Harfeníci severu
Milada Střítezská
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/395153/bmid_ilusie-harfenici-severu-dlq-395153.jpg
4
51
51
Sever zní rytmem… Rytmem harf, rytmem dunících sobích stád, rytmem šamanských bubnů a rytmem války. Civilizovaný svět už dávno zapomněl na to, že na severu žijí lidé. Lidé s podivnými zvyky, ještě podivnější řečí a touhou po svobodě. Civilizovaný svět by rád seveřany zkrotil a využil bohaté zásoby dřeva země, která vlastně ani nemá jméno. Fakt, že civilizaci jede na sever reprezentovat princezna ilusijská, možná nic nezmění. A možná změní všechno. Protože Sarai snila od malička o severu. A protože má hodně představ. Zatím netuší o nebezpečí, které se zdvíhá na východě. Zatím má čas snít o své budoucnosti. Má čas na to, aby se naučila milovat lesy, jezera, hrachovku, velké koně a rytmus harf. Protože jen harfeníci mohou pomoct princezně k tomu, aby našla sever uprostřed sebe samotné a naplnila osud země. Příběh, kterým se otevírá pohled na prochladlou krajinu plnou lesů, není tak docela pohádka. V pohádce obvykle nebývá tolik mrtvých. A tolik opilých. A sauna. Na druhou stranu realita obvykle neoplývá draky a sněžnými lvy. Realita nemá takový rytmus…... celý text
Přidat komentář
Začetl jsem se do toho tak, že to pomalu smrdělo zanedbáním péče o děti :-)) Toto dílo považuju za geniální. Má to všechno: mystiku, boj, hodně krve, politiku, romantiku a hodně sarkastického, někdy až absurdního humoru. Čistých 100%.
Jsem hrozně ráda že jsem této tématice knih dala šanci. Prekvapuje mě až jak moc mě to baví a jak se do této tematiky knih dokážu začíst a čte se to pak úplně samo že vlastně najednou už je kniha přečtená. Určitě si přečtu další a už teď se další nemůžu dočkat
(SPOILER) Zdravím vás, moje maminka dostala tuto knihu i s věnováním od svého přítele. Protože je čtenářka (ale ne tak vášnivá, jako já), a protože moc nezná fantasy, dala knihu přečíst mně, když jsme na dovolené. Fantasy je můj nejmilejší žánr a musím říci, že mne kniha moc zaujala. Je příjemné psaná, postavy i prostředí je srozumitelné a poutavé. Je super, že ji můžu dát i své nejstarší dcerce, která zdědila mou lásku k tomuto žánru. Až se vrátíme z dovolené, hned se začnu shánět po ostatních dílech. Škoda jen, že jsem na ně nenarazila dříve, a že už budou bez krásného věnování. Rozhodně je doporučím dalším přátelům, kteří mají stejný vkus. Moc děkuji za vaši práci s pozdravem Alex Řeháčková Dolanská (Saša)
Já jsem tak ráda, že jsem se k těmto knihám (naprostou náhodou dostala)! Miluji severskou tématiku svšak většina těchto knih bývají detektivního chatakteru a na to prostě nemám kapacitu. Tohle je úplně skvělé! Sama nad sebou žasnu, jak si čtu stránky o probíhajících bitvách s absencí sexuálních scén a přesto jsem nadšená. Ano, skákání mezi postavami je skutečně občas zmatečné, ale to zabere pár chvil navíc, to odpouštím. Dějově naprosto super. Rozvinula bych konec, mám ráda když vím, co následovalo pak... Ale snad to přijde v dalších dílech na kterém se moc těším, doporučuji vším čím můžu :)
Začátek cca 100 stran jsem se nemohla začíst, chtěla jsem popravdě knihu odložit. Děj odsýpal strašně rychle.. no pak jsem se začetla a dostala jsem parádní fantasy příběh ze severské země o lásce, přátelství ale i o nepříteli který je na temné straně. Knížka má pak taky spád děje se tam toho hodně ale už se neskáče tak rychle v časových úsecích. Hlavní hrdinka mě hrozně přirostla k srdci, strašná sympaťačka a celkem drsňačka :D i hlavní postavy (její přátelé harfeníci). Pokud máte rádi komplexní fantasy a chcete číst něco se severskou tématikou (co i ze zimního prostředí zahřeje u srdce) směle do toho, stojí to za to :)
Krásná, dechberoucí kniha. Uchvátila mě. Úžasný příběh, úžasná krajina, úžasní hrdinové. Opravdu ...
