Futurologický kongres
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13775/bmid_futurologicky-kongres-652ebf1e93b32.jpg
4
209
209
Ijon Tichý série
< 4. díl >
Soubor komických grotesek, pojatých jako úryvky z deníků a vzpomínek Ijona Tichého, postavy našim čtenářům již známé. Představitel současné science fiction v nich mistrně proplétá dobrodružství s humorem, parodií, recesí, prognostickou a filosofickými podtexty a představuje komplexní pohled na problematiku budoucnosti, jež vyrůstá z naší současnosti… Před vámi leží již dlouho a netrpělivě očekávaný čtvrtý soubor dosud nepublikovaných prací z obsáhlého díla Ijona Tichého, jak nám ho předložila redakční rada Sebraných spisů Ijona Tichého pod vedením profesora A. S. Tarantogy. Pět zápisů z Tichého Hvězdných deníků a tři z jeho vzpomínek nám přinášejí odpověď na řadu ožehavých otázek, jako např.: proč náš svět dnes vypadá tak, jak vypadá, a kdo ho stvořil, proč se potopila Atlantida, jaký byl pravý účel Babylonské věže, co se skrývá za Odysseou a Iliadou, proč na nás neroste listí atd., atd. Tichý nemilosrdně odhaluje pravou tvář Aristotela, Platóna, Homéra, Leonarda da Vinci, Bosche, Napoleona, Swifta a řady dalších „historických“ osobností, dá nám nahlédnout i do historie svého slavného rodu a v neposlední řadě přináší i své včasné varování před vážným nebezpečím, jaké s sebou nese překotné a vysoce neodpovědné rozšiřování automatických praček. Ilustrace autor. 1. vydání z originálů: Dzienniky gwiazdowe, Czytelnik, Warszawa, 1971 Bezsenność, Wydawnictvo Literackie, Kraków, 1971 Maska, Wydawnictvo Literackie, Kraków, 1976 vybral Ivo Železný Pozn.: Originál Ze wzpomień Ijona Tichego není v tiráži uveden.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1977 , SvobodaOriginální název:
Dzienniki gwiazdowe; Bezsenność; Ze wzpomień Ijona Tichego; Maska, 1976
více info...
Přidat komentář
Lem zde opět uvádí na scénu už dobře známou postavu Iljona Tichého jako vyprávěče. Představuje nám tentokrát zápisky z jeho deníků. Obrovská spousta velmi originálních nápadů (jak je u Lema zvykem), pořádná dávka specifického až absurdního humoru a častý filozoficky přesah vybízející k hlubšímu zamyšlení - to jsou hlavní přednosti tohoto polského autora. Knížka stojí za přečtení.
Nápady výborné, hlavne kapitola o evolúcii náboženstva. Ústredná poviedka zas svojim spôsobom pripomína Dickov Temný obraz.
Ale Lemov štýl ma nebavil, preto prakticky celý čas pociťujem nesúlad medzi štvor-, päť-hviezdičkovými nápadmi a nezáživnou formou. Na mňa moc suché, aj keď chápem o co go.
„Byli jsme bohužel nuceni Ti odoperovat ruce, nohy, záda, lebku, krk, břicho, ledviny, játra, jiné (nehodící se škrtněte). Pokud jde o stav Tvých dočasných tělesných pozůstatků, nemusíš si o ně dělat starosti, postarali jsme se o ně ve shodě s Tvým náboženstvím a podle jeho přikázání jsme je pohřbili, spálili, mumifikovali, popel rozhodili do větru, popel uložili do urny, vysvětili, vysypali do odpadků (nehodící se škrtněte).“ (Futurologický kongres)
Západní fantastika má Arthura Denta, ta východní Ijona Tichého. Lem je génius a vizionář, bohužel těch nápadů má tolik, že často zabije ducha konkrétní povídky a čtenáře téměř umoří. To ale nic nemění na tom, že se jedná o neskutečně šílenou jízdu: Hry se slovy (časovýsadkář – to je chronošutista, kdybyste nevěděli) a ohromující vědecké intelektuální pozadí Tichého eskapád až bere dech. Douglas Adams vedle toho vypadá jako chudý příbuzný. Jeho fóry většinou nejsou tak hluboké, mají druhý plán, ale u Lema je ten plán třebas celé vědecké odvětví. A nejlepší je bez debat titulní novela. Ta může za to, že tato kniha neopustí mou knihovnu děj se co děj.
