Hyperion (navíc povídka)
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423130/bmid_hyperion-aRo-423130.jpg
5
120
120
Kantos Hyperionu / Hyperion série
1. díl >
Ke kolonizovaným planetám pod správou Hegemonie Člověka se blíží mohutná invaze Vyvrženců, kdysi obyčejných lidí, nyní proměněných pro život v hlubinách vesmíru. Nadcházející válečný konflikt hodlají využít ke splnění vlastních, těžko srozumitelných cílů manipulativní umělé inteligence Technojádra, jež se vymkly veškeré kontrole. V předvečer zkázy se sedm poutníků vydává na odlehlou planetu Hyperion k otevírajícím se Hrobkám času, tajemným artefaktům neznámé funkce, a na své pouti Mořem trav si vyprávějí podivuhodné příběhy. V cíli jejich dlouhé cesty je očekává smrtonosný Štír, legendární vraždící stroj, anděl smrti, jenž by mohl jednomu z nich splnit nejvroucnější přání. Ostatním pak podle všech předpokladů věnuje pouze krutou smrt. Tam, kde se hroutí mocné vesmírné impérium, však bývá jen zřídkakdy vše takové, jak by se zprvu mohlo zdát. V pozadí dramatických událostí zuří mnohem důležitější bitva. Bitva o samotnou spásu lidské duše.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2017
,
Triton
, Argo
Originální název:
Hyperion, 1989
více info...
Přidat komentář
No jo, koupil někdy před 2é lety, nějak mi to nešlo číst, podivné v době kdy jsem hltal tenhle žánr. Přitom tam bylo vše, co jsem na tom měl rád, že.
Takže jsem znovu začal po 20 letech odkladu a 75 letech na této zemi, no a ono to bylo najednou skvělé. Nemohu se dočkat až vlezu večer do postýlky, což je doba knižní před spaním (no, vstávání se už nebojím, že :-) a je to báječné. Objevil jsem poslední dobou mnoho báječných autorů a tento je fakt špička. Děj už znáte od dalších diskutujících, tak jen jedno: od doby vydání kniha nezestárla asi o den a je současná až běda. Opravdu běda, neb současnost mi po letech mládí, pak užívání si rodiny a pak nových nadějí před více jak čtvrtstoletím připadá šílená. Ach jo.
Nevzpomínám si, že bych se kdy setkal s tak výpravným eposem jako je tento. Příběh plyne pomalu, autor nikam nespěchá a díky tomu může čtenář plně vnímat kouzlo míst a okamžiků. Světa, který je tak neuvěřitelně bohatý, krásný, strašlivý a hlavně záhadný. Je to příběh o pouti s nejistým koncem a okolo postav se vznáší mnoho otázek. Představy jsou tak barvité, že s poutníky brzy pocestujete i vy sami.
Na druhou stranu, jestli s pomalým dějem nemáte trpělivost, tato sága pravděpodobně nebude pro vás.
Dopředu bych rád napsal, že v tomto komentáři hodnotím samotný Hyperion.
Této knize jsem se vyhýbal jako čert kříži, protože se staršími sci-fi kousky mám často problém, že buď šíleně zestárly, nejsou věrné žánru, nebo mi prostě nesedí.
Jsem rád, že můžu Hyperion zařadit mezi tento malý počet výjimek.
Simmons mě nadchnul svou představivostí a nebojácností s tím plout do neprobádaných vod tohoto žánru se mu v roce 1989 opravdu povedlo a mám málo co vytknout, jedná se o velmi originální a neokoukané dílo, které bych jednou rád viděl (řádně zpracované) na televizních obrazovkách nebo na stříbrném plátně, protože ano, Hyperion na to určitě má.
Skvele napsano. Preklad je famozni (kdyz porovnam s Padem Hyperionu, vubec bych nerekla, ze dila jsou od stejneho autora, takze to muselo byt prekladem). Vsechny pribehy, az snad na basnika, me moc bavily.
Jeden z nejlepších, ne-li nejlepší sci-fi román, co se mi (alespoň prozatím) dostal do rukou. Promyšlené, rozmanité, geniální. Simmonsi, smekám. Opravdu dokonalé.
Hodnocení : 10/10
Chtěl bych mít tolik sebevědomí jako Dan Simmons.
