Hvězdy tehdejších hitparád
Jiří Černý
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38484/bmid_hvezdy-tehdejsich-hitparad-KlH-38484.jpg
4
34
34
Historické milníky i drobné zajímavosti týkající se nejvýznamnějších hudebníků a hudebních skupin let šedesátých, jako byli například The Beatles, Beach Boys, Bob Dylan nebo Jimi Hendrix.
Přidat komentář
Není to románová novinka, tudíž doma ležela málem 30 let. Není to ani román na pokračování, tudíž jsem vyzobal jen kapitoly o interpretech, od kterých něco mám a znám (Beatles, Hendrix, Rolling Stones, Zappa aj.). Ale Supremes? Aretha Franklin?! K čemu?! Jen kvůli Černého stylu psaní? On je tak jedinečný, až časem otravný.
Prostřednictvím knihy Jiřího Černého jsem vstoupila tak trochu do neznámého pole. Vstupovala jsem opatrně, ale kniha mě vtáhla a přede mnou se otevřel svět kapel a interpretů šedesátých let. A tak při dnešních možnostech si je pouštím a poslouchám.
Někdo se může zamýšlet nad výběrem vybraných interpretů, je jasné, že bez Beatles a Rolling Stones by to asi nebylo ono. Ty doplňují některé pro tehdejší posluchače ne zase tak notorický známé skupiny či jedinci, takže v konečném důsledku šlo o příjemné rozšíření obzorů. Těsně předtím, než propukla hysterie nekontrolovatelných "zaručených" zpráv... Jiří Černý má svůj osobitý styl a tady ho uplatňuje naprosto bezezbytku, takže místy mu odpustíme chybějící konkrétní údaje a literaturu faktu čteme jako příjemné vyprávění.
Na Jiřího Černého vzpomínám zejména v souvislosti s "houpačkou", která v šedesátých letech představovala takřka jediné spojení s tehdejší "západní" hudbou. Rád jsem také četl jeho příspěvky v Melodii.
Kniha Hvězdy tehdejších hitparád je zasvěceným pohledem na pop scénu v dobách, kdy hudbu provozovali muzikanti, kteří ještě uměli hrát na opravdové nástroje a zpěváci, kteří dokázali zazpívat i naživo.
Oč méně jsme mohli tuhle muziku poslouchat, o to více jsme hltali knihu a antidiskotéky v klubu VŠ. Ježiš to byly časy! Pane Černý, díky, díky, Vám!
Mám ráda Jiřího Černého. Ještě před 89. rokem jezdil na klubová vystoupení na vysokoškolské koleje, tam jsem ho viděla poprvé; naživo jsem si ho zopakovala celkem nedávno (doufám, že mu bude zdraví ještě sloužit!). Tahle knížka mně - zkažené rozhlasovým nevkusem 70. a 80. let - jako jedna z prvních dala základ toho, co by mě zajímalo a bavilo poslouchat (a opravdu baví) více. Jiří Černý - můj "otvírač hudebních očí" (uší).
Opravdu čtivě napsané medailony kapel i interpretů napříč různými žánry 60. let. Překvapivé pro mě bylo obzvláště zjištění, jak pečlivě jsou přeloženy do češtiny úryvky z textů, názvy písní a že jsem nenarazil na faktografickou chybu, což je u knih takovéhoto rozsahu z předinternetové doby (a psané za železnou oponou) téměř zázrak. Láska k hudbě i snaha o vysvětlení významu jednotlivých interpretů nejen pro hudební scénu, ale i pro společenské dění jsou nejsilnějšími prvky knihy, díky kterým zůstává kniha dodnes aktuální navzdory době, kdy byla napsaná.
Skutečně vynikající kniha z dob, kdy černí bluesmani ještě nelhali ani nelichotili.
Autorovy další knížky
| 1989 |  Hvězdy tehdejších hitparád |
| 1966 | Poplach kolem Beatles |
| 2014 | Jiří Černý ...na bílém 1 |
| 1967 | Zpěváci bez konzervatoře |
| 1969 | Hvězdy světových mikrofonů |
Nález z knihobudky, autora pamatuji jako redaktora z Melodie , po čistkách v 80 tých letech v redakci Melodie psal do Gramorevue, už tehdy mě nijak neoslovil svým stylem a recenzemi kapel, interpretů, poslouchal jsem zcela jinou hudbu Genesis, King Crimson, Yes, Pink Floyd, Jethro Tull, Frank Zappa, Can, Hawkiwnd, Black Sabbath atd. Z knihy jsem přečetl jen profily pár interpretů a někde jsem se musel pobavit, album Live at Leeds od Who je považováno za první album heavy metalu :-):-) , kdo zná co Who hráli se musí pousmát, pozdější heavy metalové kapely po nich akorát tak převzali rozbíjení hudebních nástrojů, čímž bylo Who proslulé. Na Mick Jaggerovi nezůstala nitka suchá má zámek na Loiře, dům v Londýně ,New Yorku, majetnické podíly na kdečem včetně japonské fabriky na zpracování ryb :-):-), bydliště kdekoliv na světě mimo dosah britského daňového systému, to už je styl bulváru nebo komunistické propagandy o zlých kapitalistech. Nevím komu co komu řekne medailon interpreta Julia Driscoll, Engelber Humperdinck, Salvatore Amado, ani nevím proč je do knihy autor vkládal, když na konci knihy je žebříček New Musical Expressu Top 100 z roku 1974 a 1978 a v žebříčku není ani jeden vyjmenovaný interpret. Vráceno do knihobudky, ať si to užije někdo jiný.