Musím říct, že knížka mě velmi překvapila. Vzhledem k obálce, která se mi nelíbí, jsem od knížky neměla moc velké očekávání. O to víc mě potěšil komplexní a originální příběh, který na mě čekal.
Zatímco řeckých, egyptských nebo indických mýtů je všude plno, o finských mytech jsem do přečtení nic netušila. Oceňuji tedy originální zasazeni příběhu, které navíc bylo moc dobře zpracováno.
Postavy byly komplexní a sympatické a sice jich bylo hodně, ale celkem dobře se v nich orientovalo.
Knížka je hodně obsáhlá, ale přesto nebyla nudná a děj hezky odsýpal. Autorka se nebála ani překvapivých zvratů, což vždy knížku příjemně oživí.
Audiokniha je úžasně načtena a interpretace knížku ještě povýšila. Zjistila jsem, že se chystá audioknižní zpracování druhého dílu, tentokrát pod taktovkou čti mi, tak doufám, že interpret zůstane a dočkáme se stejně kvalitní audioknihy.
To jsem si dobře vybrala. V knize je celou dobu zima mrazivá a venku při čtení více než 30°C Ovšem skvělý výběr to byl i z jiných důvodů. Zajímavé postavy, super humor, velice pěkné vykreslení krajiny a především strhující popisy šamanských rituálů. Překvapil mě opravdu hutný obsah, který by jinému autorovi vydal nejméně na tři díly. A protože vím, že mě ještě další díly čekají, má autorka můj velký obdiv - tolik děje, nápadů a fantazie. Rozhodně doporučuji!
Náročná četba, alespoň pro mě.
Nepatřím k těm, kteří při volbě knihy žehrají na velký rozsah, malá písmenka a nepřítomnost obrázků, tedy (povětšinou) ke čtenářům školou povinným. Ale tohle mi opravdu dalo zabrat - než jsem si v tomto rozsahu ujasnila, kdo patří ke komu a proč, atd. Kupodivu tři tečky mi vůbec nevadily, naopak, vždycky mi to připadalo jako drobné postrčení, někdy čas pro asociace, případně nabídka dalších možností.
Kalevalu neznám, ale Finsko mám ráda už od dob studií, takže jména mě potěšila a harfy velmi překvapily. A jsem zvědavá, kam se děj posune v dalším dílu.
"Víš, Elian," řekl ještě, než ji strčil dovnitř, "jsme pořád na cestě. A pořád se učíme snášet ty, co nás provázejí. Zapal minulost a jdi dopředu, děvčátko."
Za mě naprostá bomba. Vážně. Konečně hlavní hrdinka, která není dokonalá, konečně skvěle zpracovaný motiv severských ság, konečně pořádné napětí, konečně zajímavé zvraty. A dokonce to napsala česká autorka? Okamžitě se vrhám na další díl, na Dědice Tuonely, chci víc a víc!
Kniha má skvělý nápad i zpracování, postavy dost rozporuplne ale teda ten děj...uff to mi dalo zabrat. Ne že by šlo o něco složitého to ne jen velmi chaotického že se člověk ztrácel v základech. Jinak autorka má talent a celkově vystavění světa mě bavilo.
Ilusie, s podtitulem Harfeníci severu, jsou prvním dílem z chystané osmidílné fantasy ságy s prvky finského národního eposu. Jakkoliv to zní složitě, je to hlavně krásný příběh jednoho království a jeho provincie, která náhle čelí dlouho tušené hrozbě. A je to právě princezna Ilusie, která se vydává mnohými vysmívanému Severu na pomoc. Spolu se skupinou tvrdých severských bojovníků a jejich stále ostře naladěnými harfami se musí postavit hrozbě, která přerůstá hranice království.
