Mír na Zemi

01.11.2023

Z knihy jsem unešená, podobně jako z 451 st. Fahrenheita. Jak moc aktuální a současné v tomhle šíleném světě posedlém mocí a zbrojením. Moc doporučuju přečíst!

16.05.2023

Druhá knížka od Lema, kterou jsem četla. Nebylo to špatné, ale také to nebylo nic, k čemu bych se chtěla vracet. Hlavní hrdina Ijon Tichý mi byl celkem lhostejný a nejvíc mě bavila myšlenka odzbrojení Země a evoluce strojů. Konec se mi líbil také. Ale nesedí mi Lemova rozvláčnost.

22.01.2023

Mír na Zemi je vyvrcholením druhé etapy Lemovy tvorby, více symbolické a filosofické. Bohužel děj už tu hraje pouze podružnou roli. To ale v důsledku znamená, že se kniha dost špatně čte. Nebýt občasných vizionářských poznámek (dvě z nich viz Thorirův kometář), asi bych ji odložil.
Suma sumárum jde o takovou šňůru perel. Bohužel množství perel neodpovídá délce šňůry ani její kvalitě. Za mě tedy jedna hvězda za děj a druhá za takřka prorocké pasáže. Dvě ještě přidám na závěr:
" Russel je nazýval érou jeskynní elektroniky. Šířil se analfabetismus, a to tím spíše, že nikdo už nemusel umět podepsat ani šek, protože stačil otisk palce..."
"Ale od té doby, co Nejvyšší soud prohlásil, že děti tak starosvětsky uvažujících osob mají právo se zříct otce i matky..."

29.08.2021

„Považovali to za úvod k menšímu flirtu, jenže flirt byl to poslední, po čem jsem tenkrát toužil. Jestli to správně odhaduju, fackovali mě aktivistky women’s liberation, ale stávalo se to zřídka, protože mezi těmi je hezkých ženských jako šafránu.“

„Všeobecná láska se přímo rozběsnila. Lidé se jenom nemohli dohodnout na tom, kdo brání jejímu šíření, zato se všichni sjednotili v názoru, že nepřátelé lásky a dobrotivosti je nutno odstraňovat.“

Ano, Lem byl vizionář, o tom není pochyb. Zkoumá věci, jevy, směry vývoje, lidské reakce na neznámo, temnotu vesmíru, temnotu lidské mysli, spoustu témat lze přenést do současnosti, všechna čest. Akorát, že tohle mě vůbec nebavilo a jsem rád, že to mám za sebou. Příběh začíná jakoby v půlce děje, postupně buduje souvislosti, vrací se do minulosti, vysvětluje, vzpomíná. Protagonista utrpěl přerušení corpus callosum po zvláštní nehodě během své poslední misi. Úvahy jak dostat potřebné informace z nedostupné hemisféry, vzpomínky na průzkum, operace s „telematy“, to vše je nepochybně zajímavé, jenže já se vůbec nemohl začíst. Téma vzniku nadlidské superinteligence, vzniku technologické singularity je přitažlivé, úvahy o lidství, o dopadu na lidstvo, zapadají do celkového rámce příběhu, jenže autor neustále někam odbočuje, něco komentuje, odbíhá od příběhu, text je roztříštěný, tuhle komentuje dění na Zemi, tady průmysl telematů, jindy zase sex s telematy, women’s liberation, mozek, mysl a další a další úvahy, je to nekonečné, nudné, ukecané, zbytečně ukecané, beze smyslu – nebo já ho tam alespoň neviděl, nebo nepochopil. Něco z toho je vtipné, ale celkově nechápu, proč se mi to tak blbě četlo. A vlastně ani ten protagonista mě tentokrát moc nebavil. Tři hvězdy za vizionářství a těch pár zajímavých komentářů a vtipných, zhusta neprogresivních, poznámek.

