Hvězdné deníky
Stanisław Lem
Ijon Tichý série
< 2. díl >
Hvězdné deníky tvoří cyklus próz o kosmickém cestovateli Ijonu Tichém. Obsahují humorný a někdy až groteskní náboj. Jednotlivé epizody, z nichž některé vycházejí česky poprvé, vznikaly v průběhu několika desetiletí. Jestliže není u Lema něčeho nouze, pak to jsou především nápady. Ve Hvězdných denících je chrlí doslova jeden za druhým – mnohým autorům sci-fi by to, co se objevuje na jejich stranách, vystačilo na celoživotní tvorbu. Dozvídáme se například, že život na Zemi vděčí za svůj vznik neopatrnosti Mimozemšťanů, setkáme se s nejrůznějšími náboženstvími, mutovanými brambory přepadávajícími pocestné, byrokracií, která zaplavila celou planetu vodou, s neúspěšnou nápravou světových dějin nebo dokonce s pokusem přeprogramovat Velký třesk.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1999 , Knižní klub , BaronetOriginální název:
Dzienniki Gwiazdowe 1, 1994
více info...
Přidat komentář
Dostat se na oběžnou dráhu Betelgeuze, nasednout na astrobus, řešit meziplanetární incidenty, mít k dispozici bankovky s ležatou osmičkou, a taky nekonečné mnoho možností, jak se poprat s nepřeberným množstvím bizarních situací, jež mohou v nekonečném vesmírném prostoru nastat, to je přesně to, co musí mít vesmírný cestovatel v malíku... s humorem a grácií pak může dorazit třeba k vstupní stanici planety Enteropie a s úsměvem odpovědět na otázku: "Jste obratlovec?"
"Ano."
"A obojdechý?"
"Ne, pouze vzduch."
"Smíšená strava?"
"Ano."
"A smím se zeptat z které planety?"
"Ze Země."
"Tak to přejděte k vedlejšímu okénku, prosím."
A jestli mi nevěříte, zeptejte se kteréhokoliv známého fyzika ... že některé částice mohou být z našeho lidského pohledu dost nevyzpytatelné, a porušit zákonitosti svého chování, zvlášť pokud jsme si ty zákonitosti ustanovili sami ... to, co je fyzikálními zákony zakázáno,se pak může bleskurychle udát:-).
"Kosmos /totiž právě teď, jak se můžete dočíst v Lemových denících/ představuje chvilkovou výtržnost ... momentální odchylku od správného chování..."
--- "Kosmos totiž existuje na úvěr. Se všemi svými hvězdokupami a galaxiemi představuje strašlivé zadlužení, je jakousi stvrzenkou ze zastavárny, směnkou, která nakonec musí být splacena."
Takže, vážení, mějte na paměti, že "každou vteřinu může všechno i s ním vzít čert!"
Tak už je mi to jasný, proč nemám vůbec žádnou fantazii! Očividně je jí ve vesmíru jen určité množství a zdaleka nejen můj příděl zblajznul Standa!
Miluju chytrý humor, trochu toho filozofování, miluju satiru, miluju komunistický zkratky (TEOSVĚDĚHYP či Pravý Racionální Dokonale Efektivní Logický stroj)!!!!
"Když jsem se dostal na kruhovou oběžnou dráhu, požádal jsem o povolení k přistání. Získat takové povolení bývá obtížnější než překonat galaktické vzdálenosti, protože pro byrokracii je typický vývoj s vyšším mocnitelem než pro navigaci, a tak mnohem důležitější než fotonový reaktor, obrazovky, zásoby paliva, kyslíku atd. jsou nejrůznější přílohy...."
"V podzemí prý vyvíjeli činnosti i dvouzadisté, kteří hlásali, že rozum je od toho, aby člověk pochopil, že se ho měl co nejdříve zbavit, protože právě on je příčinou všech historických porážek. Hlavu nahrazovali tím, co považujeme za její protipól..."