O knize se dá říct mnoho. Jedná se o klasický příběh fantasy s prvky kouzel, čar, bitev, válečných koní i božských postav. Postavy nemají jména, jaká najdete v kalendáři, ale jejich humor vám bude blízký. Cesta princezny Sarai je lemována krví i smrtí, ale provází ji přátelství a láska. Nejedná se však o kýčovitý a poplatný příběh, ale o plnohodnotné vyprávění o zemi se všemi jejími legendami a mýty, které na sebe logicky navazují. Autorka stvořila svébytný, fungující svět se zajímavými postavami a neotřelým příběhem. Pokud máte zájem o smysluplnou pohádku pro dospělé, vkročte do Ilusie. Nudit se nebudete.
Musím velmi pochválit audioknihu. Je vidět že autorka a její družina do toho vrhli s odvahou a rozvahou, ale i nevídanou precizností. Všechny neduhy knižní verze byly odstraněny, to nejkrásnější zůstalo - hudbou prodchnuté kouzlo severu a dramatický příběh v podání vynikajícího Romana Hrušky. Přepracovaná verze Harfeníků vyšla i jako e-book.
Dojem z knížky mi kazily neustále přítomné tři tečky a hlavně to, že jsem se nějak nesžila ani s jednou z postav - přišly mi zkrátka svým myšlením a chováním nějak mimo můj svět a ve finále mi žádná z nich nebyla vlastně sympatická. Už vůbec ne hlavní hrdinka, u které by mi to přišlo žádoucí.
Jinak poctivě napsané dílo, propracovaný děj a přínosná myšlenka začlenění hudby do literatury. Nadšence severu a metalu potěší.
Oceňuji popisy bitev v jejich realistické podobě se, ne jen lesku.
Abych řekla pravdu, knihu jsem našla náhodou a asi jen proto, že sleduji jisté metalové servery a skupiny. A konečně mi docvaklo, že ta paní, která píše recenze na moje oblíbené desky šílenců ze severu, napsala i tohle.
Nejsem zrovna člověk, který by cíleně vyhledával nové autory nebo knihy, jsem spíš „knihobudkař“. Ale po přečtení webu Ilusie jsem nemohla jinak a koupila si první dva díly (těsně před tím, než vyšlo Probuzení Louhi). A ano, přiznávám se, louskání prvního dílu mi trvalo skoro tak dlouho jako cesta Saaru na Sever.
Kniha určitě není tím nejlepším, co jsem kdy četla, ale dokáže navodit neuvěřitelnou atmosféru, která na mě působila opravdu silně. Několikrát jsem se přistihla při tom, že se směju u pasáží, u kterých by se normálně nikdo smát neměl. Ale to je způsobeno zvolením jmen hrdinů příběhu. Nedávno autorka vydala podcast, ve kterém některá jména a charaktery vysvětluje. A já osobně, když čtu o lidech jako je Marco, Eicca, Perttu, Lauri – představuji si je přibližně tak, jak vypadají ve skutečnosti jejich „předlohy“ z reálného světa. Taky proto jsem měla velký problém, když zabila jednoho z nich v bitevní vřavě a nenechala Saaru ani pořádně truchlit. Stejně tak jsem jí stále neodpustila harfeníka, kterého pověsila na stromě, aniž si v příběhu jedenkrát drnknul...
Příběh je vcelku jednoduchý a jasný, líbí se mi odkazy na dějiny, je to ale takové otevírání ran. Nicméně objevování země, její kultury a lidí a v neposlední řadě sebe sama, dýchá z každého písmene, každého slova. Nádherné popisy přírody a toho, co se děje uvnitř uzavřených lidí se střídá s mizérií celé situace, ve které se hrdinové ocitají. Na druhou stranu popisuje i to, jak se takoví lidé dokáží radovat i z mála. A z pálenky.
Jak už jsem psala – podle mě se nejedná o vrcholné dílo, ale rozhodně mě první díl naladil na to, abych pokračovala dál. Druhý díl mě – stejně jako první - zaručeně překvapí nějakou tou ošklivou mrtvolou, novými postavami, kterým se budu smát, protože v nich opět uvidím někoho, koho bych vůbec vidět neměla a pevně doufám, že nepřijdou o svého favorita. Ano, je zvláštní, je jiný, je svůj, ale básníci asi nemůžou žít na věky. I o tom mě první díl přesvědčil. Ať tedy žijí draci.