„Někteří filozofové sice hlásali, že čím větší pokrok, tím více krizí, a kdyby krize nebyly, že by se musely uměle vytvořit, neboť aktivizují, sjednocují, budí tvůrčí nadšení a bojeschopnost, stmelují obyvatelstvo jak duchovně, tak materiálně, stručně řečeno povzbuzují společnost k práci – kdežto nejsou-li, šíří se stagnace, marasmus a jiné známky rozkladu. Tyto názory razila škola takzvaných optisimistů, tj. filozofů, kteří čerpali optimismus pro budoucnost z pesimistického hodnocení přítomnosti.“ (Dvacátá první cesta)
„…nikdo nepředpokládal, že číslicové počítače, které přerůstají určitou intelektuální úroveň, přestanou být spolehlivé, protože jsou nejen chytré, ale i mazané. Ale říká se tomu daleko učeněji, v učebnici se hovoří o Chapulierově pravidle (zákon nejmenšího odporu). Stroj tupý, neschopný uvažovat, udělá jen to, co se mu uloží. Bystrý stroj však nejprve zkoumá, co se mu líp vyplatí – zda vyřešit uložený úkol, anebo se nějak vymluvit. Zvolí si to, co je jednodušší. Proč by měl jednat jinak, je-li rozumný? Rozum znamená vnitřní svobodu, odtud se právě vzali všichni ti úhybníci a úchylníci, a taky ten zvláštní jev – simkreténství. Simkretén je počítač, který simuluje blbce, jen aby měl svatý pokoj.“ (Futurologický kongres)
Po druhom Lemovi sa mi potvrdil moj prvy dojem z neho. Je to lepsi myslitel ako pisatel. Clovek musi ocenit casto uplne necakane az genialne namety a filozoficko-vedecky background Lema je obdivuhodny. Ale ako potom s tymi napadmi zaobchadza... Niektore poviedky som sa musel nutit docitat a striedaju sa genialne momenty s takymi az naivnymi a zbytocnymi pasazami, ci priam detinskymi pokusmi o humor.
Nedočteno, skončila jsem někde uprostřed dvacáté první cesty. Téhle knížce nerozumím. Jedna absurdita za druhou, až se to ani nedá představit, natož se do děje nějak vžít. Navíc na mě působí tak nějak ponuře, buď nastíněním nepříjemné budoucnosti lidstva, nebo úmyslně špatnou náladou vypravěče. Tohle nedám.
inteligentní humor, který si vychutná až do dna jen čtenář poučený fyzikou, astrofyzikou a kvantovou mechanikou (s respektem k stavu poznání na přelomu 60. a 70. let 20. stol.), ale je tu ukryto i spoustu narážek politických a (socio)kulturních
Lem s originálními obrazy a fantastickými nápady opravdu nešetří (což má i své nevýhody), všechny povídky jsou tak nadupané alegoriemi a metaforami, že bohužel mnohdy zaniknout v tom množství jedna pro druhou
královsky jsem se bavil a současně mě občas zamrazilo, jak aktuální i vizionářský Lem je, doporučuju
Přehlídka absurdit pod taktovkou slavné Lemovy postavy Ijona Tichého - takto jednoduše by se dala charakterizovat sbírka osmi povídek (nepřiřkneme-li titulnímu kousku status novely) s názvem Futurologický kongres. Lem je mistrem ve vymýšlení hloupostí, bláznivin a také nových slovních složenin. Všechno se to tváří nesmírně vážně, pedanticky a precizně, přitom jeden nesmyslnější nápad střídá druhý. Ať už jde o to, zda má lidstvo nárok vstoupit do Organizace spojených planet (Osmá cesta), nebo je potřeba zpětně stvořit vesmír (Osmnáctá cesta), případně opravit, uhladit a zdokonalit světové dějiny (Dvacátá cesta), o matrixové budoucnosti ani nemluvě (Futurologický kongres), vždy je to praštěné, potrhlé a zábavné vyprávění, které si nebere žádné servítky a neuznává žádné mantinely. Víte například, kolik váží informace? Lem se baví a čtenář, pokud má náladu, se může bavit s ním.
