Hypotéza štěstí přehled
Jonathan Haidt
Jak naplnit svůj život a dát mu smysl? Může být pomsta sladká? Co je štěstí a jak ho dosáhnout? K čemu je nám ctnost? Proč a jak vycházet s ostatními lidmi? Jak vyvážit rozum a city? To jsou příklady velkých filozofických, náboženských a psychologických otázek, na které po mnoho tisíc let hledali a nacházeli odpovědi největší myslitelé Západu i Východu. Americký sociální psycholog Jonathan Haidt v deseti kapitolách probírá deset základních aspektů těchto velkých problémů porovnává závěry nejvýznamnějších autorit minulosti s tím, co nám říkají poslední sociologické, psychologické a neurologické výzkumy. Je pozoruhodné, kolik z myšlenek starých mudrců potvrzuje moderní věda, některé závěry jsou však se současnými poznatky o anatomii mozku, mysli i lidské společnosti v rozporu. Autor si na dobrodružné cestě po zákoutích lidského nitra pomáhá názornou metaforu jezdce (rozumu) na slonu (iracionálních pohnutkách), která je od té doby v psychologii užívána s velkým úspěchem... celý text
Literatura světová Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2016 , DokořánOriginální název:
The Happiness Hypothesis, 2006
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hypotéza štěstí. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
Četl jsem tuhle knihu až po mistrovské Morálce lidské mysli, kde si myslím Haidt popisuje svoje zkoumání plněji a celistvěji než v této knize. Proto tuto knížku vlastně chápu jako připravenou studii na zmiňovanou knihu druhou. Přesto opět skvělá věc, která čtenáři řekne hodně o tom jací jsme (jedinci, společnost,...)
Těžko se mi to hodnotí. Hodně věcí jsem už znal. A když se člověk moc nového nedozví, tak má tendenci hodnotit víc kriticky. Pro mě to byla spíš intelektuální zábava než něco naučného. O štěstí jsem toho četl dost.
Kdo načteno nemá, bude to vnímat úplně jinak. Pak rozhodně doporučuju. Výborná věc pokud vás zajímá, jak se na štěstí dívá náboženství a dnešní věda. Líbí se mi, jak je dávná moudrost lidstva potvrzená moderními výzkumy.
Problém však je, odnést si z knihy nějaké zásadní poučení. Mě to bavilo, ikdyž jsem si uvědomoval, že to můj život nijak nezmění. Mám totiž podobné názory a dost věcí vidím stejně.
Na druhou stranu Haidt reprezentuje hlavně pozitivní psychologii. Kdo chce něco víc vědeckého, tak doporučuji Psychologii štěstí od Buchera. A na shodu vědy a náboženství Velké partnerství od Sackse.
Jednotlivé kapitoly jsou spíš eseje na různá témata. K mnoha věcem se dá přijít selským rozumem a tak to může působit příliš banálně. Člověku pak snadno unikne, že Haidt to má vědecky podložené.
Zarazilo mě jeho omezené chápání buddhismu, ale to je problém mnoha intelektuálů. Způsob jakým Haidt mluvil o různých náboženských směrech měl blízko k relativizmu. Naštěstí to nemění podstatu sdělení.
Jedna věc je být duchovně praktikující nebo aspoň vystudovaný religionista a druhá mít to jen načtené. Haidt uvádí, že četl všechny zásadní texty, ale je znát, že jeho pochopení je jen na intelektuální úrovni.
Občas se tam objevují nesmyslná srovnání. Třeba tam uvádí životopis Buddhy, který je pro samotné buddhistické učení nepodstatný. Jeho životopis ve formě legendy je spíš učební pomůcka.
Autor tam ke konci začal trochu motat politiku a to se mi moc nelíbilo. Ne kvůli tomu, že tady s ním nesouhlasím, ale spíš na to v knize nebyl vhodný prostor. Takže ke konci mě to trochu zklamalo.
Já vnímám psychoanalýzu negativně a behaviorismus považuju za pomýlený směr. Tady se názorově shodujeme, takže hlavně proto dávám vysoké hodnocení. Nezaujatost se mi v poslední době nedaří.
Pokud vás tohle téma zajímá, tak určitě doporučuju. Ale je dobré nemít příliš vysoká očekávání. Hlavně pokud jste už něco podobného četli. 85% 4,5*
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hypotéza štěstí v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 53x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 6x |
v Knihotéce | 26x |
v Chystám se číst | 82x |
v Chci si koupit | 27x |
v dalších seznamech | 1x |
(SPOILER) Úvahy na téma smysl a štěstí v životě. Autor vychází ze starých mouder i z moderních poznatků. Odkazuje se na několik stovek různých zdrojů, výzkumů a studií. Nicméně není to vědecká práce jako taková, jde o úvahy, ostatně slovo hypotéza je v názvu. S některými věcmi souhlasím, s jinými ne a někdy podle mě příliš zobecňuje. Nejzajímavější mi přišla poslední cca třetina knihy o morálce a o náboženství. V závěrečné kapitole autor dospěl k tomu, že je potřeba soustředit se jak na sebe (jsme sobecké bytosti), tak na vztahy s ostatními (jsme ultrasociální bytosti). Základem je podle autora vytvořit správné podmínky - dobré vztahy s ostatními, smysluplnou práci (pocit zapojení, poslání apod.) a také spojení s něčím, co nás přesahuje (potřeba spirituality, pocit povznesení např. ze spojení s bohem nebo s přírodou).
"Rozhodně stojí za to usilovat o vybudování správných vztahů mezi námi a druhými lidmi, mezi námi a naší prací a konečně také mezi námi a něčím nad námi."