fascinovalo mě, jak autor smísil humor s tragédiemi. To jak jsem se u toho smála mi často překáželo, protože mě zrovna bolelo břicho. :-) Ale stálo to za to. Hazel, Augustus a Izák - tyhle lidi jsem si oblíbila. Green je pozoruhodný spisovatel. Knížka se mi líbila stejně, jako film, který jsem viděla první. A ted' jsem rozhodně ráda, že jsem si knihu koupila. Našla jsem v ní mnoho vtípků a citátů, které si budu pamatovat navždy. Musím ale říct, že tato kniha není pro každého.
Tuto knihu jsem si koupila hned potom, co jsem viděla film. Knihu jsem dočetla dnes a musím říct, že byla dokonalá. Hrozně moc se mi líbila postava Hazel a Guse. Autora hodně obdivuji, protože aby někdo něco takového napsal, k tomu člověk potřebuje být jako on. Podle mě byla trošičku zajímavější druhá polovina knihy, ale to nic na mém dojmu z celku nemění. Takže kdyby se sem hodilo jiné slovo, než ,,dobrý", určitě ho použiju. Takže dobrý :-)
Právě jsem dočetla tuhle knihu a pokusím se ji tu nějak zhodnotit, i když to asi bude těžké.
Mám z ní velmi smíšené pocity a abych vysvětlila, jak smíšené, tak asi takto.... Asi do poloviny knihy jsem si říkala, že jsem od toho čekala daleko víc, všichni to přece vychvalovali a mě to sice nadchlo, ale ne tak, jak jsem očekávala. Bavili mě vtipné sarkastické hlášky a neúnavný humor lidí, kteří stojí na hraně mezi životem a srmtí.... ale nebyla jsem přesvědčená o tom, že dám 5 hvězdiček. Jenže od druhé poloviny, možná spíš ke konci se kniha změnila (alespoň pro mě) a dostala mě, víc než jsem si myslela, že mě může dostat. Konec mě překvapil, protože na začátku knihy jsem si myslela, že to skončí úplně jinak, než to nakonec skončilo.
Velké emoce, slzy... smutná a zároveň krásná kniha, která stojí za přečtení. Proto dávám 5 hvězd....
Shrnuto podtrženo: Gus se nemusí bát, že na něj svět zapomene, protože já na něj ani Hazel rozhodně nezapomenu a ke knize se určitě vrátím.
Já jsem moc ráda, že jsem si tuhle knížku přečetla, protože díky ní jsem si mnohem víc začala vážit svého zdraví. Je to kniha, u které si prostě každý musí uvědomit, jak šťastný život má a příběh Hazel a Augusta je, řekla bych, nezapomenutelný. Zároveň jsem ale ráda, že jsem si knížku nakonec nekoupila, protože vím, že by mi jen ležela v knihovně. Znovu bych ji NIKDY číst nechtěla. Ano, byla krásná, ale ten jejich příběh byl pro mě tak silný, že už bych ho nikdy nechtěla prožít znova.
EDIT(11.2. 2015): Tak oprava. Nikdy neříkej nikdy! :) Knihu jsem nakonec dostala k narozeninám, což mě donutilo ji znovu otevřít a tentokrát mě naprosto pohltila. Užívala jsem si každou větu, každý výrok Augusta i každou myšlenku Hazel a najednou jsem v tom uviděla všechno to dobré, co jsem při prvním čtení přehlédla. Někdy zkrátka potřebuju víc času na to, abych objevila všechna tajemství, která se v knize ukrývají :)
úžasná knížka! Ten děj sice nebyl nejobsáhlejší, ale byl dokonalý a neskutečně čtivý:) přečteno za víkend a rozhodně těch 300 Kč nelituji spíš naopak ;) mohu jen doporučit ;)(y)
Knížka je krásná a citlivá a co víc, je úžasně inteligentní. myslím ale že by ostatní neměli dělat tolik povyku kolem něčeho TAKOVÉHO. myslím že by si to měl každý v tichosti přečíst ale nedělat takový humbuk jak je to dokonalé. navíc mě dost zaskočilo jak všichni píšou jak je to smutné jak na konci brečeli....mě to nepřišlo smutné. spíš nevyhnutelné, ale ne smutné. zkrátka a prostě je to dokonalá knížka která mě přiměla pohlížet na smrt úplně jinak.
Nebyla to špatná knížka. Ba naopak, byla to dobrá knížka, byť ne úplně mého typu. Napsané je to čtivě, jde o příběh, který je na jednu stranu plný na lásky, na druhou stranu plný trápení. Ta kniha zkrátka ukazuje, jaký by život taky mohl být. Je vidět, že autor vsází a hraje na city a i si myslím, že se mu to povedlo. Chápu, proč u té knihy holky pláčou. :) Já bohužel nejsem holka a zřejmě ani nemám tu správnou holčičí psychiku, abych brečel, ale neříkám, že to místy nebylo dojemné. Knihu doporučuji ke čtení ženám, chlapi ať raději sáhnou po něčem jiném.
Úžasné, dojemné a přece tak plné života ... při čtení této knihy se člověk opravdu musí zamyslet nad tím, že "hlavně zdraví" není jen prázdná fráze a že bychom měli být vděčnější za to co máme a nestěžovat si pořád na malichernosti. Oba hlavní představitelé jsou tak mladí a přitom tak morálně silní. Krásný příběh, konec jsem samozřejmě oplakala, ale to myslím bez slziček zvládnul málokdo. Dala bych i víc, ale nejde to, takže za pět:)))
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Když jsem o této knize slyšela poprvé, velmi mě zaujala nejen tématikou, ale i propracovaností.
Co si budeme povídat. Kniha sama o sobě je opravdu výborná, čte se jedním dechem a nenašla jsem snad pasáž, která by mne nudila. Dá se přečíst na jeden zátah, když máte dostatek času.
Životní příběh byl krásný a já - cíťa, jsem si od půlky knihy několikrát sušila slzy. Augustus Waters byl od prvopočátku mým favoritem. Mladý, pohledný ikdyž s malým defektem, vtipný a velmi charismatický svým stylem vyjadřování a činy. Slečnu Hazel Grace jsem obdivovala za ten boj, co celou knihu táhne a když jí pak přibyla další bolest pro... nebudeme prozrazovat těm, co nepřečetli, tak jsem to oplakala. Bylo mi jí líto, nedokážu si předsavit, co bych dělala já na jejím místě.
Jediné co mě udivovalo bylo to, že v jejich věku je napájeli šampňským. A možná i to, že intimní chvíle byly odbyté jen pár slovy, nic velkého. Ale zase si toho vážím, protože téma sexuality je v nešní době tak rozvinuté, že by se autor mohl zamotat do změti bez pokračování.
Nebudeme tedy chodit kolem horké kaše... do knihy jsem se zamilovala! URČITĚ DOPORUČUJI PŘEČÍST! Dílo je úžasné! :)
Y_K