Hvězdy nám nepřály
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/361947/bmid_hvezdy-nam-nepraly-xXD-361947.jpg
4
7943
7943
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor i sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2017 , Yoli (ČR)Originální název:
The Fault in Our Stars, 2012
více info...
Přidat komentář
Nejsmutnější kniha jakou jsem kdy četla a přitom tak krásná. Zasmála jsem se, ale taky jsem si pobrečela. Zamilovala jsem se do jejích postav. Hltala jsem to tak, jako by se celý příběh odehrával vedle mě. Odchod byl sice od začátku jasný, stejně pro mě, jako pro čtenáře, bylo těžké se s tím smířit. Pořád nad tím musím přemýšlet.
Je to knížka, která by mi uvázla v srdci a určitě jsem ji nečetla naposledy.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli knížce udělit tři nebo čtyři hvězdy. Zhruba do 2/3 knihy jsem si říkala, že tohle přece nemůže být kniha roku 2013. Příběh mi přišel naivní, stylem psaní i příběhem spíš pro děti a mládež. Kdyby mi bylo 15, určitě bych si pocity z knížky zapsala do deníčku :-), nicméně jako dospělá jsem ani z příběhu, ani ze stylu psaní na zadek nesedla. Trošku to vylepšil závěr. Líbil se mi Van Hauten, symbol toho, jak si člověk může zidealizovat svoji modlu, byť to může být "modla" nešťastná, která má k tomu být neideální reálný důvod. Ten jediný mi přišel skutečný a právě kvůli němu jsem se rozhodla dát knížce nakonec hvězdičky čtyři. Hazel promine.
Jak tohle mohl napsat chlap? Asi snadno.
Smála jsem i větám, které vůbec vtipné nebyly, na konci se mi opravdu draly do očí slzy, i když nejsem ten typ, kterej u knih pláče. Sice jsem se do toho nedokázala vžít tak jako do jiných knih, ale vůbec, nebo jen malinko to neovlivňuje mé hodnocení. Augustuse a Hazel jsem si oblíbila, ale asi ten konec na mě nedostal požadovanou reakci, protože jsem věděla, jak to dopadne. Nejvíc mě zasáhl citát: "Carolina už netrpí člověčenstvím." nebo jak to bylo a Izákova expřítelkyně je pěkná husa.
Prostě......úžasný dílo!
Právem je mezi nejlepšími knihami, první kniha která mě dokázala mnohokrát rozbrečet a zároveň i rozesmát. Teď už jen sebral odvahu a sílu dojít se podívat na film. Nečekala jsem, že mě tahle kniha až tak moc zasáhne.
Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Knížka byla plná emocí, tak krásně byla napsaná a ještě krásněji se četla. Tolik slz jsem u knihy ještě nikdy neprolila. Doporučuji ji všude, kde můžu. Krásné bylo, jak to bylo psané s humorem, ale autor zároveň věděl, že to o čem píše, žádná legrace není. Opravdu nelituji, že jsem si ji koupila. :-)
Mě se kniha velmi líbila.
Asi to je tím, že jsem teeneger nebo tím, že také hledám lásku svého života. Kniha se mi zdála krásně promyšlená, zamilovaná a nikdy mě nenudila. Autor měl skvělou myšlenku, kterou výborně zpracoval a dal vzniknout této skvělé knize.
A jestli byla kniha někde až moc naivní? Ano, ale mě se to líbilo!
Za mě 5 hvězdiček.
TFIOS nepatří k těm knihám, které bych nedokázala přestat číst. Našlo by se pár chyb, které mi kazily celkový dojem z knihy a u filmu mi tak nevadily, jako třeba charakter Hazel od půlky knihy- "nikdy se nevzdám a je mi úplně jedno, že to co právě dělám je prakticky nemožné" . Green dosadil do knihy dva charaktery, jaké člověk obvykle potká tak jednou za život a kniha mi připadá ke konci lehce peslazená.
Řekla bych, že se kolem ní dělá opravdu hodně povyku. Hodně knih mne rozpláče, ale tato kniha mi vnukla myšlenku a uvědomění si toho, co mám a taky mne pobavila, kousavý humor hlavních hrdinů mne nyní provází i ve snech. Ale neřekla bych, že je kniha smutná. Řekla bych, že je reálně nereálná-když je člověk nemocný, dokáže spoustu věcí, ale aby skoro každý hrdina v knize byl zapřísáhlý bojovník a měl sil na rozdávání, tomu zkrátka nevěřím, protože u většiny nemocných co znám to tak prostě nefunguje.
Sečteno podtrženo, kniha mi něco dala po duchovní stránce, pobavila mne, ale zase tolik mne nenadchla. I přesto ji ale řadím ke knihám, o ketrých nelituji, že jsem je přečetla a ráda se k ní vrátím. Dávám 4 *
Dávám pět hvězdiček. Ale na druhou stranu mi to přece jen přijde trochu přeceňované. Asi kvůli té občasné naivitě (co se týče Van Houtena, řekla bych). Podle ohlasů, jaké tato kniha má, jsem čekala spíš něco na úrovni deseti hvězdiček, což zase nebylo... Ale dospěla jsem k závěru, že na těch 5 to stačí.;)
Jinak je moc zábavné pozorovat, jak se všude, kam vejdete s touhle knihou, rozzáří několik obličejů a nadšeně vám hlásí, že to je ta nejlepší knížka nebo že si ji chtějí přečíst nebo že na to strašně chtějí jít do kina. A když už vás kvůli tomu zastavují i lidi na ulici...