"Objevil se nový typ elementárních částic - škvarky." (nevím, jak se řeknou škvarky po polski, možná že podobně, ale potlesk si zaslouží určitě i Pavel Weigel za překlad všech těch všemožných slovních hříček!)
A to jste věděli, že brambory se taky řeknou "koroptve střílené motykou"? Tak to mě dostalo.
A navíc byla vyřešena i záhada vzniku vesmíru, kteréžto vysvětlení mi připadá klíďo píďo možné:
"Jestliže mi nevěříte, zeptejte se kteréhokoli známého fyzika, a ten vám řekne, že k určitým jevům nejmenšího měřítka dochází jakoby na úvěr. Mezony, tyto elementární částice, poruší občas zákonitost svého chování, ale udělají to tak nesmírně rychle, že ji vlastně skoro neporuší. To, co je fyzikálními zákony zakázáno, dělají bleskurychle, jakoby nic, a hned nato se těmto zákonům znovu podrobí. A tak si na jedné ze svých ranních procházek po univerzitní zahradě položil Skala tuto otázku: co kdyby kosmos udělal totéž v největším měřítku? Mohou-li se takto chovat mezony po zlomek vteřiny tak nepatrný, že celá vteřina je ve srovnání s ním věčností, musel by se kosmos vzhledem k svým rozměrům chovat tímto zakázanýám způsobem přiměřeně déle. Například patnáct miliard let... Vznikl tedy, ač vzniknout nemohl, protože neměl z čeho. Kosmos je zakázaná fluktuace. Představuje chvilkovou výtržnost, momentální odchylku od správného chování, jenže ta chvíle a ten moment mají monumentální rozměry."
Ještě že tato zakázaná fluktuace stvořila i Lema a Ijona Tichého!
"Nejsem přece Indiot!"
Lem bol geniálny. Spisovateľ, vizionár, lingvista, štylista, humorista, fantasta, tichológ... Všetky poviedky v tejto knihe sa vyznačujú obrovskou explóziou nápadov (o budúcnosti/súčasnosti, o človeku, ľudstve) a situácií. Vlastne čo veta, to gag. Je tu toľko námetov, že by vystačili na desiatky samostatných románov či noviel. Mnohokrát som si pri čítaní pripomenula bratov Strugackých - a to práve spomínaným tobogánom fantázie, idúcim tak neuveriteľne rýchlo, a pritom tak zľahka a bravúrne (akoby nič), až to vyráža dych. Nehovoriac o (v mnohých prípadoch žiaľ) už splnených autorových víziách o ľudstve a svete. Myslím, že by Lem zaplakal, keby videl, že sa nemýlil... A tiež z toho, ako bratia (či najnovšie už sestry?!) Wachovskí spotvorili jeho matrixovskú ideu.
P. S. Futurologický kongres obsahuje všetky poviedky z Hviezdnych denníkov + najdlhšiu s názvom Futurologický kongres, po ktorej je pomenovaná aj kniha samotná.
Jako u všech Tichoniád mám pocit, že byl autor spíš zhulený než opilý. Ale vše je vtipné, napnuté, spousta nápadů. Zase se k nim vrátím. Satira jak svina.
Tolik nápadů, zápletek a vtipných point, že by to jinému autorovi stačilo na několik rozvláčných knih. Na Lemovi se mi líbí, že řeší v tom SF běžné problémy ve vesmíru, kde si zajdou astronauti na záchod, co budou jíst atd., věci, které většina autorů se nenamáhá vůbec ani vzpomenout. Např. hned ze začátku, když Ionovi uletí svíčková a stane se satelitem jeho lodi a on si v duchu počítá za jak dlouho se jejich dráhy setkají... Výborná vtipná a čtivá kniha.
Setkal jsem se s názorem, že Hvězdné deníky jsou sice prima čtení a děsná bžunda, ale je to trochu škoda, protože se pak nedostává na ta vážná témata, kterými je ten Lem pro někoho proslulý. Houby. Lem tu sice využívá formy humoristických povídek, ale nevěřím, že míří pouze na bránici. Sranda je to sice náramná, ale kdo se zamyslí, přijde na to, že se ve většině povídek z Deníků zabývá tématem lidské identity, přičemž jej zkoumá z mnoha stran. Absurdní situace ilustrují nepříjemné rozmlžení hranice co jsem já a co už já nejsem. Ale ilustrují směšně.