Hyperion je vypravěčsky nesmírně ambiciózní román, který jde do šířky a hloubky tak, že jediná chyba by znamenala zhroucení celého systému. Je vlastně hrozně zábavné sledovat šest příběhů, kdy je každý jiný (a s ním i způsob vyprávění), ale jsou spojeny rámcovým příběhem. I když to překypuje literárními odkazy (včetně samotné struktury knihy), paradoxně to v podstatě nikdy nesklouzne k samoúčelnosti. Největší potěšení však pociťuju z toho, jakým způsobem se Simmonsovi daří vyprávět "velké dějiny" a niterné příběhy jednotlivých poutníků.
Simmonsi, ten cliffhanger na konci? Pěkně umíš nalákat na další knihu... :-)
Nejvyšší hodnocení si zatím odkládám, protože věřím, že tahle kniha bude fungovat v celku ještě lépe. V případě, že není Simmons grafoman. Čímž si, kvůli rozsahu jeho knih, úplně jistý nejsem... :-)
Proč mi toto vrcholné dílo SF přišlo pod ruku až nyní? Asi má vše svůj čas a mohu ho ocenit až po tom množství knih přečtené předtím. Tak povedený úvod do ságy jenž sám o sobě je klenot a čtenářský zážitek se jen tak nevidí. Šest příběhů propletajici se jako gobelin na velké tapiserii galaktickeho příběhu člověka hledající nové světy po zničení "Staré Země" vás nepustí do poslední stránky a hned musíte číst druhou knihu. Půjčil jsem si Hyperion i Pád H. naštěstí najednou. Číst něco mezi tím je ztráta času.
Takové to Rettigovské: "Vraž tam hroudu military SF, přidej kyberpunk, trochu love story, okořeň to filozofií a za stálého míchání tam vsypejte špetku alternativní historie a biopunku. Podávete nejlépe se space operovou oblohou."
No, a představte si, že Simmons takto postupoval a nevznikl mu dort pejska a kočičky.
Kniha, kde jsou kulisy mezihvězdné civilizace budoucnosti jen prostředkem pro vyprávění silných příběhů. Text, kde příběh básníka není o mezihvězdném cestování, černé díře nebo vražedném v čase cestujícím stroji, ale o Múze, autorství a básních. Stejně tak nestojí vyprávění mnicha na elektřinou sršících stromech, vzdálených planetách nebo kolonizaci vesmíru, ale na víře, kultuře jednotlivých společností a základní lidské ambici. Množství detailů a odkazů, které děj knihy obalují a na které čtenář naráží jen tak mimochodem, je neuvěřitelné, stejně jako autorova představivost takřka bez hranic. Vše do sebe ale zapadá a neobvyklý rámec plný futurismu jen zdůrazňuje specifika vyprávění každého z příběhů. Nemluvě o tom, že jednotlivé příběhy, na kterých je kniha založena, jsou psány mírně odlišným stylem, který odráží osobnost každého z vypravěčů.
Už jen zmíněné přesycení čtenáře mnoha různými vjemy (a to se bavíme o čistém knižním textu) vede k tomu, že je opravdu lepší číst tuto knihu opakovaně. A ideálně po zhltnutí celého čtyřdílného "kantosu". Podruhé už si tak (s pomocí internetu, který dokáže nahradit část nestálé paměti) čtenář může užívat pocit, že ví o čem je řeč a neztrácí se v základních pojmech, ale naopak objevuje nové detaily a odkazy na následující díly série. A sci-fi kulisy pak opravdu slouží jako prostředky pro vyprávění, nikoli k odvádění pozornosti. Už teď vím, že se tak k Hyperionu ještě někdy vrátím. Tato kniha totiž může stát sama o sobě nehledě na zbytek série a některé její části pro mě zůstanou doslova geniální...
PS: Součástí tohoto vydání v pevné vazbě je i autorova povídka Kentaurova smrt. I když ale může název vzbudit ve čtenáři Hyperionu jistá očekávání a odkazovat na jistý děj, realita je odlišná a o trochu složitější. Kentaurova smrt je totiž s cestou osmi poutníků spojená podobně jako Pratchettova Strata se Zeměplochou. Člověk tam tuší nějaká propojení a inspirace, jde ale o úplně jiný styl, prostředí i pointu. Přesto je to povídka zajímavá.
PSS: Literárních a básnických odkazů je v knize méně, než si z prvního čtení pamatuji, stejně se ale na můj vkus nechává tímto směrem Simmons unášet až příliš. Kdo by ale tohle knihomolu zazlíval...
"End Of The Underground - Hawthorne Heights"
Po pár kapitolách mi bylo jasný, že pokud se mě někdo zeptá, o čem kniha je, tak mu odpovím: "Přečti si to sám a potom mi řekni." Jako když se pustíte do Stop hrůzy, kde si kolem táboráku lidi vypráví historky. Jenom je to ... doplň si skoro všechny možné žánry ... vyprávění, kde ty lidi od táboráku jsou ve vesmíru a někam letí a je to mega tlustá kniha narozdíl od toho sešítku.