14.05.2020

Není tak časté,aby se stávalo.
Aby se stávalo,když se v raketě nebo jiném podobném přibližovadle vesmírném-ucpal záchod.Tahle zdánlivě titěrná opomíjená zbytečnost může v jistém případě dát na solidní thrillerovou zápletku.O to tu zase tolik nejde.Poněvadž něco jako průjem při startu je sám o sobě dosti napínavým a značně zapeklitým problémem.
A jistě uznáte,že nemusíte být zrovna vyloženě taky astronautem a o katastrofu se bude jednat i v rámci vašem čistě osobním případě.To jen tak mezi námi.Není pak tohle to pravý nefalšovaný peklo.Doslova napnutí k prasknutí...chcete-li velmi traumatizující a ošemetné.Jak tohle vůbec dopadne.Přinejmenším důvod k zamyšlení.Průšvih nebo průser ? Víjde to nakonec nastejno.
Stačí se jenom zmínit,tak jako v případě Lemovy tvorby a postavy jsou tak uvěřitelnější komičtější a lidštější pro čtenáře.
Všimli jste si někdy,jak se nejenom v knížkách,ale i třeba ve filmech málo,prakticky vůbec něco konzumuje.Prostě jí ? Jo papá,snídá,obědvá,večeří,svačí,občerstvuje neboli žere.Říkate nuda pro vyznění zápletky či děje ? Svým způsobem,ale když vezmete takové jídlo má pro mnohé obyvatele této planety vztah přímo zbožnující či uctívačný,ba přímo je smyslem veškérého konání v reálu jako takovém.
Jídlo,domácí úklid a všechny další věci okolo.Dále pak ční autor-Vizionář.Poněvadž už tenkrát to vidí,jako by viděl dnes.
Tohle a nejenom to,může být LEM.On to v těch románech má,už tenkrát.Hemží se to tu pokřivenými,zkreslujícími a jinak všelijakými stavy (alá P.Dick).Na další metě tu jsou roboti,nebo jakési hologramy,dále pak něco na způsob avatarů a jiné další technické vychytávky v komunikaci atd.Odcizené světy.Jakési ehm korporace.Mocenské zbranové choutky.Chladné přetechnizované,odosobnění.Depersonalizace-(nutno zjistit další informace).
Celé je to samozřejmě zabarvené groteskou a nadsázkou.Iljon Tichý však řeší i nadmíru pořádný těžkosti kolem sebe,ale i se sebou samým.Na Měsíci má zápletka tajemnou až těžkotonážní dusnou atmosféru.Vlastně celou knihou se střídá forma s obsahem.Tady si nechal autor velmi záležet.Mě nezbívá než mu to celé doslova zase zbaštit.U Lema ne poprvé,daří se mu klukovy.Prostě máme mezi sebou pěknej vztah (čistě čtenářského rázu,samosebou).
Už od začátku se dá krásně v příběhu plavat.Úvod je solidně zkreslující a zamotanej.Vše se odvíjí pomalu a zapadá jen velmi nesnáz do dílků puzzle.Skákání nahoru dolu a odbočky v ději a haluz zamyšlení.Jednoduše hard a poctivá stará záležitost.ŘÁDNĚ pro někoho jistě podivná.
Takhle si představuju esencionální původní pravý mix sci-fi.Podivnou v dobrém slovasmyslu.Myšlenkově hravou a objevující v neplynulém ne přímo jednoduchém vylíčení zápletky a hledání mezi řádky jistě pro nejednoho fanouška nejenom Stanislawa Lema.
No jak říkám: žádná prvoplánovka :)
Zatraceně,zpropadeně výtečný Mír na Zemi.

08.01.2020

Opäť skvelý príbeh, ako sme u autora zvyknutí. Námet: absolútne odzbrojenie na Zemi, avšak (a to je kľúčové) dohodnuté zbrojenie čírou technikou (!) na Mesiaci rozdelenom na jednotlivé koridory (pre každý štát jeden) bez dohľadu pozemšťanov (!), čo vedie zákonite k nepredvídanej situácii (k u Lema trochu sa opakujúcemu motívu vzniku "života" z mŕtvej elektronickej hmoty).
Kompozícia schválne zmätočná, aby sme sa postupne, tak ako hlavný hrdina Ijon Tichý, dozvedali čo, ako, prečo a s akým dôsledkom. Ocitáme sa na striedačku na Zemi a vzápätí na Mesiaci. Raz na Zemi pred odletom na Mesiac (v simulátoroch pri príprave na let a pobyt), raz po pristátí (v sanatóriu, ako pacient s neprepojenými hemisférami), aby do seba napokon všetko krásne zapadlo.
Nemožno tiež nespomenúť autorove nadčasové vízie, z ktorých sú, žiaľ, mnohé už realitou: písomná komunikácia zredukovaná na skratky a piktogramy, deti nevediace (nielen) písať, len "baviť sa" vo virtuálnej realite počítačových hier, androidy, robotika a kdejaká technika (nielen) do ruky vypĺňajúca temer všetok čas človeka, strata etiky a morálky ľudstva, kdejaké skupiny ľudí (dokonca i mikróbov!) dožadujúce sa svojich práv atď. a napokon prebytok všetkého hmotného a napriek tomu všeobecná nespokojnosť, keďže chýba duchovné...

10.12.2015

Četl jsem už i lepší sci-fi. Měl jsem z této knihy obavy, ale tak nějak jsem byl velmi mile překvapen.
Mě se kniha četla dobře, takže plus.

25.01.2015

Začátek a konec to má neuvěřitelně utahané a nudné. Ale prostředek kdy prozkoumává měsíc, je napínavý a super.

03.02.2014

Pro mne zatím nejlepší kniha, co jsem od Lema četl.

18.09.2013

Povídky Ijona Tichého jsem četl jako dospívající a moc se mi líbily. Ale tohle… tohle je divné. Ukecané, schizofrenní, nějak o ničem no.