Před pár dny jsem takhle šla začtená po ulici a najednou se vedle mě ozve: "Líbí se vám?" Tak jsem poněkud překvapeně vzhlédla a tam stojí taková mladá paní, s úsměvem se dívá na Hvězdy nám nepřály v mé ruce a opakuje otázku: "Líbí se vám ta knížka?" Tak jsem se začala smát a ujistila jsem ji, že líbí, i když jsem zatím docela na začátku. A ona na to nadšeně: "Je dobrá, viďte?" Tak jsem znovu přikývla, poslechla si ještě jednou jak je to skvělá knížka a s úsměvem jsem šla dál...:-)
Tak tohle se mi vůbec nelíbilo. Přečetla jsem toho hodně, ale tohle bylo na mě až moc naivní a kýčovitý. Jsem jedna z mála, která tuhle knihu nemá ráda, dokonce ji považuji za to nejhorší, co jsem kdy přečetla.
K této knize bylo napsáno už hodně. A zcela právem. Já dodám jen jediné - kombinace knihy a následné filmové adaptace se vám dostane pod kůži a chvílemi brání i dýchat. Život prostě není továrna na splněná přání. A já děkuji za to, že si ho teď vážím zase o něco víc.
John Green mě přinutil přemýšlet s hlavními hrdiny, smát se s nimi, plakat s nimi. V této knize jsem našla příběh, který ve mně zanechal stopu a musela jsem o něm dlouho přemýšlet. Chtěla bych vyzdvihnout především to, jakým způsobem se autor popral s problematickým tématem. Obvykle jsou totiž knihy, ve kterých je hlavní protagonista vážně nemocný, pouhopouhou ‚‚ždímačkou‘‘ slz, ale tady ne. Všechno je to v dokonalém kontrastu spravedlnosti a nespravedlnosti, smutku a vtipu, lásky a odchodu. Když už toho na mě bylo moc, přišla nějaká vtipná pecka, která mi zase vyloudila úsměv na tváři. Velký bod k dobru má u mě Green za to, že je konec jiný, než jsem čekala - dle mého to byl výborný tah.
A jen na okraj - snad poprvé jsem byla naprosto spokojená i s filmovou adaptací (dobré obsazení, skvělá hudba, dobrá kamera).
Tuto knihu jsem přečetla zhruba před rokem a doteď na ní nemůžu zapomenout, ona vás prostě nepustí. Krásný příběh o smutných věcech, o lásce a naději. Určitě se k ní nejednou ráda vrátím.
Kniha, kterou jsem přečetl jedním tahem za odpoledne...
Silný duševní zážitek. Sice jsem nebrečel jako kolegyně, která mi ji půjčila, ale zanechalo to ve mi určité pocity. Donutí vás přemýšlet nad radostí z přítomnosti.
A nejsilnější věta? Dle mého mínění: " Bez bolesti by člověk nepoznal radost."
Nemám slov... Kniha mě dostala a je to jedna z nejlepších knih co jsem letos přečetla (nečetla jsem ji ani den), tohle by jsi měl podle mě přečíst každý, všem ji doporučuji!!
Kniha mě naprosto uchvátila... proto jsem měla strach vidět film... ale, ne ALE!!! Film je naprosto úžasně natočený!!! Naprosto věrný knize - není divu, že film trvá 2 hodiny, i když kniha není moc tlustá. Ve filmu zachytili vše naprosto přesně z knihy.
"Vím, že na to my tři nevypadáme, ale dohromady máme 5 nohou, 4 oči a 2 páry fungujících plic. " - the best :-D
Nejdřív byla knížka, potom přišel na řadu film a tak jsem se přirozeně obávala, že mi film zkazí dojmy z psané formy... naštěstí se tak nestalo... obé dokonalé, vtipné, nesmírně dojemné, postavy okouzlující... chvíli jsem se smála, chvíli brečela...
Tuto knihu jsem si zamilovala stejně jako film.
Pobrečela jsem si nad ní.
Ten příběh i když je smutný je krásný.
Zamilovala jsem do Augusta.
Ano, pěkná kniha. Dojemná a hlavně hluboce lidská. Ale proč tolik povyku? Je to snad kvůli tomu, že si lidé neuvědomují, kolik lidí s nevyléčitelnou nemocí se kolem nich pohybuje?
Samotný styl, jaký autor používá je velice čtivý. Vtipný, chytrý, nápaditý John Green. Přesto ale existuje kvantum jiných knížek, které si pozornost zaslouží daleko více. Není to nic jiného než další kniha o rakovině, která končí stejně, jako knihy o rakovině většinou končívají.
Není zde co vytknout, ale na druhou stranu se nepřidávám ke skupince lidí, kteří Hvězdy berou jako svatý grál.
Štítky knihy
láska zfilmováno rakovina, nádory Anne Frank, 1929-1945 první láska smrtelné choroby smutek pro dospívající mládež (young adult)Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Krásná a dojemná knížka. Sice mi tam chybělo "to něco", co by mě totálně položilo na lopatky, přesto to však za čtení určitě stálo. Je to takový jednoduchý, netuctový příběh o čisté lásce, přesto žádná slaďárna - něco, co podle mě young adult literatuře chybělo. Žádný patetický Twilight, tohle bylo přirozené, procítěné a čisté. P.S.: Párkrát se mi i "orosily" oči...