Pravdou je, že jsem s autorem nováček. Moc ještě nemám načteno. Ale jeho styl mi učaroval. Simmons se rád poslouchá a podle toho taky píše. Nemám mu proto potom za zlé, když lehce šlápne vedle. Zde to ovšem nebylo skoro nikde.
Pokud to mám shrnout. Hyperion je dobře napsaná sbírka povídek spojených příběhem v knihu, kde je každá z nich hodně jiná. Ale zase zde není příběh začátek, konev, tečka a další. Různě se příběhy doplňují ostatními, mění se způsob vyprávění. Neřekla bych ale, že je to kniha komplikovaná. Jenom vyžaduje vaší pozornost a potom vás odmění. Hodně. Což je fajn, protože tak zhruba víte, co čekat, než na Hyperion dostaneme. Samozřejmě ne všechna tajná zákoutí.
(Nebudu se ale rozepisovat, o čem jsou jednotlivé příběhy, jenom tak lehce. Ale musím říct, že některé osudy na mě působily vážně silně. Simmons umí téma láska a smrt a láska/smrt zpracovat jako už jenom dva další autoři...kdo čte moje pindy pravidelně, ví, která jména myslím.)
První na řadě je Příběh kněze, Lenar Hoyt a jeho příběh, který je vlastně částečně zprostředkovatelem příběhu otce Paula Duré... ten mě dostal. Duré se vydá hledat a zmapovat kmen Bikurů, kteří o sobě skoro vůbec nedávají vědět. Cestou za nimi projde hodně věcma, takže se dozvíme dost o planetě samotné, než se na ní dostaneme, ohledně počasí, jevů, povrchu atd. Ale nic mě nemohlo připravit na konec. Brrr...
Druhý na řadě je Příběh vojáka, Fedmahna Kassada, kde je začátek dosti vojenský a to mě bavilo, ale druhá polovina jeho příběhu, to bylo jiný kafe. No, fuj! Ale tentokrát ani slovo, protože se tady dozvíme jednu hodně důležitou a podstatnou informaci a vám hned dojde, jak to měl Simmons brutálně dobře promyšlený!
Třetí na řadě je Příběh básníka, Martina Silenuse. Tenhle příběh a hlavně, jak je psaný. Hlavně když píše tak a o tom, co čtenář chce, přesně podle šablony, kterou prý čtenář nemá rád. Dělá si z nás Simmons legrandu? Navíc mě dost potěšily pasáže z vydavatelství. Vlastní zkušenosti? Část na Hyperionu byla dost drsná.
("Na počátku bylo Slovo. Pak přišel podělaný textový procesor. Potom myšlenkový procesor. Pak nastala smrt literatury. A od té doby to jde od desíti k pěti.")
Čtvrtý na řadě je Příběh učence, Sola Weintrauba a jeho rodiny. Jeho dcera Rachel, která byla na Hyperionu ještě v době, než se z něj stala "velká turistická atrakce" kvůli studiu. Dokud se jí nestane něco hodně, hodně, špatného. Tenhle příběh byl hodně dojemný a vážně smutný.
Pátý na řadě je Příběh detektiva, Brawne Lamii. Příběh vyšetřování vraždy přesně podle mého gusta! Tady jsem se bavila vážně hodně! Vážně hodně specifická vražda, její vyšetřování a samozřejmě zakončení, které ukáže, že všechny cesty vedou nejen do Říma, ale taky hlavně ke Šťírovi. A co se dělo po celou tu cestu? Wau! Tenhle příběh mě bavil neskutečně.
Šestý na řadě je Příběh konzula, který vypráví příběh Merina Aspica a Siri. Bylo to dobré a důležité pro děj. Jenom mi trochu vadilo, jak se tak často skákalo ve vyprávění, protože to je nejkratší vyprávěný příběh.
Proto je tam logicky tolik postav. Některé jednorázové, některé na více použití. A když nebudete zlobit, možná vás autor odmění a svěří se s tím, o co mu celou dobu šlo. Protože když si spojíte, co se zde dozvíme, a všechna ta spojení se Štírem každého člena posádky...noooo...
Rozhodně si přečtu druhou knihu. Potřebuju Pád Hyperionu!
