Vzpomínky Ijona Tichého

27.09.2023

Dal som si teda niečo z toho podvratnejšieho Lema, čo mali byť nejaké absurdné sci-fi grotesky. Spočiatku mi to tak rozhodne moc neprišlo, niekoľko prvých poviedok, či skôr zamyslení bolo vždy o tom ako k ústrednej postave prišiel nejaký podivný vedátor ( prípadne on k nim ) a predstavil mu svoj vynález, ktorý by chcel väčšinou speňažiť. Taký stroj času by bol asi fajn vec, keby pri ceste do budúcnosti nemusel zároveň bleskovo zostarnúť aj cestovateľ a nesmrteľná duša lapená v nekonečnej prázdnote sa tiež nezdá ako terno. Úvaha o Matrixovských simuláciách reality kde programy netušia že sú programy, je takým bonusom pre dnešnú dobu. Zaujímavé jednohubky, ale vrchol zbierky je rozhodne vojna pračiek, kde výrobcovia zdokonaľujú svoje modely do absurdna, až miesto prania slúžia ako prostitúti a pchajú sa do politiky. Čo nevyhnutne prináša reálne existenciálne zamyslenie, pretože naši politici naozaj pôsobia že boli pôvodne navrhnutý ako domáce spotrebiče a erotické pomôcky ktoré zošaleli. Súdny proces o tom či planéta zostavená z robotických klonov nejakého maníka je človek alebo lietadlo a či má nejaké práva taktiež dosť nekompromisne rýpe do našej doby. To bola tá lepšia časť knihy, ale potom nasleduje údesne dlhá pasáž ktorá bola tak obludne nudná a o ničom, že si z nej nepamätám vôbec nič okrem toho že sa odohráva v afrike a o niečom sa politikárči. No a ten Futurologický kongres bol už naozaj ( spojler - naozaj ) horúčkovitý sen o chlapovi s dvojhlavňovkou na pápeža, bombardovaní bombami lásky, transplantáciách mozgov, zmrazovaní, prebudení v budúcnosti a slovníku futuristických slangových pojmov. Lem má plnú zadnicu nápadov aj hlášok, ale tým jeho suchým prevedením sa väčšinou nechytám, preto sa mi najviac páčili práve tie úvodné kratšie veci kde zostáva sústredený na konkrétnu vec a nezvracia technikálie na technopárty ako rotačný slovomet s kadenciou 9000 rán za sekundu. Tam ma stráca.

27.06.2023

Humorné příběhy hvězdného cestovatele Ijona Tichého. Mnohdy silně kritické vůči společnosti, satirické a často přímo groteskní, nápadité a napsané se silným filozofickým přesahem. Dle mého názoru určitě stojí za přečtení.

30.01.2022

Tohle opravdu není klasické sfi-fi. Je to něco hodně jiného a chce to mít aspoň trochu přehled o společenské situaci tehdejší doby pro pochopení všech satirických narážek.

28.09.2020

V téhle bláznivé době jsou Poláci jedinými sousedy, kteří se nás zatím nebojí, tak jsem na prodloužený sváteční víkend v Polsku. S sebou mám místní klasiku, užívám si po letech podruhé svérázný Lemův humor plný absurdních situací a skrytých narážek na tehdejší režim. Některé povídky skvělé, některé zamotané až moc. Zůstávám na kdysi přidělených čtyřech hvězdách:
85 % (aktuálně 61 hodnotících s průměrem 88 %).

… zvedl jsem hlavu a mé oči narazily na zrcadlo na protější zdi. V křesle na kolečkách tam seděla mladá krásná černoška v pyžamu, celá zafačovaná, s užaslým výrazem ve tváři. Dotkl jsem se nosu. Odraz v zrcadle udělal totéž. Začal jsem si ohmatávat obličej, krk, a když jsem narazil na poprsí, vyrazil jsem úzkostný výkřik. Měl jsem hlásek jako konipásek.
"Proboha!"
Ošetřovatelka někomu vynadala, že nezakryl zrcadlo. Potom se ke mně obrátila:
"Pan Ijon Tichý, že?"
"Ano. Totiž... ano, ano!! Ale co to má znamenat? Ta černá slečna..."
"Transplantace. Nedalo se nic jiného dělat…

P.S.
Krkonoše jsou v zemi Ijona Tichého skoro stejně tak pěkné jako u nás, městečka ovšem mnohem příjemnější a upravenější než v tom našem věčně nedořešeném pohraničí.

Jako u všech Tichoniád mám pocit, že byl autor spíš zhulený než opilý. Ale vše je vtipné, napnuté, spousta nápadů. Zase se k nim vrátím. Satira jak svina.

02.06.2017

Ijon již více jak 45 roků pořád stojí u vrcholu satirické scifi .... geniální groteska
Musím si to přečíst znovu!!!

14.05.2013

AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAHHHHHHHHHHHHHHHHHH!!! WHAT A LEM! GENIALITA! Pondělí Začíná v Sobotu a Vzpomínky Ioana Tichého, dvě nejlepší absurdity na světě!