Futurologický kongres
Stanisław Lem
Ijon Tichý série
< 4. díl >
Soubor komických grotesek, pojatých jako úryvky z deníků a vzpomínek Ijona Tichého, postavy našim čtenářům již známé. Představitel současné science fiction v nich mistrně proplétá dobrodružství s humorem, parodií, recesí, prognostickou a filosofickými podtexty a představuje komplexní pohled na problematiku budoucnosti, jež vyrůstá z naší současnosti… Před vámi leží již dlouho a netrpělivě očekávaný čtvrtý soubor dosud nepublikovaných prací z obsáhlého díla Ijona Tichého, jak nám ho předložila redakční rada Sebraných spisů Ijona Tichého pod vedením profesora A. S. Tarantogy. Pět zápisů z Tichého Hvězdných deníků a tři z jeho vzpomínek nám přinášejí odpověď na řadu ožehavých otázek, jako např.: proč náš svět dnes vypadá tak, jak vypadá, a kdo ho stvořil, proč se potopila Atlantida, jaký byl pravý účel Babylonské věže, co se skrývá za Odysseou a Iliadou, proč na nás neroste listí atd., atd. Tichý nemilosrdně odhaluje pravou tvář Aristotela, Platóna, Homéra, Leonarda da Vinci, Bosche, Napoleona, Swifta a řady dalších „historických“ osobností, dá nám nahlédnout i do historie svého slavného rodu a v neposlední řadě přináší i své včasné varování před vážným nebezpečím, jaké s sebou nese překotné a vysoce neodpovědné rozšiřování automatických praček. Ilustrace autor. 1. vydání z originálů: Dzienniky gwiazdowe, Czytelnik, Warszawa, 1971 Bezsenność, Wydawnictvo Literackie, Kraków, 1971 Maska, Wydawnictvo Literackie, Kraków, 1976 vybral Ivo Železný Pozn.: Originál Ze wzpomień Ijona Tichego není v tiráži uveden.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1977 , SvobodaOriginální název:
Dzienniki gwiazdowe; Bezsenność; Ze wzpomień Ijona Tichego; Maska, 1976
více info...
Přidat komentář
Jako u všech Tichoniád mám pocit, že byl autor spíš zhulený než opilý. Ale vše je vtipné, napnuté, spousta nápadů. Zase se k nim vrátím.
Absurdní hrdina Ijon Tichý se na několika svých cestách zapletl do něčeho tak naprosto šíleného, že i Monty Pythoni by závistí zezelenali. Pokud se ale neuchechtáte k smrti nad všemi těmi slovními hříčkami a ujetými nápady, zjistíte, že vám poněkud padá čelist a smích tuhne na rtech. Nakonec, jakým právem se jako lidstvo pokládáme za vrchol všehomíra, pokud jsme vznikli tak, jak nám pan Lem servíruje hned v první kapitole...? A ta "úžasná" vize budoucnosti, kterou nám chystají futurologové na svém kongresu... to už snad radši...
Jediné, co už se v dnešní době nedá číst,a pochybuji, že se dalo i v době napsání, je povídka o planetě Dichtonii, které asi málokdo vůbec porozumí. Což je důvod, proč "pouhé" 4 hvězdy.
Kontrolní otázka: k čemu se na mezihvězdné lodi neporovnatelně vyspělejší mimozemské civilizace asi nacházel pohrabáč a lopatka od uhlí???
Tolik nápadů v jedné knížce, to se jen tak nevidí! Nevím, čím se Lem za komunismu sjížděl, ale byl to skvělý matroš. A jestli to byla jenom jeho vlastní imaginace, tak tedy volám "Bravo!".
Trvalá inspirace smíchem. Nabízí se Otázka? Jak toto mohl MUDr. Lem vymyslet?
Těžší čtení, ne úplně pro každého. Dnes se píše jinak.
Mindfuck. Drogový (anti-utopistický) trip říznutý lingvistickým absurdnem… a celé dohromady to dává ještě poměrně dost smyslu až je to celé takové děsivé mrazivé.
Krémokracie, blby, furizol… A rozhlasová hra v podání Jiřího Škody přidá na atmosféře ještě pár stupínků.
Lem dokáže zaujmout originalitou a pronikavýma, trochu až šílenýma, myšlenkama. Mnohem méně komorní a "režijně" uhlazené než například Solaris, ale o to divočejší a odvázanější.
Nevím, jestli Lem nějakou dobu neexperimentoval s drogami, ale Deník nalezený ve vaně a Futurologický kongres by tomu napovídaly. Tohle je prostě trip, v němž sice najdeme zajímavé - a nijak překvapivě protiválečné - myšlenky, ale trip. Deník ve vaně má alespoň surrealistický základ, zde však se již surrealismus vytrácí směrem k fantasmagorii. Přesto ano, je to dobré, sugestivní a nutí k zamyšlení.
Část díla
Dvacátá cesta
1971
Dvacátá osmá cesta
1966
Dvacátá první cesta
1971
Futurologický kongres
1971
Osmá cesta
1966
Autorovy další knížky
1994 | Solaris |
1977 | Futurologický kongres |
1962 | Návrat z hvězd |
1981 | Pánův hlas |
1956 | K mrakům Magellanovým |
Knihu hodnotím se smíšenými pocity. Na jedné straně se obdivuji nevyčerpatelné fantazii autora při vymýšlení co největších absurdit, na druhé straně mě tyto s prominutím " slovní zvraty a zvratky" začaly čím dál tím více nudit. Mám rád poněkud jiný druh humoru. U této knihy jsem se jen občas pousmál, žádné záchvaty smíchu ve mně nevyvolávala.