Téma, svět, koncepce, to všechno mě na knihu velmi nalákalo, a byly to jediné prvky, které mě přiměly protrpět se až k poslední stránce. Hlavní hrdinka je nesympatická, charakterově plochá, chová se ze stránky na stránku naprosto rozporuplně - jediný rys, který si drží v průběhu celé knihy stabilně, je, že je to temperamentní a fyzicky silná žena. To je ovšem dost málo na to, aby mi záleželo na tom, co s ní bude. Co hůř, neustále se věcí kolem ní jen tak dějí, zatímco ona na to jen tak nějak kouká. Asi nejkřiklavějším příkladem toho je scéna, kde se hrdinka koupe uprostřed hradu zlého nekromanta, obklopena zombíky, a najednou se vedle ní objeví parta jejích kamarádů v zásadě se slovy "nazdar, přišli jsme tě zachránit". Jak? Jak se tam vůbec dostali? V jakém vesmíru to dává smysl? Nedozvíte se. Velká část do očí bijících nedostatků knihy ale působí jako výsledek nedostatečně vypsané ruky, druhý díl, který jsem i přes určité pochyby načala, mne naopak zatím baví velmi. A abych skončila na pozitivnější notu: co je na knize už od samého začátku nádherné, to jsou obrázky, které autorka v některých místech maluje - poetické líčení severské přírody, hudby, mystických obrazů, které se vám jen mihnou před očima a zanechají ve vás pocity, které tam ještě před chvílí rozhodně nebyly, a které vás nechají trochu jiné než předtím.
Tahle kniha pro mě byla velmi rozporuplná. Našla jsem ji v knihovně a zaujala mě názvem a obálkou. Nápad je skvělý, postavy mi byly sympatické a zpracování bylo také dobré. Kniha ale měla jednu obrovskou chybu. Neuvěřitelné časové skoky - v prvním odstavci kapitoly se hlavní hrdinové poznali, v další se vzali a v poslední už byli několik let svoji. Naprosto šílené. Autorka to mohla víc natáhnout, rozepsat se, víc charakterizovat postavy,... Hrozně mi to vadilo. Když už jsem si oblíbila harfeníka, tak zemřel. Vážně škoda. Knihu jsem nedočetla ale možná se k ní vrátím.
Harfeníci severu jsou nadějným počátkem série od Milady Střítezské. Kniha má své mouchy, ale je poutavá a obsahuje tolik dobrého obsahu, že ji s upozorněním na chyby doporučuji všem fanouškům fantasy.
Děj je inspirovaný Finskem a finskou Kalevalou a celou knihu prostupuje několik motivů, hudba jako magie, konflikt života a smrti, boj řádu s nespoutaností. Děj odpovídá fantasy žánru a eposu, tedy se jedná o velký konflikt s vysokými sázkami, který navazuje na zmiňovanou nedávnou válku mezi Irinií a Ilusií o Severní území. Tempo je svižné v místech kde tak má být a naopak klidné, když i děj je poklidný. V příběhu lze také vidět paralely s reálnými událostmi z naší současnosti. Taktéž postavy jsou příjemně a nezvykle lidské a přirozené, nezapadají do škatulky, ale mohou se zmítat v různých náladách, pochybách či vás překvapit. Nejvíce se mi asi líbilo, že se kniha nebojí ukázat, že hrdinské eposy o válkách vznikají z krvavých, bolestivých, špinavých bojů. Této realističnosti odebírá trochu jasná dobrá a zlá strana, ale knize jako celku to nijak neškodí. Co mě také zaujalo je velká míra lyričnosti v textu, zejména z ní sálá láska k severské přírodě. Podobně je i nezvyklá magie nebo avataři.