Lem bol geniálny. Spisovateľ, vizionár, lingvista, štylista, humorista, fantasta, tichológ...
Všetky poviedky v tejto knihe sa vyznačujú obrovskou explóziou nápadov (o budúcnosti/súčasnosti, o človeku, ľudstve) a situácií. Vlastne čo veta, to gag. Je tu toľko námetov, že by vystačili na desiatky samostatných románov či noviel. Mnohokrát som si aj ja pri čítaní pripomenula bratov Strugackých - a to práve spomínaným tobogánom fantázie, idúcim tak neuveriteľne rýchlo, a pritom tak zľahka a bravúrne (akoby nič), až to vyráža dych. Nehovoriac o (v mnohých prípadoch žiaľ) už splnených autorových víziách o ľudstve a svete. Myslím, že by Lem zaplakal, keby videl, že sa nemýlil... A tiež z toho, ako bratia (či najnovšie už sestry?!) Wachovskí spotvorili jeho matrixovskú ideu.
Humorné příhody Ijona Tichého nejsou zrovna mým šálkem čaje. Knihu jsem si po letech znovu připomněl (čtenářská výzva) a opět jsem ji jako v minulosti nedocenil nebo místy nepochopil. Tento druh Lemova humor mi někdy připadá divný nebo nepochopitelný.
Futurologie jak vyšitá.
Těch nápadů co se tady s nimi doslova plýtvá.Co by za to někteří dnešní tuctáři dali.
Na jednu stranu je to geniální,někdy až moc.Na druhý pohled se dostaví pocit "už to trvá nějak dlouho"
Je tam bezpochyby jistá náročnost.A i leckterý fanouškovský Lemovec se v tom může leckdy ztrácet.Jo i můj případ :)
Satira,groteska,silný zážitek,čtenářská výzva.Bezpochyby.Humor chytrý,ale nedostane vás do kolen.Jen tak spíše souhlasně pokýváte hlavou.Na potrhání smíchy,musíte jinam.
Samotný stěžejní Futurologický kongres.Těžko se dá vypravovat natož vykládat.Matrix hadr.
Celé je to takové na pomezí,něco chvílemi ze Stopařova průvodce galaxií a snad nejblíže kto má k bratrům Strugackým a jejich Pondělí začíná v sobotu.A to ještě za rohem,kdesi někde číhá i jiné přirovnání.
Zajímavý soubor na jistě několiko dalších počtení a hloubavých rozborů.Žádná rychlovka na pláž (no on snad žádný Lem není oddychovka) to je přesně to co je na něm krásný a co by měl čtenář očekávat.Zamyšlení nad zábavou.
Jen mě tak napadá: Předběhnul Lem dobu a nebo doba předstihla vizionářství v uvažování Lemovo ?
Zrovna jsem chtěl popsat své dojmy z četby, ale z velké části to už vystihla Enymey, takže bych se jen zbytečně opakoval. Snad jen, že ty některé části jsou opravdu geniální, aktuální a nadčasové. Někdy jsem měl dojem, že má naopak nápadů tolik, že nimi až plýtvá a že by z nich šlo udělat spíše několik celých románů, než je jen takto "vyplácat" na jednom místě.
Opravdu se velmi těžko hodnotí.
Tato kniha se mi těžko hodnotí, protože některé části byly skvělé, ale některé až zbytečné. Lema mám velmi ráda, ale ticholog ze mě asi nebude.
Jeho humor mi velmi připomíná Cimrmanovský humor - takový inteligentní, založený na hře se slovy. Jenže i když už se mi některé části líbily a četly dobře, tak se pak táhly donekonečna. Autor tak nějak neumí přestat v nejlepším a většina dobrých příběhů vyšuměla do prázdna a byla zbytečně zdlouhavá.