Knihu jsem si šetřila a četla opravdu jenom když jsem měla soustředění na 1000% a mohla jsem si to vychutnat. Kdyby bylo na mě, začnu ráno a skončím večer. Ale znáte to, ta blbá věc. Život, práce a tak...a k tomu to strašný vedro!
Četla jsem vydání z roku 2017, takže je vhodné, abych zhodnotila i povídku, kterou od ostaních vydání obsahuje navíc. Trochu ironie, ne? Když teď po přečtení znám formu knihy. Takže...
Kentaurova smrt...u povídek.
Hyperion jsem brala jako jakousi metu. Když to přečtu budu v tajném kultu, protože takhle kniha (potažmo série) je v téhle kategorii. Ale Hyperion je prostě dobře napsané sci-fi s přesahy dalších žánrů, což je geniálně zapracované a v tom je síla téhle knihy. Protože Simmons umí psát, vo tom žádná.
Též bych chtěla pochválit obálku. Ta je krásná, stejně jako veškeré práce Garyho Ruddella. Myslela jsem, že na strejdovi Goglovi budu jenom chvíli, ale potom to bylo vlastně na hodně dlouho...
Pěkné sci-fi to bylo, pro mě - fanouška klasické Hard SF (Asimov, Clarke) - až téměř s přídechem fantasy. Ale bylo to napsané s velkou fantazií, příběhy poutníků byly tak rozdílné, jak jsou rozdílné povahy dnešních lidí. Chybělo mi snad jen trochu dramatičtější vyústění celého příběhu, ale doufám, že se ho dočkám v druhém dílu "Pád Hyperionu", který jsem začal číst vzápětí. Povídka "Smrt Kentaura", připojená k tomuto vydání, mě, jako člověka vyrůstajícího v učitelské rodině, rovněž pobavila.
Jedna kniha, 6 příběhů a 6 různých druhů vyprávění. Jsem zvědavý kam to Simmons dotáhne a nechápu, že jsem po knize nešáhnul již dříve.
Po monitoru přeběhne logo a vtíravá znělka.....za ní se objevují moderátoři,kteří pozvolna přecházejí do záběru nezvyklého výjevu.....
Z nebe se ozývá zlověstné dunění...
Koho to vidí mé bystré oči ? Není to támhle poutník ? Je to poutník ?
Tak pověst nelhala.Jsou tam a čekají.Přišli za Štírem.Přinese jim něco toto putování i v jejich očekávání ?
Tu již dostává slovo náš Hyperionský zpravodaj,který nás blíže seznámí v čem spočívá proslulost této cesty za neznámem: Jestli tedy můžu našim budoucím poutníkům,tak tedy od začátku se zdá,že Dan Simmons je no,zřejmě slušnej voddíl to v prvý řadě.No to víte učitel.Tak on vás na začátku nahodí.Vy se jakžtakž orientujete,kde jste se to jako octli.To víte Spejs opera,to není jako výlet k Mácháči,tam máte přeci jenom svý jistý.Tady se to promíchává příběhama v příběhu.Vypravěč začíná třebas o někom jiném a až po nějakém čase začne teprve o sobě.Každý v kapánek jiným stylu.Třebas pátrací či misionářské story pospojované různými dobrodružnými,akčními,zaláskovanými,poetickými,politickými,duchovními vsuvkamy či nějaká pro změnu ta fylozofie i humor se tu taky najde.Snad i na dystopii narazíte mám ten dojem.To celé v záři barevnosti co jste kdy chtěli od sci-fi a ještě víc.Jestli to tak můžu nazvat,jde o takovou žánrovou kostku.Žánrově nadžánrovou.Jakoby se stírali samotné hranice bezbřehé fantastiky v šířce nezachytitelnosti našeho místa v prostoru.Jedinné co zůstává je sám člověk a jeho touha.Jít dál chcete-li.Pokud má pout cíl,má i smysl.No vlastně si nikdy nejsme ničím jisti ani se sebou,co myslíte.
Pane redaktore vy snad narážíte...No tak jestli tomu mají naši posluchači dobře rozumět.Jde o takový jakoby celkem chaos ? Zdá se mi to nebo ne celkem se v tom utápíte.Budete to znít zvláštně,ale neděste se.Průvodce Simmons to má promyšlené do posledního vesmíru.Nemusíte použít GPS tady se rozhodně neztratíte a takové hrobky času mají auru tajemna do konce.Hmm,takže se vlastně nic nedozvíme a vše je otevřené.Vskutku.Jste blízko.V tom spočívá ta krása,jestli se nemýlím.Když my nesmíme nic prozrazovat ani naznačovat.Naše profese redaktora to vyžaduje.Chcete vše vědět a zároven si nepřejete,aby tomu byl konec.Užíváte si to nevědomí.Bloudit v mlze je nebo se může stát docela v podstatě příjemným zjištěním.Proč se stalo to a ono,kam se poděl starý svět.Něco je vysvětleno aněco zase ne.Jakoby samotný svět chtěl zapomenout.
