Hypotéza štěstí

04.02.2024

(SPOILER) Úvahy na téma smysl a štěstí v životě. Autor vychází ze starých mouder i z moderních poznatků. Odkazuje se na několik stovek různých zdrojů, výzkumů a studií. Nicméně není to vědecká práce jako taková, jde o úvahy, ostatně slovo hypotéza je v názvu. S některými věcmi souhlasím, s jinými ne a někdy podle mě příliš zobecňuje. Nejzajímavější mi přišla poslední cca třetina knihy o morálce a o náboženství. V závěrečné kapitole autor dospěl k tomu, že je potřeba soustředit se jak na sebe (jsme sobecké bytosti), tak na vztahy s ostatními (jsme ultrasociální bytosti). Základem je podle autora vytvořit správné podmínky - dobré vztahy s ostatními, smysluplnou práci (pocit zapojení, poslání apod.) a také spojení s něčím, co nás přesahuje (potřeba spirituality, pocit povznesení např. ze spojení s bohem nebo s přírodou).

"Rozhodně stojí za to usilovat o vybudování správných vztahů mezi námi a druhými lidmi, mezi námi a naší prací a konečně také mezi námi a něčím nad námi."

30.03.2023

Četl jsem tuhle knihu až po mistrovské Morálce lidské mysli, kde si myslím Haidt popisuje svoje zkoumání plněji a celistvěji než v této knize. Proto tuto knížku vlastně chápu jako připravenou studii na zmiňovanou knihu druhou. Přesto opět skvělá věc, která čtenáři řekne hodně o tom jací jsme (jedinci, společnost,...)

05.03.2023

Těžko se mi to hodnotí. Hodně věcí jsem už znal. A když se člověk moc nového nedozví, tak má tendenci hodnotit víc kriticky. Pro mě to byla spíš intelektuální zábava než něco naučného. O štěstí jsem toho četl dost.
Kdo načteno nemá, bude to vnímat úplně jinak. Pak rozhodně doporučuju. Výborná věc pokud vás zajímá, jak se na štěstí dívá náboženství a dnešní věda. Líbí se mi, jak je dávná moudrost lidstva potvrzená moderními výzkumy.
Problém však je, odnést si z knihy nějaké zásadní poučení. Mě to bavilo, ikdyž jsem si uvědomoval, že to můj život nijak nezmění. Mám totiž podobné názory a dost věcí vidím stejně.
Na druhou stranu Haidt reprezentuje hlavně pozitivní psychologii. Kdo chce něco víc vědeckého, tak doporučuji Psychologii štěstí od Buchera. A na shodu vědy a náboženství Velké partnerství od Sackse.
Jednotlivé kapitoly jsou spíš eseje na různá témata. K mnoha věcem se dá přijít selským rozumem a tak to může působit příliš banálně. Člověku pak snadno unikne, že Haidt to má vědecky podložené.
Zarazilo mě jeho omezené chápání buddhismu, ale to je problém mnoha intelektuálů. Způsob jakým Haidt mluvil o různých náboženských směrech měl blízko k relativizmu. Naštěstí to nemění podstatu sdělení.
Jedna věc je být duchovně praktikující nebo aspoň vystudovaný religionista a druhá mít to jen načtené. Haidt uvádí, že četl všechny zásadní texty, ale je znát, že jeho pochopení je jen na intelektuální úrovni.
Občas se tam objevují nesmyslná srovnání. Třeba tam uvádí životopis Buddhy, který je pro samotné buddhistické učení nepodstatný. Jeho životopis ve formě legendy je spíš učební pomůcka.
Autor tam ke konci začal trochu motat politiku a to se mi moc nelíbilo. Ne kvůli tomu, že tady s ním nesouhlasím, ale spíš na to v knize nebyl vhodný prostor. Takže ke konci mě to trochu zklamalo.
Já vnímám psychoanalýzu negativně a behaviorismus považuju za pomýlený směr. Tady se názorově shodujeme, takže hlavně proto dávám vysoké hodnocení. Nezaujatost se mi v poslední době nedaří.
Pokud vás tohle téma zajímá, tak určitě doporučuju. Ale je dobré nemít příliš vysoká očekávání. Hlavně pokud jste už něco podobného četli. 85% 4,5*

29.03.2021

Kniha zkoumá fenomén pocitu štěstí a s tím související šťastný život z přísně vědeckého pohledu. Nejedná se o „self-help“ knihu, nejedná se o návod jak žít šťastný život. I když, to druhé tvrzení beru zpět. Z knihy si lze něco odnést, něco co může vylepšit náš pohled na svět. Autor zkoumá 10 různých přístupů k životnímu štěstí, sesbíraných napříč kulturními tradicemi, napříč různými geografickými regiony – západní tradice / antika, Čína, Indie, další. Hledá a dokládá rozdíly, ale též zejména podobnosti. Na základě publikovaných vědeckých článků dokládá, co funguje a co ne. Srovnává materiální, duchovní i sociální vlivy, které dělají člověka šťastným. Nedílnou součástí je pátrání po vlivu genů a prostředí na prožívaný pocit štěstí. Mě osobně odpovědi docela překvapily. Zevrubně se věnuje stoické tradici, porovnává podobné přístupy budhismu a hinduismu. Na pomoc si bere starověké základní náboženské texty. Velmi obšírně rozebírá pozitivní dopad kognitivně behaviorální terapie při léčbě depresí a úzkostí. Trefně porovnává meditaci (východní přístup) a KBT + Prozac (západní přístup), jako dva odlišné způsoby dosažení téhož. Pokud štěstí zrovna hledáte, knihu vyzkoušejte. Není to zaručený návod, jak být šťastný, rozhodně ne, ale hledajícím pomůže se zorientovat a nasměrovat pozornost možná překvapivým směrem, podpořeno trochou té vědecké metody. A pokud zrovna štěstí nehledáte, přečtěte si ji taky, litovat nebudete.

10.12.2020

Kto sa dobre orientuje v psychológii, nové poznatky nech nečaká. Kniha však zaujímavo prepája históriu, náboženstvá, filozofiu, diela rôznych autorov a spomínanú psychológiu.
Umne vystavané kapitoly a autorova úprimnosť ohľadom svojich postojov a názorov v konfrontácii s inými myšlienkami ma podnietili ju dočítať napriek tomu, že sa mi čítala ťažko (naozaj neviem prečo).

25.10.2019

Od tohoto autora jsem letošní léto četla už Morálku lidské mysli, kterou jsem zařadila mezi mých TOP 10 oblíbených knih. A tuhle nelze než opět doporučit. Autor píše lidsky, poutavě. V této jeho konkrétní knize jsem se nedozvěděla od základů nic nového, ale je to příjemné a moudré čtení, u kterého si může člověk shrnout různé poznatky o partnerství, morálce, nastavení lidské psychiky, náboženství. Pokud bych dnes měla člověku, který se s existenciálními tématy okolo života, smyslu a štěstí setká poprvé, doporučit nějakou knihu, doporučím tuto.