Avšak k tomu, abyste si užili toto zajímavé dílo, budete muset překousnout pár nedostatků. Domnívám se, že se jedná spíš o průvodní jevy prvotiny či případně ještě nezkušené autorky, které by v novém přepracovaném vydání nebo dalších dílech již nebyly a na druhý díl se již teď těším. O to více, že děj prvního dílu nekončí klasickým hollywoodským otevřeným koncem, ale hlavní děj se uzavřel a spíš ponechal jen mírná vrátka do budoucna. Ale teď ke zmiňovaným nedostatkům.
Tři věci mne na knize trápily nejvíce. Zejména na začátku jsem zakopával o tři tečky. Jakmile otevřete knihu, tak mě pochopíte. Naštěstí postačí prolistovat další stránky a zjistíte, že není pravidlem knihy, že každá druhá věta bude přerušena či zakončena třemi tečkami. Jakmile se vám podaří převalit balvan přes tento retardér, tak už se bude řítit textem jedna radost.
Ten rychlý spád však byl občas problém, zejména v případech dialogů. Ty jsou dosti nepřehledné a někdy není jasné, kdo co říká a čtenář se musí vracet či, pokud chce vědět kdo je autorem věty, se zastavit a pátrat po autorovi věty. Myslím, že by mi nevadilo, kdyby text nebyl tak hustý a dialogy se častěji rozepsaly na vícero řádků a bylo jasnější, jak se mluvčí střídají. Podobně jsou nepřehldedné některé scény. Zdá se mi, že Milada čtenáři nenabízí dostatečné uvedení do scény, ale hned ho do ní vrhne. Čtenář se následně musí chvíli orientovat, protože na rozdíl od ní neví, co všechno se má dít nebo kde kdo stojí, když mu to nebylo v textu sděleno. Tímto nemyslím bitvy, kde je myslím naopak chaos středověké bitvy bravurně zachycený, nebo podobně zběsilost a snovost šamanských seancí. Občas mi také přišlo, že před čtenářem něco tají a postavy jen svým popisem či dialogem mlží a čtenář jen pozoruje dialog do kterého nebyl plně zasvěcen. Někdy mě to bavilo a přišlo skvělé, někdy mě to naopak velmi štvalo, hlavně když jsem zjistil, že nedojde k žádnému vysvětlení (alespoň v tomto díle a při mém prvním čtení). Ale lze si na to zvyknout a překlenout, jen to omezuje plynulost čtení.
Poslední je moje averze vůči "shodám náhod", které však jsou v románech a obzvláště fantasy často přítomné. To jest pokud se postavy setkají náhodně, avšak ukáže se, že jejich pouto je doopravdy hluboce důležité pro děj či svět a jejich úplně náhodné setkání nedává moc velký smysl. V případě této knihy je to zejména jedna postava a její bratr, kteří se sejdou a přijde mi to až podivně příhodné a není k tomu, domnívám se, dostatečný důvod. Ale tím, že kniha neobsahuje prakticky žádné další Deus ex machina ani podobná setkání, tak mě to moc netrápilo.
V tisku se ještě vyskytlo pár chyb, ale ty jsou v celé knize asi jen tři. Což při délce textu se může jednoduše stát. Tedy až uvidíte tu na první straně, neberte to jako určující.
Celkově tedy jednoznačné doporučení pokud si chcete přečíst fantasy, která přichází s novou směsicí nápadů a motivů, jen se musíte připravit na to, že budete muset pár věcí překousnout.
Štítky knihy
česká fantasy severská mytologie hrdinská fantasy finská mytologie
Autorovy další knížky
| 2019 |  Harfeníci severu |
| 2019 | Dědicové Tuonely |
| 2021 | Valgir |
| 2020 | Probuzení Louhi |
| 2023 | V šedi |
Tohle je neobycejna kniha. Dlouho mi unikala a nemohla jsem se zacist. Nejak mi neslo pristoupit na jeji nekonvencnost a netradicnost. Ale jakmile se zactete, je to neopakovatelny zazitek. Cesky humor, sarkasmus, ironie. Finska zima, Kalevala, sauny, koralka, jezera. Hudba, kterou muzete slyset i z psaneho textu. Hrdinove, kteri nejsou patetickymi americkymi fantasy hrdiny, kteri nejsou dokonali, ale kteri jsou lidsti, barevni a se kterymi vse mnohem snaze soucitite.
Jedno velke doporuceni.