Že kecám, pletu se a moc "filozofuji"? A neukazuje snad první povídka nestejnost dnešního, včerejší a zítřejšího Ijona, kteří jsou tak jiní, že se ani nedokážou dohodnout na opravě kormidla? Zálohy s kompletními vzpomínkami lidí umírajících ve Strömu se netážou, zda-li jsou tím zálohovaným člověkem nebo pouze zálohou? V Rybícii nám opravdu jen a pouze absurdní připadá myšlenka, že identita je obsah, nikoliv médium, na které je zapsána? Atakdáleatakdále.
Lze sice seznat, že obdobnými tématy se filosofové zabývají již nekolik set let, nejméně od pana Herakleita s jeho "panta rhei." Zabývají se nejspíš obšírněji, ale tak humorně a čtivě jako Lem jistě ne.
Tady musím souhlasit s anotací knihy - tolik fantastických a absurdních nápadů v jedné knížce jsem už hodně dlouho nečetl. Vůbec bych se nedivili, kdyby se touto knihou nechali inspirovat tvůrci Futuramy, Červeného trpaslíka, ale třeba i trochu Douglas Adams se svým Stopařovým průvodcem. Škoda, že ty pro mě nejslabší povídky, jsou ty nejdelší.
-
"Satan je to, čemu v Bohu rozumíme nejméně."
-
"Dosavadní pozorování nás učí, že milionkrát lidé kopali brambory, nelze však vyloučit, že v jednom z miliardy případů tomu bude naopak a brambory budou kopat lidi."
-
"Na hlídce jsem dostal chuť na nějaké maso, vzal jsem si z chladničky kousek mrazeného telecího.Je mi divné, že v tom telecím bylo tolik broků, odkdypak se telata střílejí z brokovnice? ... Bratranec Bruno tvrdí, že to nebyla chladnička, nýbrž hibernátor, z legrace prý vyměnil tabulky. A že to nebyly broky, nýbrž růženec."
Část díla
Čtrnáctá cesta
1957
Dvacátá cesta
1971
Dvacátá čtvrtá cesta
1954
Dvacátá druhá cesta
Dvacátá osmá cesta
1966
Autorovy další knížky
1994 | Solaris |
1977 | Futurologický kongres |
1962 | Návrat z hvězd |
1981 | Pánův hlas |
1956 | K mrakům Magellanovým |
Vesmírný Baron Prášil... Hříčky s časem, náboženstvím, planetologií či technikou, ve svém výsledku ale jednoduše s lidstvím (člověka i mimozemšťana). Něco svou nápaditostí připomíná skvělého Pirxe, část je zase absurdně nesmyslná jako Kyberiáda. Knihu je tak nutno brát jako sbírku povídek s velmi různorodou skladbou, kde si přečtete velmi dobré příběhy o ovlivňování historie, časových paradoxech nebo vesmírné OSN přes pravděpodobně době poplatné vesmírné parodie náboženství nebo výrobních vztahů po podivné absurdní části spletené hned z několika témat a příběhů (především druhá polovina knihy).
Každopádně představivost a schopnost vypíchnout zajímavé věci Lemovi rozhodně nechybí: "Duismus hlásá, že každý život zná dvě smrti, přední a zadní, tedy tu z doby před narozením a tu po agonii. Dichtonští teologové se údivem chytali za záklopky, když se ode mě později dověděli, že my na Zemi neuvažujeme tímto způsobem a že existují církve, které zajímá jen jediný, totiž zadní, posmrtný život. Nemohli pochopit, proč je lidem nepříjemné myslet na to, že jednou nebudou, a není jim stejně tak nepříjemné myslet na to, že předtím nikdy nebyli."