Co nás dále čeká a na co se připravit,když už jste to nakous ? Již před časem jste uvedl v Hegemoni měsíčníku,že vás přepadli nějaké chmury ? To máte tak.Když se vidáte na takovou rozlehlou cestu občas si zakulháte.Ne nic hrozného,ale občas si někteří poutníci stěžovali na hustou schůdnost.Ano někdy se po trase můžete kapánek ztratit.Orientace v textu je někdy tak bohatá jak Hyperionská tráva.Hemží se to tady různými názvoslovími,slovosledy a místními výrazy.Popisky s odbočkami,kde se nadnášíte.Po chvíli trochu zabřednete.Někdy je to květnaté rozscestí.Pár lidí už narazilo a výzvu nedokončilo.Nečekejte žádné Silo nebo Martana,to fakt ne.Ti jsou z jiné dimenze.Ehm...pro cizáky to bude chvíli trvat než přiviknou tomuto podnebí.Než se nadějete kormidelník Dan Simmons vás zase vtáhne do svého navigování.Pořád však máte pocit,že jste součástí něčeho většího a tu auru potencionálu něčeho ojedinělého tak ta tam je obsažena měrou vyjimečnou.
Tak jestli jsem to dobře pochopil,ono je to dobré až moc ? Pane redaktore,je to přemýšlivé i náročné a zároven existenčně promyšlené,někdy vyžaduje soustředěné nakračování.Jak kdysi nedávno jeden z našich cestovatelů podotknul,že si každou další etapu dal naráz.Jednoduše rozmáchle epické jako (do jisté míry) budoucnost sama.
Děkuji tedy našemu kolegovy z redakce a nyní střihem do studia na další vstup.Nyní tedy přepojujeme k Reyovy a Lucii...
...........Tak doufáme,že se naši posluchači navnadili a třebas i oni někdy zavítají k nějaké z našich kolonizovaných planet pod správou Hegemonie.Jen ještě upřesníme.Mějte se na pozoru před Vyvrženci a Technojádrem.Ale to snad až zase někdy příště............mějte se příjemně a zase někdy u našich Zpěvů Hyperionu.
Záběr přechází v reklamní blog......Nyní trailer na vyhlídkové lety alias pozvánka na templářskou stromolod......v zápětí vizionářské špagety s omáčkou Hyperionáda....
Monitor potemní....v tu chvíli se jakoby současně z nebe stále ozývá to předznamenávající zlověstné dunění.
To be continued
V hlavních úlohách....Lenar Hoyt,Fedmahn Kassad,Martin Silenius,Sol Weintraub,Het Masteen,Brawne Lamia a další
Překlad....Jan Pavlík,Petr Kotrle
Kamera....Gary Ruddell
Scénář a Režie....Dan Simmons
Distributor....Argo-Triton
Copyright opicR12 2018
Část díla
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Ultimatívna scifi, zosobňujúca komplexnosť subžánru v jednom románe. Povedať o ňom, že je mnohovrstevnatý a epický je ako povedať o Majklovi Džeksnovi, že pred smrťou vyzeral trochu čudne. Dlho som ho odkladal a mal rešpekt pred jeho zdánlivou zložitosťou. No keďže Simmonsov "Terror" som si neskutočne užil, nabral som odvahu a šiel do toho. A je to neskutočné, tie jeho vízie iných svetov a predpovede budúcnosti, ktoré tak tesne korešpondujú s našou prítomnosťou. Krvavé a epické strety jednotivých kartelov, noirová detektívka krížená kyberpunkom, výcvik regrútov v antických kulisách, romantické vzplanutie k UI, nové náboženstvá, cestovanie vesmírom, či minimalistický príbeh otca a jeho mladnúcej dcérky. Jednotlivé epizódy do seba zapadajú a navzájom sa doplňujú, čím sa stávajú uveritelnejšími a prenášajú čitateľa hlboko do tohto sveta. Podobne ako v Herbertovej Dune aj tu je žijúci vesmír originálnou postavou plnou mystériozného hľadania nielen mýtického tvora ale aj vlastnej podstaty, nielen hrdinov príbehu, ale (myslím si) aj nášho súčasného bytia a kam spejeme.