Nejvíc se mi líbila ústřední povídka - Futurologický kongres. Připomíná mi to svět Matrixu a člověk nikdy nevěděl co je realita a co iluze. Bohužel jiné povídky třeba i začaly dobře, ale pak se už skoro nedaly dočíst. Je to takové podivně rozporuplné dílo.
Tuto výbornou knihu jsem četl v době, kdy mě ani nenapadlo, že se dožiji těch mravních hrůz, jaké se v ní s takovým gustem popisují. Ale jak se říká, šedivá je teorie... dnes je to ještě horší. Není potřeba s magnetem obcházet sál, stačí si přečíst diskuze na webu - mnohé daleko přesahují to, co se tenkrát jevilo jako naprostá absurdita.
Ta kniha je naprosto geniální a ano, jak tady už někdo napsal není pro každého. Jestli chcete přímočaře prostoduchou oddechovku tak se jí vyhněte. Jestli chcete velehoru materiálu k zamyšlení tak je pro vás. A že je napsaná jak je napsaná je jen dobře, kromě podnětu k zamyšlení i výborně pobaví.
Po pravde, nič moc príbeh a to som si ho zobral ako oddychové humoristické sci-fi čítanie na dovolenku. Začiatok výborný, ale postupne mi začali vadiť všetky slovné patvary, až ma iritovali natoľko, že som bol rád, keď sa príbeh skončil. Slovenčina, čeština a poľština patria k západný slovanským jazykom a majú mnoho spoločného, takže prekladom sa asi nič nepokazilo, no bolo toho primnoho - a keď je niečoho priveľa, tak je to na škodu príbehu. Na to, že je to humoristické čítanie, tak zasmiať som sa nezasmial, sem-tam pousmial a ako celok ma kniha otrávila a to som si bláhovo myslel, že dokonale otráviť ma dokáže len uspávač hadov Asimov. Moje prvé stretnutie s Ijonom Tichým nedopadlo dobre a napríklad takému Návratu z hviezd nesiaha ani po päty. Všetkých osem poviedok je tej istej kvality, žiadna z radu nevyčnieva.
Kniha mi připadala lepší než Solaris, ale ne o tolik, abych dala víc než 3*.
Temná představa, pro mě víc k zamyšlení než Solaris, ale přesto mě nijak zvlášť nezasáhla.
Nosné téma bylo asi spíš na bázi slovního humoru - oceňuji úspěšně vynaloženou snahu vytvořit slovní novotvary tak, aby čtenář pochopil, o co jde (tady asi pomohl i překladatel, ale polština je přece jen docela příbuzná češtině, tak to možná nebude v originále takový rozdíl).
Narozdíl od Solarisu mi to připadalo místy docela vtipné, možná víc vtipné než zajímavé z hlediska sci-fi tématu.
Část díla
Dvacátá cesta
1971
Dvacátá osmá cesta
1966
Dvacátá první cesta
1971
Futurologický kongres
1971
Osmá cesta
1966
Autorovy další knížky
| 1994 | Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 | Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Na prvních pět zápisů Hvězdných deníků už jsem narazil a první vzpomínka mezi ně svou šíleností i autorovou představivostí zapadala. Samotný Futurologický kongres, tedy druhá vzpomínka, byl ale natolik nekonečný, že jsem to po mnoha dnech přerušovaného čtení několikrát skoro vzdal. Když jsem nakonec povídku dočetl, musím říct, že je to něco jako zmíněné Hvězdné deníky dohromady s Kyberiádou, ale na steroidech a v drogovém rauši (doslova). Zvraty, pokud se jim tak dá říkat, jsou mimo jakýkoli rámec příčetnosti a objevuje se v nich cokoli, co člověka může napadnout. Začátek je sice šílený, ale drží se jakési pochopitelné jednotné linky. Po nějaké době se ale z textu stane ničím nehlídaná jízda měnící prostředí, roky, těla, či úrovně chemického narušení vnímání a vlivu... A úplně poslední třetí vzpomínku už jsem po pár stránkách vzdal. Autorovu představivost a zajímavou imaginaci beru, ale tohle už je totální ma*ořina bez ladu a skladu.